II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2019 09:30 do: 27.05.2019 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1966/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 94/2017-43 ze dne 24. 4. 2018 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 45/2017-64 ze dne 19. 4. 201
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Mgr. Ing. L. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel jako žalobce v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Ve své žádosti uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod, doložil jeho výši a dále uvedl, že trpí těžkou depresí, což doložil „potvrzením o zdravotním stavu“, vydaným jeho registrujícím lékařem. Krajský soud v Brně napadeným usnesením přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků ve výši 90 % a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. V jiné stěžovatelově věci Nejvyšší správní soud rozsudkem stěžovateli ustanovil opatrovníka z řad advokátů a zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, který stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce v řízení. V projednávané věci Nejvyšší správní soud nejprve dne 3. 7. 2017 ustanovil stěžovateli na základě jeho žádosti pro řízení o kasační stížnosti opatrovníka z řad advokátů kvůli jeho nepříznivému zdravotnímu stavu (přechodné duševní poruše). Nejvyšší správní soud poté ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatele.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces „včetně práva na přístup k soudu, rovnost před zákonem a účinný právní prostředek nápravy“ a právo na ochranu majetku. Mj. namítá, že Nejvyšší správní soud podle jeho názoru porušil zásadu legitimního očekávání, že budou shodně posouzeny věcně a právně shodné věci.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.05.2019 09:45 do: 27.05.2019 10:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 4247/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2018 č. j. 38 Co 142/2018-378 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2018 č. j. 24 P 76/2015-331
Stručná charakteristika:  Právo na rodinný život
Označení navrhovatelů:  Bc. R. S.

Stěžovatel je otcem dvou nezletilých dětí, narozených v roce 2007 a v roce 2011. Děti byly svěřeny do péče matky. V souladu s dohodou rodičů se stěžovatel s dětmi stýkal každý druhý víkend; stěžovatel v té době pobýval v Ostravě, zatímco děti s matkou v Brně. V dubnu 2015 se pak stěžovatel přestěhoval zpět do Brna. V lednu 2018 stěžovatel u městského soudu podal návrh na úpravu styku. Městský soud v Brně rozsudkem určil, že stěžovatel je oprávněn se s oběma nezletilými dětmi stýkat každý sudý kalendářní týden v roce vždy od pátku 17:00 hodin do neděle 18:00 hodin, vyjma prázdninových období, pro něž městský soud upravil styk stěžovatele s dětmi zvlášť. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal odvolání, v němž rozšířil svůj původní návrh a žádal o vymezení styku s oběma nezletilými dětmi v každém lichém kalendářním týdnu vždy od středy večer do neděle večer; na jednání před krajským soudem pak po dohodě s matkou souhlasil se stykem v sudé týdny. Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek městského soudu, vyjma úpravy styku v období Velikonoc, kterou krajský soud změnil. Podle krajského soudu provedl městský soud dostatečné dokazování, provedené důkazy náležitě zhodnotil a učinil správný závěr o skutkovém stavu. Krajský soud neshledal důležitý důvod pro rozšíření běžného styku stěžovatele s dětmi, naopak podle něj by navrhovaný rozšířený styk pro děti znamenal větší zátěž, v souvislosti s přípravou do školy i s volnočasovými aktivitami.

Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na ochranu soukromého a rodinného života a vzhledem k absenci řádného zjištění názoru nezletilých dětí také jeho právo na spravedlivý proces. V řízení dle stěžovatele nebylo nijak zjišťováno, zda proti rozšíření styku svědčí konkrétní skutečně objektivní důvody vyplývající z nejlepšího zájmu dítěte; nikdo v řízení nezmínil, jak konkrétně by děti měly být rozšířením styku zatíženy. Dále stěžovatel namítá, že názor mladšího syna nebyl zjišťován vůbec, názor starší dcery pak jen v počátku řízení, a to prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany a za přítomnosti matky.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.05.2019 09:00 do: 28.05.2019 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3283/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2018 č. j. 69 Co 233/2018-450 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. května 2018 č. j. 17 C 241/2014-441
Stručná charakteristika: zpoplatnění práva na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  P. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel vede proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti (v tomto řízení vedlejší účastnice) spor o zaplacení částky ve výši 6 556 744,08 Kč s příslušenstvím z titulu tvrzeného nároku na náklady právního zastoupení a hotové výdaje stěžovatele a jeho právního zástupce, ušlý zisk za dobu strávenou ve vazbě, náhradu škody na zdraví, náhradu další škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu z větší části zamítl a přiznal stěžovateli částku 77 500 Kč s úrokem z prodlení. Stěžovatel podal odvolání, a to v částce 2 053 850 Kč a souvisejícím nákladovým výrokům, přičemž částka se sestavovala z náhrady škody ve výši 26 300 Kč a v částce 2 027 550 Kč odpovídala zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Usnesením obvodního soudu byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku za předmětné odvolání ve výši 78 088 Kč dle položky 22 odst. 1 a 2 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy dle tzv. Sazebníku soudních poplatků. Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení námitky a odvolání, a rovněž požádal o vrácení soudního poplatku, který téhož dne uhradil ve výši 22 000 Kč. Usnesením obvodního soudu bylo toto usnesení o uložení poplatkové povinnosti změněno tak, že soudní poplatek za odvolání činí 21 593 Kč. Stěžovateli bylo poté vráceno pouze 407 Kč, tvořící přeplatek. Městský soud v Praze vrátil stěžovateli ještě částku ve výši 2 Kč, neboť dospěl k názoru, že celkem soudní poplatek z odvolání podaného stěžovatelem činí 21 591 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvádí, že nebrojí proti výpočtu výše soudního poplatku jako takovému, ale proti samotné údajné existenci povinnosti uhradit soudní poplatek za podané odvolání. Obecné soudy dle něj dospěly k právnímu názoru, že soudní řízení je pro účely zákona o soudních poplatcích rozděleno do několika částí a je nutné tyto části zvlášť posuzovat. Pod zahájená řízení tak podřazují i zahájení odvolacího či dovolacího řízení. Toto posouzení je dle názoru stěžovatele nesprávné a rozhodnutí porušují jeho základní práva.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.05.2019 13:00 do: 28.05.2019 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3102/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2016 č. j. 139 EC 53/2014-180
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  P. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil stěžovateli povinnost zaplatit spolku INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z. s., (vedlejší účastník) částku 9 043,06 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít tím, že stěžovatel ve své provozovně (restauračním zařízení) zpřístupňoval svým zákazníkům (veřejnosti) rozhlasové a televizní vysílání, aniž by měl s vedlejším účastníkem jako kolektivním správcem uzavřenu licenční smlouvu. Krajský soud současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 16 372 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě namítá, že napadené rozhodnutí nerespektovalo konstantní judikaturu Ústavního soudu, podle které kolektivní správce musí v řízení prokázat, že v dané věci byla porušena autorská práva osob, k jejichž ochraně je zákonem povolán. Jelikož se vedlejšímu účastníkovi toto prokázat nepodařilo, a současně se mu nepodařilo prokázat, že by docházelo k veřejné produkci (veřejnému sdělování) děl jím zastupovaných osob ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie, a přesto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, byl dle stěžovatele porušen princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.05.2019 13:30 do: 28.05.2019 13:50

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2740/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2018 č. j. 10 C 185/2017-262 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 č. j. 21 Cdo 3770/2018-288
Stručná charakteristika: odnětí věci zákonnému soudci
Označení navrhovatelů:  M. U.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem řízení před obecnými soudy je pracovněprávní spor mezi stěžovatelem a společností UNIPETROL RPA, spol. s r. o. (v tomto řízení vedlejší účastnice). Rozsudkem Okresního soudu v Mostě (v pořadí druhým v této věci) bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru, které provedla vedlejší účastnice stěžovateli dopisem ze dne 13. 7. 2009, nazvaným „Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem [§55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce]“, je neplatné. Soud uvedl, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru se stěžovatelem je v textu vyjádřen neurčitě; jeho vymezení mění v průběhu řízení i sama vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice podala odvolání, v němž namítala nesprávnost a překvapivost závěru o neurčitosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Krajský soud v Ústí nad Labem jako odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a zároveň nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát Okresního soudu v Mostě. Důvod takového postupu vyjádřil tak, že okresním soudem nebyl dodržen závazný právní názor odvolacího soudu, což vedlo ke zrušení prvostupňového rozhodnutí.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odůvodnění změny soudce je nedostatečné, v rozporu se základními pravidly soudního řízení. Odvolací soud se nezabýval tím, zda je řízení opravdu zatíženo takovou intenzitou nerespektování dostatečně konkrétních pokynů odvolacího soudu, která by v důsledku znamenala neschopnost soudu prvního stupně věc uzavřít zákonným způsobem. Stěžovatel se domáhá zrušení příslušného výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a usnesení Nejvyššího soudu (stěžovatel v mezičase podal neúspěšné dovolání), neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce.



 II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.05.2019 13:50 do: 28.05.2019 14:10

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2578/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018 č. j. 12 Co 284/2016-304
Stručná charakteristika: náklady řízení
Označení navrhovatelů:  Mateřská škola Matjuchinova
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před obecnými soudy vystupovala stěžovatelka jako žalovaná ve věci bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti. Žalobci byli před soudem prvního stupně z větší části úspěšní a stěžovatelka přisouzenou částku zaplatila. Soud prvního stupně současně rozhodl, že stěžovatelka je povinna uhradit žalobcům náklady řízení ve výši 159 979,28 Kč a dále náklady státu ve výši 8 300,50 Kč, přičemž při stanovení výše náhrady nákladů za právní zastoupení soud zohlednil míru úspěchu jednotlivých účastníků. Žalobci podali proti rozsudku odvolání a to i proti výrokům, kterými jim bylo vyhověno. Procesní situace v odvolacím řízení byla zejména kvůli krokům žalobců velice komplikovaná a vyústila až v zastavení řízení pro zmeškání lhůty. Co se týče otázky náhrady nákladů řízení, stanovil odvolací soud stěžovatelce povinnost zaplatit žalobcům částku 1 543 318 Kč. Odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení na rozdíl od soudu I. stupně nezohlednil míru úspěchu žalobců ve věci, přičemž současně použil ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož náleží při společném zastoupení více osob mimosmluvní odměna za každou osobu snížená o 20 %.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ačkoliv vlastníci nemovitostí zavinili zastavení řízení před odvolacím soudem a podle názoru odvolacího soudu byli neúspěšnou procesní stranou, právní postavení stěžovatelky bylo rozhodnutím odvolacího soudu podstatně zhoršeno, neboť napadeným výrokem uložil povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši téměř desetinásobku oproti nákladům přiznaným vlastníkům nemovitostí soudem I. stupně. Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv v přepjatě formalistickém přístupu odvolacího soudu k výpočtu nákladů na právní zastoupení.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.05.2019 14:10 do: 28.05.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2695/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti výroku I. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017 č. j. 14 Cmo 5/2017-304
Stručná charakteristika:  postup soudů při vydání předběžného opatření
Označení navrhovatelů:  MR COMMUNICATIONS, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vrchní soud v Praze změnil zamítavé usnesení Městského soudu v Praze tak, že nařídil předběžné opatření spočívající v povinnosti stěžovatelky MR COMMUNICATIONS, s. r. o. zdržet se zcizení a zatížení jejího obchodního podílu na základním kapitálu společnosti BOHEMIA ENERGY entity, s. r. o., aniž by stěžovatelce dle jejího názoru poskytl jakoukoliv možnost procesní obrany proti soudem uložené povinnosti. Tím mělo dle názoru stěžovatelky dojít k porušení jejího práva na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení ve smyslu č. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž, stručně řečeno, vyplývá, že odvolací soud má povinnost umožnit straně, které má být předběžným opatřením uložena určitá povinnost, aby se mohla procesně bránit proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. Stěžovatelka totiž zdůrazňuje, že i v tomto typu řízení musejí být respektována procesní práva povinného – především právo vyjádřit se k předmětnému návrhu a hájit svá práva v souladu s principem rovnosti účastníků.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.05.2019 13:00 do: 29.05.2019 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1741/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2018 č. j. 57 Co 270/2017-73
Stručná charakteristika: prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství, dokazování biologickým testem
Označení navrhovatelů:  P. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka je matkou nezletilého, narozeného v srpnu roku 2005. Na sklonku roku 2016 podal bývalý manžel stěžovatelky (v tomto řízení vedlejší účastník), k Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově návrh na zahájení řízení o popření otcovství k nezletilému a současně i návrh na prominutí zmeškání zákonné lhůty k popření otcovství dle § 792 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Po provedeném dokazování okresní soud zamítl návrh vedlejšího účastníka na prominutí zmeškání zákonné lhůty k podání návrhu na popření otcovství k nezletilému. Své rozhodnutí odůvodnil nejlepším zájmem dítěte a veřejným zájmem na zachování stability a trvalosti statusových vztahů dítěte. Vedlejší účastník se popření otcovství domáhal až v 11 letech věku nezletilého, tedy v době, kdy měl k němu nezletilý již vytvořené pevné pouto, neboť od jeho narození plnil otcovskou roli. Popření otcovství by vedlo k přetrhání rodinných vazeb, navíc bez adekvátní náhrady, neboť biologický otec není znám. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě usnesením změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství k nezletilému prominul. Významná je dle odvolacího soudu kromě jiného i skutečnost, že vazby mezi vedlejším účastníkem a nezletilým byly zcela přetrhány. Nestýkají se, vedlejší účastník o styk nemá zájem, telefonické ani e-mailové kontakty nejsou, nefungují vazby mezi prarodiči a nezletilým a matka nezletilého si našla jiného partnera. S ohledem na uvedené okolnosti odvolací soud dospěl k závěru, že nikdo, ani nezletilý, nemá zájem na obnovení otcovských vazeb, veřejný pořádek ani zájem nezletilého proto nevyžadují zachování současných vazeb nezletilého a vedlejšího účastníka.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že usnesení odvolacího soudu nerespektuje zásadu ochrany nejlepšího zájmu dítěte dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. V posuzovaném případě biologický otec nezletilého dítěte znám není. Vedlejší účastník o nezletilého až do pořízení testu profilace DNA pečoval.  Právo na určení biologického otcovství není absolutní, musí být aplikováno v souladu s právem na ochranu soukromého a rodinného života a zájmem dítěte.