I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.03.2016 14:00 do: 22.03.2016 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2866/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 97/2014-127 ze dne 8. července 2015 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 39/2014-44 ze dne 10. dubna 2014
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu; práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: Office Park Šantovka, s. r. o., zastoupená advokátem Mgr. Rostislavem Pekařem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka podala společně s dalšími osobami žádost o vydání závazného stanoviska podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči ve věci umístění novostavby Šantovka Tower. Magistrát města Olomouce vydal pro účely řízení o umístění stavby závazné stanovisko, podle něhož bylo umístění stavby z hlediska zájmů státní památkové péče za určených podmínek přípustné. Krajský úřad Olomouckého kraje následně obdržel podnět Národního památkového ústavu k přezkoumání uvedeného závazného stanoviska. V následném přezkumném řízení dospěl krajský úřad k závěru, že závazné stanovisko trpí vadami způsobujícími jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost, a pro tyto vady je zrušil. Rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska stěžovatelka napadla správní žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji odmítl a odkázal na právní názor vyjádřený v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 75/2009-113 ze dne 23. 8. 2011, který dospěl k závěru, že nejde o rozhodnutí samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví. Toto rozhodnutí krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností a odkázala v něm na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 42/2014-69 ze dne 23. 5. 2014, podle něhož je rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska v přezkumném řízení přímo přezkoumatelné v řízení před správními soudy. Nejvyšší správní soud však výslovně tento názor odmítl jako ojedinělé vybočení z rozhodovací praxe a kasační stížnost zamítl.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí správních soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na soudní ochranu a právo na zákonného soudce. Porušení práva na soudní ochranu spatřuje v tom, že oba soudy stěžovatelce odepřely přezkum rozhodnutí krajského úřadu s odkazem na možnost pozdější ochrany proti územnímu rozhodnutí.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.03.2016 08:45 do: 23.03.2016 09:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 681/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. února 2016 č. j. 5 Azs 6/2016-11, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti soudního a správních rozhodnutí, jež předcházela vydání napadeného usnesení
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na odklad vykonatelnosti soudního a správních rozhodnutí, jež předcházela vydání napadeného usnesení
Stručná charakteristika: Vyhoštění; Lhůta - procesní; Opravné prostředky - mimořádné
Označení navrhovatelů: N. B. T., zast. Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1417/25
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 4. září 2015 bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 22. května 2015 ve věci jeho správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel považuje uvedené rozhodnutí odvolacího orgánu za nezákonné a podal proti němu žalobu, jež byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2015. Navazující kasační stížnost pak odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 3. února 2016 jako podanou opožděně, neboť měl za to, že byla podána po uplynutí zákonné lhůty.
Stěžovatel spatřuje porušení svého základního práva v pochybení Nejvyššího správního soudu, který nesprávně posoudil včasnost jeho kasační stížnosti a z tohoto důvodu ji odmítl věcně projednat.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.03.2016 09:15 do: 23.03.2016 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2298/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku III a IV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2015 č. j. 12 Co 122/2015-575
Stručná charakteristika: rodičovská práva
Označení navrhovatelů: Mgr. T. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město bylo určeno, že je stěžovatel oprávněn stýkat se se svou nezletilou dcerou každý sudý týden od středy 15.00 hod. do neděle 18.00 hod., po dobu letních prázdnin 15 dnů nepřetržitě v červenci a 7 dnů nepřetržitě v srpnu a v období zimních prázdnin od 25. 12. od 18.00 hod. do 28. 12. do 12.00 hod. Ústavní stížností napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden od pátku 16.00 hod. do neděle 18.00 hod., o jarních prázdninách v každém sudém roce od pátku 16.00 hod. předcházejícím jarní prázdniny do neděle 18.00 hod., kdy jarní prázdniny končí, o letních prázdninách nepřetržitě vždy 15 dnů v červenci a 15 dní v srpnu s tím, že běžný termín realizace tohoto styku sdělí otec matce nejpozději do 30. 4. každého roku, a o vánočních svátcích vždy od 26. 12. od 10.00 hod. do 30. 12. do 18.00 hod., přičemž stěžovatel nezletilou převezme vždy v místě bydliště matky, a tam ji také předá, a matka je povinna nezletilou ke styku řádně a včas připravit (výroky III a IV).
Stěžovatel uvádí, že rozsudkem krajského soudu mu byl zásadně omezen styk s nezletilou, a to nejpodstatněji za celou dobu soudní úpravy, když dokonce takto upravený styk nedosahuje ani rozsahu styku upraveného předběžným opatřením v době, kdy bylo nezletilé jeden a půl roku. Napadený rozsudek je dle něj při konfrontaci s ústavně garantovanými právy neobhajitelný a protiústavní, popírající veškerá jeho práva na rodinný život, neboť mu znemožňuje podílet se na výchově nezletilé a prohlubovat v ní sociální a citové vazby s jeho rodinou, včetně jejích polorodých sourozenců. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku III a IV rozsudku Krajského soudu v Plzni, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho právo na rodinný život a na péči o děti, garantované čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, a dále právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.03.2016 14:00 do: 23.03.2016 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: Pl. ÚS 30/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost na zrušení ustanovení § 11a odst. 1 písm. b) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „ve vlastnictví státu“
Stručná charakteristika: Ochrana přírodního bohatství; princip rovnosti a zákaz diskriminace; odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu
Označení navrhovatelů: Skupina 38 senátorů Senátu Parlamentu České republiky
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky se domáhá zrušení ustanovení § 11a odst. 1 písm. b) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „ve vlastnictví státu“, a to prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Podle § 11 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu platí, že osoba, které svědčí oprávnění k záměru, pro který byl vydán souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je povinna za odňatou zemědělskou půdu zaplatit odvod ve výši stanovené podle přílohy k tomuto zákonu. Navrhovatel je přesvědčen o rozporu napadeného ustanovení s principem rovnosti a zákazem diskriminace a představuje podle něj rovněž zásah do ochrany vlastnictví. Jeho protiústavnost spatřuje navrhovatel v tom, že zakládá výjimku z povinnosti platit odvod za trvalé odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro stavby pozemních komunikací, která se ovšem vztahuje výhradně na komunikace ve vlastnictví státu. Zachovává naopak povinnost platit odvody pro komunikace ve vlastnictví krajů a obcí, byť podléhají totožné úpravě, slouží stejnému účelu a z pohledu veřejného zájmu se těší témuž postavení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.03.2016 09:00 do: 24.03.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1705/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 7. 2011 č. j. 38 EC 158/2010-17
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, náklady řízení
Označení navrhovatelů: fyzická osoba
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl ve výroku I. o uložení povinnosti žalovanému (stěžovateli) zaplatit žalobkyni (vedlejší účastnici řízení před Ústavním soudem) částku 968 Kč s úrokem z prodlení a ve výroku II. o povinnosti stěžovatele zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 420 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Zaplacení částky 968 Kč s příslušenstvím se žalobkyně, obchodní společnost Tessile ditta services, a. s., domáhala z titulu postoupení pohledávky, která odpovídala dluhu na jízdném a přirážce k jízdnému, jež byl stěžovatel povinen uhradit provozovateli veřejného dopravního prostředku, neboť se za jízdy neprokázal platnou jízdenkou. V předmětném řízení bylo nejprve rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který byl k podanému odporu stěžovatele zrušen, na což navazovalo vydání ústavní stížností napadeného rozsudku.
Stěžovatel namítá, že obecný soud rozhodl o povinnosti stěžovatele k náhradě nákladů řízení v hrubém rozporu s principy spravedlivého procesu a podle protiústavního předpisu (Ústavním soudem zrušené přísudkové vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Stěžovatel poukázal i na judikaturu Ústavního soudu k rozhodování o nákladech řízení v bagatelních sporech u formulářových návrhů, ze které se podává neproporcionální charakter náhrady nákladů řízení, která byla stěžovateli uložena napadeným rozhodnutím.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.03.2016 10:00 do: 24.03.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 356/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2015 č. j. 11 To 452/2015-27
Stručná charakteristika: Vazba
Označení navrhovatelů: J. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením policejního orgánu bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Těchto trestných činů se stěžovatel měl dopustit tím, že po předchozí oboustranné slovní roztržce s poškozeným tohoto udeřil nejméně třikrát pěstí do hlavy, přičemž poškozený po posledním úderu upadl hlavou na zem, čímž u něj došlo ke zlomenině spodiny lebeční s krvácením do mozku, což jej bezprostředně ohrožovalo na životě, a v době vydání usnesení policejního orgánu byl hospitalizovaný v nemocnici. Okresní soud v Trutnově na návrh státního zástupce podle § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu dle § 67 písm. a) trestního řádu vzal stěžovatele do vazby a dále rozhodl, že se nepřijímá slib stěžovatele nabízený jako náhrada za vazbu ani záruka matky stěžovatele za jeho chování. Proti tomuto rozhodnutí okresního soudu se stěžovatel bránil stížností, kterou posléze krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Stěžovatel tvrdí, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím krajského soudu bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na osobní svobodu. Nesouhlasí s tím, že rozhodnutí o jeho vzetí do útěkové vazby bylo odůvodněno hrozbou vysokého trestu ve spojení s předpokladem změny právní kvalifikace stěžovatelova činu po lékaři předvídaném úmrtí poškozeného, a to na trestný čin ublížení na zdraví s trestní sazbou odnětí svobody na pět až deset let.