I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.06.2014 14:00 do: 10.06.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 59/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013 č. j. 5 Aos 3/2012-36
Stručná charakteristika: účast spolků (občanských sdružení) v řízení o územním plánu, ochrana životního prostředí
Označení navrhovatelů: Sdružení pro ochranu krajiny, Petkovy
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatele na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2009 Zastupitelstva obce Petkovy – územního plánu obce. Stěžovatel je občanským sdružením založeným v roce 1994, které sdružuje občany z obcí ležících na území přírodního parku Čížovky (oblast katastrálního území Čížovky, Petkovy, Domousnice a jejich blízkého okolí). Předmětem činnosti spolku je ochrana přírodního a krajinného prostředí včetně jeho kulturních a historických hodnot. Výše uvedené opatření obecné povahy stěžovatel soudně napadl proto, že podle svých tvrzení byl jeho vydáním zkrácen na svých právech nezákonným postupem obce Petkovy, což mělo za následek nezákonnost územního plánu.
Krajský soud v Praze návrh stěžovatele odmítl a konstatoval, že stěžovatel nemá k podání návrhu aktivní legitimaci. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost a uvedl, že z judikatury vyplývá, že občanská sdružení nejsou aktivně procesně legitimována k návrhu na zrušení opatření obecné povahy v podobě územního plánu. Nejvyšší správní soud poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009 sp. zn. 1 Ao 1/2009, podle něhož přiznává soud aktivní procesní legitimaci k podání předmětného návrhu nositelům věcných práv (zejména vlastníkům) k dotčeným nemovitostem nacházejícím se na území regulovaném územním plánem, případně k nemovitostem sousedícím s regulovaným územím či situovaným v jeho blízkosti. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť tvrdí, že jím byl – jako právnická osoba sdružující občany - výrazně zkrácen na svém právu účasti na rozhodování a zejména na právu na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.06.2014 08:30 do: 11.06.2014 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1108/11
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22.ž.2010 sp.zn. 25 Co 406/2009 a rozsudek Obvodní soudu pro Prahu 5 ze dne 23.2.2009, sp.zn. 5 C 493/2008 )ve znění opravného usnesení z 9.6. sp.zn. 5 C 493/2008)
Stručná charakteristika: vlastnické právo - otázka protiprávního zvýhodnění v restitučním sporu
Označení navrhovatelů: J. J., zast. advokátem JUDr. Radomilem Ondruchem, Šafaříkova 371/22, Praha
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Manžel stěžovatelky se žalobou u Okresního soudu pro Prahu 5 domáhal, aby byl nahrazen projev vůle vedlejší účastnice a jejího manžela k uzavření dohody o vydání domu a garáže v k. ú. Motol, obec hlavní město Praha. Svůj návrh odůvodnil tak, že předmětné nemovitosti on a stěžovatelka nabyli do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 9. 11. 1967. Poté, kdy oba zůstali v roce 1974 bez povolení v zahraničí, byli usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky k propadnutí majetku. Předmětné nemovitosti tak přešly na stát a následně, na základě kupní smlouvy ze dne 17. 9. 1979 byly prodány manželů K., tedy vedlejší účastnici a jejímu manželovi. Stěžovatel i jeho manželka byli rehabilitováni usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 10. 1990, podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Soud prvého stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že vedlejší účastníci při koupi nemovitostí nebyli zvýhodněni protiprávně a žalobu zamítl. K odvolání manžela stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 2001 rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2002 bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Nálezem ze dne 16. 12. 2003 sp. zn. II. ÚS 583/2001 Ústavní soud zrušil rozsudky soudů prvního a druhého stupně s odůvodněním, že pokud obecné soudy demokratického státu nepovažovaly aplikaci směrnice Ministerstva financí z roku 1964 v daném případě za „protiprávně zvýhodňující", zasáhly do ústavně chráněného práva stěžovatele na spravedlivý proces. Obvodní soud pro Prahu 5 ve věci rozhodl opětovně rozsudkem ze dne 7. 2. 2005, kterým žalobě vyhověl. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2005 byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008 byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 2. 2009 byla žaloba zamítnuta. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2010. Dovolání Nejvyšší soud odmítl.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy otázku tzv. protiprávního zvýhodnění rozhodovaly v rozporu s právním názorem Ústavního soudu, jak jej vyjádřil ve svém nálezu ze dne 6. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 583/01. Stěžovatelka dále tvrdí, že právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, když zejména Městský soud v Praze staví tzv. bytovou potřebu vedlejších účastníků nad jejich protiprávní zvýhodnění. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2010 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 2. 2009, neboť se domnívá, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.06.2014 10:00 do: 11.06.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1841/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická Dr.
Stručná charakteristika: Náhrada škody Důkaz - hodnocení Náklady řízení Rozhodnutí procesní - náklady řízení
Označení navrhovatelů: J. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 14. 10. 2008 zamítl žalobu stěžovatelky proti obchodní společnosti DT Expres Plzeň, spol. s r. o. o náhradu škody na zdraví ve výši 142.323,75 Kč a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s léčením ve výši 5.948,80 Kč s příslušenstvím. Škoda měla stěžovatelce vzniknout v důsledku dopravní nehody, při níž do ní narazil autobus řízený zaměstnancem vedlejší účastnice. Okresní soud zavázal stěžovatelku uhradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 41.007,-, přiznal odměnu ustanovené zástupkyni stěžovatelky a rozhodl, že stát nemá vůči stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Plzni rozsudek soudu I. stupně potvrdil, pouze změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že uložil stěžovatelce povinnost uhradit vedlejší účastnici na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 20.000,- Kč a dále uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení částku 39.401,- Kč. Dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud vycházel z odlišného právního názoru než soud prvního stupně, přičemž právní názor odvolacího soudu byl nesprávný, což konstatoval ve svém usnesení i Nejvyšší soud; stěžovatelce tak bylo postupem krajského soudu odňato právo na řádný přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále vyjádřila přesvědčení, že na základě provedených důkazů nebylo možno rozhodnout o tom, že by byla jediným viníkem dopravní nehody. Stěžovatelka rozporuje i výrok o nákladech řízení, kdy se vzhledem k okolnostem, za nichž návrh podávala, k složitosti věci, k nejasným skutkovým zjištěním a k její špatné sociální situaci, jevila uložená povinnost jako obecně nespravedlivá. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s čl. 2 odst. 3, čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.06.2014 10:30 do: 12.06.2014 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 4489/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická Dr.
Stručná charakteristika: výkon rozhodnutí
Označení navrhovatelů: A. Č.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. 11. 2010 zamítl žalobu stěžovatele proti soudnímu exekutorovi o zaplacení 1.426.300,- Kč s příslušenstvím; předmětná částka představovala škodu, která měla stěžovateli vzniknout v důsledku nesprávného postupu exekutora při provádění exekuce. Stěžovatel podal proti rozhodnutí okresního soudu odvolání, nicméně Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto z důvodu absence otázky zásadního právního významu.
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2004 byla proti stěžovateli nařízena exekuce vyklizením bytu ve prospěch oprávněného bytového družstva. Provedením exekuce byl pověřen exekutor, který vydal dne 5. 12. 2005 příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 15.692,- Kč. Za účelem vymožení těchto nákladů vydal exekutor téhož data příkaz k provedení exekuce srážkami z důchodu povinného, který byl určen České správě sociálního zabezpečení jakožto správci invalidního důchodu stěžovatele. Vymáhaná částka byla dalšími exekučními příkazy postupně navýšena na 19.694,50 Kč. Česká správa sociálního zabezpečení sdělila, že začala provádět srážky z důchodu stěžovatele v srpnu 2006; platby se jim však z účtu exekutora vracely zpět. Exekutor v řízení před obecnými soudy popřel, že by tyto platby od České správy sociálního zabezpečení obdržel, přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že na jeho účet nebyla připsána žádná platba s příslušným variabilním symbolem. Poté, co bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích obnoveno členství stěžovatele v bytovém družstvu, vydal exekutor exekuční ze dne 27. 9. 2006 k provedení exekuce postižením členských práv a povinností stěžovatele. Na základě tohoto příkazu vyplatilo bytové družstvo exekutorovi z vypořádacího podílu stěžovatele částku 19.694,50 Kč a stěžovatel obdržel zbývajících 17.704,50 Kč.
Stěžovatel v původním exekučním řízení před obecnými soudy dovozoval, že exekutor postupoval v rozporu s povinností uloženou mu ustanovením § 47 odst. 1 exekučního řádu a na tomto názoru setrval i v podané ústavní stížnosti. Dle citovaného ustanovení měl exekutor povinnost zvolit způsob exekuce, který nebyl zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhů povinného dosaženo. Stěžovatel dále uvádí, že krajský soud vydal svůj rozsudek dne 10. 5. 2011 a hned následujícího dne mu bylo doručeno sdělení České správy sociálního zabezpečení, že srážky byly poukazovány na účet exekutora, který si je ponechával, České správě sociálního zabezpečení je nevracel a ani se nezeptal, za jakým účelem a za jakého klienta jsou mu tyto částky zasílány. Stěžovatel se neztotožnil s názorem krajského soudu, že exekutor nebyl povinen se České správy sociálního zabezpečení na tyto platby dotazovat. Dle stěžovatele mělo být zohledněno, že to byl právě vedlejší účastník, na jehož pokyn byly srážky prováděny. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Nejvyššího soudu, neboť tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces.