II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.06.2019 09:00 do: 03.06.2019 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3303/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 2018, č. j. 64 EXE 3325/2017-40, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2018, č. j. 58 Co 237/2018-82.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: R. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinného (stěžovatele) na zastavení exekuce. Stěžovatel navrhl zastavení exekuce z důvodu, že u něj proběhlo insolvenční řízení, po jehož ukončení byl od placení doposud neuspokojených pohledávek osvobozen. Oprávněný (soudní exekutor) s návrhem na zastavení exekuce nesouhlasil, neboť vymáhaná pohledávka vznikla až po skončení insolvenčního řízení, do kterého z uvedeného důvodu ani nemohla být přihlášena, a proto se na ni osvobození povinného nevztahuje. Obvodní soud dospěl k závěru, že pohledávka oprávněného, jejíhož plnění se v tomto exekučním řízení domáhá, vznikla až po pravomocném ukončení insolvenčního řízení vedeného s povinným (stěžovatelem), nevztahuje se na ni osvobození od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení. Pohledávka, která nově vznikla až při rozhodnutí oprávněného soudního exekutora o zastavení exekuce, nemohla být do insolvenčního řízení přihlášena, neboť v té době ještě neexistovala. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Dovolání, které bylo podáno souběžně s ústavní stížností, bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Stěžovatel argumentuje zejména dvěma nálezy Ústavního soudu [jedná se o nález sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1. 7. 2016 (N 123/82 SbNU 25) a nález sp. zn. II. ÚS 502/17 ze dne 10. 1. 2018] s tím, že oba jsou plně aplikovatelné na tuto věc, nicméně soudy se jimi neřídily. Oba nálezy přitom vycházejí z toho, že exekutor má (může) svoji pohledávku představovanou náklady exekučního řízení přihlásit v rámci insolvenčního řízení. Dle tvrzení stěžovatele právě v nálezu sp. zn. II. ÚS 502/17 Ústavní soud vyslovil, že závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 jsou použitelné i na případ, kdy je již vydán pravomocný a vykonatelný exekuční titul o nákladech soudního exekutora. Není tedy podle stěžovatele chybou, když je věcná správnost exekučního titulu namítána až v navazujícím vykonávacím řízení.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2019 08:30 do: 04.06.2019 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3564/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2018 č. j. 51 Co 167/2018-210
Označení navrhovatelů: J. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka vedle dalších žalobců domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V žalobě uvedla, že měla v úmyslu protestovat proti průvodu Prague Pride, který se konal dne 16. 8. 2014 v Praze, což jí však nebylo umožněno, jelikož jí Policie České republiky zakázala vstup do míst, kde se pochod konal. V postupu policie stěžovatelka spatřovala nesprávný úřední postup, který jí zmařil možnost účastnit se protestu, za což po České republice – Ministerstvu vnitra jako žalované požadovala náhradu nemajetkové újmy. Obvodní soud pro Prahu 7 stěžovatelčinu žalobu zamítl. Zjistil, že policisté stěžovatelku a další osoby vyzvali dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, aby po dobu trvání pochodu Prague Pride nevstupovaly do jeho trasy specifikované názvy ulic. Dle obvodního soudu policie disponovala určitými informacemi, že pravicoví extrémisté plánují narušit daný pochod. K výzvě, kterou policie stěžovatelce zakázala se přiblížit k průvodu, obvodní soud vyhodnotil, že šlo principiálně o stejnou situaci, jako když od sebe policie odděluje sympatizanty krajní pravice a krajní levice, u nichž je riziko vzájemného střetu bezprostřední. Jde o opatření, které směřuje k udržení veřejného pořádku a zabránění násilí. Rozsudek obvodního soudu stěžovatelka napadla odvoláním. Městský soud však výroky rozsudku obvodního soudu, které se týkaly stěžovatelky, potvrdil. Vyhodnotil, že obvodní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a dospěl ke správným právním závěrům. Zdůraznil, že při obdobných akcích jako pochod Prague Pride má policie povinnost chránit veřejný pořádek. Stěžovatelka mohla svůj nesouhlas s pořádaným pochodem vyjádřit i jinak. Rozhodla-li se protestovat v bezprostřední blízkosti pochodu, měla policie oprávnění zakročit, jelikož měla odůvodněné obavy z narušení pořádku.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí a několika desítkám dalších osob zabránil nesprávný úřední postup policie vyjádřit nesouhlas s konáním a cíli pochodu Prague Pride 2014. Zdůraznila, že neměla v úmyslu vystoupit proti průvodu násilně. Svůj nesouhlas hodlala vyjádřit toliko verbálně. Namítla, že policie nepřípustně zasáhla do její svobody projevu. Městský soud se dle jejího názoru s touto otázkou v podstatě nevypořádal. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na svobodu projevu a právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2019 09:00 do: 04.06.2019 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 191/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2017 č. j. 12 Co 157/2017-149
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na přiznání nákladů řízení
Stručná charakteristika: podmínky podnikání exekutorem
Označení navrhovatelů: Mgr. Z. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka jako soudní exekutorka zastavila podle § 55 odst. 2 exekučního řádu ve spojení s § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu exekuci nařízenou na návrh oprávněné UniCredit Bank Czech republic and Slovakia, a. s. proti povinnému, a uložila povinnému zaplatit jí na náhradě nákladů exekuce částku 73 658 Kč. Dále rozhodla, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání. Krajský soud v Brně následně změnil výrok o nákladech exekuce tak, že se stěžovatelce náhrada nákladů nepřiznává a současně rozhodl, že nikdo z účastníků včetně exekutorky nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že v daném případě byla exekuce zastavena pro nemajetnost povinného a z tohoto důvodu jej podle § 89 věty druhé exekučního řádu nelze zavázat k úhradě nákladů exekuce. Zavinění na zastavení exekuce pak není možné přičítat oprávněné, a proto ani jí nelze uložit povinnost nahradit stěžovatelce hotové výdaje.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká krajskému soudu, že neuvedl, zda procesní zavinění na zastavení exekuce lze spatřovat na straně povinného, či zda je nelze spatřovat na straně žádného z účastníků řízení, neboť pouze konstatoval, že zastavení exekuce nezavinila oprávněná. Přitom své rozhodnutí postavil na tom, že o povinnosti k náhradě nákladů exekučního řízení je třeba rozhodnout podle toho, kdo zastavení exekuce procesně zavinil. Jestliže se touto otázkou opomněl zabývat, porušil její právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka se domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny a zákaz nucených prací a služeb podle čl. 9 odst. 1 Listiny, a že porušen byl i čl. 1 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2019 14:00 do: 04.06.2019 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 4306/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 17 Co 245/2018-99
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu – žaloba z rušené držby
Označení navrhovatelů: J. H., zastoupen advokátem JUDr. Ing. Janem Fišerem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 2 vyhověl usnesením žalobě stěžovatele ve věci ochrany držitele podle § 1007 občanského zákoníku (tzv. žaloba z rušené držby ve smyslu § 176 a násl. občanského soudního řádu) a uložil městské části Praha 2 (v tomto řízení vedlejší účastnice) povinnost odstranit kovovou mříž instalovanou ve sklepních prostorách na rozhraní půdorysů v rozhodnutí blíže specifikovaných domů, které jsou součástí pozemků ležících v katastrálním území Vinohrady, obec Praha, a zdržet se další instalace podobných překážek. Vlastníkem jednoho domu je stěžovatel, vlastníkem druhého domu je hlavní město Praha a jeho správou je pověřena vedlejší účastnice. Nalézací soud dospěl k závěru, že posledním držitelem předmětných sklepních prostor pod druhým domem byl stěžovatel a vedlejší účastnice jej z této držby svémocně vypudila; shledal proto splnění podmínek pro vyhovění žalobě z rušené držby. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozhodnutím citované usnesení obvodního soudu k odvolání vedlejší účastnice změnil tak, že žalobu stěžovatele zamítl a uložil mu nahradit náklady řízení obou stupňů ve výši 13 712 Kč. Podle odvolacího soudu nebylo možné žalobě vyhovět proto, že sklepní prostory bytového domu nejsou samostatnou věcí v právním smyslu, nýbrž představují součást věci – zde konkrétně bytového domu, k němuž přináležejí. Po doplnění dokazování dospěl městský soud k závěru, že z geodetického zaměření z října 2017 (jež bylo vyhotoveno z podnětu vedlejší účastnice a bylo pro ni impulsem k instalaci překážky) vyplývá, že předmětné sklepní prostory tvoří součást domu ve vlastnictví hlavního města Prahy; držba jich samotných je proto v právním slova smyslu pojmově vyloučena a nejsou splněny zákonné podmínky pro vyhovění žalobě.
Stěžovatel napadá usnesení odvolacího soudu pro porušení práva na soudní ochranu, jehož se měl městský soud dopustit tím, že řadu právně významných skutečností při hodnocení právního stavu buď opomenul, nebo se s nimi dostatečně nevypořádal. Postupem odvolacího soudu mělo být porušeno i právo stěžovatele na pokojné užívání majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.06.2019 09:30 do: 05.06.2019 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3822/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 To 79/2018-553 ze dne 4. 9. 2018 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 71 T 1/2018-507 ze dne 18. 4. 2018
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: M. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl v roce 2013, resp. 2015, odsouzen v Rumunsku za založení organizovaného zločinného spolčení a z prozrazení tajných služebních nebo neveřejných informací k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a osmi měsíců. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel dobrovolně nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, tak Městský soud v Bukurešti vydal evropský zatýkací rozkaz, o kterém Městský soud v Praze rozhodl tak, že se stěžovatel nepředá, jelikož stěžovatel nesouhlasil s výkonem trestu v Rumunsku. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byly předmětné rozsudky, resp. rozsudek, uznány a byl nařízen výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. Proti tomuto rozsudku se stěžovatel odvolal; ve svém odvolání stěžovatel mimo jiné namítal, že se městský soud ve svém rozsudku nevypořádal s námitkami výhrady veřejného pořádku. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovo odvolání zamítl. Společně s usnesením vrchního soudu byla stěžovateli doručena výzva k nástupu trestu odnětí svobody. Stěžovatel však nemohl výkon trestu odnětí svobody nastoupit, jelikož byl v mezidobí zadržen v Itálii na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Městským soudem v Bukurešti; předběžným opatřením mu byla uložena povinnost zdržovat se v domácím vězení v Římě. Po podání ústavní stížnosti Ústavní soud k návrhu stěžovatele odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, neboť měl vážné pochybnosti o tom, zda nebyla v napadených řízeních porušena práva stěžovatele.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá zejména to, že trestní řízení v Rumunsku, v jehož důsledku byl odsouzen, vykazovalo vady, které jsou v přímém rozporu se zásadami právního řádu České republiky, na kterých je třeba bez výhrady trvat; v takových případech nelze cizozemskému orgánu poskytnout mezinárodní justiční spolupráci, tedy ani uznat předmětný rozsudek. Obecné soudy se však dle jeho názoru s jeho námitkami nevypořádaly, čímž porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Dále stěžovatel namítá také porušení práva na zákonného soudce, neboť podle něj nebyla respektována pravidla pro přidělování věcí.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.06.2019 13:30 do: 05.06.2019 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4037/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2018 sp. zn. 2 To 52/2018 a proti usnesení Úřadu pro zahraniční styky a informace ze dne 12. června 2018 č. j. T6-17/2018-ZSI/888
Stručná charakteristika: uložení pořádkové pokuty
Označení navrhovatelů: J. K., zast. advokátkou Mgr. Janou Čižmárovou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Úřadu pro zahraniční styky a informace ze dne 12. 6. 2018 byla podle ustanovení § 66 odst. 1 trestního řádu stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč. Úřad pro zahraniční styky a informace uložení pořádkové pokuty odůvodnil tím, že stěžovatel opakovaně bez dostatečné omluvy nevyhověl výzvě policejního orgánu, aby se dostavil k podání vysvětlení, přičemž v druhém případě reagoval urážlivě, a v důsledku tohoto jednání došlo dvakrát ke zmaření úkonů trestního řízení. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018 bylo usnesení Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) zrušeno, a znovu bylo rozhodnuto tak, že se stěžovateli ukládá pořádková pokuta ve výši 3 000 Kč. Vrchní soud v Praze se ztotožnil s názorem Úřadu pro zahraniční styky a informace, pokud jde o důvodnost uložení pořádkové pokuty, avšak výši pořádkové pokuty shledal jako nepřiměřenou. Uvedl přitom zejména, že vzal do úvahy jako polehčující okolnost to, že se stěžovatel podání vysvětlení nevyhýbal, ale zůstává skutečností, že předtím se nedostavil bez dostatečné omluvy a k policejnímu orgánu se choval urážlivě.
Stěžovatel uvádí, že je investigativní novinář a spisovatel. Dne 4. 5. 2018 byla v časopise Reportér magazín (číslo 45) publikována jeho reportáž s názvem „Tajné operace Andreje B.“. Předmětem článku bylo zneužívání politické moci panem Andrejem Babišem a článek se dotýkal i aktivit, které s tímto zneužíváním souvisejí v ÚZSI. Dne 21. 5. 2018 stěžovatele telefonicky kontaktoval muž a uvedl, že je z ÚZSI a že by si se stěžovatelem rád popovídal o skutečnostech obsažených ve shora uvedené reportáži. Stěžovatel požádal o oficiální předvolání. Nesouhlasí s tím, že by v důsledku jeho jednání došlo dvakrát ke zmaření úkonu trestního řízení, když k tomuto došlo podle něj zejména v důsledku účelového či neprofesionálního postupu ÚZSI, který předal výzvu v každém z obou případů poště v pátek, přičemž v prvním případě byl stanoven termín podání vysvětlení na úterý následující týden a ve druhém na čtvrtek. Uložení pořádkové pokuty se mu jeví jako vynucování si poslušnosti a zastrašování, beze vztahu k zajištění řádného průběhu trestního řízení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.06.2019 14:00 do: 05.06.2019 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 795/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 1244/2017-266 ze dne 14. listopadu 2017 a rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 1 P 2/2013-208 ze dne 16. května 2017
Stručná charakteristika: výživné
Označení navrhovatelů: E. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Okresního soudu v Písku byla schválena dohoda stěžovatelky jako matky a vedlejšího účastníka jako otce upravující styk s nezletilou dcerou a došlo ke zvýšení, snížení a následně opětovnému zvýšení výživného z původní částky 1 200 Kč měsíčně na částku 2 800 Kč měsíčně z důvodu nástupu nezletilé na základní školu. Rozsudkem byla rovněž otci nezletilé stanovena povinnost zaplatit dlužné výživné v celkové výši 47 200 Kč ve stanovených měsíčních splátkách. Okresní soud se zabýval tzv. potencialitou příjmu otce, přičemž měl zohlednit, že tento několik let nepracuje v oficiálním pracovním poměru, není evidován Úřadem práce ČR jako uchazeč o zaměstnání a rovněž není žadatelem o sociální dávky. Tvrzení ohledně dlouhodobého zaměstnání v SRN vedlejší účastník rozporoval. Potvrdil však okresnímu soudu, že v SRN pracoval brigádně. Stěžovatelka navrhla soudu provést dokazování zprávami Policie ČR, u níž se otec dlouhodobě omlouval z účasti na provádění úkonů z důvodu pracovních povinností v SRN. Soud navržené dokazování neprovedl, což odůvodnil tím, že by to nevedlo ke zjištění, zda otec v SRN pracuje, či nikoliv. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Stěžovatelka trvala na svých tvrzeních a důkazních návrzích uplatněných v řízení před okresním soudem. Odvolací soud provedl doplňující dokazování zejména výslechem svědkyně, avšak zbylé návrhy stěžovatelky na provedení důkazů zamítl. Jednalo se mj. o důkaz dotazem na orgán SRN, který svojí činností odpovídá činnosti České správy sociálního zabezpečení. Krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že v případě, že by se prokázaly příjmy otce ze SRN, bylo by možné reagovat na tuto skutečnost zvýšením výživného. Odmítl však provést důkaz dotazem na orgány v Bavorsku, které by mohly poskytnout informace ohledně zaměstnání otce nezletilé. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že by takové dokazování bylo neekonomickým a znamenalo by značné prodloužení řízení s velmi nejasným výsledkem.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků Okresního soudu v Písku a Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť se domnívá, že jimi došlo zejména k porušení práva na spravedlivý proces, vlastnického práva, práva na ochranu rodiny a péči o dítě. Porušení stěžovatelka sspatřuje v tom, že napadené rozsudky byly přijaty na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení. Vydání rozsudků předcházely vady řízení, které podle stěžovatelky představují extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy a které zakládají nepřezkoumatelnost uvedených rozsudků. V neprovedení navržených důkazů spatřovala stěžovatelka svévolný postup soudu v rozporu s § 20 zákona o zvláštních řízeních soudních, který zakotvuje povinnost soudů zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.06.2019 14:30 do: 05.06.2019 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 343/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2018, sp. zn. 44 To 552/2018
Stručná charakteristika: Spravedlivý proces - přítomnost u jednání; vazba
Označení navrhovatelů: K. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a přečin podvodu dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu, spáchaný částečně ve spolupachatelství. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby. Stížnost stěžovatele proti usnesení Městský soud v Praze v neveřejném zasedání jako nedůvodnou zamítl. Následně podal stěžovatel prostřednictvím svého zástupce žádost o propuštění z vazby, kterou odůvodnil zejména tím, že nejsou dány relevantní důvody vazby, a namítal i délku omezení osobní svobody. Navrhl, aby soud uložil opatření nahrazující vazbu a propustil jej. Obvodní soud pro Prahu 4 žádost stěžovatele odmítl. Městský soud v Praze v neveřejném zasedání stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadeným usnesením došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a na obhajobu. Zdůrazňuje, že byl naposledy soudem osobně slyšen dne 5. srpna 2018, a to Obvodním soudem pro Prahu 4 v rámci vazebního zasedání. Žádné překážky jeho osobnímu slyšení při rozhodování o jeho žádosti o propuštění z vazby nebránily. Stěžovatel nebyl soudem dotázán, zda žádá o konání vazebního zasedání. Pokud by se tak stalo, této možnosti by již před soudem prvého stupně využil.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.06.2019 15:00 do: 05.06.2019 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1083/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně č. j. 60 Co 443/2015-105 ze dne 5. ledna 2016 ve znění opravného usnesení č. j. 60 Co 443/2015-110 ze dne 25. ledna 2016
Stručná charakteristika: Povinnost poskytovat informace
Označení navrhovatelů: Město Vsetín, zast. advokátem Mgr. Alešem Gnidou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Město Vsetín (stěžovatel) se v řízení před obecnými soudy domáhalo na vedlejším účastníku náhrady škody ve výši 33 784 Kč s příslušenstvím, spočívající v nákladech spojených s poskytováním informací, zejména nákladech na mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací podle § 17 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Způsobení škody stěžovatel spatřoval v tom, že vedlejší účastník svévolně žádal o vyhledání informací, aniž by však chtěl zaplatit náklady jejich vyhledání. Tím podle stěžovatele maří čas zaměstnanců stěžovatele, který by bylo možné využít k plnění jiných úkolů, a zneužívá svého práva na informace. Okresní soud ve Zlíně stěžovateli částečně vyhověl a uložil vedlejšímu účastníku povinnost zaplatit stěžovateli 24 700 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Dospěl totiž k závěru, že vedlejší účastník žádal o informace třikrát: Náklady na prvé vyhledání nezaplatil, avšak nelze dovodit jeho úmysl zneužít právo. Druhou žádostí se vedlejší účastník domáhal poskytnutí informací vyhledaných podle žádosti prvé, stěžovateli tak nevznikly žádné další náklady s vyhledáváním. Třetí žádostí se vedlejší účastník domáhal poskytnutí ještě většího rozsahu informací, ač věděl, že žádané informace musí být vyhledány a neměl v úmyslu uhradit náklady na jejich mimořádně rozsáhlé vyhledání. S ohledem na tyto a další zjištěné skutečnosti okresní soud dovodil, že vedlejší účastník jednal šikanózně: hlavním účelem výkonu jeho práva bylo poškození jiného ve smyslu § 2909 občanského zákoníku z roku 2012. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Krajský soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu (tj. s tím, že vedlejší účastník jednal šikanózním a právo zneužívajícím způsobem), dospěl však k závěru, že právní vztahy svobodného přístupu k informacím jsou komplexně upraveny právě zákonem č. 106/1999 Sb., a to včetně následků nezaplacení nákladů na mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Následkem nezaplacení je neposkytnutí informace, vymahatelný nárok na zaplacení zákon nezakládá. Z hlediska soukromého práva nelze mzdové náklady na zaměstnance určené k mimořádně rozsáhlému vyhledávání informací považovat za škodu, neboť tyto náklady by byly vynaloženy tak jako tak a nedošlo tedy ke snížení jmění stěžovatele.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a na ochranu vlastnictví. Porušení stěžovatel spatřuje v tom, že rozhodnutí krajského soudu je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, podle níž má náhrada nákladů vyhledání informací soukromoprávní povahu. Na jedné straně je právo povinného subjektu účtovat náhradu nákladů, na druhé straně je povinností žadatele o informace tuto náhradu zaplatit. Jednáním stěžovatele byla ve svém důsledku zmařena majetková hodnota spočívající v marně vynaložené práci a času zaměstnanců ve výši vyjádřené sazebníkem úhrad za mimořádně rozsáhlé vyhledávání.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.06.2019 15:30 do: 05.06.2019 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2535/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 50/2018-20 ze dne 2. května 2018 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 273/2017-35 ze dne 18. ledna 2018
Stručná charakteristika: soudní poplatky; zastavení řízení
Označení navrhovatelů: BIKE PARK, z. s., zast. advokátem Mgr. Janem Pořízkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se v řízení před Krajským soudem v Brně domáhal zrušení správního rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (v tomto řízení vedlejší účastník). Krajský soud řízení zastavil, neboť stěžovatel přes výzvu soudu soudní poplatek nezaplatil ve stanovené lhůtě 15 dnů. K tomuto závěru soud dospěl na základě úvahy, že k zaplacení soudního poplatku kolkovou známkou dochází až tehdy, kdy se kolková známka dostane do dispozice soudu (je jím znehodnocena). Ve stanovené lhůtě je tedy třeba soudu kolkové známky doručit, nikoliv jen předat k poštovní přepravě. Následnou kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud zamítl. Otázka placení soudního poplatku byla v jeho rozhodovací činnosti vyřešena způsobem odpovídajícím rozhodnutí krajského soudu. Zákonný pojem „zaplacen“ je třeba chápat v hmotněprávním smyslu, neboť teprve připsáním na účet soudu je vyjasněno, zda poplatník podle pokynů zaplatil. Tomu odpovídá i úprava placení podle § 166 daňového řádu.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu. Domnívá se, že zákonná ustanovení nebyla v jeho věci vykládána tak, aby byl šetřen výkon jeho ústavně zaručených práv. Zákon o způsobu placení soudního poplatku kolkovými známkami nic bližšího nestanoví. Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku je ve smyslu § 40 odst. 1 soudního řádu správního lhůtou k podání, k jejímuž zachování stačí předání k poštovní přepravě. Není důvod, proč by placení soudního poplatku mělo mít jiný režim, než uplatnění práva či splnění procesní povinnosti, nehledě na to, že by tím byl poplatník vystaven nejistotě z hlediska rychlosti doručování. Placení kolkovými známkami je fakticky jen účelovým určením prostředků, které byly dříve zaplaceny, tedy již byly příjmem veřejných rozpočtů. V rozhodovací činnosti civilních a správních soudů navíc existuje zřejmý rozpor, neboť podle civilních soudů postačuje předání k poštovní přepravě.