II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.06.2020 09:00 do: 08.06.2020 09:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3845/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2019 č. j. 28 Cdo 1659/2019-160
Stručná charakteristika:  církevní restituce, právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Arcibiskupství olomoucké
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je oprávněnou osobou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (ZMV), a to jako historický vlastník pozemku, pozbytého v rozhodném období v důsledku majetkové křivdy. Soudnímu řízení, jehož skončení rozsudkem Nejvyššího soudu je předmětem ústavní stížnosti, předcházelo správní řízení. Jelikož na základě výzvy stěžovatele nebyl předmětný pozemek dobrovolně vydán povinnou osobou Lesy České republiky, s. p. (vedlejší účastník), obrátil se stěžovatel na příslušný pozemkový úřad, jenž rozhodl dne 5. 4. 2016, s právní mocí 8. 4. 2016, o vydání předmětného pozemku jako zemědělského. Vedlejší účastník napadl toto rozhodnutí žalobou podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.), o řízení ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. V tomto soudním řízení rozhodl Krajský soud v tak, že se rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Zlínský kraj ze dne 5. 4. 2016 nahrazuje výrokem, že se stěžovateli pozemek nevydává. Důvodem rozhodnutí se stala skutečnost, že v pozemkové evidenci byl předmětný pozemek k rozhodnému datu vydání označen jako ostatní plocha (sportoviště, součást lyžařského areálu). Rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci 22. 7. 2017. Následnou žalobu stěžovatele o nahrazení projevu vůle, podanou dne 20. 9. 2017, zamítl Okresní soud v Kroměříži rozsudkem z důvodu prekluze nároku. Nalézací soud dodal, že bylo na žalobci, aby si zjistil a ověřil informace o předmětném pozemku, neboť k jeho vynětí ze zemědělského půdního fondu došlo již v roce 1985 v souvislosti s výstavbou lyžařského areálu. K odvolání žalobce pak Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. K dovolání žalobce-stěžovatele rozhodoval v ústavní stížností napadeném rozsudku Nejvyšší soud, jenž stěžovatelovo dovolání zamítl. Nejvyšší soud dovodil, že neupravil-li zákonodárce v souvislosti s uplatněním restitučního nároku u soudu (po neshodě stran o vydání věci) v ustanovení § 10 odst. 4 ZMV stavení restituční lhůty obdobně jako v § 112 a 113 občanského zákoníku v relevantním znění (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013), pak nelze úspěšně dovodit, že by bylo možné institut stavení běhu lhůty analogicky vztáhnout také na běh tříleté prekluzivní lhůty podle citované restituční normy. Ustanovení § 10 odst. 4 ZMV má kogentní povahu, soud ani účastníci řízení se od něj nemohou odchýlit a zákonodárce tu dal přednost jistotě v právních vztazích podle ZMV. Právní úpravu podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2014, nelze na přezkoumávanou věc ratione temporis aplikovat.

Podle Nejvyššího soudu dochází za daného stavu k zániku práva při jeho včasném neuplatnění u soudu v prekluzivní lhůtě vždy, ať jsou důvody marného uplynutí lhůty jakékoli. Dovolací instance opakovaně zdůraznila, že institut stavení (promlčecí) lhůty nelze na běh předmětné prekluzivní lhůty použít. Podal-li konkrétně žalobce svou žalobu podle § 10 odst. 4 ZMV k soudu s účinky dne 20. 9. 2017, stalo se tak po marném uplynutí hmotněprávní tříleté prekluzivní lhůty, která žalobci běžela od 8. 11. 2013 do 8. 11. 2016. Počátek běhu lhůty se váže na neuzavření dohody o vydání  nemovitosti do šesti měsíců od doručení výzvy oprávněné osoby povinné osobě. 

V ústavní stížnosti nyní stěžovatel namítá, že byla-li v soudním řízení podle části páté o. s. ř. dodatečně shledána nezemědělská povaha nemovitosti, nemůže být v následném soudním řízení o vydání věci podle § 10 odst. 4 ZMV žalobce v horším postavení než v předchozím řízení správním. Podle názoru stěžovatele zákonodárce neměl v úmyslu znemožnit vydání nárokované věci pouze kvůli prvotnímu chybnému posouzení její (zemědělské či nezemědělské) povahy správním orgánem. Záměrem zákonodárce je jednat s oprávněnými osobami co nejvstřícněji (§ 18 odst. 4 ZMV). Došlo-li tedy v této věci již dříve - pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu - k vydání pozemku jako zemědělského podle ustanovení § 9 ZMV, pak po dobu od právní moci tohoto rozhodnutí (8. 4. 2016) až do jeho nahrazení soudem z důvodu nezemědělské povahy pozemku (22. 7. 2017) muselo dojít přinejmenším ke stavení lhůty pro podání žaloby podle § 10 odst. 4 ZMV, ne-li k jejímu přerušení.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.06.2020 09:20 do: 08.06.2020 09:40
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 464/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2019 č. j. 9 To 414/2019-46
Stručná charakteristika:  vědomost o důvodech rozhodnutí ve věci podmíněného propuštění, spravedlivé trestní řízení
Označení navrhovatelů:  M. D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Sokolově podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou odvolací Krajský soud v Plzni zamítl jako nedůvodnou.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že stížnostní soud o jeho blanketní stížnosti, podané ihned po vyhlášení usnesení do protokolu, rozhodl bez toho, aniž by byla ze strany jeho obhájkyně blíže odůvodněna. Jeho obhájkyně však stížnost neodůvodnila proto, že jí nebylo písemné vyhotovení usnesení soudu prvního stupně doručeno, ačkoli se veřejného zasedání účastnila.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.06.2020 08:00 do: 09.06.2020 08:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 797/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2019 č. j. 14 Co 207/2019-515
Stručná charakteristika:  právo na přístup soudu
Označení navrhovatelů:  L. R.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Návrhem podaným u Okresního soudu Praha-východ se otec domáhal snížení výživného ke svému nezletilému synovi (1. vedlejší účastník) s účinností od právní moci rozsudku na částku 20 000 Kč měsíčně, dále úpravy styku s nezletilým a konečně uložení povinnosti matce nezletilého (2. vedlejší účastnici) předložit do 15 dnů od právní moci rozsudku otci vyúčtování jmění nezletilého za období od 1. 6. 2017 do dne vydání rozsudku. Okresní soud v Bruntále rozhodl tak, že výživné snížil na požadovanou částku. Dále rozhodl tak, že matka je povinna předložit otci do jednoho měsíce od právní moci rozsudku vyúčtování jmění nezletilého za období ode dne 8. 6. 2017 do dne vydání tohoto rozsudku; řízení o úpravě styku otce s nezletilým bylo vyloučeno k samostatnému řízení. K odvolání matky Krajský soud v Ostravě prvostupňový rozsudek změnil tak, že se výživné nesnižuje a návrh stěžovatele na uložení povinnosti matce předložit vyúčtování jmění nezletilého zamítl. Krajský soud v rozsudku napadeném ústavní stížností shledal, že v daném případě je určující, že jde o změnu již pravomocně stanoveného výživného podle § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud je tedy povinen zkoumat, zda nastala taková závažná změna poměrů od doby posledního rozhodování, která změnu výživného odůvodňuje. Taková změna však podle odvolacího soudu nenastala. Návrh otce, aby soud uložil matce povinnost vyúčtovat výživné, které na nezletilého platil, nemá podle krajského soudu žádnou oporu v zákoně.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že došlo k zásahu do jeho ústavně garantovaných práv zejména tím, že krajský soud nepřihlédl k objektivnímu dlouhodobému snížení příjmů u otce za období roku 2017 až 2019, kdy kritérium aktuální výše příjmů nepovažoval vůbec za podstatnou pro rozhodnutí ve věci s odůvodněním, že příjmy otce nebyly hodnoceny ani Okresním soudem Praha-východ při schvalování dohody rodičů o výši výživného, tedy jejich výše je irelevantní při aktuálním rozhodování o změně poměrů. Krajský soud dále dle názoru stěžovatel odepřel jemu a nezletilému právo na ochranu jmění nezletilého a možnost regulovat výdaje nezletilého v jeho nízkém věku a svým rozhodnutím nezákonným způsobem zasáhl do práva stěžovatele na výchovu nezletilého a vyloučil stěžovatele z možnosti ovlivňovat a usměrňovat potřeby nezletilého s ohledem na jeho nízký věk.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.06.2020 08:00 do: 09.06.2020 08:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2511/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2019 č. j. 11 To 190/2019-240
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  B. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud Praha-východ usnesením rozhodl s poukazem na § 86 odst. 1 trestního zákoníku a § 330a odst. 2 trestního řádu, tak, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku uložený mu trestním příkazem okresního soudu. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ho pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovu instanční stížnost proti tomuto usnesení okresního soudu podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako opožděně podanou zamítl.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že instanční stížnost proti usnesení okresního soudu podal ve lhůtě vycházející z poučení, které mu tento soud poskytl. V této lhůtě podanou instanční stížnost tudíž nelze považovat za opožděnou, a to bez ohledu na správnost poučení. Stěžovatel má za to, že pochybením okresního soudu, který stěžovatele nesprávně poučil, a vadným postupem krajského soudu, který vycházel pouze z litery zákona, aniž by se zabýval tím, jak byl stěžovatel o opravném prostředku poučen okresním soudem, se soudy dopustily nepřípustného zásahu do právního postavení stěžovatele, čímž došlo k porušení principů spravedlivého procesu a k nepřípustnému, přepjatému formalismu. V této souvislosti stěžovatel poukazuje rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994 sp. zn. III. ÚS 150/93.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.06.2020 08:30 do: 09.06.2020 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3411/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-53 a ze dne 20. srpna 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-46
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  MTL Group, s. r. o. DAHANAX, s. r. o., v likvidaci
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

U Krajského soudu v Ostravě je vedeno insolvenční řízení s dlužníkem STŘEDOMORAVSKÁ METALURGICKÁ A STROJÍRENSKÁ, a. s., v likvidaci. Krajský soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurz. Do insolvenčního řízení přihlásila druhá stěžovatelka dvě pohledávky za dlužníkem. První ve výši 3 465 526,32 Kč a druhou ve výši 11 105 984,76 Kč, celkem tedy ve výši 14 571 511,08 Kč. V přihlášce tvrdila, že pohledávky tvoří neuhrazené splátky z úvěrové smlouvy a sankční úrok. Dne 22. 2. 2016 podal Ing. T. E. návrh na vstup do insolvenčního řízení místo druhé stěžovatelky co do částky 5 000 000 Kč, a to podle § 183 insolvenčního zákona. Krajský soud jeho vstup do řízení povolil, v odůvodnění uvedl, že dlužník vystavil ve prospěch druhé stěžovatelky směnku splatnou bez protestu na částku 12 260 421,60 Kč, kterou avaloval Ing. E. Šlo o zajišťovací směnku k pohledávkám přihlášeným druhou stěžovatelkou do insolvenčního řízení. Tato stěžovatelka se následně na  Ing. E. úspěšně domohla uspokojení své pohledávky, a to ve výši 5 000 000 Kč, z titulu jeho směnečného rukojemství. Uspokojením pohledávky Ing. E. z titulu směnečného rukojemství dle krajského soudu nastala v průběhu insolvenčního řízení skutečnost ve smyslu § 18 odst. 1 insolvenčního zákona, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení. Z tohoto důvodu krajský soud povolil vstup Ing. E. do insolvenčního řízení co do částky 5 000 000 Kč namísto druhé stěžovatelky. Vrchní soud v Olomouci v odvolacím řízení  zmíněné usnesení krajského soudu změnil tak, že návrh, aby Ing. E. vstoupil do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky co do částky 5 000 000 Kč, se zamítá. Vrchní soud dospěl k závěru, že částečným plněním Ing. E. z titulu směnečného rukojemství (zaplacení na směnku dlužníka), Ing. E. pouze nabyl originárním způsobem práva ze směnky. Protože však druhá stěžovatelka do insolvenčního řízení nepřihlásila pohledávku z titulu směnky, nýbrž z titulu úvěrové smlouvy, k níž se pouze vázalo zajištění směnkou, není Ing. E. osobou, která by mohla podle § 183 insolvenčního zákona vstoupit do insolvenčního řízení na základě toho, že plnila jako směnečný rukojmí na zajišťovací směnku. Nejvyšší soud změnil usnesení vrchního soudu tak, že se odvolání odmítá. Shledal, že proti usnesení krajského soudu bylo odvolání nepřípustné, a to podle § 183 odst. 3 za přiměřeného použití § 18 odst. 4 insolvenčního zákona. Následně dne 6. 8. 2019 Ing. E. podal návrh na svůj vstup do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky co do částky 1 654 315 Kč. Ústavními stížnostmi napadeným usnesením krajský soud připustil ohledně uvedené částky vstup Ing. E. do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky. Krajský soud zmínil, že z titulu směnečného rukojemství došlo na Ing. E. k vymožení částky 1 654 315 Kč, kterou obdržela druhá stěžovatelka. Tím byly dle krajského soudu splněny podmínky pro vstup Ing. E. do řízení dle § 183 odst. 3 a § 18 insolvenčního zákona. Dne 2. 9. 2019 podala druhá stěžovatelka návrh, aby soud připustil vstup první stěžovatelky do insolvenčního řízení na její místo co do částky 14 571 511,08 Kč, neboť své pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení na ni postoupila, k čemuž doložila smlouvu o postoupení pohledávek. Dále vyjádřila názor, že vstupu první stěžovatelky do řízení ohledně celé zmíněné částky 14 571 514,08 Kč nebrání usnesení krajského soudu, jimiž soud rozhodl o vstupu Ing. E. do řízení namísto druhé stěžovatelky ohledně celkové částky 6 654 315 Kč. Zmínila, že těmito usneseními není krajský soud dle § 18 odst. 4 vázán, a označila je za věcně nesprávná. O návrhu na vstup první stěžovatelky do řízení namísto druhé stěžovatelky krajský soud rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením. Krajský soud jím připustil vstup první stěžovatelky  do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky co do částky 7 917 196,08 Kč (I. výrok) a vstup nepřipustil co do částky 6 654 315 Kč (II. výrok). V odůvodnění zmínil, že již v dřívějším průběhu řízení připustil vstup Ing. E. do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky co do celkové částky 6 654 315 Kč, proto vycházel z toho, že druhá stěžovatelka měla v řízení přihlášenou pohledávku jen ve zbývající výši 7 917 196,08 Kč, jíž postoupila na první stěžovatelku, a jen ohledně této částky připustil vstup první stěžovatelky do insolvenčního řízení.

Napadená usnesení krajského soudu stěžovatelky považují za rozporná s hmotným právem a nepřezkoumatelná. Krajský soud je podle stěžovatelek vydával s vědomím odlišného názoru vrchního soudu vyjádřeného v rozhodnutí o odvolání. Byť dané rozhodnutí vrchního soudu změnil Nejvyšší soud z důvodu nepřípustnosti odvolání, měl se krajský soud podle stěžovatelek názorem vrchního soudu řídit, nebo se s ním měl alespoň argumentačně vypořádat, což neučinil.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.06.2020 08:30 do: 09.06.2020 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 322/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 24 Cdo 3335/2019-69, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2018 č. j. 15 Co 367/2018-22 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. července 2018 č. j. 39 C 167/2018-11
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  C. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno řízení o určení dědice, neboť stěžovatel (jako žalobce) nezaplatil soudní poplatek z žaloby v patnáctidenní lhůtě, stanovené usnesením ze dne 7. 6. 2018, které bylo stěžovateli doručeno dne 8. 6. 2018; dále jím bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze  ústavní stížností napadeným usnesením usnesení obvodního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud vyšel z toho, že výzva byla doručena právnímu zástupci stěžovatele dne 8. 6. 2018 a že – jak plyne ze soudního spisu – k zaplacení soudního poplatku došlo až dne 19. 7. 2018, načež uzavřel, že stěžovatel nesplnil řádně svou poplatkovou povinnost, když poplatek zaplatil až po marném uplynutí lhůty. Z tohoto důvodu rozhodnutí obvodního soudu považoval za věcně správné. Dovolání proti tomuto usnesení Nejvyšší soud odmítl s tím, že není přípustné, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. K tomu uvedl, že dle jeho konstantní judikatury (např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, příp. usnesení ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. 32 Cdo 3616/2016 a ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. 29 Cdo 2635/2016, která se týkala placení poplatku bezhotovostním převodem), jakož i judikatury Ústavního soudu [např. usnesení ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. III. ÚS 1730/08, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1156/09 nebo ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 1831/12 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz )] platí, že v případě placení soudního poplatku kolkovými známkami je poplatková povinnost splněna, je-li předepsaná částka nejpozději poslední den stanovené lhůty v dispozici příslušného soudu, a že není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že až po nahlédnutí do soudního spisu zjistil, že dopis, ve kterém poslal tiskopis s nalepenými kolkovými známkami pro úhradu soudního poplatku, byl soudu doručen skutečně až dne 19. 7. 2018. Namítá, že výše uvedený postup obecných soudů, resp. výklad vede k porušení jeho základního práva na přístup k soudu, a argumentuje tím, že lhůtu stanovenou soudem pro úhradu soudního poplatku nutno považovat za zachovanou, je-li tiskopis doručovaný soudem spolu s touto výzvou, určený k umístění kolků na úhradu soudního poplatku, včas podán k poštovní přepravě, i když je soudu doručen až po uplynutí této lhůty, a to z toho důvodu, že jde o procesní lhůtu. V této souvislosti se stěžovatel odvolává na nález ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 2535/18, v němž Ústavní soud přisvědčil stěžovateli a poskytl ochranu jeho právům, když lhůtu pro zaplacení soudního poplatku v řízení podle soudního řádu správního považoval za zachovanou předáním kolkových známek k poštovní přepravě.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.06.2020 13:30 do: 09.06.2020 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3784/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2019 č. j. 101 Co 268/2019-348
Stručná charakteristika:  svěření dítěte do péče
Označení navrhovatelů:  Ing. H. C.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ve věci nezletilých vedlejších účastníků o návrzích rodičů na změnu péče o nezletilé a o neshodě rodičů o významných věcech v rámci rodičovské odpovědnosti rozhodl tak, že nezletilé svěřil do péče matky – stěžovatelky (výrok I.), otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého V. částkou 7 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilého Š. částkou 6 500 Kč měsíčně (výrok II.), dále zamítl návrh otce ohledně střídavé péče rodičů (výrok III.) a určil, že nezletilý V. zahájí povinnou školní docházku v rozsudku blíže specifikované základní škole v okresu Šumperk. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání otec nezletilých. Vytýkal soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a důkazům, a že na základě zjištěného skutkového stavu věci nerozhodl spor rodičů správně. Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v prvním odstavci výroku I. a ve výroku III. tak, že oba nezletilé svěřil do péče otce, ve zbylém rozsahu prvního odstavce výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Dále krajský soud upravil styk stěžovatelky s nezletilými (výrok II.), stěžovatelce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého V. částkou 2 500 měsíčně a na výživu nezletilého Š. částkou 2 000 Kč měsíčně (výrok III.), otci uložil povinnost zaplatit stěžovatelce nedoplatek na výživném pro nezletilého V. ve výši 3 800 Kč (výrok IV.) a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že nezletilý V. bude počínaje dnem 14. 10. 2019 navštěvovat v rozsudku blíže specifikovanou základní školu (výrok V.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že krajský soud postavil své rozhodnutí primárně na posouzení otázky akceptovatelnosti jejího jednání po rozpadu partnerského vztahu a akceptovatelnosti jejího rozhodnutí postupně se odstěhovat s dětmi do 200 km vzdáleného bydliště. Podle názoru stěžovatelky k této otázce nebylo krajským soudem provedeno dostatečné šetření a dokazování. Dále stěžovatelka namítala, že krajský soud nepřistoupil ke slyšení nezletilého V., v jakém zařízení zahájí povinnou školní docházku.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.06.2020 14:00 do: 09.06.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1575/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 20 C 294/2015-40 ze dne 22. března 2016
Stručná charakteristika:  Insolvence; Důkaz - hodnocení
Označení navrhovatelů:  P. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je živnostníkem, který přijal plnění ve výši 2 964 Kč za poskytnutí služby (opravy automobilu) od ČSAD RADIÁLKA OSTRAVA s.r.o. Posléze byl stěžovatel žalovaným v řízení před Okresním soudem v Olomouci. Vedlejší účastník, insolvenční správce dlužníka ČSAD RADIÁLKA OSTRAVA s.r.o. se po něm domáhal zaplacení částky 2 964 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužník učinil neúčinný právní úkon spočívající v zadání pokynu k převodu finančních prostředků z účtu dlužníka ve prospěch stěžovatele po zahájení insolvenčního řízení. Vedlejší účastník v žalobě tento úkon označil za rozporný se zákonným omezením stanoveným § 111 insolvenčního zákona, podle kterého dlužník nesmí nakládat s majetkovou podstatou po zahájení insolvenčního řízení způsobem, kterým by došlo k nikoli zanedbatelnému zmenšení majetku. Stěžovatel navrhl zamítnutí žaloby s argumentací, že úhrada stěžovatelem vystavené faktury na částku 2 964 Kč představovala ze strany dlužníka toliko zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty a majetku dlužníka, tudíž se nejedná o úkon rozporný s § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. Okresní soud v Olomouci však argumentaci stěžovatele nepřisvědčil s odůvodněním, že bez ohledu na výši částky stanové fakturou šlo ze strany dlužníka o úkon provedený v rozporu s omezením podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. Stěžovateli tak byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 2.964 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Rovněž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení 7.660 Kč.

Proti rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci stěžovatel brojí ústavní stížností, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces, soudní ochranu a jeho vlastnictví. Porušení spatřuje v tom, že soud nevyložil § 111 odst. 1 insolvenčního zákona ústavně konformním způsobem.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.06.2020 14:00 do: 10.06.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 46/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh Okresního soudu v Liberci na zrušení § 138 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
Stručná charakteristika:  Nastavení hranice kategorií škod uvedených v § 138 trestního zákoníku.
Označení navrhovatelů:  Okresní soud v Liberci
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Okresní soud v Liberci navrhl zrušení § 138 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a to uplynutím dne 31. 12. 2019. Tento návrh podal v souvislosti s trestním řízením, které je u něj vedeno. Obviněné je v něm kladeno za vinu spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit (stručně řečeno) formou tří dílčích útoků, kterými si přisvojila cizí věci tím, že se jich zmocnila, přičemž na cizím majetku způsobila škodu v celkovém souhrnu za 7 525,60 Kč. Okresní soud v Liberci dospěl k závěru, že ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku, jehož musí být použito při řešení uvedené trestní věci, je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu soud usnesením ze dne 10. 12. 2018 přerušil trestní stíhání obviněné podle § 224 odst. 5 trestního řádu a předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení § 138 odst. 1 trestního zákoníku.

Navrhovatel uvádí, že jeho argumentace je pro zjednodušení vztahována toliko k hranici škody nikoli nepatrné, nicméně lze ji analogicky vztáhnout i k ostatním hranicím škody obsaženým v § 138 odst. 1 trestního zákoníku. Poukazuje na to, že stávající hranice jednotlivých kategorií škod byly zavedeny již novelou trestního zákona č. 140/1961 Sb., provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002. Připomíná, že v důvodové zprávě k uvedené novele zákonodárce vyjádřil záměr průběžně novelizovat zákonné ustanovení vymezující definiční znaky výší škody rozhodných pro právní kvalifikaci skutkových podstat tak, aby tyto novelizace korespondovaly inflačnímu vývoji v České republice. Nicméně tento předpoklad nebyl naplněn a uvedené hranice škody se nezměnily ani přijetím trestního zákoníku, který tyto hranice škody převzal beze změny. Navrhovatel vyjadřuje přesvědčení, že ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku se v současné době dostalo do přímého rozporu s čl. 40 odst. 6 Listiny, a to v důsledku růstu životní úrovně a cenové hladiny v České republice.


 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.06.2020 10:30 do: 11.06.2020 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2310/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1558/2019-270 ze dne 29. 5. 2019 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 45/2018-238 ze dne 5. 12. 2018
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Brother & Duck International, s. r. o., se sídlem Na výšinách 889/14, Praha 7
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v červnu 2013 domáhala u Okresního soudu v Jindřichově Hradci, aby jí vedlejší účastník zaplatil nedoplatek dluhu vzniklého z dohody o narovnání. Okresní soud žalobě stěžovatelky vyhověl. Uvedený rozsudek okresního soudu zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením a věc postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích jakožto soudu věcně příslušnému. V dalším řízení krajský soud provedl výslech navržených svědkyň a dospěl ke stejnému závěru. Rozsudkem opětovně uložil vedlejšímu účastníkovi uhradit dlužnou částku ve výši celkem 112 588 Kč s příslušenstvím. Vrchní soud v Praze výrokem I v záhlaví označeného rozsudku potvrdil rozsudek krajského soudu pouze v rozsahu částky 12 588 Kč s příslušenstvím, avšak ohledně částky 100 000 Kč s příslušenstvím rozsudek krajského soudu změnil tak, že žalobu stěžovatelky zamítl, a změnil rovněž nákladové výroky. Výrokem II pak rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že se vrchní soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl dovolání pro jeho nepřípustnost.

Podle stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka se domnívá, že Nejvyšší soud interpretoval § 237 občanského soudního řádu „nepřiměřeně restriktivním způsobem“ a rozhodování o procesních vadách, které svou intenzitou porušují ústavou zaručená práva, převádí na Ústavní soud, což nadále vede ke zbytečnému prodloužení řízení.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.06.2020 11:00 do: 11.06.2020 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 816/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15. ledna 2020 č. j. 2 Nt 2901/2020-6
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces a na obhajobu
Označení navrhovatelů:  obchodní společnost X sp. z o. o., sídlem XX, Polská republika
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka je polskou obchodní společností, které byly Policií České republiky zajištěny pohledávky na platebním účtu do výše 8.155.360 Kč, včetně veškerých dodatečně došlých plateb a příslušenství, z důvodu podezření, že zajištěné peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Proti předmětnému usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka v třídenní zákonné lhůtě stručně odůvodněnou stížnost spolu s informací, že ji doplní a odůvodní do 14 dnů, což ve lhůtě také učinila. Ještě před doplněním stížnosti však Okresní soud v Karviné dne 15. 1. 2020 napadeným usnesením rozhodl o zamítnutí podané stížnosti.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení okresního soudu pro porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení tohoto práva má dle stěžovatelky spočívat v tom, že okresní soud nevyčkal na doplnění podané stížnosti ze dne 6. 1. 2020 a ve věci předčasně rozhodl, ačkoliv k tomu neměl důvod.