II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.04.2015 15:00 do: 28.04.2015 15:30Spisová značka: II. ÚS 2296/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, č. j. 1 Co 83/2013-108, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. 30 Cdo 4363/2013-121.
Stručná charakteristika: svoboda projevu, ochrana osobnosti, převzatá tvrzení
Označení navrhovatelů: MUDr. E. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem sporu se stal článek s názvem „Exporadkyně Ratha chce 150 milionů kvůli úplatkářskému videu“, uveřejněný dne 2. 4. 2009 na serveru www.ihned.cz 
. Stěžovatelka se cítila být tímto článkem zkrácena na svých osobnostních právech, a proto se žalobou na ochranu osobnosti domáhala omluvy a náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč za zveřejnění údajně nepravdivé informace, podle níž měla při vydávání časopisů pro Českou lékařskou komoru způsobit škodu asi 5 mil. Kč. Městský soud v Praze její žalobě vyhověl a žalovanému vydavateli, společnosti Economia, a.s., uložil povinnost uveřejnit omluvu na stránkách www.ihned.cz a zaplatit částku ve výši 100 000 Kč. Vrchní soud v Praze k odvolání žalované následně rozsudek soudu I. stupně zrušil a žalobu v plném rozsahu zamítl, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na lidskou důstojnost a osobní čest ve smyslu čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2015 08:30 do: 29.04.2015 09:00Spisová značka: I. ÚS 3699/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. října 2014 č. j. 67 Nc 2125/2009-103
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: K. T., zastoupená Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem Praha 3 – Vinohrady, Kolínská 13,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky k uspokojení pohledávky Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost ve výši 208 Kč a pro náklady předcházejícího řízeni ve výši 1 495 Kč. Toto řízení bylo spojeno s dalšími 29 řízeními, která byla vedena u téhož exekutora a mezi totožnými účastníky, s tím, že exekuce bude nadále vedena právě pod uvedenou spisovou značkou. I v ostatních řízeních šlo přitom o vymáhání částek činících neuhrazené jízdné a přirážku za jízdné bez platné jízdenky v pražské integrované dopravě (po sloučení šlo o jistinu celkem ve výši 18 602 Kč) a dále neuhrazené náklady předcházejících řízení (celkem ve výši 72 090 Kč). Původní příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný exekutorem změnil k námitkám stěžovatelky exekuční soud tak, že snížil celkové náklady exekuce z částky 36 012 Kč na 23 728,10 Kč. Soud nepřiznal exekutorovi náhradu za doručení písemností a jinak určil náklady právního zastoupení oprávněného. Exekuční soud neshledal důvodnými ty námitky, podle nichž měla být při určení výše nákladů exekuce a nákladů právního zastoupení oprávněného zohledněna skutečnost, že u soudního exekutora byla samostatně vedena a pravomocně skončena jiná exekuce, která s ohledem na předmět řízení a totožnost účastníků mohla být rovněž spojena do předmětného řízení (dohromady bylo vedeno až 52 exekucí, přičemž ke spojení došlo jednak v případě již zmíněných 30 řízení, jednak v případě dalších 17 z nich).
Stěžovatelka má za to, že exekuční soud postupoval v rozporu s právními závěry obsaženými v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1881/11 a nálezu ze dne 28. července 2014 sp. zn. I. ÚS 3571/12, když při vyčíslování odměny právního zástupce oprávněného i nákladů soudního exekutora přehlédl jinou pravomocně skončenou věc. Správně měl postupovat tak, jako by došlo ke spojení 31 věcí, a náklady snížit o částku, kterou musela na nákladech zaplatit na základě rozhodnutí vydaného v posledně uvedené skončené věci. Dalšího pochybení se pak měl exekuční soud dopustit tím, že při výpočtu nákladů exekuce vycházel i z nákladů nalézacího řízení, ačkoliv jde o příslušenství pohledávky, k němuž při tomto výpočtu nemělo být přihlíženo. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí exekučního soudu ohledně nákladů řízení exekuce, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.04.2015 15:30 do: 28.04.2015 16:00Spisová značka: II. ÚS 459/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. 3 Ads 132/2012-23
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: ABBOTT GmbH & Co.KG, Spolková republika Německo, zastoupená JUDr. PharmDr. Vladimírem Bíbou, advokátem.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 31. 12. 2009 byla stanovena v souladu s ustanovením § 39c odst. 2 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění základní výše úhrady pro léčivé přípravky náležející do referenční skupiny č. 24/3 - antihypertenziva, blokátory kalciových kanálů, fenylalkylaminového a benzothiazepinového typu, per os a současně byly zařazeny léčivé přípravky (včetně léčivého přípravku Isoptin) do referenční skupiny a změněna výše úhrady z veřejného zdravotního pojištění těchto léčivých přípravků. Proti citovanému rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodlo Ministerstvo zdravotnictví rozhodnutím ze dne 14. 5. 2010 tak, že odvolání stěžovatelky bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí Ústavu bylo potvrzeno. Rozhodnutí o odvolání napadala stěžovatelka žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítnul. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala stěžovatelka kasační stížnost, která byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, že mohla v žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví uplatnit pouze procesní, nikoli hmotná práva. Stěžovatelka je toho názoru, že takto vymezený rozsah přezkumné činnosti soudu jí odpírá právo na soudní ochranu, neboť ze soudního přezkumu rozhodnutí vedlejšího účastníka vylučuje veškeré námitky směřující proti výkladu a aplikaci hmotného práva, konkrétně proti výši úhrady předmětného přípravku, stejně tak jako veškeré námitky dokládající, že základní úhrada referenční skupiny byla rozhodnutím správního orgánu stanovena nesprávně a v rozporu s právními předpisy z důvodu netransparentního postupu, který nemá oporu v platných právních předpisech.