II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.04.2015 09:30 do: 14.04.2015 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2096/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 14. 10. 2013, č. j. 41 C 115/2013-51 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, č. j. 11 Co 122/2014-74.
Stručná charakteristika:  spravedlivý proces, náhrada nákladů řízení
Označení navrhovatelů:  Ing. M. P. a V. N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se žalobou domáhali zaplacení částky 3.788,80 Kč s příslušenstvím, představující dluh na nájemném a službách s užíváním bytu spojených. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl tak, že řízení částečně zastavil, a to v rozsahu jistiny ve výši 3.788,80 Kč a v rozsahu kapitalizovaného poplatku z prodlení ve výši 602 Kč (výrok I.). Výrokem II. pak uložil žalované zaplatit stěžovatelům kapitalizovaný poplatek z prodlení ve výši 12.648 Kč. Výrokem III nepřiznal stěžovatelům právo na náhradu nákladů řízení, což odůvodnil odkazem na ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Podle tohoto zákonného ustanovení – jak je rekapituluje okresní soud – má žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému jen tehdy, zaslal-li žalovanému ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním návrhu na zahájení řízení výzvu k plnění, a to na adresu pro doručování, popřípadě na poslední známou adresu. Okresní soud v této souvislosti rovněž dovodil, že výzva k plnění podle ustanovení § 142a o. s. ř., kterou zákonodárce podmiňuje přiznání nákladů řízení žalobci, musí být výzvou písemnou. To vyplývá i jen ze samotného textu citovaného ustanovení, jež výslovně vyžaduje zaslání výzvy na adresu. V právě projednávaném případě měl soud ovšem za to, že stěžovatelé nezaslali žalované řádnou výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř., neboť výzvu učiněnou elektronickými prostředky (emailovou korespondencí) nelze považovat za řádnou písemnou výzvu zaslanou na doručovací adresu žalované. Výzva k plnění totiž neobsahovala elektronický podpis toho, kdo právní úkon učinil. V závěru tohoto rozsudku okresní soud  stěžovatele poučil o možnosti podat odvolání proti tomuto rozhodnutí. Stěžovatelé tedy napadli výrok III. rozsudku odvoláním, když navrhovali, aby odvolací soud prvostupňový rozsudek změnil a přiznal jim náklady řízení. Krajský soud v Ostravě však odvolání stěžovatelů odmítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náklady řízení (výrok II.). Podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 totiž odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Protože předmětem řízení na základě žaloby stěžovatelů ze dne 31. 7. 2012 byl nárok ve výši 3.788 Kč s příslušenstvím, odmítl krajský soud odvolání stěžovatelů podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř., protože směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Stěžovatelé namítají porušení svého práva na spravedlivý proces a porušení principu právního státu, když došlo k narušení důvěry stěžovatelů v právo tím, že soud aplikoval právní normu v rozporu se zákazem pravé retroaktivity. Podmínka výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. ve znění zákona č. 396/2012 Sb. pro přiznání nákladů řízení úspěšnému žalobci se totiž podle přechodných ustanovení na věc stěžovatelů neuplatní. Pokud procesní úprava platná a účinná k době podání žaloby stěžovatelům neukládala uskutečnění předžalobní výzvy, nelze jim klást podle jejich názoru k tíži, že předžalobní výzvu neučinili a nelze dokonce z jejího neuskutečnění vyvozovat procesní sankci, kterou je v tomto případě ztráta práva na náhradu nákladů řízení.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.04.2015 15:00 do: 14.04.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1261/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2013 č. j. 38 Co 474/2013-321
Stručná charakteristika:  právo znalce vyjádřit se k návrhu týkajícího se výše znalečného
Označení navrhovatelů:  PhDr. E. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu v Hodoníně bylo ve výroku pod bodem I. rozhodnuto, že znalci PhDr. E. S. (stěžovatel) se za podaný znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie se specializací psychologie dětí a dospělých, syndrom zavrženého rodiče, přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 20.102 Kč. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odvolání otec nezletilé. Usnesením Krajského soudu v Brně bylo změněno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ve výroku pod bodem I. tak, že stěžovateli byla za podaný znalecký posudek přiznána odměna ve výši 11.150 Kč a  náhrada hotových výdajů ve výši 152 Kč, celkem 11.302 Kč.

Stěžovatel tvrdí, že postupem Krajského soudu v Brně a částečně i Okresního soudu v Hodoníně bylo zasaženo do jeho základních práv. Pokud jde o krajský soud, stalo se tak jeho usnesením, které bylo stěžovateli doručeno dne 6. února 2014, aniž byl stěžovatel vyzván, aby se k odvolání otce předtím než soud rozhodne, vyjádřil. Tím, že stěžovateli bylo znemožněno, aby se vyjádřil k otcovu odvolání, tím spíše, že toto odvolání bylo pouze velice obecné a málo určité, bylo dle jeho názoru porušeno právo na spravedlivý proces. Stěžovatel byl konfrontován s pro něho negativním důsledkem odvolání otce až doručením napadeného usnesení krajského soudu. Proti tomuto usnesení však neměl k dispozici žádný opravný či mimořádný opravný prostředek.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.04.2015 15:30 do: 14.04.2015 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2994/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, č. j. 11 Co 163,164/2014 - 242.
Stručná charakteristika:  spravedlivý proces, náhrada nákladů řízení
Označení navrhovatelů:  J. Č.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 bylo rozhodnuto tak, že žaloba, aby žalovaný (stěžovatel) zaplatil žalobkyni (OLFIN Car s. r. o.) částku 35.124,32 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá (výrok I.). Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 20.908,80 Kč. Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 5.540 Kč. Proti výroku II. podal stěžovatel odvolání, neboť se domníval, že mu náhrada nákladů byla přiznána v nesprávné výši. Žalobkyně podala odvolání do všech výroků rozsudku nalézacího soudu, když k výrokům o nákladech řízení uvedla: „Výrok o náhradě nákladů řízení považujeme za nesprávný a to nechť je považováno i za naše vyjádření k odvolání žalovaného ve věci náhrady nákladů řízení.“ Při jediném jednání před městským soudem otázka náhrady nákladů řízení ze strany účastníků řízení a ani soudem výslovně zmíněna nebyla. Městský soud pak následně rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. o věci samé změnil jen tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.782,57 Kč s úrokem z prodlení, jinak výrok I. nalézacího soudu potvrdil (výrok I.). Výrokem II. rozhodl za použití ustanovení § 150 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 5.712,84 Kč a výrokem IV. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit České republice náklady řízení částku 1.088,16 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že podle judikatury Ústavního soudu je součástí práva na spravedlivý proces vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky i argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu. Pokud tedy odvolací soud nedal stěžovateli procesní příležitost se k možné aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. vyjádřit, porušil tak jeho právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.04.2015 08:30 do: 15.04.2015 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1389/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 2491/2012-421, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012 č. j. 29 Co 489/2011-399 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 12. 2010 č. j. 9 C 420/2005-332,
Stručná charakteristika:  Právo vlastnit majetek; Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů:  Bytové družstvo Šmukýřka v likvidaci, se sídlem Praha 5, Pod Šmukýřkou 2, zast. JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Žitná 10
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je bytovým družstvem, které má v předmětu podnikání pronájem nemovitostí, bytových a nebytových prostor a poskytování základních služeb spojených s pronájmem. Jako výlučný vlastník bytového domu č. p. 1048 a objektu garáží a podílový spoluvlastník bytových domů č. p. 1049 a č. p. 1050, nacházejících se v k. ú. Košíře, obec Praha, se žalobou proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových domáhal, aby jí byla uložena povinnost podat písemně ohlášení u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu osvědčující podle § 10 písm. b) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, přechod práva hospodaření s pozemky, na nichž se výše uvedené nemovitosti nacházely, nebo jež tvořily s pozemky ve vlastnictví stěžovatele funkční celek. Zároveň jí měla být uložena povinnost uzavřít se stěžovatelem podle § 60a odst. 1 a 2 uvedeného zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2013, dohodu o bezúplatném převodu těchto nemovitostí. Obvodní soud pro Prahu 5 žalobu zamítl. Po zhodnocení provedených důkazů přisvědčil názoru stěžovatele, že předmětné pozemky tvoří funkční celek s bytovými domy nebo s garážemi v jeho vlastnictví. Vázán závazným právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. 28 Cdo 5387/2007-155, kterým byla zrušena původní rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu v dané věci, dále konstatoval, že na dispozici s těmito pozemky lze vztáhnout režim § 60a zákona č. 219/2000 Sb., neboť jsou ve vlastnictví státu, na které se povinnost bezúplatného převodu primárně vztahuje. Důvodem zamítnutí žaloby tak byla pouze námitka promlčení, kterou v řízení před soudem prvního stupně uplatnil Státní statek hlavního města Prahy s.p. v likvidaci jako vedlejší účastník na straně žalované a s níž se žalovaná ztotožnila. K odvolání stěžovatele byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze, v němž se tento soud ztotožnil s posouzením otázky promlčení žalobou uplatněného nároku. Dovolání stěžovatele následně odmítl Nejvyšší soud, když neshledal jeho přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012.

Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, protože účelově nepřihlédly ke všem provedeným důkazům, některé skutečnosti vyhodnotily jako důkazy, i když jimi nebyly, a nesprávně posoudily námitku promlčení vznesenou žalovanou po pěti letech trvání sporu, přestože se právo na bezúplatný převod pozemků podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. nepromlčuje.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.04.2015 09:00 do: 16.04.2015 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3489/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2014, č. j. 8 Co 544/2013-569, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, č. j. 25 Cdo 1915/2014-597
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  R. B., zastoupená JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2013 bylo žalované Fakultní nemocnici Ostrava uloženo zaplatit stěžovatelce za ztížení společenského uplatnění částku 10 500 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 9 162 Kč s příslušenstvím, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 12. 6. 2000 do 31. 10. 2004 ve výši 77 681 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ohledně nároku na bolestné ve výši 1 950 Kč s příslušenstvím, nároku na ztížení společenského uplatnění ve výši 9 000 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu do 13. 4. 2003 a požadovaných úroků z prodlení z nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu do 30. 4. 2003 soud řízení zastavil (výrok II.).  Nárok stěžovatelky na zaplacení bolestného ve výši 4 950 Kč s příslušenstvím, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 765 007 Kč, za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 15 496 Kč s příslušenstvím, dále za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od listopadu 2004 do budoucna soud prvního stupně zamítnul (výrok III.). Výrokem IV. a V. rozhodl Okresní soud v Ostravě o nákladech řízení. Výroky III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně napadla stěžovatelka odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 1. 2014 tak, že ve výrocích III. IV. a V. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, č. j. 25 Cdo 1915/2014-597, odmítnuto. 

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s právním závěrem Krajského soudu v Ostravě, který dovodil, že nárok stěžovatelky na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti včetně příslušenství za dobu od listopadu 2004 do budoucna je v tomto rozsahu promlčen, když sice byl žalobou uplatněn, avšak nikoli do budoucna, nýbrž jen za dobu do října 2004. Stěžovatelka však kategoricky odmítá, že by její vůle směřovala k tomu, aby svůj nárok vzala v části do budoucna vzniklého nároku na měsíční rentu zpět. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.04.2015 10:00 do: 17.04.2015 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2482/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2014 č. j. 23 Cdo 1049/2014-916 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2013 č. j. 8 Cmo 85/2013-842
Stručná charakteristika:  procesní nástupnictví, spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze 7 – Holešovice, Dělnická 213/12, zastoupena JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, AK CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s. r. o., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obchodní společnost Venturon Investment, s. r. o. „v likvidaci (žalobkyně), se v civilním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze domáhá po žalované vydání věci nebo zaplacení částek 2 406 050 184,- Kč a 191 870 150,- Kč, s přísl.; ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Městský soud v Praze zamítl návrh žalobkyně, aby na její místo vstoupil do řízení nabyvatel práva, tj. společnost GLOBAL LICENCE & SERVICES ESTABLISHMENT, se sídlem Oberfeld 93, Postfach 339, FL 9495 Triesen, Lichtenštejnské knížectví a rozhodl o nákladech řízení. Soud I. stupně byl při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, plynoucím z jeho nálezu ze dne 9. 2. 2012 č. j. III. ÚS 468/11-600, jímž byla dřívější rozhodnutí obecných soudů všech stupňů ve věci procesního nástupnictví na straně žalobkyně zrušena. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesení soudu I. stupně změnil tak, že návrhu dosavadní žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila společnost GLOBAL, vyhověl. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „rozhodné pro rozhodnutí podle § 107a občanského soudního řádu bylo v daném případě zjištění, že nastala právní skutečnost, která naplňovala předpoklad pro rozhodnutí o právním nástupnictví společnosti GLOBAL na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2008, přičemž na postavení žalovaného se tímto nic nemění, neboť je až při posouzení věci samé třeba se zabývat tím, zda právo přešlo či nepřešlo na společnost GLOBAL, resp. zda je skutečným věřitelem žalovaného.“ Nejvyšší soud následně dovolání žalované odmítl pro nepřípustnost.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že rozhodnutími obecných soudů vydanými v řízení o vydání věcí nebo zaplacení peněžních částek 2 406 950 184,- Kč a 191 870 150,- Kč s příslušenstvím, o procesním nástupnictví při singulární sukcesi na straně žalobce, bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, a tato rozhodnutí zrušil. K porušení tohoto práva mělo dojít „zejména tím, že obecné soudy se nedostatečně věnovaly otázce možného zneužití institutu procesního nástupnictví, nerespektovaly závazný právní názor Ústavního soudu a v rámci odvolacího a dovolacího řízení stěžovatelce odňaly právo jednat před soudem a možnost tvrdit a prokázat rozhodující skutečnosti.“ Stěžovatelka také zopakovala svoje od počátku neměnné tvrzení, že ze strany žalobce jde o účelové jednání, jehož cílem je stěžovatelku poškodit zneužitím institutu procesního nástupnictví, přičemž obecné soudy se v tomto směru s námitkami stěžovatelky dostatečným způsobem nevypořádaly. Stěžovatelka dále tvrdila, že odvolací soud porušil právo čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tím, že o podaném odvolání rozhodl bez jednání, čímž jí odňal možnost jednat před soudem a tvrdit rozhodné skutečnosti (v důsledku čehož jeho rozhodnutí, vydané bez nařízení jednání, bylo překvapivé), neboť nebyla o změně právního názoru dovolacím soudem poučena a nedostala možnost se vyjádřit.