III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.01.2016 14:00 do: 05.01.2016 14:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III.ÚS 1301/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2013 sp. zn. 9 To 85/2013 a proti zásahu Okresního státního zastupitelství Plzeň-město
Stručná charakteristika: Rovnoprávnost a záruky v základních právech a svobodách Státní moc Vazba Lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: P. H., zastoupený Mgr. Michalem Davidem, advokátem se sídlem K Dolům 1924/42, Praha 4
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl trestně stíhán pro přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci a pro přečin nebezpečného vyhrožování. Trestné činnosti se měl dopustit tím, že jako poškozený v trestním řízení vedeném proti jeho manželce zaslal vyhrožující SMS zprávu kapitánce, působící ve věci jako vyšetřující orgán, jakož i tři vyhrožující e-mailové zprávy znalci, který na stěžovatele zpracovával psychologický znalecký posudek. Podezření, že stěžovatel činy spáchal, bylo dostatečně určité a sám stěžovatel toto nijak nepopíral. Z důvodných obav, že by své výhružky mohl uskutečnit, pramenících především ze závažnosti výhružek a závěrů znaleckého posudku, byl stěžovatel usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 12. 2012 vzat do předstižné vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu. Potvrzení či vyvrácení těchto obav považoval okresní soud za možné až po provedení psychiatrického znaleckého zkoumání. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 27. 12. 2012 stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2012 zamítnuta s odvoláním se na stále chybějící závěry zpracovávaného znaleckého posudku z oboru psychiatrie, a tudíž stále přetrvávající důvodné obavy, pro které byl stěžovatel vzat do vazby. Ústní vyjádření znalkyně pověřené zpracováním posudku, podané v den vzetí stěžovatele do vazby, dle něhož byla velmi nízká pravděpodobnost, že by stěžovatel své výhrůžky zrealizoval, soud považoval za nedostatečné. Následně požádal stěžovatel o propuštění z vazby, okresní soud jeho žádosti vyhověl. Po zhodnocení důkazů vzal za prokázané, že vazební důvod dle § 67 písm. c) trestního řádu, tedy obava z možného opakování trestné činnosti, pro kterou je stíhán, u stěžovatele zcela nepominul; byť jej znalkyně z oboru psychiatrie neshledala jako patologicky agresivní osobnost, konstatovala, že ve vypjatých situacích může reagovat agresivně. Jeho pobyt na svobodě však nepovažovala za nebezpečný a pravděpodobnost, že by zrealizoval činy, jimiž vyhrožoval, byla značně nízká. Okresní soud též přihlédl k tomu, že stěžovateli pravděpodobně hrozilo uložení podmíněného trestu odnětí svobody a znalkyně nenavrhovala ochranné léčení. Krajský soud však ke stížnosti státní zástupkyně rozhodnutí okresního soudu ústavní stížností napadeným usnesením zrušil a rozhodl tak, že žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítl.
Stěžovatel byl v průběhu řízení o ústavní stížnosti z vazby propuštěn, a to po vyhlášení rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 5. 2013, kterým byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 7 měsíců, jenž mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání 18 měsíců. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 8. 2013.
Stěžovatel porušení svých práv spatřuje ve formalistickém postupu okresního státního zastupitelství i krajského soudu. Stěžovatel byl držen ve vazbě pět měsíců pro přečin nižší společenské škodlivosti, a to přes opakovaně vyjádřený názor znalkyně, že jeho pobyt na svobodě není nebezpečný. Obecné soudy nijak nezohlednily, že krátce poté, co poslal výhružné e-maily znalci (a ještě před vzetím do vazby), zaslal vysvětlující e-mail, ve kterém zdůraznil, že již nadále nebude kontaktovat jeho ani kapitánku. Na tuto skutečnost v průběhu řízení upozorňoval. Oba soudy nadto konstatovaly, že v dané věci nebude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Za těchto okolností nelze považovat zásah do jeho osobní svobody za přiměřený.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.01.2016 14:00 do: 06.01.2016 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3626/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. července 2013 č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ, a proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. září 2013 č.j. 0 ZN 1423/2013-99
Stručná charakteristika: právo na účinné vyšetřování
Označení navrhovatelů: J. B., J. Č., J. L., R. L.... a další...
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Napadeným rozhodnutím policejního orgánu byla dle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se mohly dopustit konkrétně označené fyzické osoby tím, že se zahraničními pracovníky původem z Vietnamu, Rumunska a Slovenska uzavíraly smlouvy v písemné podobě na provádění lesních prací po celé České republice, ačkoliv věděly, že pracovníkům po vykonání předmětných prací nevyplatí dohodnutou mzdu v plné výši nebo vůbec, čímž je uvedly v omyl a tímto jednáním mohly celkem 66 poškozeným způsobit v celkovém součtu škodu ve výši 820.983,- Kč a 22.800 EUR. Stěžovatelé jako oznamovatelé trestného činu proti citovanému usnesení policejního orgánu podali stížnost, která však byla usnesením státní zástupkyně podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná.
Stěžovatelé poukazují zejména na strohé a paušální odůvodnění napadených rozhodnutí, jež přehlíží celou řadu dle jejich názoru zásadních skutkových okolností, které svědčí o tom, že se stali obětí závažné trestné činnosti. Stěžovatelé mají postup policie a státního zastupitelství za výraz svévole, kdy se dle jejich názoru uvedené orgány fakticky odmítly jejich podněty zabývat. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, neboť v nich spatřují zásah do svých ústavně zaručených základních práv a svobod.