Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.06.2019 15:30 do: 17.06.2019 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 48/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení ustanovení čl. 11 obecně závazné vyhlášky města Milovice č. 1/2015 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu a nakládání se stavebním odpadem na území města Milovice, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2016, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2015 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu a nakládání se stavebním odpadem na území města Milovice, a ve znění obecně závazné vyhlášky č. 5/2017, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2015 o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu a nakládání se stavebním odpadem na území města Milovice
Stručná charakteristika:  Vyhláška obce
Označení navrhovatelů:  Ministerstvo vnitra
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Ministerstvo vnitra podalo k Ústavnímu soudu návrh na zrušení čl. 11 obecně závazné vyhlášky města Milovice o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu a nakládání se stavebním odpadem na území města Milovice. Navrhovatel se věcně vymezuje proti odstavci prvnímu, který upravuje, kdo se může tzv. Systému pytlového sběru účastnit. Takovou osobou je „každá fyzická osoba s trvalým pobytem hlášeným na území města Milovice, která se osobně nebo prostřednictvím svého zákonného zástupce zaregistruje v Systému pytlového sběru dle čl. 11 odst. 2 této obecně závazné vyhlášky.“ Podle navrhovatele však dané ustanovení tím, že umožňuje zapojení se do pytlového sběru pouze fyzickým osobám s trvalým pobytem na území města Milovice, zakládá neodůvodněné rozdílné zacházení s určitou skupinou obyvatel na úkor jiné skupiny, a je tedy v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel v uvedeném ustanovení shledává i zneužití zákonem stanovené působnosti města Milovice v oblasti odpadového hospodářství.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.06.2019 08:30 do: 18.06.2019 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1511/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti postupu Krajského soudu v Plzni ve věci výkonu trestu uloženého stěžovateli rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 9. 1989 sp. zn. 1 T 7/1989
Stručná charakteristika:  promlčení výkonu trestu, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  A. Ü.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl v roce 1989 uznán vinným z pokusu trestného činu vraždy, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku. Rozsudek nabyl právní moci v prosinci roku 1992. Stěžovatel strávil v průběhu trestního řízení celkem 1 rok a 7 měsíců ve vazbě, z níž byl pro uplynutí (tehdy nově upravené) nejvyšší přípustné doby trvání vazby propuštěn dne 3. 7. 1990. Stěžovatel poté odcestoval na adresu svého trvalého pobytu v Turecku, kde se zdržoval, vychoval zde po smrti manželky v roce 1987 tři syny, řádně pracoval a podle jeho tvrzení jej krajský soud ani nikdo jiný nadále nekontaktoval. Po 27 letech byl dne 21. 12. 2017 zadržen ve Švédsku při návštěvě svého syna, a to na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Krajským soudem v Plzni dne 12. 5. 2017; poté byl předán do České republiky k výkonu trestu. Podle svých tvrzení podal stěžovatel návrh na vydání usnesení o promlčení výkonu trestu, byl však vyrozuměn sdělením předsedy senátu krajského soudu ze dne 2. 3. 2018 o tom, že nebyly shledány důvody pro (kladné) rozhodnutí o promlčení výkonu trestu podle § 350k trestního řádu. Krajský soud mimo jiné uvedl, že pokud se stěžovatel již v době právní moci odsuzujícího rozsudku zdržoval ve svém domovském státě a posléze z pracovních důvodů (po celý produktivní život byl řidičem mezinárodní kamionové dopravy) cestoval v různých státech Evropy, pak se zdržoval mimo území České republiky. Pokud mu Česká republika podle jeho tvrzení i dalších jím přiložených listin (o pobytech v dalších evropských státech) opakovaně udělila vízum v letech 2005-2006, pak se jednalo o jen krátký časový úsek zápočtu do promlčecí doby, jinak tato (v délce 15 let) neběžela. Krajský soud též konstatoval, že dne 12. 1. 2000 tehdejší předseda senátu Krajského soudu v Plzni vydal mezinárodní zatýkací rozkaz podle § 376 odst. 1 trestního řádu; ten byl sice dne 29. 1. 2014 odvolán, nikoli však proto, že by obsahoval řadu nedostatků (jak uvádí stěžovatel v návrhu), avšak proto, že turecká strana po dlouhou dobu nereagovala na dožádání české strany (včetně žádosti české strany o předání trestního řízení do Turecka).

Podle stěžovatele je závěr sdělení předsedy senátu o nezapočítání doby, po níž se zdržoval v cizině, nesprávný. Použitelná právní úprava totiž stanovila, že promlčecí doba neběží (k tíži odsouzeného) jen tehdy, je-li jeho pobyt mimo zemi výkonu trestu neoprávněný. To se však evidentně nestalo, neboť stěžovatel se jako odsouzený trestnímu řízení nikdy a nijak nevyhýbal a žil v dobré víře, že jeho trest byl amnestován v rámci tehdejších rozsáhlých amnestií. Ve vztahu k zatýkacímu rozkazu krajského soudu z roku 2000 tvrdí stěžovatel, že je třeba vzít v úvahu jeho adresování Ministerstvu spravedlnosti, nikoli jemu samotnému. Z trestního spisu nevyplývá, že by jej krajský soud nebo kdokoliv jiný kontaktoval a pokusil se mu cokoliv doručit; tato pasivita mu nemůže být kladena k tíži. Podle něj by mohla být promlčecí doba přerušena až vydáním evropského zatýkacího rozkazu v roce 2017, to se však stalo až 25 let po pravomocném skončení trestního řízení a po uplynutí promlčecí doby výkonu trestu v délce 15 let. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení sdělení předsedy senátu Krajského soudu v Plzni, neboť se domnívá jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva.



 III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.06.2019 09:00 do: 18.06.2019 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2820/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2018 sp. zn. 2 ZT 75/2018
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  JUDr. Z. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Policejní orgán zahájil v dubnu 2017 podle § 158 odst. 3 trestního řádu na základě oznámení stěžovatele úkony trestního řízení ve věci přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 trestního zákoníku. Tato trestní věc byla následně usnesením odložena s tím, že nejde o podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel jako poškozený v říjnu 2017 stížnost, na základě které Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 usnesením podle § 149 odst. 1 trestního řádu rozhodnutí policejního orgánu zrušilo a policejnímu orgánu uložilo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením policejního orgánu bylo poté zahájeno trestní stíhání E. S. jako obviněného ze spáchání přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku. Opis usnesení byl stěžovateli doručen přípisem ze dne 6. 4. 2018. Usnesením obvodního státního bylo ke stížnosti obviněného rozhodnutí policejního orgánu zrušeno a bylo mu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením policejního orgánu z července 2018 pak byla odložena věc podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit E. S. mimo jiné tím, že v řízení před soudním exekutorem, pověřeným vedením exekuce podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu oprávněného (stěžovatele) v rámci exekuce vedené k vymožení částky 21 600 Kč s příslušenstvím, odmítl splnit zákonnou povinnost učinit pravdivé prohlášení o svém majetku a bez omluvy se nedostavil do sídla exekutora k soudnímu úkonu nařízenému na 5. 4. 2017. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou obvodní státní zastupitelství napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítlo s tím, že byla podána osobou neoprávněnou. Své rozhodnutí odůvodnilo zjištěním, že u přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku je poškozeným stát, nikoliv osoba oprávněného v rámci exekučního řízení. Je tak zřejmé, že stěžovatel není oprávněn podat si v rámci trestního řízení stížnost.

Stěžovatel má za to, že jde o trestný čin proti majetku, takže jeho objektem je zájem na ochraně majetku, nikoliv řádná činnost orgánů veřejné moci, a poškozeným je exekuční věřitel. Připomíná, že v průběhu řízení vykonával práva poškozeného podle trestního řádu a jelikož mu byl doručen i opis rozhodnutí o odložení věci, napadl jej v souladu s poučením opravným prostředkem. Tím, že obvodní státní zastupitelství odmítlo přezkoumat postup policejního orgánu, zasáhlo do jeho práva zaručeného v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a popřelo též zásadu dvojinstančnosti řízení. Napadené rozhodnutí pro něj navíc bylo překvapivé.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.06.2019 09:00 do: 18.06.2019 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1467/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 1. 2018, č. j. 23 Co 353/2017-56, a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 8. 2017, č. j. 25 Nc 1057/2017-33.
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  J. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se u Okresního soudu v Pardubicích domáhal určení otcovství ke dvěma nezletilým dětem, dvojčatům, narozeným v květnu roku 2017, jejichž matkou je vedlejší účastnice řízení. Ta však jako otce dětí označila svého bývalého přítele, ke kterému se po rozchodu se stěžovatelem ještě v průběhu těhotenství vrátila. Otcovství bylo určeno společným prohlášením a zapsáno do matriky. Soud žalobu zamítl s odůvodněním, že návrh na určení otcovství není důvodný vzhledem ke skutečnosti, že nezletilé děti otce mají. Otcem je dle rodných listů partner vedlejší účastnice. poukázal na zákonnou úpravu, z níž vyplývá, že úspěšnost návrhu na určení otcovství je podmíněna tím, že doposud nedošlo k určení otcovství jiným způsobem. Soud se dále zabýval možností zahájení řízení o popření otcovství v souladu s ustanovením § 419 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, ovšem k tomuto nepřistoupil, protože neshledal, že by zahájení takového řízení vyžadoval zřejmý zájem dětí a že by jím byla naplněna ustanovení zaručující základní lidská práva. Stěžovatel se proti rozhodnutí odvolal a požadoval provedení testů DNA. Odvolací Krajský soud v Hradci Králové prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3122/16 dále uvedl, že určení otcovství dítěti připadá v úvahu pouze v případě jeho předchozího popření, k čemuž však nebyly v nyní posuzované věci splněny podmínky. Krajský soud upřesnil, že v případě určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů může soud i bez návrhu zahájit řízení o popření otcovství (dle ustanovení § 793 občanského zákoníku), nicméně jen pokud to vyžaduje zřejmý zájem dítěte, mají-li být naplněna ustanovení zaručující základní lidská práva a dále za předpokladu, že otec dítěte, určený souhlasným prohlášením rodičů, nemůže být jeho otcem. Vzhledem k tomu, že z výslechu matrikového otce vyplynulo, že měl v rozhodné době s matkou dětí pohlavní styk, nelze uzavřít, že by nemohl být jejich otcem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem soudu prvního a druhého stupně a samotným zněním občanského zákoníku jsou hrubě podrývána a omezována jeho základní práva. Napadá, že občanský zákoník neopravňuje případného biologického otce k podání žaloby na popření otcovství matrikového otce určeného na základě jeho souhlasného prohlášení s matkou dítěte. Je toho názoru, že mu právo v nyní kodifikované podobě zásadně neposkytuje žádné možnosti obrany a hájení vlastních zájmů. Stěžovatel navrhuje zrušení části ustanovení § 783 občanského zákoníku, a to ve slovech „ani podle § 779“. Dovozuje, že pokud by došlo k tomuto zrušení, mohl by muž, který tvrdí, že je otcem, navrhnout žalobou určení otcovství v případě, kdy je dítě narozeno nesezdané matce. Stěžovatel nadto uvádí, že předmět jeho ústavní stížnosti převyšuje jeho zájmy a dotýká se jak zájmů ostatních mužů v podobném postavení, tak především i zájmů dotčených dětí.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.06.2019 09:00 do: 20.06.2019 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3533/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2018, sp. zn. 9 Nt 203/2015.
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  1)Advokátní kancelář XX s. r. o . (název právnické osoby anonymizován), 2) JUDr. M. V., 3) Mgr. Z. B., 4) JUDr. J. G., 5) Mgr. M. K., 6) Mgr. F. R., 7) Mgr. Ing. P. L.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Městský soud v Brně nařídil příkazy podle § 83a odst. 1 trestního řádu prohlídku prostor advokátní kanceláře. Učinil tak k návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně na základě žádosti o právní pomoc ze Spolkové republiky Německo, kde je vedeno trestní řízení ve věci podezření ze spáchání trestných činů podvodu v jednočinném souběhu s obchodováním bez povolení a nedovoleného pořádání hazardních her, dílem ve formě nápomoci, jichž se měl dopustit mj. (v té době podezřelý) advokát JUDr. M. V. Na základě této žádosti byly v České republice konány úkony trestního řízení. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byl podle § 85b odst. 3 trestního řádu nahrazen souhlas zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce v prostorách, v nichž stěžovatelé vykonávají advokátní praxi. Jako účastníci tohoto řízení byli připuštěni pouze někteří stěžovatelé. Krajský soud zpřístupnil pouze data, která se týkají v té době podezřelého stěžovatele JUDr. M. V. a podezřelých firem. Zbývající data, která se týkala ostatních klientů dotčených advokátů, vrátil zpět ČAK. Následných postupem Krajského státního zastupitelství byly zajištěné listiny vydány justičním orgánům Spolkové republiky Německo.

Stěžovatelé (advokátní kancelář /právnická osoba/, advokát - vedoucí partner a další dotčení advokáti – partneři, vedoucí advokáti či spolupracující advokáti; celkem sedm subjektů) ve své ústavní stížnosti polemizují nad ústavností samotných prohlídek, které, jak sami uvádějí, již napadli ústavními stížnostmi projednanými zdejším soudem pod sp. zn. II. ÚS 3858/15 a I. ÚS 3859/15 (pozn. Ústavního soudu: obě stížnosti byly odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost). Dále především namítají, že některým stěžovatelům bylo zcela odepřeno jejich právo zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť je krajský soud vůbec nepojal jako účastníky řízení, byť k tomu byl přizvanými účastníky opakovaně vybízen. Tito nepřizvaní (opomenutí) účastníci, spolupracující advokáti, přitom měli na centrálním serveru uloženu svoji „kompletní právní praxi“, v důsledku čehož došlo rovněž k vydání jejich listin, aniž by však měli možnost v řízení jakkoliv vystupovat. Stěžovatelé dále tvrdí, že „podaný návrh soudce městského soudu neobsahoval ani jedno tvrzení, ani jeden důkaz, ani jednu úvahu, které by popisovaly, proč se navrhovatel domnívá, že předmětné listiny nekryje advokátní mlčenlivost.“ Návrh soudce tak dle jejich názoru nesplňoval zákonné náležitosti, a proto k němu jako k podání neprojednatelnému nemělo být přihlíženo. Stěžovatelé prostřednictvím ústavní stížnosti brojí také proti následnému postupu krajského státního zastupitelství.