III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.03.2019 09:00 do: 19.03.2019 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3464/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti zásahu spočívajícímu v nakládání s trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 5 T 128/17, jako s pravomocným a vykonatelným
Stručná charakteristika:  Podmínky doručení trestního příkazu v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  H. I., zast. advokátem Mgr. Václavem Dařbujanem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovatelce bylo vedeno zkrácené přípravné řízení pro podezření ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny. Dne 12. 10. 2017 bylo před nalézacím soudem provedeno vazební zasedání, na němž byl stěžovatelce předán předmětný trestní příkaz, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na dobu dvou let, trest propadnutí věci a trest vyhoštění na dobu dvou let. Při předmětném vazebním zasedání stěžovatelka nebyla zastoupena obhájcem, byla mu však přítomna tlumočnice z jazyka ukrajinského. Stěžovatelka i státní zástupkyně se na tomto vazebním zasedání vzdaly práva odporu, přičemž stěžovatelka tak učinila i za osoby oprávněné. Následně si stěžovatelka zvolila obhájce a jeho prostřednictvím podala dne 19. 10. 2017 proti trestnímu příkazu odpor, na nějž reagoval nalézací soud sdělením ze dne 24. 10. 2017, v němž obhájce stěžovatelky informoval, že trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 10. 2017, neboť práva podat odpor se vzdaly státní zástupkyně i stěžovatelka za sebe a osoby oprávněné. Stěžovatelka uvedla, že její vzdání se práva podat odpor při vazebním zasedání dne 12. 10. 2017 nebylo učiněno vědomě a při znalosti všech následků. Stěžovatelka tvrdí, že ačkoliv se předmětného vazebního zasedání účastnila tlumočnice, nebyl jí řádně přetlumočen celý obsah trestního příkazu, zejména že jí nebylo řádně přetlumočeno poučení o opravném prostředku a že toto poučení nebylo dostatečné. Pokud by byl průběh zasedání stěžovatelce řádně tlumočen a tato by byla řádně poučena, nevzdávala by se stěžovatelka práva podat odpor. 

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zákazu pokračování v zásahu Okresního soudu v Liberci spočívajícího v nenařízení hlavního líčení poté, co stěžovatelka podala odpor proti trestnímu příkazu tohoto soudu, ačkoliv se předtím práva podat odpor vzdala pro nedostatečné přetlumočení obsahu trestního příkazu a poučení o významu práva podat odpor. Ústavní soud dospěl při posuzování ústavní stížnosti k závěru, že v jeho relevantní dřívější judikatuře se vyskytují vzájemně neslučitelné právní názory ohledně povahy zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce v obdobných případech, která je mimo jiné rozhodná i pro petit ústavní stížnosti. Proto přerušil řízení a předložil otázku svého odchylného právního názoru. Plénum Ústavního soudu dne 29. 1. 2019 přijalo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS st. 49/18, které tuto otázku zodpovědělo (stanovisko je dostupné zde: https://bit.ly/2Gvvife ).

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.03.2019 09:30 do: 19.03.2019 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2532/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, č. j. 28 Cdo 1789/2017-280, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 1. 2017, č. j. 69 Co 321/2016-219, a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 8. 2016, č. j. 24 C 103/2015-160
Stručná charakteristika:  Dobrá víra a ochrana vlastnického práva
Označení navrhovatelů:  Ing. J. D., zast. advokátem JUDr. Tomášem Čejnou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Olomouci rozhodl o žalobě evidované právnické osoby Římskokatolická farnost Bohuňovice [vedlejší účastnice 1)] tak, že výrokem I. určil, že vlastníkem blíže specifikovaného pozemku - orné půdy je Česká republika s právem hospodařit s touto nemovitostí jako majetkem státu pro Státní pozemkový úřad [vedlejší účastník 2)]. Okresní soud dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená dne 4. 12. 2009 mezi právním předchůdcem vedlejšího účastníka 2) – Pozemkovým fondem České republiky a stěžovatelem je absolutně neplatná, neboť převodu pozemku, který je původním majetkem církve, bránil zákonný zákaz stanovený v § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění do 31. 12. 2012 (zákon o půdě). O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost, neboť rozsudek krajského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jakož i s judikaturou Ústavního soudu.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zdůrazňuje, že kupní smlouvu uzavřel v dobré víře, kdy byl jak Pozemkovým fondem České republiky, tak i přípisem katastrálního úřadu a zápisem ve veřejném registru ubezpečen, že na pozemku neváznou žádné právní vady. V této souvislosti stěžovatel namítá, že pokud ustálená judikatura Ústavního soudu považuje dobrou víru za prioritní při nabytí nemovitosti od nevlastníka, musí tento princip ve zvýšené míře platit i pro nabytí od vlastníka. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudků krajského soudu a okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu a právo vlastnit majetek.