Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 17. týden roku 2015

V tomto týdnu je nařízeno pět veřejných vyhlášení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.04.2015 14:00 do: 21.04.2015 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1599/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, č. j. 30 Cdo 3869/2012-98, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2012, č. j. 51 Co 239/2009-76
Stručná charakteristika:  Přiměřené zadostiučinění za porušení práva na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  JUDr. D. T., zast. JUDr. Hanou Stavařovou, advokátkou se sídlem Opava, Veleslavínova 371/19
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Podstatou řízení před obecnými soudy byla žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, který spatřuje v nepřiměřené délce soudního řízení na ochranu osobnosti. Toto řízení trvalo 20 let a 6 měsíců. Stěžovatelce bylo soudními rozhodnutími přiznáno odškodnění v celkové výši 87 750,- Kč.

Stěžovatelka se domnívá, že obecné soudy při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění sice aplikovaly jednotlivá kritéria, resp. pravidla vyplývající z § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., na základě kterých stanovily základní částku odškodnění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, kteroužto poté modifikovaly, avšak výslednou výši odškodnění stanovily v rozporu s těmito kritérii, když některá zcela ignorovaly, některá aplikovaly, i opakovaně, v její neprospěch, s konečným záměrem snížit částku odškodnění o 70 %. Takový postup považuje za zcela ojedinělý v současné judikatuře, extrémní a též šikanózní. Pokud jde o kritérium chování stěžovatelky a odečtení 30 % ze základní částky, považuje závěr odvolacího soudu, podle kterého jako advokátka si měla být vědoma, že se svou ústavní stížností nemůže být úspěšná, neboť nedosahuje ústavněprávního rozměru, za rozporný s čl. 1 Listiny. Stěžovatelka vznáší otázku, pokud bylo zjevné, že ústavní stížnost nemá šanci být úspěšná, proč nebylo řízení skončeno v řádech měsíců, ale řízení trvalo 6 let a 227 dnů, aby poté byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Má za to, že nečinnost u Ústavního soudu nemůže jít k její tíži. Rozhodnutí dovolacího soudu považuje za nepřezkoumatelné, neboť neuvádí důvody, pro které souhlasí se závěry odvolacího soudu. Ke kritériu složitosti řízení stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů, které zohledňují vypracování znaleckého posudku, provedení důkazu dožádaným soudem, počet žalovaných. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.04.2015 09:00 do: 23.04.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4057/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014 č. j. 30 Cdo 3222/2013-114, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2013 č. j. 35 Co 54/2013-94, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. října 2012 č. j. 11 C 11/2011-74
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. Š., zastoupená Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Přerově
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se žalobou proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala náhrady škody ve výši 840 296 Kč, která jí měla být způsobena nezákonným trestním stíháním a nezákonným rozhodnutím o vazbě. Konkrétně požadovala náhradu ušlého zisku v podobě mzdy z pracovního poměru ve výši 350 101 Kč a náhradu nákladů obhajoby v nezákonně vedeném trestním řízení ve výši 490 195 Kč. Obvodní soud žalobu zamítl a v odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k náhradě ušlého zisku uvedl, že k němu nedošlo v důsledku vzetí do vazby. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, ve kterém zejména uvedla, že soud prvního stupně nevzal v úvahu vydání peněžních prostředků získaných z půjčky od svého otce na náklady obhajoby. Rozsudkem Městského soudu v Praze byl výrok rozsudku soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit stěžovatelce částku 840 296 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud v odůvodnění zdůraznil, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci škody na straně stěžovatelky. Dodal, že samotný závazek vůči jejímu otci vznik škody nepředstavuje. Proti rozsudku odvolacího soudu, avšak pouze co do částky 490 195 Kč, podala stěžovatelka dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na náhradu škody způsobené jí nezákonným rozhodnutím.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.04.2015 09:30 do: 23.04.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1822/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 561/2012-136 ze dne 27. 3. 2013 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3487/2013-156 ze dne 19. 2. 2013
Stručná charakteristika:  Odpovědnost státu za průtahy řízení
Označení navrhovatelů:  Ing. M. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se domáhala u Ministerstva spravedlnosti náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč za porušení práva na projednání věci v rozvodovém řízení v přiměřené době podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ministerstvo spravedlnosti žádost zamítlo s tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Stěžovatelka se následně se shodným nárokem obrátila na Obvodní soud pro Prahu 2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 9. 2012 č. j. 20 C 129/2010-124 žalobu zamítl, neboť ani v řízení ve věci péče o dítě, ani v rozvodovém řízení neshledal nesprávný úřední postup. Podle něj byly jednotlivé úkony v obou řízeních činěny v přiměřených lhůtách a k průtahům nedošlo. Městský soud napadeným rozsudkem prvoinstanční rozhodnutí potvrdil a souhlasil s jeho odůvodněním. Zopakoval, že soudy postupovaly v přiměřených lhůtách a délka rozvodového řízení po skončení řízení ve věci péče o dítě byla ovlivněna obstrukcemi žalovaného manžela a jeho zmocněnce a nikoliv vinnou soudu. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky, neboť pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího sodu a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Přitom odkázala na čl. 6 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.04.2015 10:00 do: 23.04.2015 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2569/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 57 To 10/2014 a proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 12707/2014
Stručná charakteristika:  Řízení podle § 116 odst. 2 trestního řádu a čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů:  L. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Liberci ústavní stížností napadeným usnesením nařídil dle ustanovení § 116 odst. 2 trestního řádu, aby stěžovatelka (v procesním postavení obviněné) byla pozorována za účelem vyšetření duševního stavu v Psychiatrické léčebně v Kosmonosech, a její stížnost proti tomuto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v daném řízení nebyly naplněny materiální předpoklady aplikace ustanovení § 116 odst. 2 trestního řádu, neboť nebyla prokázána nevyhnutelnost ani přiměřenost proti ní užitého procesního opatření, v jehož důsledku má být zasažena její osobní svoboda. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její práva zaručená v ustanovení čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.04.2015 10:00 do: 23.04.2015 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 819/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 5177/2014-122 a proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2014 č. j. 70 Co 248/2014-97
Stručná charakteristika:  Náhrada škody vůči státu
Označení navrhovatelů:  R. O.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu Prešov ze dne 10. 11. 1981 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, přičemž trest vykonal v celkové délce 400 dnů. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2011 byl odsuzující rozsudek Vojenského obvodového soudu Prešov zrušen s účinky na území České republiky a trestní stíhání stěžovatele bylo zastaveno. Stěžovatel uplatnil u Ministerstva spravedlnosti, tedy vedlejšího účastníka, nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné věznění. Vedlejší účastník jeho nároku nevyhověl, proto se stěžovatel obrátil se žalobou na Obvodní soud pro Prahu 2, který nejprve stěžovateli vyhověl a rozsudkem ze dne 31. 1. 2012 č. j. 18 C 247/2011-20 přiznal stěžovateli zadostiučinění ve výši 360 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Tuto částku stěžovateli vedlejší účastník také vyplatil, ovšem zároveň podal nejprve neúspěšně odvolání k Městskému soudu v Praze a poté úspěšně dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne 21. 8. 2013 č. j. 30 Cdo 417/2013-72 oba rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému řízení. V novém řízení obvodní soud stěžovatelovu žalobu rozsudkem ze dne 29. 11. 2013 zamítl s odůvodněním, že nárok na náhradu nemajetkové újmy nemá oporu ve vnitrostátní zákonné úpravě a s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu je vyloučena i přímá aplikace Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť k nezákonnému omezení stěžovatelovy osobní svobody došlo ještě před tím, než se stala pro ČR závaznou, a okamžik, kdy došlo k zastavení trestního stíhání stěžovatele, na tom již nemůže nic změnit. Městský soud v Praze ovšem vyhověl stěžovatelovu odvolání. Vedlejší účastník podal proti tomuto rozsudku dovolání, jemuž Nejvyšší soud vyhověl rozsudkem ze dne 10. 2. 2015, jímž přiznal stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního i druhého stupně ve stejné výši jako předtím městský soud i náhradu nákladů řízení před Nejvyšším soudem a konstatoval, že trestním stíháním stěžovatele bylo porušeno jeho právo na svobodné přesvědčení, názor a jeho projev, právo na spravedlivý proces a v důsledku uvěznění i právo na svobodný život a osobní bezpečnost. Samotný výrok o žalobě na zaplacení částky 360 000 Kč ovšem změnil tak, že žalobu zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti předně zdůrazňuje zbytečnost dalších polemik ohledně aplikace článku 5 odst. 5 Evropské úmluvy, neboť Ústavní soud ve svém stanovisku Pl. ÚS-st. 39/14 jasně konstatoval, že se toto ustanovení má aplikovat na ty, kdo podali v obdobných věcech žalobu před uveřejněním tohoto stanoviska, což je i jeho případ. Stěžovatel brojí také proti tomu, že na něj byla retroaktivně použita nová metodika Nejvyššího soudu pro určení nákladů řízení pomocí jednotné aplikace § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), což ale popírá základní princip stanovení advokátovy odměny, totiž stanovit odměnu podle významu věci. Nejvyšší soud se také zabýval pouze dovoláním vedlejšího účastníka, přestože i stěžovatel podal dovolání, které navíc i doplnil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu a výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.