II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2019 09:00 do: 29.04.2019 09:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3401/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018 č. j. 11 Tdo 268/2018-II-65
Stručná charakteristika:  omezení osobní svobody, právo na spravedlivý proces, veřejnost vazebního zasedání
Označení navrhovatelů:  K. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Nejvyššího soudu byl k dovolání stěžovatele zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále „krajský soud“) ze dne 11. 10. 2017 v části týkající se výroku o vině v bodě III rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, a v části týkající se celého výroku o trestu a o náhradě škody. Současně byla zrušena také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla přikázána Krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018 č. j. 11 Tdo 268/2018-II-65 byl podle ustanovení § 265l odst. 4 trestního řádu vzat stěžovatel do vazby, když vazební důvody shledal soud v naplnění ustanovení § 67 písm. a), c) trestního řádu. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dne kdy bylo u Nejvyššího soudu rozhodováno o dovolání stěžovatele v neveřejném zasedání, byl ve výkonu trestu, a byl tak ze zákonného důvodu omezen na svobodě. Nejvyšší soud postupoval dle dikce § 265l odst. 4 trestního řádu a současně rozhodoval o vazbě stěžovatele. 

Stěžovatel považuje způsob rozhodování, tj. v neveřejném zasedání, za porušení svých práv deklarovaných čl. 5. odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně má za to, že dovolací soud tím, že jej vzal do vazby, závažně zasáhl do jeho práva na osobní svobodu, čímž porušil ustanovení čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny, zaručující každému domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu, a čl. 38 odst. 2 Listiny, zaručující právo na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2019 09:15 do: 29.04.2019 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2632/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018 č. j. 23 Co 92/2018-468 a výroku V. rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 11. 2017 č. j. 8 C 13/2013-393
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, stanovení výši nákladů řízení advokáta
Označení navrhovatelů:  M. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá rozsudky Okresního soudu v Benešově a Krajského soudu v Praze, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Po předcházejícím kasačním zásahu Ústavního soudu rozhodoval ve věci žalobkyně a stěžovatele Okresní soud v Benešově znovu a – kromě dalších výroků – rozhodl též o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Přestože byl stěžovatel úspěšný jen zčásti a přestože bylo řízení stran částky 150 418 Kč zastaveno, okresní soud přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. 169 522 Kč. Důvodem jeho rozhodnutí o nákladech bylo to, že stěžovatel měl neúspěch jen v relativně nepatrné části a zastavení řízení v uvedeném rozsahu zavinila žalobkyně, nikoli stěžovatel. Konkrétní výši náhrady nákladů řízení vypočetl okresní soud podle advokátního tarifu.

K odvolání obou účastníků nalézacího řízení Krajský soud změnil rozhodnutí prvostupňového soudu o nákladech řízení tak, že místo náhrady nákladů řízení ve výši 169 522 Kč přiznal stěžovateli toliko náhradu nákladů ve výši 75 845 Kč. Vycházel přitom z premisy, že má být výše odměny určena podle sazeb stanovených zvláštním právním předpisem paušálně pro řízení v jednom stupni. Za situace, kdy zvláštní právní předpis – tj. vyhláška č. 484/2000 Sb. – byla ke dni 7. 5. 2013 zrušena nálezem sp. zn. Pl. ÚS 25/12 , určil Krajský soud pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 39 310 Kč. K  tomu připočetl v souladu s advokátním tarifem třináct úkonů první služby, cestovné, soudní poplatek z odvolání, soudní poplatek za dovolání a daň z přidané hodnoty. Krajský soud také nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť měl za to, že de facto žádný z účastníků nebyl v odvolacím řízení se svým odvoláním plně úspěšný.

Ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu stěžovatel zdůrazňuje, že přísudková vyhláška byla zrušena již v květnu 2013 a advokátní tarif neumožňuje stanovit paušální náhradu nákladů za řízení v jednom stupni, nýbrž pouze za jednotlivé úkony právní služby. K tomu dodává, že i kdyby byla akceptována paušální náhrada nákladů za řízení v jednom stupni ve výši stanovené odvolacím soudem, tak mu měla být přiznána částka 196 550 Kč. Na základě toho dospívá k názoru, že odůvodnění je v příslušné části zmatečné a v rozporu s jeho právem na řádné odůvodnění rozhodnutí, možnost navrhovat důkazy, být slyšen před soudem, na veřejné projednání věci a na rovnost účastníků ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Dále má za to, že napadená rozhodnutí jsou rovněž v rozporu s jeho právem na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 Listiny.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2019 09:45 do: 29.04.2019 10:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3814/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 4. 2011 č. j. 11 C 932/2010-23
Stručná charakteristika:  čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, čl. 11 Listiny základních práv a svobod - ochrana vlastnictví, čl. 38 odst. 2 Listiny - právo být přítomen u soudu
Označení navrhovatelů:  M. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnost

Stěžovatelka se v době, kdy jí bylo deset let, při jízdě plzeňskou městskou hromadnou dopravou neprokázala platnou jízdenkou a vznikla jí povinnost zaplatit cenu jízdného včetně přirážky. Okresní soud se při projednávání pohledávky pokusil marně zákonné zástupkyni stěžovatelky doručit platební rozkaz na zaplacení dlužné částky a následně uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku 1 006 Kč s příslušenstvím a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 520 Kč.

Až po letech doručením rozsudku stěžovatelka zjistila, že proti ní bylo vedeno řízení před okresním soudem. Dále zjistila, že v průběhu tohoto řízení byla jen formálně, bez učinění jakéhokoli procesního úkonu, zastoupena svou matkou jako zákonnou zástupkyní. Stěžovatelka tak nebyla zpravena o tehdy aktuálním vývoji, proto neměla vědomost o pravomocném rozhodnutí o svém dluhu, ani o soudem přiznané výši dluhu.

Ve své ústavní stížnosti nyní namítá, že postupem okresního soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť jí byla zcela odňata možnost jednat před soudem a rovněž právo vlastnit majetek.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2019 14:00 do: 30.04.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3212/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 2 As 43/2018-27.
Stručná charakteristika:  svoboda projevu, právo podnikat
Označení navrhovatelů:  GOLDEN GASTRO SERVICE, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Česká obchodní inspekce shledala stěžovatele vinným ze spáchání správního deliktu zákazu diskriminace, za což mu byla uložena pokuta ve výši 50.000 Kč. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí Česká obchodní inspekce zamítla. Delikt spočíval ve vyvěšení informace na hotelu vlastněném stěžovatelem, která  - ve zkratce – zapovídala poskytnutí ubytovacích služeb občanům Ruské federace, pokud tito nepodepíší prohlášení o svém nesouhlasu s okupací Krymu.

Krajský soud v Ostravě zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť dovodil, že správní orgány byly při posuzování zákazu diskriminace dle zákona o ochraně spotřebitele vázány jen diskriminačními důvody vyjmenovanými v tehdy účinném znění antidiskriminačního zákona. Krajský soud v Ostravě se však musel věcí zabývat znovu, neboť Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu zrušil s tím, že zákon o ochraně spotřebitele zakazuje diskriminaci spotřebitele při prodeji výrobků a poskytování služeb i z jiných důvodů, než pouze těch, které jsou vyjmenovány v antidiskriminačním zákoně. Krajský soud proto v novém řízení snížil výši pokuty uložené stěžovateli na částku 5.000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

Nejvyšší správní soud  - rozsudkem napadeným v řízení před Ústavním soudem - zamítl kasační stížnost stěžovatele, když uvedl, že k porušení principu rovnosti dochází, zachází-li se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro odlišný přístup, tj. pokud odlišnost v zacházení nesleduje legitimní cíl a pokud nejsou použité prostředky přiměřené sledovanému cíli. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v této věci stěžovatel zacházel s občany Ruské federace odlišně a takové jednání pro ně bylo zjevně omezující.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti polemizuje se způsobem výkladu ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele, neboť státní příslušnost podle jeho názoru nepředstavuje diskriminační důvod, a to ani ve smyslu antidiskriminačního zákona. V tom stěžovatel shledává porušení ústavního principu,  podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, a dále povinnost ukládání povinností pouze na zákoně zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Stěžovatel konečně také uvádí, že rozhodnutí  Nejvyššího správního soudu zasáhlo do jeho svobody projevu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2019 14:00 do: 30.04.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3251/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. července 2018 č. j. 24 EXE 1590/2013-23
Stručná charakteristika:  náklady řízení
Označení navrhovatelů:  J. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel brojí proti usnesení Okresního soudu v Jablonci, kterým tento soud potvrdil příkaz k úhradě nákladů exekuce. Stěžovatel namítá, že soudnímu exekutorovi podal námitky do tohoto příkazu, které sice nebyly odůvodněny, ale následně prostřednictvím své právní zástupkyně soudnímu exekutorovi odůvodnění námitek doručil (byť opožděně). Soudní exekutor námitkám proti příkazu k úhradě nákladů exekuce nevyhověl a postoupil věc k rozhodnutí okresnímu soudu s tím, že příslušný spis odeslal, aniž by ovšem obsahoval toto opožděné doplnění námitek stěžovatele. Okresní soud usnesením napadeným ústavní stížností příkaz k úhradě nákladů exekuce potvrdil z důvodu, že námitky stěžovatele nebyly odůvodněny tak, aby konající soud mohl předmětný příkaz přezkoumat.

Stěžovatel poukazuje na to, že podle jeho zjištění doručené odůvodnění námitek do příkazu k úhradě nákladů exekuce nebylo okresnímu soudu soudním exekutorem dodáno, nenachází se ve spisu a z rozhodnutí okresního soudu je jednoznačné, že tento rozhodoval, aniž by měl předmětné odůvodnění námitek k dispozici. Tímto postupem exekutorského úřadu došlo podle stěžovatele k porušení jeho práva na spravedlivý proces a k porušení jeho práva na soudní ochranu podle hlavy páté Listiny.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2019 14:30 do: 30.04.2019 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2117/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 34/2018-71 ze dne 11. dubna 2018
Stručná charakteristika:  náklady exekuce
Označení navrhovatelů:  J. Z.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Na návrh vedlejší účastnice byla nařízena exekuce na majetek stěžovatele podle rozhodčího nálezu. Stěžovatel o několik let později navrhl zastavení exekuce poté, co byla judikatura v obdobných věcech Nejvyšším soudem sjednocena a předmětný rozhodčí nález tak nebyl vykonatelným exekučním titulem.
Tomuto návrhu soudní exekutor s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu vyhověl a exekuci zastavil (výrok I), nepřiznal si další náhradu nákladů exekuce (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok III).

Proti rozhodnutí exekutora se stěžovatel odvolal, neboť nesouhlasil s výroky II a III o náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení. Argumentoval tím, že v době zahájení exekučního řízení si vedlejší účastnice měla být vědoma nevykonatelnosti exekučního titulu. Jelikož pokračovala v řízení i po sjednocení judikatury ze strany Nejvyššího soudu, měla by hradit náklady řízení, neboť zastavení exekuce se musel domoci stěžovatel sám.

Krajský soud v Hradci Králové potvrdil výrok III usnesení exekutora, zrušil výrok II tohoto usnesení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Veden byl přitom tím, že je třeba znovu rozhodnout o všech nákladech exekuce tam, kde došlo k jejímu zastavení. Konstatoval, že právo na náhradu nákladů exekuce exekutoru náleží a povinnost k náhradě je třeba uložit stěžovateli, neboť není důvod, pro který by tyto náklady měl nést exekutor, či je měla hradit vedlejší účastnice.
Soudní exekutor následně uložil stěžovateli povinnost uhradit náklady exekuce, neboť oprávněný podal návrh na zahájení exekuce ještě před změnou rozhodovací praxe týkající se rozhodčích doložek, z čehož  vyplývá, že stěžovatel je právě tou osobou, která by měla hradit náklady exekutorovi.

Stěžovatel podal odvolání proti tomuto usnesení. Opět argumentoval tím, že náklady exekuce by měla hradit vedlejší účastnice, neboť navrhla zahájení exekuce a pokračovala v ní i přes známost judikatury o nevykonatelnosti rozhodčích nálezů obdobných tomu vydanému ve věci stěžovatele. Toto rozhodnutí soudního exekutora Krajský soud v Hradci Králové k odvolání stěžovatele změnil tak, že snížil náklady exekuce z důvodu nesprávného výpočtu. S argumentací stěžovatele o povinnosti vedlejší účastnice hradit tyto náklady se soud vypořádal odkazem na své předchozí rozhodnutí a na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Soud rovněž konstatoval, že beze změny skutkových okolností není možné, aby svévolně změnil právní názor, který dříve ve věci vyslovil.

Stěžovatel proti tomuto usnesení krajského soudu podal ústavní stížnost, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a práva vlastnit majetek. Porušení těchto práv spatřuje v tom, že exekuce na základě nevykonatelného rozhodčího nálezu pokračovala i poté, co byla judikatura v obdobných věcech Nejvyšším soudem sjednocena. Stěžovatel je názoru, že je vůči němu nespravedlivé, aby soudnímu exekutorovi hradil náklady, které vlastně ani pro nedůvodnost exekuce neměly vzniknout a kterým mohla vedlejší účastnice řízení předcházet zastavením exekuce. Jelikož bylo dle stěžovatele krajským soudem rozhodnuto navzdory uvedeným skutečnostem a v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu (bez náležitého odůvodnění), bylo zasaženo do jeho právní jistoty (předvídatelnost práva a legitimní očekávání) a byl porušen princip formální spravedlnosti.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2019 15:00 do: 30.04.2019 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3575/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2018 č. j. 6 Cmo 1/2018-134
Stručná charakteristika:  náklady řízení
Označení navrhovatelů:  M. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou domáhal, aby Městský soud v Praze určil, kdo je společníkem v obchodní společnosti, a to v reakci na změnu zápisu v obchodním rejstříku, kterou iniciovali žalovaní.
Stěžovatel vzal žalobu před prvním jednáním ve věci zpět a současně navrhoval, aby soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť k podání žaloby na určení vlastnictví došlo v reakci na nezákonnou změnu zápisu v obchodním rejstříku, a k odpadnutí důvodů k jejímu projednání došlo opět mimo vůli stěžovatele (nápravou nezákonného zápisu v obchodním rejstříku).

Městský soud usnesením zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku stěžovateli (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti výroku III. usnesení městského soudu podali žalovaní odvolání.

Vrchní soud v Praze usnesením napadeným ústavní stížností usnesení městského soudu v napadené části, tj. v bodu III. výroku, změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení (výrok I.) a dále mu uložil povinnost nahradit žalovaným i náklady odvolacího řízení. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel, že zjištěné okolnosti dané věci neumožňují žalovaným odepřít právo na náhradu nákladů řízení, přičemž vycházel z § 150 o. s. ř.

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny a podle čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Stěžovatel dále namítá, že odvolání podané žalovanými mu nebylo doručeno a byla mu tak fakticky odejmuta možnost vyjádřit se k podanému odvolání a ovlivnit tak výsledek odvolacího řízení a tedy naplnit své právo na spravedlivý proces při zachování principu rovnosti účastníků. Napadeným rozhodnutím bylo změněno původní rozhodnutí soudu prvního stupně v neprospěch stěžovatele, čímž mu vznikla povinnost uhradit protistraně náklady řízení, aniž by měl možnost se k odvolání vyjádřit, prezentovat soudu druhého stupně své stanovisko k věci a de facto možnost ovlivnit úvahy soudu druhého stupně při jeho rozhodovací činnosti.