Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 23. týden roku 2015

V tomto týdnu je nařízeno osm veřejných vyhlášení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.06.2015 09:00 do: 01.06.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3944/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2014 č. j. 9 To 460/2014-23 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. října 2014 č. j. Nt 118/2014-10
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  D. R.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovateli a dalším 14 spoluobviněným bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, spáchaného ve spolupachatelství podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením okresního soudu ze dne 21. března 2014 z vazebních důvodů podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Stěžovatel dne 10. října 2014 podal žádost o propuštění z vazby. Podáním ze dne 17. října 2014 navrhl státní zástupce rozhodnout o dalším trvání vazby stěžovatele, neboť nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Okresní soud doručil návrh státního zástupce stěžovateli s tím, že dne 27. října 2014 bude soud rozhodovat o návrhu státního zástupce a o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby, a do té doby může stěžovatel soudu zaslat případně jeho písemné vyjádření. Stěžovatel ve svém vyjádření ze dne 22. října 2014 navrhl okresnímu soudu, aby návrh státního zástupce na prodloužení vazby nepřijal. Okresní soud usnesením napadeným ústavní stížností nepřijal písemný slib stěžovatele, dohled probačního úředníka nad stěžovatelem, předběžné opatření podle § 88d, § 88h a § 88l trestního řádu, ani nabídku peněžité záruky. Dále okresní soud zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a ponechal stěžovatele ve vazbě, neboť důvody vazby podle § 67 písm. a), c) trestního řádu trvají i nadále. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost. Krajský soud v Brně usnesením rovněž napadeným ústavní stížností podanou stížnost zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti ve věci rozhodujícím soudům vytýká zejména jejich procesní pochybení v souvislosti se slyšením k vazbě. Stěžovatel namítá, že okresní soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. října 2014, přičemž stěžovatele k tomuto zasedání nepředvolal, ani ho o něm nevyrozuměl, pouze 4 dny před konáním veřejného zasedání přípisem sdělil obhájci, že soud bude o vazbě stěžovatele rozhodovat, nebyla však uvedena ani hodina ani místo konání rozhodování o vazbě. Podle tvrzení stěžovatele nebyl vznesen žádný dotaz, zda se chce stěžovatel rozhodování zúčastnit a stěžovatel ani nebyl vyrozuměn o tom, kde a kým bude o otázce vazby rozhodováno. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na osobní svobodu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.06.2015 09:30 do: 01.06.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4047/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2014 č. j. 4 Cmo 273/2014-33
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Ing. A. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě proti žalovanému domáhal zaplacení částky 30 000 Kč. Součástí žaloby byl návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě byla žalovanému uložena povinnost zaplatit stěžovateli tuto částku. Výrokem II. tohoto směnečného platebního rozkazu bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Proti výroku II. směnečného platebního rozkazu podal stěžovatel odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci byl výrok II. napadeného směnečného platebního rozkazu potvrzen. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že nárok ze směnky je zcela jiným nárokem než tím, který směnka zajišťuje.

Stěžovatel brojí proti nesprávnému postupu obecných soudů obou stupňů, kdy uvádí, že není rozhodné, jakým způsobem je v předžalobní výzvě závazek označen, tedy zda jako závazek z titulu půjčky nebo jako závazek z titulu půjčky, která je zajištěna krycí směnkou. Pokud žalovaný svůj závazek na základě doručené výzvy neuhradil, nemělo u něj hrát roli, zda bude závazek žalován z titulu půjčky či z titulu směnky, která půjčku zajišťovala. Postup obecných soudů stěžovatel označuje za vysoce formalistický, neboť při aplikaci § 142a občanského soudního řádu nezvážily jeho skutečný smysl a zjevný nárok na náhradu nákladů řízení zamítly. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.06.2015 10:00 do: 01.06.2015 10:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 55/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení § 41 odst. 1 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb.
Stručná charakteristika:  Délka rozhodného období pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti
Označení navrhovatelů:  Krajský soud v Hradci Králové
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Navrhovatel – Krajský soud v Hradci Králové - návrh podal v souvislosti se svou rozhodovací činností;  jako příslušný soud v rámci správního soudnictví projednával pod sp. zn. 28 Ad 6/2013 žalobu žalobce M. M. proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních č. j. 2012/16971 – 421 ze dne 16. 4. 2012, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky– krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2012 o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti M. M. Navrhovatel řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve spojení s ustanovením § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na zrušení § 41 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb.

V projednávané věci uzavřel M. M. se svým zaměstnavatelem, kterým byla Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových pracovní poměr na dobu určitou, a to od 1. 10. 2008 do 30. 9. 2009. Doba trvání pracovního poměru byla opakovanými změnami pracovní smlouvy prodlužována až do 31. 1. 2011. Od 27. 12. 2010 do 9. 2. 2012 byl M. M. v pracovní neschopnosti, v průběhu které mu již řečeného dne 31. 1. 2011 skončil pracovní poměr na dobu určitou. Žádosti M. M. o podporu v nezaměstnanosti ze dne 13. 2. 2012 příslušný úřad práce nevyhověl. Určující pro právní kvalifikaci přitom bylo ustanovení § 39 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 41 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, neboť M. M. v rozhodném období 2 let před zařazením do evidence uchazečů do zaměstnání získal dobu důchodového pojištění podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č.  155/1995 Sb., o důchodovém pojištění pouze v délce 11 měsíců a 19 dní, ačkoliv zákon o zaměstnanosti vyžaduje pro účely přiznání podpory v nezaměstnanosti dobu pojištění (zaměstnáním či jinou výdělečnou činností či započtením náhradní doby zaměstnání) v rozhodném období alespoň 12 měsíců. Předcházející dobu zaměstnání (od 1. 10. 2008 do 12. 2. 2010) nebylo možné zohlednit, neboť nespadala do rozhodného období 2 let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdilo i ministerstvo jako odvolací správní orgán. Pravomocné rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 04. 2012 napadl žalobce žalobou podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

Navrhovatel ve svém podání popsal právní úpravu, platnou do přijetí zákona č. 367/2011 Sb., jenž novelizoval zákon o zaměstnanosti a zavedl mimo jiné navrhovatelem napadenou právní úpravu rozhodného období, v němž musí uchazeč o zaměstnání získat dobu důchodového pojištění, tak, že ji zkrátil z tří let na dva roky. Podle navrhovatele tím byla zavedena do českého právního řádu diskriminace osob, které byly zaměstnány v pracovním poměru na dobu určitou, za dobu trvání tohoto poměru se staly práce neschopnými a jejich pracovní poměr skončil v průběhu trvání dočasné pracovní neschopnosti, jejíž vznik, průběh ani délku trvání nemohly objektivně ovlivnit. Podle jeho přesvědčení napadené ustanovení popřelo princip legitimního očekávání pana M. M. na poskytnutí odpovídajícího hmotného zabezpečení, když by onen navíc před účinností zákona č. 367/2011 Sb. splnil podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti. Navrhovatel uznal, že slabší právní ochrana zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou je legitimní, nicméně vyjádřil názor, že by neměla spočívat na skutečnostech, jež nemůže fyzická osoba ovlivnit (nezaviněný vznik dočasné pracovní neschopnosti a délka jejího trvání).

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.06.2015 14:00 do: 01.06.2015 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 14/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení ustanovení § 47 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 48 odst. 1 ve slovech „ ,které postoupily do skrutinia,“ téhož zákona.
Označení navrhovatelů:  Nejvyšší správní soud
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Návrh na zrušení ustanovení § 47 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 48 odst. 1 ve slovech „ ,které postoupily do skrutinia,“ téhož zákona podal Nejvyšší správní soud v souvislosti s jím projednávaným návrhem na vyslovení neplatnosti volby kandidátů Mgr. Tomáše Zdechovského a Ing. Mgr. Miroslava Poche ve volbách do Evropského parlamentu,  které se konaly ve dnech 23.  a 24. 5. 2014. Řízení bylo přerušeno do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu.

Navrhovatel vychází z toho, že v ČR je zákonem zavedena pětiprocentní klauzule pro volby do Evropského parlamentu. Evropské právo takovouto úpravu umožňuje za podmínky, že nebude celkově dotčen poměrný charakter volebního systému. Neukládá však členským státům povinnost, aby uzavírací klauzuli zavedly, takže tyto volby se řídí vnitrostátním právem jako celkem. V důsledku uplatnění pětiprocentní klauzule byli mezi jinými zvoleni též kandidáti ČSSD a KDU-ČSL M. Posche a T. Zdechovský, zatímco jinak by tyto dva mandáty získali Ivan Bartoš (Piráti) a Ondřej Liška (SZ). Nejvyšší správní soud tvrdí, že z pohledu voliče strany, která byla kvůli uzavírací klauzuli vyřazena ze skrutinia, dochází k „propadnutí“ jeho hlasu. Z pohledu přístupu k voleným funkcím nelze dále pominout fakt, že vyřazením ze skrutinia propadají též všechny odevzdané preferenční hlasy. V těchto volbách tak například první kandidát Pirátů I. Bartoš získal 12.644 preferenčních hlasů a nestal se poslancem Evropského parlamentu, zatímco úspěšnější z obou napadených kandidátů T. Zdechovský nezískal ani poloviční počet preferenčních hlasů (celkem 5.063). Podle názoru navrhovatele tak napadená zákonná ustanovení omezují volnou, resp. svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti, rovnost hlasovacího práva všech voličů i právo na přístup občanů k voleným funkcím za rovných podmínek.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.06.2015 15:00 do: 02.06.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1017/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 14 To 23/2014
Stručná charakteristika:  předběžná vazba - vydání osoby, které byla v České republice udělena mezinárodní doplňková ochrana, k trestnímu stíhání do cizího státu
Označení navrhovatelů:  T. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka napadá usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo ke stížnosti příslušného státního zastupitelství zrušeno usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž bylo rozhodnuto, že podle § 396 odst. 2 a § 71 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, se stěžovatelka propouští z předběžné vazby na svobodu, a nově bylo rozhodnuto, že podle § 396 odst. 2 a § 71a trestního řádu se žádost stěžovatelky o propuštění z předběžné vazby zamítá. Stěžovatelka uvádí, že se v době podání stížnosti nacházela v předběžné vazbě, neboť Ukrajina požádala v roce 2012 o její vydání k trestnímu stíhání (vydání bylo v soudním řízení shledáno přípustným). Kromě toho v červnu 2013 požádala o stěžovatelčino vydání dále i Ruská federace. Na základě žádosti stěžovatelky jí byla rozhodnutím Ministerstva vnitra dne 18. 2. 1014 udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti v prvé řadě naznačuje, že celé řízení proti ní je politicky motivované a vykonstruované, když trestní stíhání je v případě jak Ukrajiny, tak Ruské federace vedeno v souvislosti s defraudací vůči kazašské bance BTA Bank, které se měla dopustit spolu s významným představitelem opozice vůči současnému režimu v Republice Kazachstán Muchtarem Abljazovem. Dále je pak stěžovatelka toho právního názoru, že z ustanovení § 393 písm. b) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 [nyní obdobně upraveno v § 91 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních] vyplývá, že ministr spravedlnosti za situace, kdy došlo k udělení doplňkové ochrany stěžovatelce v České republice, nadále nemá jinou možnost než rozhodnout o nepovolení vydání stěžovatelky k trestnímu stíhání na Ukrajinu i do Ruské federace. Udělením doplňkové ochrany tak předběžná vazba ztratila své opodstatnění. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím byla porušena její základní práva, zejména právo na osobní svobodu a právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.06.2015 09:00 do: 03.06.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2445/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 24. 4. 2014 č. j. 74 EC 9/2014-49.
Stručná charakteristika:  autorské poplatky
Označení navrhovatelů:  PV 104, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem - INTEGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, o. s., -  byla částka odpovídající bezdůvodnému obohacení stěžovatelky, kterou měla získat tím, že ve své provozovně (půjčovna DVD nosičů) bez potřebného licenčního oprávnění uděleného vedlejším účastníkem zpřístupňovala veřejnosti prostřednictvím zvukově obrazového zařízení (televizoru) záznamy uměleckých výkonů výkonných umělců a výrobců záznamu. Nyní napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě žalobě vedlejšího účastníka vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku ve výši 6 543,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2013 do zaplacení. Zároveň soud rozhodl, že je stěžovatelka povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 173 Kč. Soud přitom vzal na základě doloženého kontrolního protokolu za prokázané, že stěžovatelka měla ve své provozovně umístěný televizor, který sloužil k veřejné produkci, byť nebyl připojen k anténě a podle stěžovatelky sloužil pouze k přehrávání reklamovaných DVD nosičů, a zároveň stěžovatelka neuzavřela s autorem, respektive s kolektivním správcem práv výkonných umělců, licenční smlouvu pro veřejnou produkci.

Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud při vydání napadeného rozsudku závažným způsobem pochybil při interpretaci a aplikaci zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Stěžovatelka má za to, že krajským soudem nebyly prokázány podmínky vzniku nároku vedlejšího účastníka na vydání bezdůvodného obohacení. Především namítá, že krajský soud neprokázal, že stěžovatelka v rozhodné době provozovala televizní zařízení, prostřednictvím něhož měla bez patřičného licenčního povolení zpřístupňovat veřejnosti záznamy uměleckých výkonů výkonných umělců a výrobců záznamu. Stěžovatelka, která provozuje půjčovnu DVD nosičů, má za to, že z provozu televizoru nedosahuje žádného přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Televizor nemá tuner televizního signálu a byl využíván pouze k přehrávání částí záznamů z DVD nosičů v souvislosti s řešením reklamací vad. Televizor tedy podle stěžovatelky nesloužil k veřejné produkci, když zákazníci její provozovny mohli vnímat přehrávání autorských děl pouze náhodně, ve velmi omezeném rozsahu (pouze kontrolované pasáže) a jen ojediněle v situaci, kdy došlo k reklamaci vad přehrávání DVD nosiče zákazníkem. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.06.2015 09:30 do: 03.06.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2496/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30. 4. 2014 č. j. 74 EC 2/2014-49
Stručná charakteristika:  autorské poplatky
Označení navrhovatelů:  J. N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem sporu mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem - INTEGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, o. s., -  byla částka odpovídající bezdůvodnému obohacení stěžovatele, kterou měl získat tím, že ve své provozovně (opravna obuvi) bez potřebného licenčního oprávnění uděleného vedlejším účastníkem zpřístupňoval veřejnosti prostřednictvím zvukového zařízení (radiopřijímače) záznamy uměleckých výkonů výkonných umělců a výrobců záznamu. Nyní napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě žalobě vedlejšího účastníka vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) částku ve výši 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 10. 2013 do zaplacení. Zároveň soud rozhodl, že stěžovatel je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč. Soud přitom vzal na základě doloženého kontrolního protokolu za prokázané, že stěžovatel měl ve své provozovně umístěný radiopřijímač, který sloužil k veřejné produkci, a neuzavřel s autorem, respektive s kolektivním správcem práv výkonných umělců licenční smlouvu pro veřejnou produkci.

Stěžovatel tvrdí, že krajský soud při vydání napadeného rozsudku závažným způsobem pochybil při interpretaci a aplikaci zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Stěžovatel od počátku tvrdí, že má přihlášený radiopřijímač, za který řádně platí koncesionářské poplatky, kdy toto zařízení je v dosahu jen jeho osobní potřeby a v žádném případě se podle stěžovatele nejedná o veřejnou produkci. Rozhlasový přijímač je podle stěžovatele umístěný v místnosti, do které má právo přístupu pouze on sám a do této místnosti nemá přístup personál a už vůbec ne zákazníci, a to v návaznosti na nebezpečí plynoucí z možnosti zranění a úrazu. Stěžovatel provozuje „opravnu obuvi“, kdy primárním účelem jeho podnikání je oprava poškozené obuvi. Rozhlasové vysílání nemá na charakter jeho podnikání a chování jeho zákazníků žádný vliv a nepřináší stěžovateli žádné zvýšené příjmy nebo zvýšený zisk. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.06.2015 13:00 do: 03.06.2015 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1811/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 20 C 48/2007-121 ze dne 15. 4. 2011, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. 36 Co 263/2011-152 ze dne 17. 1. 2012 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3115/2012-216 ze dne 11. 3. 2014, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 20 C 367/2003-20 ze dne 15. 4. 2004 a exekučních rozhodnutí na něm založených
Stručná charakteristika:  nestrannost soudce
Označení navrhovatelů:  M. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel jako žalovaný i přesto, že byl o této možnosti poučen, nevznesl námitku podjatosti vůči soudkyni Okresního soudu v Liberci, která vydala usnesení o schválení míru, které stěžovatele zavazovalo k vyklizení bytu. Na základě tohoto smíru byl okresním soudem veden výkon rozhodnutí, o němž měla rozhodovat ta samá soudkyně. V rámci tohoto řízení bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhodnuto o vyloučení této soudkyně z projednání a rozhodnutí věci z důvodu její podjatosti, protože v tomto řízení vystupovala jako oprávněná vedlejší účastnice (v původním řízení žalobkyně), která byla dlouholetá zaměstnankyně Okresního soudu v Liberci a měla tedy k soudcům tohoto soudu osobní i pracovní vztahy, nadto krajský soud zohlednil, že mezi soudkyní a vedlejší účastnicí byl vztah služební nadřízenosti. Poté stěžovatel podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení o schválení smíru z toho důvodu, že rozhodovala vyloučená soudkyně. Okresní soud žalobu zamítl pro opožděnost, toto rozhodnutí bylo zrušeno krajským soudem a věc byla vrácena okresnímu soudu. Krajský soud v rozhodnutí uvedl, že se stěžovatel o podjatosti soudkyně dozvěděl až v řízení o výkon rozhodnutí. Okresní soud poté zrušil usnesení o schválení smíru. Krajský soud na základě odvolání vedlejší účastnice toto rozhodnutí okresního soudu zrušil jako nepřezkoumatelné a věc mu vrátil. Následně okresní soud žalobu pro zmatečnost zamítl. Mezi soudkyní a vedlejší účastnicí sice byl vztah služební nadřízenosti, ale podle okresního soudu je podstatné zejména to, že původní řízení skončilo schválením smíru. Z toho důvodu si není možné představit, že by soudkyně rozhodovala podjatě. Toto rozhodnutí potvrdil krajský soud svým napadeným usnesením. Uvedl, že žaloba pro zmatečnost nemůže být úspěšná, pokud účastník řízení vyvozuje pochybnosti o nepodjatosti soudce z okolností, které mu byly v průběhu původního řízení známy. Nejvyšší soud svým napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele. Podle Nejvyššího soudu je nutné, aby účastník namítal podjatost soudce bezprostředně poté, kdy se dozví o důvodech možné podjatosti soudce. Žaloba pro zmatečnost proto nemůže být úspěšná v případě, že pochybnosti o nepodjatosti soudce účastník řízení vyvozuje z okolností, které mu byly v průběhu řízení známy, jako tomu bylo podle Nejvyššího soudu i v tomto případě.

Stěžovatel namítá, že došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, zejména bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek a došlo i k porušení rovnosti stran v právech před soudem. Stěžovatel rozporuje názor odvolacího a dovolacího soudu, že žaloba pro zmatečnost nemůže být úspěšná, protože okolnosti, z nichž účastník vyvozuje důvod podjatosti soudce, mu byly známy již v průběhu řízení a tvrdí, že se o možné podjatosti soudkyně dozvěděl až z rozhodnutí krajského soudu v řízení o výkon rozhodnutí. Stejně tak rozporuje stěžovatel argumentaci, že rozhodnutí o schválení smíru je něco jiného než rozhodnutí soudu. Vyloučený soudce podle něj nemůže rozhodovat o ničem, tedy ani o schválení smíru.