Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 15. týden roku 2016

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.04.2016 15:00 do: 06.04.2016 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 42/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2015 č. j. 71 Co 26/2015-64
Stručná charakteristika:  Náklady řízení
Označení navrhovatelů:  Mgr. L. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel napadl ústavní stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který jako soud odvolací rozhodoval v řízení o stěžovatelově žalobě proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti (vedlejší účastnici v řízení před Ústavním soudem) na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 52.948 Kč s příslušenstvím, které stěžovateli měly vzniknout v souvislosti s trestním řízením proti němu nezákonně vedeným. V nalézacím řízení před Okresním soudem v Ostravě byl stěžovatel zcela úspěšný, k jeho zpětvzetí žaloby bylo řízení zčásti zastaveno, ve zbylém rozsahu 33.992,90 Kč bylo žalobě vyhověno a dále byla stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 20.376 Kč. K odvolání žalované krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně vyjma výroku o částečném zastavení řízení, a to tak, že žalobu v rozsahu částky 30.000 Kč zamítl (výrok I.), rozhodl o povinnosti stěžovatele nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 209 Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Stěžovatel se domnívá, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na ochranu lidské důstojnosti dle čl. 10 Listiny a princip legitimního očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Vedle samotné výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu stěžovatel rozporuje také rozhodnutí krajského soudu o nákladech nalézacího řízení. Stěžovateli dle jeho názoru měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, a naopak rozhodnutí krajského soudu o povinnosti stěžovatele hradit náklady řízení vedlejší účastnici je rozporné s právem stěžovatele na spravedlivý proces i s principem legitimního očekávání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.04.2016 09:00 do: 07.04.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1098/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 10. 4. 2014, č. j. 61 T 15/2013-3252, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2014, č. j. 3 To 50/2014-3367
Stručná charakteristika: Pachové stopy jako důkaz v trestním řízení, zásada v pochybnostech ve prospěch (in dubio pro reo)
Označení navrhovatelů:  M. S., zast. advokátem JUDr. Jaromírem Josefem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně uznán vinným jako spolupachatel zvlášť závažným zločinem vraždy. Stěžovatel byl za tento trestný čin a dále za sbíhající se zločin loupeže spáchaného ve spolupachatelství a organizátorství ke zločinu loupeže odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 25 let. O odvolání stěžovatele proti rozsudku nalézacího soudu rozhodl v druhém stupni Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem, jímž rozsudek zrušil v celém rozsahu a poté stěžovatele nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem vraždy jako spolupachatele, a to na upřesněném skutkovém základě. Stěžovatel byl za tento trestný čin a dále za sbíhající se zločin loupeže spáchaný ve spolupachatelství a organizátorství ke zločinu loupeže odsouzen k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 24 let a 6 měsíců. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatel uvádí, že porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v porušení zásady materiální pravdy a s ní úzce související zásady in dubio pro reo. S ohledem na vady vytknuté rozsudku soudu prvního stupně odvoláním stěžovatele, spočívající v nesprávném, nejasném a rozporném skutkovém zjištění, je stěžovatel toho názoru, že skutek tak, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, nebyl skutečně prokázán, neboť soudy při hodnocení důkazů extrémně vybočily ze zásad formální logiky, čímž v důsledku porušení ustanovení § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu došly k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Podle stěžovatele obecné soudy opřely svá skutková zjištění o dva okruhy důkazů, a sice pachové stopy z místa činu a z předmětů, které mají s činem souviset a o svědecké výpovědi bratranců, kterým se měl stěžovatel k činu přiznat. Oba tyto okruhy důkazů však považuje stěžovatel za nedůvěryhodné.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.04.2016 10:00 do: 07.04.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2598/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, č. j. 30 Cdo 1022/2015-256, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, č. j. 68 Co 288/2014-227, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 3. 2014, č. j. 21 C 100/2005-194
Stručná charakteristika: Zneužití cizího občanského průkazu při jednání s úřady
Označení navrhovatelů: Holman Business Partner, s. r. o., zast. advokátkou Mgr. Petrou Hruškovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Městského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal náhrady škody ve výši 3.643.749,- Kč, způsobené nesprávným úředním postupem, a to proti Ministerstvu průmyslu a obchodu a Ministerstvu financí. Ve věci již dvakrát rozhodoval také Nejvyšší soud. Stěžovatel od května 1996 do října 1996 uzavíral kupní smlouvy s osobou (daňovým subjektem), která se prokázala občanským průkazem na jméno J. Z. a na toto jméno disponovala i příslušným živnostenským listem. Na základě těchto smluv postupně docházelo ke zdanitelnému plnění a stěžovatel následně uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu podle § 19 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění, a daňový odpočet mu byl vrácen. Na základě následné daňové kontroly však příslušný správce daně stěžovatelem předložené doklady a odpočet daně z přidané hodnoty neuznal. Bylo totiž zjištěno, že skutečný J. Z. ztratil občanský průkaz v únoru 1996, ztrátu nahlásil 12. 3. 1996 a dosud neznámá osoba, prokazujíc se tímto neplatným občanským průkazem, si požádala o vydání živnostenského oprávnění. Dne 17. 4. 1996 jí byl vydán živnostenský list, který byl zrušen až dne 2. 10. 1997. Stěžovatel před obecnými soudy uplatňoval náhradu škody z nesprávného úředního postupu proti Ministerstvu průmyslu a obchodu, neboť živnostenský úřad postupoval, při vydání živnostenského listu osobě vydávající se za J. Z., v rozporu s § 47 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v rozhodném znění, když řádně nezjistil, zda má ohlášení všechny zákonné náležitosti a dále proti Ministerstvu financí, neboť správce daně osobě prokazující se občanským průkazem J. Z. vydal osvědčení o registraci k DPH v rozporu s § 33 odst. 10 a § 36 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění. Stěžovatel před obecnými soudy namítal, že nemohl vědět, že osobě prokazující se jako J. Z., se kterou předmětné kupní smlouvy uzavíral, byl vydán živnostenský list a osvědčení o registraci k DPH v době, kdy bylo České republice, resp. Policii ČR známo, že daný občanský průkaz byl evidovaný jako ztracený.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v řízení před soudy unesl důkazní břemeno o vzniku škody, příčinné souvislosti i výši škody. Stát v dané době věděl, že občanský průkaz, jímž se předmětná osoba ve vztahu k úřadům prokazovala, byl hlášen jako odcizený, a za škodu je tedy objektivně odpovědný. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.04.2016 09:00 do: 08.04.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 162/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2015 č. j. 101 VSPH 726/2015-80
Stručná charakteristika: věcná příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí o žalobě na vydání peněžitého plnění z neúčinného právního úkonu
Označení navrhovatelů:  Mgr. P. K., zastoupen JUDr. Rostislavem Silným, advokátem se sídlem Praha 1, Na Zábradlí 205/1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V červnu 2010 bylo před Městským soudem v Praze zahájeno insolvenční řízení ve věci úpadce, obchodní společnosti Advokátní kancelář Veverka & Partneři, s.r.o. v likvidaci (dlužník), v jehož rámci byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Dne 20. května 2011 podala insolvenční správkyně, obchodní společnost AS ZIZLAVSKY v.o.s., u téhož soudu žalobu proti stěžovateli, někdejšímu advokátovi, kterou se domáhala vyslovení neúčinnosti smlouvy o výkonu funkce, uzavřené dne 1. února 2008 mezi dlužníkem a stěžovatelem, a jejího dodatku č. 1, jakož i neúčinnosti v žalobě blíže specifikovaných právních úkonů, jimiž dlužník uhradil stěžovateli ze svého účtu částky v celkové výši 8 952 656 Kč, resp. plateb z účtu dlužníka ve prospěch stěžovatele v uvedené celkové výši. Současně navrhla, aby soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit tuto souhrnnou částku s úrokem z prodlení do majetkové podstaty dlužníka. V průběhu řízení dospěl Městský soud v Praze k závěru, že i když byla žaloba insolvenční správkyně označena jako odpůrčí žaloba, ze žalobních tvrzení vyplývá, že zčásti jde o žalobu na vydání bezdůvodného obohacení a v této části by tedy byl věcně příslušným k projednání okresní soud. Otázka věcné příslušnosti byla předložena nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí uvedené věci je v prvním stupni příslušný Městský soud v Praze, neboť se jedná o incidenční spor.

Stěžovatel má za to, že Vrchní soud v Praze pochybil, jestliže o věcné příslušnosti rozhodl na základě insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. ledna 2014. Pro její posouzení měla být rozhodující zákonná úprava platná ke dni podání žaloby insolvenční správkyně, což znamená, že věcná příslušnost se měla odvíjet od § 9 odst. 4 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013, a § 7 odst. 2 insolvenčního zákona, v témže znění. Nesprávné posouzení věcné příslušnosti má dle stěžovatele mít za následek, že napadeným usnesením bylo porušeno základní právo stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.