I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.05.2017 14:00 do: 29.05.2017 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 326/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 35 Co 445/2016-199
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: T. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Před Obvodním soudem pro Prahu 4 probíhá řízení o úpravě péče, styku a výživného nezletilých vedlejších účastníků pro dobu trvání manželství stěžovatele a vedlejší účastnice a pro dobu po rozvodu manželství. Stěžovatel se domáhal nařízení předběžného opatření, kterým by obvodní soud upravil jeho styk s dětmi, což zdůvodnil zejména tím, že mu vedlejší účastnice styk znemožňuje a děti proti němu silně manipuluje. Usnesením obvodního soudu bylo nařízeno předběžné opatření, které vedlejší účastnici uložilo povinnost předávat děti stěžovateli vždy v každém kalendářním týdnu ve čtvrtek v 17:00 na dobu do 19:30 a každý sudý kalendářní týden na dobu od pátku 17:00 do neděle 18:00. Vedlejší účastnici byla dále uložena povinnost předat děti dne 26. 10. 2016 v 17:00 na dobu do 30. 10. 2016 do 18:00. Vedlejší účastnice napadla usnesení obvodního soudu odvoláním, ve kterém mj. uvedla, že soud měl vzít v úvahu její ekonomickou situaci, kdy v pondělí a čtvrtek je v práci, není proto v jejích možnostech předávat děti v průběhu týdne. Realizaci styku o víkendech nijak nebránila. Usnesením Městského soudu v Praze bylo usnesení obvodního soudu změněno tak, že vedlejší účastnice je povinna stěžovateli předávat děti každý sudý kalendářní týden na dobu od soboty 9:00 do neděle 18:00. Městský soud v odůvodnění uvedl, že stěžovatel v řízení prokázal potřebu přistoupit k zatímní úpravě poměrů. Současně však uvedl, že účelem předběžného opatření je zajištění úpravy práv a povinností účastníků v době, kdy nebylo rozhodnuto ve věci samé, a nikoliv řešit běžné neshody rodičů bez vážnějšího vlivu na péči o nezletilé. Obvodní soud podle městského soudu navíc neuvážil, že formou předběžného opatření nelze upravit faktické vztahy, neboť takové rozhodnutí by předjímalo rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatel s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasí a uvádí, že neměl možnost vyjádřit se k podanému odvolání, neboť mu nebylo doručeno ani mu nebyla poskytnuta jiná možnost k přednesení svých tvrzení a argumentů. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno především jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na rodinný život a princip neutrality právní ochrany.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.05.2017 09:15 do: 30.05.2017 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2857/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. dubna 2015 č. j. 4 C 242/2013-76
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: Travel Service, a. s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Žalobci (v tomto řízení vedlejší účastníci) po žalované (v tomto řízení stěžovatelce) požadovali v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6 náhradu škody za zpoždění letu v důsledku střetu letadla s ptákem, let byl na příletu zpožděn v rozsahu 4:49 hodin a každý ze dvou žalobců požadoval částku 6 445 Kč podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Obvodní soud jejich žalobě vyhověl. Na základě judikatury Soudního dvora Evropské unie dovodil, že okolnosti, které zapříčinily zpoždění letu, nemohou být hodnoceny jako mimořádné okolnosti dle čl. 5 odst. 3 Nařízení. Po posouzení všech skutečností dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala, že by učinila vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby zpoždění letu zabránila. Bylo plně v kompetenci stěžovatelky jakým způsobem, jako letecký dopravce, vyřeší administrativně technické problémy typu zprovoznění letounu po srážce s ptákem. V daném případě neprokázala, že učinila vše pro to, aby ke zpoždění letu nedošlo.
Stěžovatelka namítá, že celé právní hodnocení věci nelze z ústavněprávního hlediska akceptovat, neboť pro něj není dán dostatečně pevný podklad ani v aplikovaném Nařízení, ani v judikatuře Soudního dvora EU. Komplexní výklad Nařízení co do povahy a odpovědnosti vzešlé ze střetu letadla s ptákem totiž nebyl Soudním dvorem EU doposud podán. Výklad Nařízení provedený obvodním soudem je proto svévolný a nerespektující kritéria pro položení předběžné otázky, jak je formuloval Soudní dvůr EU ve své rozhodovací činnosti. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejího základního práva na soudní ochranu a práva na zákonného soudce.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.05.2017 13:30 do: 30.05.2017 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2135/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016 č. j. 30 Cdo 1381/2016
Označení navrhovatelů: T. K.a L. K., oba zastoupeni JUDr. Karlem Polákem, advokátem sídlem Praha 8
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 bylo určeno, že společnost PRYVAL PRAHA, s. r. o., (vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem; v řízení před obecnými soudy v postavení žalobkyně) je vlastníkem blíže specifikované bytové jednotky s příslušným podílem na společných částech označených nemovitostí. Rozsudkem Městského soudu v Praze byl prvostupňový rozsudek potvrzen. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů (v řízení před obecnými soudy v postavení žalovaných) jako vadné, neboť řádně nevymezili, v čem spatřují naplnění podmínek přípustnosti dovolání. Řádnému vymezení podle Nejvyššího soudu neodpovídala ani ta část dovolání, v níž odkazovali na judikaturu Ústavního soudu v řešení právní otázky nabytí vlastnického práva k nemovitosti na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí. Podle Nejvyššího soudu by byla situace jiná, pokud by předpoklady přípustnosti byly vymezeny tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení příslušné právní otázky, která sice byla již dovolacím soudem vyřešena, avšak podle názoru stěžovatelů (např. právě s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, s níž podle přesvědčení stěžovatelů judikatura dovolacího soudu v řešení předmětné právní otázky není souladná) by měla být posouzena jinak.
Stěžovatelé namítají, že Nejvyšší soud odmítl jejich dovolání pro nesplnění požadavku, který zákon nestanoví, přičemž údajně dostatečně specifikovali, že v případě uzavření kupní smlouvy jednali v dobré víře, a výslovně upozornili, že odvolací soud upřednostnil ochranu vlastnického práva před ochranou dobré víry, což je v rozporu nejen s judikaturou Nejvyššího soudu, ale i Ústavního soudu. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a přístup k soudu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.05.2017 14:00 do: 30.05.2017 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 736/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2016, č. j. 7 Co 36/2016-58
Stručná charakteristika: Předběžné opatření; povinnost soudu rozhodnout bezodkladně či s nejvyšším urychlením; právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: MARKÍZA - SLOVAKIA, s. r. o., Bratislavská 1/a, Bratislava - Záhorská Bystrica, Slovenská republika
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vrchní soud v Olomouci změnil usnesením ze dne 15. 12. 2016 usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2016, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 10. 2016, a zamítl návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření spočívajícího v povinnosti vedlejšího účastníka - společnosti SATT a. s. - zdržet se kabelového přenosu vysílání programů MARKÍZA a Doma, zpřístupňování jeho kabelové sítě za tímto účelem třetím osobám a inzerce či reklamy na přenos těchto programů na webových stránkách. Odvolací soud vyšel z toho, že ke dni 30. 11. 2015 byla na žádost vedlejšího účastníka zrušena jeho registrace k provozování převzatého vysílání prostřednictvím kabelových systémů ve smyslu § 30 odst. 1 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V době podání návrhu na nařízení předběžného opatření ovšem vedlejší účastník již nebyl provozovatelem převzatého vysílání, a nelze mu proto ani uložit povinnost v souvislosti s jeho šířením, neboť při absenci registrace není oprávněn tak činit, a není tedy ani věcně (pasivně) legitimován. Na uvedeném závěru nemohou nic změnit ani skutkové okolnosti svědčící o naléhavé potřebě zatímně upravit poměry účastníků.
Proti usnesení vrchního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení; namítá zásah do práva na spravedlivý proces, který spatřuje v pochybení odvolacího soudu spočívajícím zejména v tom, že nesprávně posoudil otázku pasivní legitimace vedlejšího účastníka. Stěžovatelka je přesvědčena, že postavení provozovatele převzatého vysílání je založeno skutečným (faktickým) obsahem činnosti, nikoli formálním aktem registrace.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.05.2017 14:00 do: 30.05.2017 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 10/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 52 písm. h), § 54 písm. d) ve slovech „nebo porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem [§ 52 písm. h)]", § 57, § 192 odst. 5 věty druhé, § 286 odst. 3 a 4 a § 313 odst. 2 ve slovech „nebo z důvodu porušení jiné povinnosti zaměstnance podle § 301a zvlášť hrubým způsobem" zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 365/2011 Sb. a ustanovení § 39 odst. 2 písm. b), včetně poznámky pod čarou č. 79, a ustanovení § 54 odst. 1 věty druhé ve slovech „a b)" zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 365/2011 Sb.,
Stručná charakteristika: Posouzení souladu možnosti výpovědi pro porušení "léčebného režimu" s "právem na práci" a "právem na hmotné zajištění v nezaměstnanosti". Posouzení souladu současné úpravy působení odborových organizací u zaměstnavatele s "právem svobodného sdružování v odborových organizacích"
Označení navrhovatelů: návrh skupiny 54 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupených Mgr. Bohuslavem Sobotkou
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina 54 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 52 písm. h), § 54 písm. d) ve slovech „nebo porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem [§ 52 písm. h)]", § 57, § 192 odst. 5 věty druhé, § 286 odst. 3 a 4 a § 313 odst. 2 ve slovech „nebo z důvodu porušení jiné povinnosti zaměstnance podle § 301a zvlášť hrubým způsobem" zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 365/2011 Sb. a ustanovení § 39 odst. 2 písm. b), včetně poznámky pod čarou č. 79, a ustanovení § 54 odst. 1 věty druhé ve slovech „a b)" zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 365/2011 Sb. Poslanecký návrh směřuje proti dílčí novele zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, na jejímž základě může být dána zaměstnanci ze strany zaměstnavatele výpověď pro porušení režimu dočasně práce neschopného zaměstnance, a to za současného vyloučení nároku na podporu v nezaměstnanosti z tohoto důvodu. Poslaneckým návrhem je rovněž napadána nová právní úprava podmínek, za nichž působí u zaměstnavatele odborová organizace. Navrhovatel považuje napadená ustanovení za protiústavní.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.05.2017 14:30 do: 30.05.2017 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2018/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, č. j. 29 Cdo 950/2015-528, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2010, č. j. 5 Cmo 172/2009-312, a Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2008, sp. zn. 50 Cm 95/2007, a sp. zn. 50 Cm 97/2007
Stručná charakteristika: Spravedlivý proces; kasační závaznost předchozího nálezu
Označení navrhovatelů: a) Compas Capital Consult, s. r.o., Na Drahách 247, Sviadnov b) město Otrokovice, nám. 3.května 1340, Otrokovice
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud v Brně zamítl usnesením návrh stěžovatelů na určení neplatnosti valné hromady společnosti VaK ze dne 30. 5. 2007 (výrok I.) i návrh stěžovatelky ad a) na přiměřené zadostiučinění (výrok II.). Rozhodnutí odůvodnil tím, že Zlín nebyl ke dni konání valné hromady v prodlení se splněním povinnosti učinit nabídku převzetí podle § 183b odst. 1 obch. zák., a proto bylo oprávněno vykonávat hlasovací práva spojená s vlastnictvím akcií společnosti VaK; nenastala proto sistace hlasovacích práv a nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění. Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí věcně potvrdil usnesením s odůvodněním, že nebylo prokázáno jednání zúčastněných osob ve shodě s cílem ovládnout společnost VaK. Nejvyšší soud odmítl dovolání usnesením, uvedené rozhodnutí bylo však zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2722/2013, protože jím bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud nově dovolání částečně odmítl a částečně zamítl. Dovolací námitku týkající se závěru o (ne)platnosti článku 13 odst. 2 stanov vyhodnotil jako nepřípustnou, jelikož stát, který vlastnil převáděnou zvláštní akcii, lze považovat za obec podle tohoto článku stanov; ostatní dovolací námitky byly zamítnuty.
Stěžovatelé tvrdí, že Nejvyšší soud nevypořádal podstatné právní otázky, které svým významem přesahují nyní souzenou věc, nezohlednil relevantní judikaturu a neřídil se závazným právním názorem vysloveným v bodě 23 kasačního nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2722/13. Napadená rozhodnutí považují za libovolná a pro absenci dostatečného odůvodnění za nepřezkoumatelná, stěžují si na neposouzení zastřeného prodeje (převodu) akcií bez souhlasu valné hromady společnosti podle čl. 13 odst. 2 stanov a obcházení zákona skrze udělení plných mocí a uzavření příkazních smluv. Stěžovatelé poukazují na formalistický postup dovolacího soudu, který sporné smlouvy posoudil podle jejich názvu, nikoliv podle obsahu a účelu. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva na soudní ochranu, spravedlivý proces a ochranu vlastnictví.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.05.2017 14:45 do: 30.05.2017 15:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 10/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) v části "...dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno."
Stručná charakteristika: kolize vlastnického práva restituenta se zásadou materiální publicity dřívějšího zápisu v katastru nemovitostí
Označení navrhovatelů: Krajský soud v Praze
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Krajský soud v Praze podal v souvislosti s jím vedeným řízením o žalobě podle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, návrh na zrušení § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v části „…dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.“ Předmětem žaloby je návrh (žalobců) na zrušení zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci jejich návrhu na vklad (v návrhu blíže specifikovaného) a jeho nahrazení rozhodnutím soudu o povolení vkladu vlastnického práva žalobců k pozemkům, které byly žalobcům vydány v restitučním řízení na základě soudního rozhodnutí (v návrhu rovněž blíže specifikovaném). Důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení vkladu ze strany katastrálního úřadu bylo, že pozemky vydané žalobcům podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), zasahují svojí polohou do pozemků (v odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu taktéž blíže specifikovaných), které jsou ve vlastnictví osob, jež však nebyly účastníky soudního řízení, ve kterém bylo rozhodováno o restitučním nároku žalobců.
Navrhovatel spatřuje rozpor mezi § 17 odst. 4 část věty druhé katastrálního zákona a § 5 odst. 3 zákona o půdě, neboť první ustanovení vylučuje naplnění kogentního ustanovení zákona o půdě. Do katastru nemovitostí totiž není možné zapsat vlastnické právo oprávněných osob k nemovitostem vydaným jim rozhodnutím pozemkového úřadu nebo soudu. Taková situace nastává v případech, kdy povinná osoba převedla v rozporu s § 5 odst. 3 zákona o půdě nemovitosti na třetí osobu, což může v praxi znamenat, že se restituční nároky oprávněných osob stanou fikcí. Oprávněné osoby by navíc byly znevýhodněny vůči jiným skupinám restituentů, jejichž nároky byly vyřízeny před účinností katastrálního zákona, resp. před účinností novelizovaného § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., provedeného zákonem č. 349/2011 Sb. účinným od 1. ledna 2012. Navrhovatel uzavírá, že dochází ke střetu obou výše zmiňovaných norem a vyřešení tohoto rozporu přesahuje kompetenci Krajského soudu v Praze, a proto požaduje zrušení napadeného ustanovení.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.05.2017 09:00 do: 31.05.2017 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3080/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016 č. j. 6 Tdo 201/2016-42, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015 č. j. 7 To 394/2015-174, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 6. 2015 č. j. 19 T 70/2015-32
Stručná charakteristika: subsidiarita trestní represe, protiprávní užívání nemovitosti, squatting
Označení navrhovatelů: M. Ď.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 5 napadeným rozsudkem shledal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Za jeho squatterské jednání spočívající v protiprávním užívání usedlosti Cibulka mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Jeho výkon podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Městský soud v Praze i Nejvyšší soud nevyhověly opravným prostředkům stěžovatele.
Stěžovatel tvrdí, že uvedená rozhodnutí trestních soudů vedla k porušení principu subsidiarity trestní represe, podle které lze trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Kromě toho stěžovatel namítá, že rozhodnutí obecných soudů vedla k porušení rovnosti před zákonem, předvídatelnosti práva, a zákazu zneužití práva k jinému účelu, než pro který bylo stanoveno. Navrhuje proto zrušení napadených rozhodnutí trestních soudů.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.05.2017 09:30 do: 31.05.2017 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3700/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: příkaz k zatčení Městského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2016 č. j. 7 T 120/2014-74
Stručná charakteristika: omezení osobní svobody, náležitosti příkazu k zatčení, zjištění podmínek výkonu trestu odnětí svobody
Označení navrhovatelů: I. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla trestním příkazem Městského soudu v Brně uznána vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud jí uložil trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvaceti měsíců. Současně jí uložil povinnost nahradit škodu, kterou trestným činem způsobila poškozenému. Za účelem posouzení, zda se stěžovatelka ve zkušební době osvědčila, vyzval později městský soud stěžovatelku k vyjádření, zda a v jaké výši uhradila škodu poškozenému. Tuto výzvu se nedařilo stěžovatelce doručit. Za účelem jejího doručení proto městský soud vydal příkaz k zatčení, který nyní stěžovatelka napadá ústavní stížností. Ve formulářově vyplněném příkazu uvedl kromě osobních údajů stěžovatelky jen ustanovení, na jejichž základě se obvykle ukládá útěková a předstižná vazba, pojmenoval trestný čin, pro který byla stěžovatelka odsouzena (s odkazem na příslušné ustanovení trestního zákoníku), a identifikoval útvar provádějící vyšetřování. Na základě tohoto příkazu byla stěžovatelka dne 10. 9. 2016 ve 20:45 zatčena. Den poté městský soud ve vazebním zasedání rozhodl, že se stěžovatelka ve 12:05 hodin propouští na svobodu.
V ústavní stížnosti stěžovatelka požaduje zrušení příkazu k zatčení, neboť namítá, že byl vydán rozporu s čl. 8 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Příkaz k zatčení může být podle tohoto ustanovení vzhledem k povaze věci vydán toliko na osobu obviněného, nikoliv již odsouzeného. Podle stěžovatelky také nelze vykládat podmínky pro vydání příkazu k zatčení izolovaně. Nároky na odůvodnění příkazu k zatčení uvádí § 69 odst. 2 trestního řádu. Z tam uvedených náležitostí přitom napadený příkaz neobsahuje ani stručný popis skutku, ani přesný popis důvodů, pro které se vydává. Napadený příkaz k zatčení proto nemá ani základní náležitosti a pro jejich absenci proto nelze tento příkaz považovat dle stěžovatelky za odůvodněný.