III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.06.2015 08:30 do: 23.06.2015 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3453/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2014 č. j. 8 Co 530/2014-44 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. března 2014 č. j. 31 C 593/2012-20
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, náhrada škody
Označení navrhovatelů:  T. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti na náhradu škody podle § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve výši 35 000 Kč a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu potvrzen a dále jím bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že soudní rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, kterým měla být stěžovateli škoda způsobena, nebylo nezákonné, neboť k jeho změně vedla zjištění učiněná doplněným dokazováním, nadto uplatnění daného nároku představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 „starého“ občanského zákoníku.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že okresní soud v řízení zjistil, že v důsledku rozhodnutí okresního soudu vydaného v opatrovnické věci přeplatil na výživném pro svého nezletilého syna žalovanou částku, ale že dané rozhodnutí, vykonatelné bez ohledu na právní moc, nebylo nezákonné. Vyšel přitom ze skutečnosti, že výše škody byla sice prokázána, ale ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nedopadá na případy, kde důvodem změny rozhodnutí byly skutečnosti, které nastaly až po jeho vydání, nebo které nastaly před jeho vydáním, ale uplatnily se až po jeho vydání, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4249/2010. V daném řízení musel odvolací soud doplnit dokazování ohledně stěžovatelových příjmů a prvostupňové rozhodnutí změnil právě v důsledku tohoto doplněného dokazování, které neměl soud prvního stupně k dispozici. Ač stěžovatel v odvolání namítl, že se uvedený judikát na danou věc nevztahuje, krajský soud se s názorem okresního soudu v tomto směru ztotožnil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu a okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces a zároveň jimi bylo zasaženo do jeho práva na majetek.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.06.2015 09:15 do: 23.06.2015 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 552/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. prosince 2014 č. j. 7 EC 31/2012-69
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  dipl. Ing. Ľ. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo k žalobě vedlejší účastnice České kanceláře pojistitelů rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici 4 817 Kč s příslušenstvím a dále na náhradě nákladů řízení částku 10 238 Kč. Obvodní soud s poukazem na ustanovení § 24c odst. 1, 2 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, dospěl k závěru, že stěžovatel byl vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které v období od 1. 3. 2009 do 27. 4. 2009 nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a proto žalobě vyhověl. Odmítl přitom stěžovatelovu argumentaci, že vozidlo neprovozoval, resp. že s ním nejezdil na veřejné komunikaci, protože bylo uskladněno v autobazaru na soukromém pozemku za účelem jeho dalšího prodeje, s tím, že takovéto „neprovozování“ není z hlediska zákona relevantní a že pokud by tento pojem chtěl naplnit, musel by vozidlo formálně vyřadit z evidence na dopravním inspektorátu a odevzdat registrační značky, což neučinil.

Stěžovatel namítá, že pokud obvodní soud uzavřel, že (stěžovatel) měl vozidlo formálně vyřadit z evidence, aby naplnil pojem „neprovozování“ vozidla, pak se skutečností, že je vozidlo zapsáno v registru, nelze spojovat, že je vozidlo také provozováno – rozhodující je nikoliv formální stav, ale stav faktického užívání, tj. skutečného provozování vozidla, třeba jen v podobě jeho odstavení na veřejné komunikaci. Se skutečností, že nevrátil registrační značky vozidla a osvědčení o registraci nebo osvědčení o technickém průkazu příslušnému orgánu evidence, lze spojit odpovědnost za přestupek, nikoliv fikci či domněnku provozování vozidla. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.06.2015 15:00 do: 23.06.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3210/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2014, č. j. 10 A 54/2010-468
Stručná charakteristika: porušení práva na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, o. s., Praha, zastoupená JUDr. Františkem Vyskočilem, advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka v původním řízení vystupovala jako osoba zúčastněná na řízení. Městský soud v Praze poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo na základě kasačních stížností žalovaného Ministerstva kultury a mj. i stěžovatelky zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu, zamítl žalobu AGICOA Europe (Sdružení pro kolektivní správu audiovizuálních děl v Evropě), jímž se žalobce domáhal zrušení ministra kultury, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva kultury, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy v České republice. Výrokem III. soud rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 60 odst. 5 soudního řádu správního, podle něhož „[o]soba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.“ K tomu uvedl, že osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost neuložil a tyto osoby ani nepodaly návrh, aby jim soud právo na náhradu nákladů řízení přiznal z důvodů zvláštního zřetele hodných.

Městskému soudu v Praze stěžovatelka vytýká, že jí nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv to v řízení opakovaně navrhovala a uváděla, proč jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení výroku III. o náhradě nákladů řízení rozhodnutí obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.06.2015 15:30 do: 23.06.2015 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3413/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 203/2014-213 ze dne 21. července 2014 a výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 P 1026/2006-154 ze dne 5. prosince 2013
Stručná charakteristika: porušení základních práv
Označení navrhovatelů:  M. L., zastoupený JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Výrokem IV. ústavní stížností napadeného rozsudku byl Okresním soudem v Ostravě zamítnut návrh stěžovatele na novou úpravu výkonu rodičovské zodpovědnosti u nezletilé (9 let). Zamítnutí návrhu na svěření nezletilé do výchovy stěžovatele odůvodnil dosavadní řádnou péčí matky o nezletilou, byť shledal, že matka má možná občas tendenci požít více alkoholu než je únosné. Z opatrnosti proto stanovil nad výchovou nezletilé dohled. Stěžovatel podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, v němž setrval na svém návrhu, resp. na základě přání nezletilé projeveného při pohovoru s opatrovníkem navrhl, aby byla svěřena do střídavé výchovy rodičů. Odvolací soud doplnil dokazování mimo jiné vyžádáním zprávy odboru sociálně právní ochrany dětí statutárního města Ostrava (OSPOD), ze které vyplynulo, že by si nezletilá přála střídavou výchovu. OSPOD navrhl, aby byla nezletilá svěřena do střídavé výchovy rodičů v týdenních intervalech, a na tom setrval i u jednání před odvolacím soudem. Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným výrokem I. rozsudku výrok IV. rozsudku soudu I. stupně potvrdil a dále zamítl návrh na stanovení dohledu nad nezletilou. Odvolací soud neshledal ve vztahu k výchově nezletilé změnu poměrů odůvodňující změnu předcházejícího soudního rozhodnutí. Péči matky vyhodnotil jako zcela řádnou bez jakýchkoliv nedostatků. Skutečnost, že otec má též vhodné podmínky pro její výchovu a že nezletilá k němu má stejně kladný vztah jako k matce, nemůže být dle názoru odvolacího soudu sama o sobě východiskem pro změnu výchovy, když výchovnému působení otce je dán dostatečný prostor širokým stykem s nezletilou. Za situace, kdy nebyla zjištěna nedostatečná péče matky, je dle odvolacího soudu namístě klást důraz na stabilitu výchovného prostředí. K vyslovenému přání nezletilé odvolací soud nepřihlédl, neboť se dle jeho názoru nezletilá tímto způsobem snaží převzít zodpovědnost za vyřešení rozporů mezi rodiči.

Dle názoru stěžovatele soudy vycházely z překonaných a neústavních východisek, kdy nadřadily abstraktní stabilitu výchovného prostředí nad základní právo nezletilé na rovnocennou péči obou rodičů, a toto své stanovisko dostatečně nezdůvodnily. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě a výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že těmito výroky bylo zasaženo do jeho ústavních práv zaručených čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.06.2015 09:00 do: 24.06.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3018/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014 č. j. 3 Tcu 33/2014-26
Stručná charakteristika:  Poslanecká imunita a indemnita
Označení navrhovatelů:  O. Ch.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V červnu roku 2013 došlo v Duchcově k fyzickému napadení manželského páru skupinou Romů. Otec jedné z žen obviněných z napadení manželského páru v reakci na tuto událost uveřejnil dopis adresovaný starostce Duchcova. Stěžovatel, toho času vykonávající mandát poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, na tento dopis reagoval tím, že dne 21. 6. 2013, v přesně nezjištěnou dobu, uveřejnil na svém profilu sociální sítě Facebook text, kvůli kterému bylo Policií ČR – Obvodním Ředitelstvím Policie Praha 1 trestní stíhání stěžovatele pro přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv svobod podle § 356 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dne 23. 4. 2014 pak byla u Obvodního soudu pro Prahu 1 podána obžaloba pro zmíněný přečin; stěžovatel následně dne 5. 5. 2014 podal k Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 trestního řádu. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatel není ohledně zmíněného jednání vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. V odůvodnění rozhodnutí předem uvedl, že stěžovatel v době zahájení trestního stíhání již nebyl poslancem, a nevztahovala se na něj proto procesní exempce podle čl. 27 odst. 4 Ústavy, která je podmíněna souhlasem komory, jejímž je stíhaný členem. Na jednání stěžovatele se nevztahuje ani odst. 1, týkající se hlasování, ani odst. 3, týkající se přestupků. Přezkoumal tak žádost optikou čl. 27 odst. 2 Ústavy, podle kterého „[z]a projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat.“

Stěžovatel se ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu, že veřejně přístupné profily na sociálních sítích mají charakter masových komunikačních prostředků. Nevidí ovšem důvod, proč by měla být prezentace politických názorů prostřednictvím internetu chráněna méně, než kdyby své názory prezentoval například v televizním přenosu z Poslanecké sněmovny nebo prostřednictvím přímého audiovizuálního přenosu z jednání, dostupného na internetových stránkách Poslanecké sněmovny. Neexistuje dle něj proto racionální důvod k rozdílné ochraně určitých prostředků komunikace, když mají v podstatě srovnatelný dopad. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že je v rozporu s jeho právem na hmotněprávní exempci podle čl. 27 odst. 2 Ústavy České republiky a s právem na svobodu projevu, chráněným čl. 17 Listiny základnách práv a svobod.