IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.04.2020 08:00 do: 14.04.2020 08:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2397/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2019 č. j. 17 Co 102/2019-101 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. října 2018 č. j. 27 C 203/2017-74
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  J. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se jako žalobce před obecnými soudy domáhal úhrady částky 600 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody za zrušení letu podle čl. 7 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Obvodní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby a rozsudkem ji zamítl (výrok I) a procesně úspěšné obchodní korporaci Deutsche Lufthansa Aktiengesellschaft (vedlejší účastnici řízení) přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II). K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze tak, že rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Městský soud v napadeném rozsudku stěžovatele poučil, že proti předmětnému rozhodnutí není dovolání přípustné.

Stěžovatel se domnívá, že nezbytným krokem před vydáním samotného rozhodnutí mělo být položení předběžné otázky k Soudnímu dvoru EU. V důsledku toho, že předběžná otázka v dané věci položena nebyla, dopustily se obecné soudy vůči stěžovateli podle jeho názoru porušení práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.04.2020 08:30 do: 14.04.2020 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 132/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. října 2019 č. j. 56 Co 177/2019-278
Stručná charakteristika:  Důvody nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu
Označení navrhovatelů:  J. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastník, který je společenstvím vlastníků jednotek v bytovém domě v Jirkově, se žalobou proti stěžovatelce jakožto vlastnici jedné z těchto jednotek domáhal zaplacení částky 32 494 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé v důsledku úhrady nákladů spojených s dezinsekcí v prostorách jejího bytu. Tato dezinsekce byla v tomto bytě, který stěžovatelka pronajímá, provedena opakovaně v období od května do srpna 2017, neboť se v něm vyskytovaly štěnice. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město byla tato žaloba zamítnuta (výrok I.) a vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce náklady řízení ve výši 36 203,20 Kč (výrok II.). Důvod zamítnutí žaloby spočíval zjednodušeně řečeno v tom, že nebylo prokázáno porušení některé z povinností, které stěžovatelce vyplývaly ze stanov vedlejšího účastníka. Ten byl podle § 57 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, povinen sám a na vlastní náklady zajistit speciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci či deratizaci. S uvedeným právním hodnocením se ztotožnil i Krajský soud v Plzni, který potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé (výrok I.). Ve výroku II. tento rozsudek změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a stěžovatelce přiznal vůči vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 583 Kč (výrok III.). Krajský soud shledal podmínky pro použití § 150 občanského soudního řádu, přičemž tento svůj záměr před účastníky během odvolacího řízení ozřejmil a dal účastníkům prostor, aby se ke zvažovanému postupu vyjádřili. Nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovatelce podle § 150 občanského soudního řádu krajský soud odůvodnil poukazem na několik skutečností. Předně šlo o postavení vedlejšího účastníka, který má jako společenství vlastníků jednotek řadu zákonem uložených povinností, mezi něž patří i povinnost vynaložit náklady na odstranění obtížného hmyzu v domě. Přestože vedlejší účastník neprokázal žalobní tvrzení a nebyl ve věci úspěšný, z obsahu spisu se podává, že jeho spolupráce se stěžovatelkou je komplikovaná. Stěžovatelka v předmětném bytě, který vlastní, nebydlí, přenechává ho k užívání nájemcům a správu za ni vykonává ustanovená správkyně, s kterou, jak vyplývá z jednotlivých podání ve spise založených, není zcela jednoduchá komunikace. Řadu nedorozumění a neshod svalovala na „jednoduchost“ nájemníků, což nikdy nemůže ospravedlňovat postupy stěžovatelky a jít k tíži vedlejšího účastníka. Krajský soud přihlédl i ke skutečnosti, že vztahy mezi účastníky byly již dříve narušeny, o čemž vypovídá soudní řízení, které v minulosti vedl vedlejší účastník proti stěžovatelce. Zohledněny byly také majetkové poměry účastníků řízení.

Stěžovatelka vytýká krajskému soudu, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně nezohlednil její postavení žalované, která nebyla disponentem sporu, nemohla ovlivnit jeho zahájení či délku a po celou dobu usilovala o smírné řešení sporu. Odůvodnění použití § 150 občanského soudního řádu v rozsudku krajského soudu považuje stěžovatelka za zmatečné a nedostatečné.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.04.2020 08:30 do: 15.04.2020 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 4012/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2019 č. j. 27 Cdo 3330/2019-156 a dále proti postupu Městského soudu v Praze, který doposud neučinil zákonem předepsané úkony vedoucí k projednání dovolání stěžovatelky, které mu bylo doručeno dne 26. srpna 2019 v 16:18:20 hodin a které směřovalo proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2019 č. j. 14 Cmo 89/2019-134, a postupu Nejvyššího soudu, který toto dovolání doposud neprojednal
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu; Svoboda a rovnost v důstojnosti a v právech Označení navrhovatelů:  ERB bank, a.s., v likvidaci
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka podala dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Nejdříve je zaslala přímo Nejvyššímu soudu, do jehož datové schránky bylo doručeno dne 26. 8. 2019 v 15:14:34 hodin. Téhož dne v 16:14:47 hodin bylo do datové schránky Nejvyššího soudu doručeno i jí podané zpětvzetí dovolání. Dovolání bylo Nejvyšším soudem zaevidováno pod sp. zn. Ncn 304/2019 a dne 29. 8. 2019 bylo postoupeno do datové schránky Městského soudu v Praze společně se zpětvzetím. Mezitím však dne 26. 8. 2019, krátce po doručení zpětvzetí dovolání do datové schránky Nejvyššího soudu, podala stěžovatelka dovolání ještě jednou, tentokrát do datové schránky městského soudu, do které bylo doručeno v 16:18:20 hodin. Městský soud nejprve usnesením ze dne 5. 9. 2019 č. j. 79 Cm 136/2016-153 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč a ta jej zaplatila. Dne 20. 9. 2019 pak postoupil spis Nejvyššímu soudu, u něhož byla věc vedena pod sp. zn. 27 Cdo 3330/2019. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2019 č. j. 27 Cdo 3330/2019-156 bylo řízení o dovolání stěžovatelky zastaveno z důvodu jeho zpětvzetí ze dne 26. 8. 2019. Usnesením městského soudu ze dne 21. 10. 2019 č. j. 79 Cm 136/2016-158, jež bylo potvrzeno usnesením vrchního soudu ze dne 3. 12. 2019 č. j. 14 Cmo 365/2019-164, bylo rozhodnuto, že se jí vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 200 Kč. V návaznosti na zastavení řízení učinila stěžovatelka dne 5. 11. 2019 podání k Nejvyššímu soudu, označené jako podnět ke zrušení napadeného usnesení podle § 164 občanského soudního řádu. Vysvětlila v něm, že první dovolání podala u věcně nepříslušného soudu, a právě z tohoto důvodu je vzala zpět. Zpětvzetí se však netýkalo, ani nemohlo týkat druhého dovolání, které v době podání zpětvzetí ani nebylo podáno. Nové dovolání, které stěžovatelka adresovala přímo městskému soudu, je třeba zároveň vykládat podle § 41a odst. 4 občanského soudního řádu jako odvolání zpětvzetí dovolání, neboť bylo věcně příslušnému soudu doručeno ještě před doručením původního dovolání a jeho zpětvzetí z Nejvyššího soudu. Na rozdíl od odvolání zákonná úprava dovolání nevylučuje opětovné podání dovolání poté, co bylo dříve podané dovolání účastníkem vzato zpět, a tudíž dovolání lze podat v zákonné lhůtě znovu. Z těchto důvodů stěžovatelka požádala Nejvyšší soud, aby zrušil zastavovací usnesení a pokračoval v dovolacím řízení. Na uvedené podání reagoval Nejvyšší soud přípisem ze dne 7. 11. 2019 sp. zn. 27 Cdo 3330/2019, podle něhož bylo dovolací řízení pravomocně skončeno doručením usnesení o jeho zastavení účastníkům řízení. Postupem podle § 164 občanského soudního řádu nelze zrušit pravomocné soudní rozhodnutí, kterým se řízení končí, byť by šlo o rozhodnutí procesní povahy. Dovolacímu soudu bylo předloženo dovolání, které bylo, a to i podle předkládací zprávy městského soudu, vzato zpět. Jak dovolání, tak zpětvzetí spisu jsou datovány dnem 26. 8. 2019. Podkladový spis sp. zn. 79 Cm 136/2016 byl dovolacím soudem po vydání usnesení o zastavení dovolacího řízení odeslán městskému soudu, přičemž Nejvyššímu soudu nebylo předloženo v dané věci žádné další dovolání. Nejvyšší soud proto zatím nemá důvod činit jakékoli procesní úkony ve věci vedené pod sp. zn. 27 Cdo 3330/2019.

Nejvyššímu soudu i městskému soudu stěžovatelka vytýká, že o řádně podaném dovolání, jež bylo doručeno do datové schránky městského soudu dne 26. 8. 2019 v 16:18:20, vůbec nezahájily řízení, resp. toto dovolání nedůvodně neformálním způsobem spojily s odlišným podáním, které bylo podáno dříve a vzato zpět. Celé řízení pak bylo zastaveno napadeným usnesením, z něhož ovšem neplyne, kterého dovolání se týká, a není tak jasné, zda došlo k administrativní chybě spočívající v nezahájení řízení o druhém dovolání, nebo k protiprávnímu rozhodnutí o zastavení řízení o druhém dovolání. Zastavením řízení se měl dovolací soud dopustit přepjatého formalismu a odepření spravedlnosti, což mělo vést k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.04.2020 10:00 do: 17.04.2020 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 950/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2018, č. j. 5 To 28/2018-193, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 11 Tdo 1361/2018-25
Stručná charakteristika:  trest odnětí svobody u kriminality omamných látek
Označení navrhovatelů:  K.M., zast. advokátkou Mgr. Zuzanou Candigliotou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Brně uznán vinným ze spáchání zločinu neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu, a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce tří let, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v délce pěti let za současného vyslovení dohledu. Skutku se měl, stručně řečeno, dopustit tím, že bez licence a v rozporu s ustanovením § 24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, realizoval všechny nezbytné kroky směřující k výrobě psychotropní látky delta 9 tetrahydrokanabinol (THC) tím na zahradě svého domu vysadil a pěstoval celkem 28 ks rostlin konopí velikosti od 0,8 do 1,7 metru, které dále zpracoval. Uložení trestu odnětí svobody mimořádně pod zákonnou dolní hranicí trestní sazby osmi let v konkrétní výměře tří let s podmíněným odkladem nalézací soud odůvodnil tím, že ačkoliv stěžovateli přitěžovalo, že čin spáchal po předchozím uvážení, na druhé straně byl dosud bezúhonný a doznal se, přičemž mimořádné snížení trestu dle § 58 trestního zákoníku bylo namístě kvůli tomu, že pachatel žije s družkou a nemocnou dcerou a na jeho výdělku je závislá zejména jeho dcera a rodina z něj splácí úvěr na rekonstrukci rodinného domu, kde s rodinou bydlí. V případě dlouhodobého výpadku příjmu stěžovatele by tak dle nalézacího soudu byla potrestána především jeho rodina. Na podkladě odvolání státního zástupce Vrchní soud v Olomouci částečně zrušil odsuzující rozsudek ve výroku o trestu a nově rozhodl tak, že stěžovateli uložil trest odnětí svobody v délce trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Uložení trestu odnětí svobody sice stále pod zákonnou dolní hranicí, ale v délce šesti let, což neumožňuje podmíněný odklad výkonu, odůvodnil odvolací soud tím, že původně uložený trest byl nepřiměřeně mírným. Stěžovatel podal proti napadenému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl svým napadeným usnesením. Nejvyšší soud se v zásadě ztotožnil s argumentací odvolacího soudu. Předně sdílel pochybnosti odvolacího soudu o tom, že THC bylo určeno pouze pro osobní potřebu stěžovatele. Uzavřel, že pokud po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že osobní poměry stěžovatele se neliší od běžné populace, nepochybil, pokud přihlédl právě k téměř čtyřnásobnému překročení hranice množství velkého rozsahu, přičemž stále mimořádné okolnosti případu (amatérský způsob pěstování, tzv. „měkká droga“) zohlednil a uložil trest pod zákonnou dolní hranicí trestní sazby.

Trest uložený odvolacím soudem považuje stěžovatel za excesivní a zcela rozporný se zásadou přiměřenosti. Stěžovatel prezentuje názor, že odvolací soud postupoval formalisticky, konstatoval-li, že sice jím uložený trest odnětí svobody bude mít dopad na rodinu stěžovatele, ale že toto je riziko protiprávního jednání, jehož se dopustil. Stěžovatel odkázal na Úmluvu o právech dítěte, podle níž musí podle jeho názoru stát při trestání zohlednit nejlepší zájem dítěte. Jeho dcera nyní psychicky i materiálně strádá. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi byly porušeny jeho ústavně zaručená základní lidská práva a svobody dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, presumpci neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny, dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na soukromý a rodinný život.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.04.2020 10:30 do: 17.04.2020 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 41/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky města Bílina č. 10/2015, o regulaci provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her
Stručná charakteristika:  regulace provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her
Označení navrhovatelů:  Ministerstvo vnitra
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Ministerstvo vnitra se u Ústavního soudu domáhá zrušení obecně závazné vyhlášky města Bílina č. 10/2015, o regulaci provozování sázkových her,   loterií   a   jiných   podobných   her. V návrhu ministerstvo konstatovalo, že město se na základě pravomocného rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dopustilo vydáním předmětné vyhlášky narušení hospodářské soutěže, neboť stanovilo místa pro provozování hazardních her neobjektivním a diskriminačním způsobem. Rozhodnutím předsedy ÚOHS bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí ÚOHS, kterým bylo město shledáno odpovědným za spáchání správního deliktu pro porušení § 19a odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za které mu byla uložena pokuta ve výši 275 000 Kč. Ministerstvo zdůraznilo, že rozhodnutím předsedy ÚOHS vázáno jako rozhodnutím o předběžné otázce a nemůže si o této věci učinit úsudek samo. Jestliže tedy bylo ÚOHS pravomocně rozhodnuto, že město vydáním vyhlášky č. 10/2015 porušilo zákon o ochraně hospodářské soutěže, jde podle § 123 odst. 1 zákona o obcích o situaci, kdy obecně závazná vyhláška odporuje zákonu, a tedy o důvod pro uplatnění dozorových kompetencí ze strany ministerstva. K obsahu vyhlášky č. 10/2015 ministerstvo uvedlo, že město v článku 2 vyhlášky č. 10/2015 ve spojení s její přílohou stanovilo, že vymezené druhy hazardních her lze ve městě provozovat pouze na přesně vymezených čtyřech adresách. Ministerstvo následně poukazuje na závěry rozhodnutí předsedy ÚOHS, podle kterých v době přijetí vyhlášky č. 10/2015 byla veřejně publikována (včetně zveřejnění na úřední desce města a jeho webových stránkách) kritéria výběru míst, na kterých lze hazardní hry ve městě provozovat. Kritéria výběru následně město stanovilo přímo v preambuli vyhlášky č. 10/2015. Podle ÚOHS nestačí pouze nastavení objektivních a nediskriminačních kritérií, ale musí být současně zabezpečeno jednak objektivní a nediskriminační užití těchto kritérií při výběru povolených míst a dále přijetí transparentního mechanismu, podle kterého bude výběr povolených míst probíhat v případě, že nastavená kritéria splní více objektů. Postup města při výběru adresných míst však podle ÚOHS nelze označit za objektivní a nediskriminační, a tudíž ani omezení hospodářské soutěže na dotčených relevantních trzích není možné považovat z pohledu zákonné ochrany hospodářské soutěže za přípustné. S ohledem na uvedené ministerstvo dospělo k závěru, že obecně závazná vyhláška je v rozporu se zákonem a navrhuje, aby ji Ústavní soud zrušil.