Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 12. týden roku 2014

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2014 09:00 do: 18.03.2014 09:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: III. ÚS 1884/13
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Označení navrhovatelů:  M. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. května 2013 č. j. 14 To 222/2013-28, usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. dubna 2013 č. j. KZV 39/2013-33 a usnesení Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 3. dubna 2013 č. j. ÚOOZ-2306/TČ-2012-290010
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces a ochrana osobní svobody

Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, zahájila usnesením trestní stíhání stěžovatele pro několik skutků, které dle policejního orgánu naplňují mimo jiné skutkovou podstatu trestného činu vydírání. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včasnou stížnost, kterou krajský státní zástupce zamítl jako nedůvodnou, neboť napadené usnesení policejního orgánu dle jeho názoru splňovalo všechny zákonné náležitosti. Okresní soud v Kladně rozhodl na základě návrhu krajského státního zástupce o tom, že vůči stěžovateli mají být uplatněna omezení ve výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu ustanovení § 74a trestního řádu, jelikož vzhledem k okolnostem trestního stíhání byly shledány důvody pro uvalení vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. b) a c) trestního řádu, tedy vazba byla uvalena kvůli důvodné obavě, že by mohl stěžovatel působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání a opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokonat trestný čin, o který se pokusil, nebo vykonat trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Krajský soud v Praze na základě stěžovatelem podané stížnosti zrušil usnesení okresního soudu a sám nově rozhodl tak, že se proti stěžovateli uplatní mírnější omezení, spočívající v kontrole stěžovatelovy korespondence orgány činnými v trestním řízení, přítomnosti orgánu činného v trestním řízení v průběhu stěžovatelových návštěv, zákazu vycházek mimo objekt věznice a zákazu telefonování.

Stěžovatel spatřuje zásadní pochybení ve skutečnosti, nebyl seznámen s návrhem státního zástupce, nebyl slyšen před soudem a nemohl se k návrhu nijak vyjádřit, navíc v důsledku omezení pak nemohl ani zatelefonovat své právní zástupkyni, čímž byla výrazně omezena možnost jeho obhajoby před stížnostním soudem. Stěžovatel rovněž zpochybňuje samotnou odůvodněnost omezení, neboť k jejich uložení došlo v důsledku skutků několik let starých, které byly v minulosti opakovaně prošetřovány, a řízení o nich bylo odloženo a namítá, že výkonem uplatněných omezení došlo k neoprávněnému zásahu do jeho práv, neboť žádné omezení dle § 74a trestního řádu nesmí být jakkoli horším než samotný výkon trestu, k čemuž v tomto případě dle názoru stěžovatele došlo. Usnesení o zahájení trestního stíhání dle stěžovatele navíc trpí vadou nepřezkoumatelnosti a nekonkrétnosti.
Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení policejního orgánu, krajského státního zastupitelství a krajského soudu, neboť v nich spatřuje zásah do svých ústavně zaručených práv a svobod, především práva na osobní svobodu, právo na nedotknutelnost korespondence a práva na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2014 09:15 do: 18.03.2014 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: III. ÚS 1956/13
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Označení navrhovatelů:  J. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnost
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce Městského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2013 č. j. 70 Nt 1631/2013-3 a postupu orgánů činných v trestním řízení, spočívajícím v provedení domovní prohlídky nařízené uvedeným příkazem, ve výzvě k vydání dvou mobilních telefonů a jejich neoprávněnému držení, a v neumožnění nahlédnutí do spisu vedeného Policií ČR, Městským ředitelstvím policie Brno, Obvodním oddělením policie Brno – Výstaviště, sp. zn. KRPB-75702/TČ-2013-060218
Stručná charakteristika:  právo na obhajobu

Stěžovatel byl předvolán k policejnímu orgánu za účelem podání vysvětlení k vyšetřovanému přečinu krádeže. Na základě vysvětlení, která byla ve věci vyžádána od řady osob, byl městským soudem na základě návrhu státního zástupce vydán příkaz k domovní prohlídce bytu stěžovatelova otce, kde toho času pobýval i stěžovatel. Městský soud ze spisového materiálu dovodil, že existuje důvodné podezření, že se v tomto bytě nacházejí věci důležité pro trestní řízení, přičemž domovní prohlídku je nutné provést jako úkon neopakovatelný a neodkladný vzhledem k tomu, že důkazy nelze zajistit jinak a existuje nebezpečí, že by mohlo dojít k jejich ukrytí. Na základě příkazu byla domovní prohlídka provedena za přítomnosti nezúčastněné osoby a byl o ní sepsán protokol. Stěžovatel osobně i prostřednictvím své právní zástupkyně opakovaně žádal o nahlédnutí do spisu vedeného policejním orgánem, nicméně mu bylo nahlédnutí odepřeno s tím, že podle trestního řádu není osobou oprávněnou k nahlížení do spisu. Ke stěžovatelem podané žádosti o přezkum činnosti policejního orgánu Městské státní zastupitelství v Brně sdělilo, že domovní prohlídka byla provedena na základě příkazu Městského soudu v Brně, proti němuž není přípustný opravný prostředek. Co se týče námitky odepření možnosti nahlížet do spisu, státní zastupitelství potvrdilo postup policejního orgánu. K výhradě porušení vlastnického práva postupem policejního orgánu, které mělo spočívat ve vydání dvou mobilních telefonů, státní zastupitelství uvedl, že tato výzva byla odůvodněná důvodnými obavami, aby použitím mobilního telefonu ze strany podezřelého nedošlo ke zmaření účelu domovní prohlídky.

 Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Brně, neboť v jeho vydání spatřuje neoprávněný zásah do svého ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí ve smyslu čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, a také na nedotknutelnost soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny. Stěžovatel se dále domáhá, aby Ústavní soud konstatoval, že protiprávní výzvou k vydání dvou mobilních telefonů a jejich držením byla porušena ochrana vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, a aby Ústavní soud konstatoval, že neumožněním nahlédnutí do spisu vedeného Policií ČR bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny a dle čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2014 13:00 do: 18.03.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: II. ÚS 3035/12
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, PhD.
Označení navrhovatelů:  Lesní společnost Přimda, a. s., sídlem Ovocný trh 8, Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 399/2011-63 ze dne 8. 3. 2012 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 30 C 17/2007-33 ze dne 14. 6. 2011
Stručná charakteristika:  náhrada škody proti státu

Stěžovatelka byla založena Fondem národního majetku ČR na základě schváleného privatizačního projektu v roce 1992 a součástí privatizovaného majetku, převedeného na stěžovatelku, byla i přístavba k domu č.p. 213 v obci Přimda a následně také samotný dům č.p. 213. Hodnota těchto nemovitostí dle schváleného privatizačního projektu aktualizovaného k 6. 4. 1993 byla 7 536 750 Kč. Podle informací z obchodního rejstříku hodnota celkového majetku, který představuje základní kapitál stěžovatelky, byla dle schváleného privatizačního projektu 81 070 000 Kč.
V roce 1995 byla obcí Přimda (dnes město Přimda) podána žaloba proti stěžovatelce o určení vlastnictví k nemovitostem. Okresní soud v Tachově žalobě po rozsáhlém dokazování v roce 2000 vyhověl a rozhodl, že Přimda je vlastníkem nemovitostí již od 24.5.1991 s odkazem na § 2 odst. 1, písm. c) zákona č. 172/199 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem a v den nabytí právní moci 27.9.2002 byla Přimda zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník a stěžovatelka budovu vydala obci. Dovolání i ústavní stížnost stěžovatelky byly odmítnuty a proto se stěžovatelka obrátila na Evropský soud pro lidská práva, který v roce 2010 odmítl námitku porušení práva na ochranu majetku jako předčasnou pro nevyčerpání všech účinných vnitrostátních prostředků nápravy s odkazem na probíhající řízení o náhradu škody (jehož závěr je nyní napaden touto ústavní stížností), neboť až poté bude moci být posouzena výše škody. ESLP v odůvodnění uvedl, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla zapsána jako vlastník Nemovitosti v katastru nemovitostí, jednalo se o „majetek“ ve smyslu čl. 1 Protokolu č. 1.
V roce 2005 podala stěžovatelka žalobu proti státu o náhradu škody, ve které namítala, že v době, kdy na ni stát převáděl nemovitosti, nebyl již jejich vlastníkem, došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a stěžovatelce tím vznikla škoda sestávající z hodnoty nemovitostí, nákladů řízení o určení vlastnictví proti stěžovatelce a nákladů vynaložených na údržbu nemovitosti. Žaloba na zaplacení nákladů na údržbu nemovitosti byla obecnými soudy zamítnuta a ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Napadeným rozsudkem obvodní soud zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala zaplacení kupní ceny nemovitostí a nákladů řízení. Došlo sice k nesprávnému postupu státu vůči stěžovatelce, neboť na stěžovatelku stát převedl majetek, který byl ve vlastnictví obce Přimda, avšak dále soud uvedl, že zákon o odpovědnosti státu není na danou situaci aplikovatelný, neboť podle ustálené judikatury stát při privatizaci nevykonával veřejnou moc, ale jednal jako vlastník majetku v rovnoprávném postavení s ostatními subjekty. Dle názoru obvodního soudu by stát mohl odpovídat za škodu pouze podle § 415 ve spojení s § 420 tehdy platného občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Podle jeho názoru však stěžovatelce nevznikla žádná škoda jako jedna z nezbytných podmínek vzniku odpovědnosti. Pokud jde o hodnotu nemovitostí, zde jí nemohla žádná škoda vzniknout, neboť nikdy nebyla vlastníkem této nemovitosti. Co se týče náhrady nákladů řízení, bylo pouze vinou stěžovatelky, že jí vznikly, neboť mohla uzavřít s obcí Přimda smír. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.
Stěžovatelka předně namítá, že rozhodnutím soudů, které určily, že není vlastníkem nemovitostí, bylo porušeno její právo na ochranu majetku podle čl. 1 Protokolu č. 1. Podotýká, že od roku 1993 do roku 2002 byla vedena v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí. Stěžovatelka, vedena dobrou vírou v zákonnost aktů států (bez ohledu na to, zda tyto akty byly učiněny státem coby nositelem veřejné moci nebo coby vlastníkem majetku), byla přesvědčena, že je oprávněným vlastníkem nemovitostí a že ji nabyla v souladu s právem. Za těchto okolností tedy nelze dle stěžovatelky bez dalšího uzavřít, že pokud právně nebyla vlastníkem nemovitostí, nemohla jí jejich odnětím vzniknout škoda. Soudy obou stupňů sice shodně vyslovily závěr, že na straně stěžovatelky nebyly splněny předpoklady k úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody; ve vztahu k tomuto právnímu názoru však chybí jakékoliv právní úvahy soudů, na základě kterých k tomuto závěru dospěly, jakož i ustanovení právních předpisů, o která své rozhodnutí opřely. Souhrnně lze rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího vytknout absenci přesvědčivosti odůvodnění těchto rozhodnutí. Stěžovatelka se domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví. Přitom odkázala na čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 1 Protokolu č. 1 k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Protokol č. 1“).

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2014 13:30 do: 18.03.2014 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 2430/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, PhD.
Označení navrhovatelů:  K. C.-M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnost
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013 č. j. 28 Cdo 2915/2012-129, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2012 č. j. 24 Co 326/2008-89 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 3. 2008 č. j. 8 C 26/2007-31
Stručná charakteristika:  restituce

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu stěžovatelky, která se jejím prostřednictvím domáhala obnovy řízení v restituční kauze opočenského zámku. Stěžovatelka v tomto řízení tvrdila, že existuje nově objevený důkaz, který bez své viny nemohla v původním řízení použít, a tento důkaz je způsobilý přivodit pro ni příznivé rozhodnutí ve věci. Tímto důkazem měl být seznam židovské šlechty, který podle stěžovatelky dokládá, že konfiskace majetku proběhla z důvodu rasové persekuce. Dle závěru soudu se však o důkaz, který by byl pro stěžovatelku způsobilý přivodit příznivé rozhodnutí ve věci, nejednalo, neboť důvody, pro které došlo k přechodu vlastnického práva předmětných nemovitostí z vlastnictví otce stěžovatelky na Německou říši, nespočívaly v příslušnosti otce stěžovatelky k židovské rase, jak tento původ definovaly zákony Německé říše. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v řízení před obecnými soudy v tom, že se soudy při rozhodování o její žalobě na obnovu řízení již pravomocně skončené restituční věci opočenského zámku řídily restriktivním výkladem Ústavního soudu (sp.zn. III ÚS 107/04), jakkoliv dostatečně restriktivní jsou ze své podstaty již samy restituční předpisy a Ústavní soud již dříve stanovil, že podmínky v nich uvedené mají být vykládány spíše ve prospěch a nikoli k tíži oprávněných osob. Stěžovatelka se proto domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z důvodu poručení jejího práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek.


IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.03.2014 14:00 do: 18.03.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: IV. ÚS 2078/12
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická Dr.
Označení navrhovatelů:  L. D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Stručná charakteristika:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2012 č. j. 24 Co 62/2012-29 spojeného s návrhem na přiznání nákladů řízení a návrhu na odklad vykonatelnosti

Stěžovatelka, v předchozím řízení povinná, podala odvolání proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, kterým byla nařízena exekuce na její majetek ve prospěch vedlejší účastnice, a to na základě exekučního titulu, kterým byl rozhodčí nález. Krajský soud v Hradci Králové usnesením nařízení exekuce potvrdil. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že neplatnost rozhodčí doložky nemůže být zkoumána v řízení o nařízení exekuce, ale až v řízení o zastavení exekuce.

S tímto závěrem však stěžovatelka nesouhlasí. Již v řízení před odvolacím soudem stěžovatelka uvedla, že všeobecné obchodní podmínky a ani smlouvu o úvěru nemá k dispozici, neboť takovou smlouvu nikdy neuzavřela. Odvolací soud oproti tomu dospěl k závěru, že stěžovatelka smlouvu podepsala a tudíž i uzavřela rozhodčí doložku. Odvolací soud nijak nezkoumal, zda v předmětném případě došlo k uzavření rozhodčí doložky či nikoliv. Podle názoru stěžovatelky nemůže z absolutně neplatné rozhodčí smlouvy vzniknout rozhodčí pravomoc ve věci rozhodovat. Podle dotčené rozhodčí doložky má být rozhodce vybrán ze seznamu rozhodců, a to správcem tohoto seznamu. Stěžovatelka neměla možnost zjistit totožnost osoby, která měla rozhodce ze seznamu určit, neboť bližší identifikace této osoby nebyla ve všeobecných obchodních podmínkách uvedena. Určení rozhodce tak bylo zcela ponecháno na vůli třetí osoby. Pokud skutečně existuje nějaký seznam rozhodců, pak stěžovatelce nebyl nikdy předložen. Možnost vést seznam rozhodců je umožněn pouze v řízení vedeném u stálého rozhodčího soudu, nikoliv u soukromé společnosti. Tato společnost není oprávněna vydávat své statuty a řády.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces.