IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.05.2018 12:30 do: 02.05.2018 13:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: III. ÚS 3061/17
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2017 č. j. 21 Cdo 1821/2017-127 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2016 č. j. 23 Co 353/2016-94
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů: Mgr. Ing. I. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem určil, že výpověď daná stěžovatelce vedlejším účastníkem – hlavním městem Praha dne 25. 3. 2015 je neplatná (výrok I), vedlejšímu účastníku uložil povinnost zaplatit stěžovatelce za dobu od 1. 6. 2015 do 28. 7. 2015 částku 68 086,20 Kč, a dále pak za dobu od 1. 8. 2015 do 30. 4. 2016 částku 316 953 Kč (výrok II), zamítl žalobu na uložení povinnosti vedlejšímu účastníku platit stěžovatelce náhradu mzdy ve výši 35 217 Kč měsíčně za dobu od 1. 5. 2016 do doby, kdy umožní stěžovatelce pokračovat v práci, nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru (výrok III), dále vedlejšímu účastníku uložil povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 82 526 Kč (výrok IV), a konečně stěžovatelce uložil doplatit soudní poplatek ve výši 12 034 Kč (výrok V). Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výrocích o věci samé (I a II) změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I). Výrokem II napadeného rozsudku pak městský soud rozhodl, že je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 25 379 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením výrokem I odmítl dovolání stěžovatelky a výrokem II rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Nejvyšší soud konstatoval, že rozhodnutí městského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na níž odkázal, a k náhradě nákladů uvedl toliko to, že výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Stěžovatelka předně spatřuje porušení jejích ústavně garantovaných práv v tom ohledu, že v řízení před obecnými soudy odkázala na ta rozhodnutí Nejvyššího soudu, která jsou dle jejího názoru na danou věc přiléhavá, přičemž od této ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud v rámci svého právního posouzení věci odchýlil. Ani Nejvyšší soud se v napadeném usnesení s těmito rozhodnutími dle názoru stěžovatelky žádným způsobem nevypořádal. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku městského soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.05.2018 11:00 do: 03.05.2018 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 492/17
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. 3 Tdo 1583/2016-31
Stručná charakteristika: Odpovědnost řidiče za bezpečnost osob ve vozidle
Označení navrhovatelů: D. P., zast. advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a přečinem usmrcení z nedbalosti a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce trvání 6 let a 6 měsíců, přičemž mu bylo rovněž uloženo zaplatit poškozené (jíž byla zdravotní pojišťovna) částku 281.910,- Kč jako náhradu škody. Těchto trestných činů se měl stěžovatel dopustit tím, že, zjednodušeně řečeno, jako řidič motorového vozidla po předchozím požití alkoholických nápojů nezvládl průjezd zatáčkou v důsledku nepřiměřené rychlosti a nepřizpůsobení řízení stavebnímu a dopravně-technickému stavu vozovky a vyjel z vozovky, což vedlo k převrácení vozidla na střechu, v jehož důsledku zemřel bratr stěžovatele sedící na předním sedadle spolujezdce, zatímco stěžovatel a další spolujezdec vyvázli pouze s lehčími zraněními nedosahujícími ani intenzity újmy na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tak, že změnil právní kvalifikaci skutku na souběh trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a trestného činu usmrcení z nedbalosti dle ustanovení § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za nějž uložil stěžovateli úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání tří let se zařazením do věznice s dozorem a trest zákazu činnosti v délce pěti let. S nárokem na náhradu škody pak odkázal poškozenou do řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku dovolání, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel v celém průběhu řízení uplatňoval konzistentně obhajobu, spočívající zejména v rozporování některých skutkových zjištění, a dále ve výtkách obecným soudům, že se nedostatečně zabývaly tím, že těsně před nehodou měl zesnulý udeřit stěžovatele pěstí do ramene a zakřičet, aby jej varoval před hrozícím nebezpečím, jakož i tím, že zesnulý nebyl připoután bezpečnostním pásem, ačkoliv jej stěžovatel předtím opakovaně vyzýval, ať tak učiní. Tuto okolnost v průběhu řízení před obecnými soudy stěžovatel opakovaně vyzdvihoval jako zásadní, a to jednak z hlediska skutkového, kdy měl za to, že býval-li by byl zesnulý připoután, nedošlo by k následku v podobě jeho smrti, ale tento by utržil přinejhorším lehčí újmu na zdraví tak, jako stěžovatel a druhý spolujezdec, jednak z hlediska právního, kdy tvrdil, že povinnost být připoután je primární povinností spolujezdce, a řidič nemůže být za porušení této povinnosti sankcionován.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterému vytýká především nepřezkoumání dovolání po věcné stránce, nedostatečné zvážení spoluzavinění zesnulého a porušení zákazu dvojího přičítání. Nejvyšší soud podle stěžovatele vycházel toliko z existence objektivní příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a smrtícím následkem, rezignoval však na zvážení významu nepřipoutání se zesnulého, které mělo pro výsledný následek zásadní význam.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.05.2018 10:00 do: 04.05.2018 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 4085/17
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 415/2017 ze dne 19. 10. 2017 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 70 Nt 4225/2017-13 ze dne 27. 9. 2017 a jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně
Stručná charakteristika: Vazba
Označení navrhovatelů: MUDr. S. A. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl v předmětném trestním řízení vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2016 z důvodů uvedených v § 67 písmeno a), b), c) trestního řádu. Usnesením městského soudu ze dne 11. 4. 2017 byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu. Z podnětu stížnosti státního zástupce bylo toto rozhodnutí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2017 zrušeno a bylo rozhodnuto o dalším ponechání obviněného ve vazbě podle § 72 odst. 1 trestního řádu s tím, že na jeho straně nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Stěžovatel poté opakovaně neúspěšně požadoval propuštění z vazby. Předmětem této ústavní stížnosti je žádost stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 12. 9. 2017, která byla usnesením městského soudu ze dne 27. 9. 2017 zamítnuta. Městský soud uvedl, že v předchozích rozhodnutích již bylo podrobně vylíčeno, z čeho je v současné době dovozováno důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti a na tato rozhodnutí odkázal. Dospěl dále k závěru, že důvody vazby podle § 67 písmeno a), c) trestního řádu u stěžovatele stále trvají. Soud v odůvodnění uvedl, že propuštěním stěžovatele z vazby na svobodu by mohlo v současné době dojít k podstatnému ohrožení nebo ztížení dosažení účelu trestního stíhání skrýváním stěžovatele, jeho útěkem mimo území České republiky, nebo opakováním trestné činnosti z jeho strany. Zdůraznil, že stěžovatel je sice českým občanem, má nicméně vytvořeny stabilní vazby v zahraničí a jeho jazykové vybavení mu umožňuje snadnou adaptaci v zahraničí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatňuje celou řadu námitek, na jejichž podkladě dovozuje porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména práva na urychlené rozhodnutí o zákonnosti vazby, práva nebýt stíhán a zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon a na dobu stanovenou zákonem, práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce.