II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.05.2019 16:00 do: 13.05.2019 16:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3585/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2018 č. j. 6 Tdo 649/2018-107, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 11. 2017 č. j. 13 To 408/2017-2452 a proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 6. 2017 č. j. 1 T 171/2015-2276
Stručná charakteristika:  Právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: L. L.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka byla v trestním řízení odsouzena napadeným rozsudkem okresního soudu, napadeným rozhodnutím krajského soudu byla kvalifikace jejího jednání změněna, když krajský soud vydal nový rozsudek o vině a trestu a konečně Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl.

Stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem namítá porušení svého práva na obhajobu a na právní pomoc v řízení před soudem, neboť u soudu byly čteny výpovědi spoluobviněných pořízené v přípravném řízení, u kterých stěžovatelka ani její právní zástupce nemohli být přítomni, jelikož stěžovatelka v době jejich konání nebyla obviněna. Tím mělo být zasaženo do jejích ústavou chráněných práv.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.05.2019 16:30 do: 13.05.2019 17:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2843/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2018, č. j. 8 To 215/2018-242 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. května 2018, č. j. 4 Nt 51/2014-220
Stručná charakteristika: Právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí
Označení navrhovatelů: M. R.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně zproštěn obžaloby, která byla proti němu vznesena pro přečiny krádeže a násilí proti úřední osobě a současně mu bylo uloženo psychiatrické ústavní ochranné léčení vykonávané formou lůžkové péče. Stěžovatel se měl protiprávního jednání dopustit v souvislosti s nahlížením do spisové dokumentace, která o něm byla na správním úřadě vedena ve věci dávek v hmotné nouzi. Při oprávněném nahlížení do spisu měl jednu z jejích částí odcizit a znemožňovat úřednici pomoci své kolegyni, kterou mezitím napadla stěžovatelova sestra.

Stěžovatel podal návrh na změnu formy ochranného léčení na ochranné léčení vykonávané formou ambulantní péče.  Městský soud tomuto návrhu vyhověl. Poté bylo městským soudem ambulantní ochranné léčení stěžovatele prodlouženo o 1 rok. V průběhu jeho trvání ovšem došlo ke změně právní úpravy. Městský soud požádal stěžovatelova ošetřujícího lékaře o sdělení, zda nadále trvají důvody pro uložení ambulantního ochranného léčení. Ten ve své odpovědi doporučil jeho ukončení. Na základě tohoto návrhu městský soud nařídil vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem zjištění zdravotního stavu stěžovatele a důvodnosti dalšího trvání ambulantního ochranného léčení. Na pozdějším veřejném zasedání městský soud návrh na ukončení ambulantního ochranného léčení usnesením zamítl. Toto usnesení, které stěžovatel napadá ústavní stížností, bylo vydáno více než rok poté, co mělo podle rozhodnutí stejného soudu dojít ke skončení ambulantního ochranného léčení uplynutím doby. Podle výkladu zaujatého městským soudem ale ochranné léčení nadále trvalo i po uplynutí doby (a sice do doby, dokud to vyžaduje jeho účel), neboť k jeho prodloužení mělo dojít ex lege změnou právní úpravy.

Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost ke krajskému soudu. Ten ji však zamítl jako nedůvodnou.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně a usnesení Městského soudu v Brně, jelikož se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2019 13:30 do: 14.05.2019 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1587/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2017 č. j. 72 Co 506/2016-95 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. září 2016 č. j. 72 EXE 4707/2015-42
Stručná charakteristika: právo vlastnit majetek; ukládání povinnosti
Označení navrhovatelů: M. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodním soudem pro Prahu 4 byl soudní exekutor pověřen vedením exekuce na majetek
manžela stěžovatelky pro vymožení pohledávky vedlejší účastnice ve výši 572 Kč, a to na základě vykonatelného rozsudku obvodního soudu.

Stěžovatelka (manželka 2. vedlejšího účastníka) podala návrh na zastavení exekuce, ve kterém uvedla, že mají s manželem z doby před vznikem manželství uzavřenou smlouvu
o manželském majetkovém režimu (na jejímž základě nevzniklo společné jmění manželů), ale
i přesto byl její účet po uzavření manželství exekučně postižen. Usnesením obvodního soudu byl návrh stěžovatelky zamítnut s odůvodněním, že smlouva o manželském majetkovém režimu byla zapsána do veřejného seznamu až skoro rok poté, co vymáhaná pohledávka a jí odpovídající dluh vznikly. Z obsahu takové listiny proto nelze vycházet.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání s tím, že nelze vést exekuci na společné jmění manželů, jestliže k jeho vzniku vůbec nedošlo. Ochranu třetích osob by podle ní bylo možné použít pouze tehdy, pokud by společné jmění manželů existovalo aspoň nějakou dobu.

Usnesením Městského soudu v Praze bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno, přičemž městský soud uvedl, že je nutno aplikovat ustanovení § 719 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle nějž se uzavřená dohoda svým obsahem nesmí dotknout práv třetích osob a platí vyvratitelná domněnka, že peněžní prostředky na účtu manžela povinného náleží do společného jmění manželů.

Stěžovatelka podanou ústavní stížností navrhla zrušení usnesení městského i obvodního soudu s tím, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jejího ústavně garantovaného práva na soudní ochranu dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny), práva nebýt nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny) a práva na účinné prostředky nápravy (čl. 13 Úmluvy).

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2019 14:00 do: 14.05.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3970/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně č. j. 59 Co 389/2017 976 ze dne 5. 9. 2018.
Stručná charakteristika: Výchova a výživa nezletilých dětí.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Rodiče nezletilých dětí se domáhali svěření dětí do své výlučné péče. Okresní soud dospěl k závěru, že střídavá péče je nevhodná a děti svěřil do péče otce. Odvolací soud ale rozhodnutí okresního soudu změnil a návrh na změnu výchovy zamítl. Dospěl k závěru, že v projednávané věci nedošlo ke změně poměrů závažnějšího rázu, a nejednalo se ani o skutečnosti, které by svým významem nebo novou kvalitou převážily nad stabilitou dosavadního výchovného prostředí.

Proti rozhodnutí krajského soudu brojí stěžovatel – otec dětí – ústavní stížností. Namítá především, že krajský soud nezohlednil přání obou dětí a nepovažoval jejich vyjádření za autentická, aniž by je vyslechl znovu. V postupu krajského soudu proto stěžovatel shledává porušení řady základních práv garantovaných ústavním pořádkem i mezinárodními dokumenty o lidských právech.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2019 14:00 do: 14.05.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2813/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. června 2018 č. j. 1 KZN 341/2017-168 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 6. oddělení, ze dne 23. dubna 2018 č. j. KRPA-271552-497/TČ-2017-000096-ZE
Stručná charakteristika: Rozhodování o vydání věci podle § 80 odst. 1 trestního řádu v pochybnostech o tom, komu k ní náleží právo
Označení navrhovatelů: Bori s.r.o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku. Okolnosti nasvědčující jeho spáchání spočívaly zjednodušeně řečeno v uzavření několika desítek smluv, na jejichž základě poskytla společnost Š., s.r.o. (název společnosti byl anonymizován na iniciálu) společnosti C. G. a.s. (název společnosti byl anonymizován na iniciály), která byla prodejcem motorových vozidel, úvěry za účelem financování jejich pořízení. Úvěry byly zajištěny převodem vlastnického práva k vozidlům na společnost Š, s.r.o. Poté, co tato společnost odstoupila od předmětných smluv z důvodu porušování smluvních podmínek ze strany společnosti C. G. a.s., jí ale vozidla nebyla předána a místo toho zůstala zadržována neoprávněnými osobami.

Jedním z těchto vozidel bylo i vozidlo značky Lexus, které stěžovatelka, respektive její právní předchůdkyně, koupila od společnosti C. G. a.s. a postupně zaplatila sjednanou kupní cenu. S ohledem na zajišťovací převod vlastnického práva se ale za jeho vlastnici považovala i společnost Š, s.r.o. Toto vozidlo bylo v souvislosti s trestním řízením vedeno jako odcizené a na základě výzvy došlo k jeho vydání policejnímu orgánu. Protože však později již zajištěného vozidla nebylo třeba k dalšímu řízení, policejní orgán rozhodl napadeným usnesením podle § 80 odst. 1 trestního řádu o jeho vydání společnosti Š, s.r.o., o jejímž vlastnickém právu k němu neměl pochybnosti. Stížnost stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí byla napadeným usnesením státní zástupkyně zamítnuta.

Ústavní stížností navrhla stěžovatelka zrušení obou usnesení. Je přesvědčena, že tato usnesení nedávají odpověď na otázku, z jakého důvodu bylo rozhodnuto o vydání předmětného vozidla v situaci, kdy jsou zde minimálně dva subjekty, které k němu uplatňují vlastnické právo. Stěžovatelka přitom řádně doložila veškerou dokumentaci k nabytí vlastnického práva. Pakliže existovaly pochybnosti ohledně vlastnického práva k předmětnému vozidlu, policejní orgán je měl podle § 80 odst. 1 trestního řádu uložit do úschovy a zamezit tak případným nezvratným škodám. V tomto ohledu stěžovatelka odkázala na několik nálezů Ústavního soudu, které se otázkou vydání věci zabývaly.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2019 14:30 do: 14.05.2019 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 4057/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 82/2018-814 ze dne 4. 10. 2018
Stručná charakteristika: stanovení výše výživného a náležité odůvodnění soudu
Označení navrhovatelů: T. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Teplicích rozhodl o svěření nezletilých děti stěžovatele do péče matky
a stěžovateli stanovil povinnost hradit výživné na tyto děti. Soud zavázal stěžovatele zaplatit dluh na výživném v šesti splátkách v intervalu šesti měsíců, počínaje měsícem následujícím po doručení rozsudku stěžovateli, pod hrozbou ztráty výhody splátek. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání matky změnil rozsudek okresního soudu tak, že zejména výrazně zvýšil částky, kterými má stěžovatel přispívat na výživu svých nezletilých dětí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že odvolací soud zcela překvapivě více než zdvojnásobil výši výživného, aniž však toto své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil. Takové zvýšení výživného dle jeho názoru nenachází oporu ani v provedených důkazech, krajský soud účastníky řízení vůbec se svým právním názorem neseznámil a nedal jim příležitost se k němu vyjádřit.

Stěžovatel se proto domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, a to zejména pro porušení práva stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2019 15:00 do: 14.05.2019 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 3966/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 5 To 353/2017-15 ze dne 8. 11. 2017 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 4 Nt 3032/2017-7 ze dne 23. 10. 2017
Stručná charakteristika: přiznání nároku na bezplatnou obhajobu
Označení navrhovatelů: F. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se prostřednictvím Městského státního zastupitelství v Praze obrátil na Obvodní soud pro Prahu 8 s žádostí o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu v trestní věci vedené
u Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, v níž je stíhán pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Svoji žádost odůvodnil tím, že se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku ve Věznici Kuřim, jemuž předcházela vazba, je v insolvenci, v invalidním důchodu, stejně jako jeho manželka, má omezené možnosti ohledně získání zaměstnání, má vyživovací povinnosti, nemá žádný zpeněžitelný majetek a přestože se snaží ve výkonu trestu pracovat, na pokrytí jeho potřeb, dluhů a výdajů to nestačí. Obvodní soud pro Prahu 8 žádosti nevyhověl a nárok na obhajobu bezplatnou ani za sníženou odměnu stěžovateli nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení obou soudních rozhodnutí, a to zejména pro porušení jeho práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv
a svobod).

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.05.2019 15:30 do: 14.05.2019 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1415/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2018 č. j. 29 Co 202/2018-86, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. března 2018 č. j. 19 C 92/2017-50 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. dubna 2018 sp. zn. 19 C 92/2017
Stručná charakteristika: soudní poplatky
Označení navrhovatelů: LOVOCHEMIE, a. s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala zaplacení částky 3 803 499,57 Kč proti vedlejší účastnici (Ministerstvu financí ČR), a to z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci. Rozsudkem obvodního soudu byla žaloba zamítnuta. Stěžovatelka podala proti tomuto rozsudku odvolání.

Usnesením obvodního soudu byla následně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 190 175 Kč, a to s poučením, že nebude-li soudní poplatek v patnáctidenní lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě zaplatila soudní poplatek, avšak požádala o jeho vrácení s tím, že neexistuje zákonná úprava poplatku za odvolání a že existuje tradice osvobození od soudních poplatků v řízeních o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci.

Usnesením obvodního soudu byla žádost stěžovatelky o vrácení soudního poplatku zamítnuta s odůvodněním, že na základě novely zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích byla řízení o žalobě na náhradu škody proti státu zpoplatněna. Vzhledem k tomu, že konkrétní výši soudního poplatku za podané odvolání sazebník neupravuje, postupoval obvodní soud podle položky 22 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b).

Stěžovatelka podala proti usnesení obvodního soudu odvolání. Uvedla, že závěry obvodního soudu jsou založeny na nezákonném a dokonce i protiústavním dotváření práva, které neodpovídá jak aktuálnímu znění zákona o soudních poplatcích, tak ani smyslu a účelu uvedené novely.

Usnesením Městského soudu v Praze bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud se v odůvodnění ztotožnil se závěry obvodního soudu, neboť jeho výklad odpovídal jednoznačnému, srozumitelnému a určitému textu zákona. V posuzované věci podle městského soudu z textu zákona žádné pochybnosti o poplatkové povinnosti nevyplývají.

Stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů o existenci poplatkové povinnosti za odvolání podané v řízení o žalobě proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci a domáhá se zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.