II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 09:00 do: 30.06.2015 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2943/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouci ze dne 26. 5. 2014, č. j. 70 Co 118/2014-349.
Stručná charakteristika: právo na rodinný život, péče o nezletilého
Označení navrhovatelů: Ing. K. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení před obecnými soudy byla úprava výchovných poměrů k nezl. K. (nar. v červenci 2002), jehož rodiči jsou stěžovatel a vedlejší účastnice řízení. Okresní soud v Přerově rozhodnutí o zamítnutí návrhu stěžovatele na stanovení střídavé výchovy u nezl. K., resp. o úpravě jeho styku s nezl. K. mj. zdůvodnil tím, že z provedených důkazů bylo prokázáno, že u nezl. K. byla diagnostikována porucha ADHD s intenzivními projevy, která negativně ovlivňuje jeho soustředění, pozornost a schopnost učení. Z toho důvodu byla opakovaně zdůrazňována nutnost stálého výchovného prostředí, za nevhodný naopak označily model střídavé výchovy, která by dle znalců kladla na nezletilého ještě větší nároky než doposud. Proto okresní soud dospěl k závěru, že „s ohledem na zdravotní stav nezletilého je pro něj nejvhodnější variantou zachování dosavadního stálého výchovného prostředí (u matky) za současného nadstandardního styku s otcem. Znalci výslovně a opakovaně zdůraznili nutnost nastavení pevných pravidel styku, jejichž striktní dodržování označili za předpoklad zdravého vývoje nezl. K.“ Proti uvedenému rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice řízení odvolání. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve vztahu k úpravě styku stěžovatele s nezl. K. změnil, a to tím způsobem, že stěžovatel je oprávněn se s nezl. K. stýkat vždy v každém sudém týdnu od pátku 17.00 hod. do neděle 17.00 hod. a v každém lichém týdnu ve čtvrtek od 16.00 hod. do 18.00 hod. Dále pak upravil styk stěžovatele s nezl. K. v období jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdnin.
Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv především v postupu krajského soudu, který své rozhodnutí o změně (zúžení) úpravy styku stěžovatele s nezl. K. založil pouze na „přání“ nezl. K., které bylo zjišťováno před Orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv, zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. Dále jím mělo být porušeno právo dítěte na svobodné vyjádření svého názoru, zaručené čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 09:30 do: 30.06.2015 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2373/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 6. 2014 č. j. 6 EXE 7278/2010-143
Stručná charakteristika: odměna soudního exekutora
Označení navrhovatelů: Ing. R. Č., zastoupený JUDr. Janem Walterem, advokátem, se sídlem Žatec
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Základem pro určení odměny exekutora bylo dlužné výživné ve výši 60.000,- Kč a pětinásobek ročního běžného výživného 810.000,- Kč. Běžné měsíční výživné činilo na jedno z dětí 7000,- Kč, na druhé z dětí 6500,- Kč, ročně tedy 162.000,- Kč. Za pět let potom 810.000,- Kč. Pro určení odměny exekutora se tedy vycházelo z celkové částky 870.000,- Kč. Dle § 6 exekučního tarifu činí odměna exekutora 15 % základu, tedy 15 % z 870.000,- Kč, tj. 130.500,- Kč. Vzhledem k tomu, že odměna soudního exekutora ve výši 20.255,- Kč byla již určena v pravomocných příkazech k úhradě nákladů, rozhodl soudní exekutor o určení odměny ve výši 110.245,- Kč. Po připočtení DPH ve výši 21 % (23151,45 Kč) tak výsledná odměna exekutora činila 133.396,45 Kč. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel námitky, kterým soudní exekutor nevyhověl a postoupil je k rozhodnutí Okresnímu soudu Praha - západ, který je ústavní stížností napadeným usnesením zamítl jako nedůvodné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti připomíná, že již v námitkách proti úhradě nákladů exekuce upozorňoval na to, že exekutor aplikoval exekuční tarif ústavně nekonformním způsobem, když nebral v potaz závaznou judikaturu Ústavního soudu ohledně výkladu a aplikace exekučního tarifu, zejména nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 z 1. 3. 2007, ve kterém Ústavní soud vymezil principy, na nichž má být právní úprava odměn exekutora postavena a kterou se obecné soudy musí řídit, a nález sp. zn. I. ÚS 998/09 ze dne 30. 6. 2009 k výkladu § 5 odst. 4 exekučního tarifu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Okresního soudu Praha-západ, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku a na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 15:00 do: 30.06.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3399/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2012, č. j. 16 Co 202/2012-95, a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, č. j. 21 Cdo 1297/2013-134.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, okamžité zrušení pracovního poměru
Označení navrhovatelů: P. W.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel namítané porušení svých základních práv spatřuje především v postupu Krajského v Ostravě i Nejvyššího soudu při posouzení otázky platnosti okamžitého zrušení jeho pracovního poměru u vedlejšího účastníka řízení. K němu mělo dojít na základě dopisu stěžovatele ze dne 19. 11. 2009 podaného podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce, jednalo se tedy o situaci okamžitého ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance z důvodu, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu anebo jakoukoli její část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce). Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména polemizuje s právními závěry krajského a Nejvyššího soudu, pokud dospěly k závěru, že jím učiněné okamžité zrušení pracovního poměru bylo neplatné, neboť v jeho případě „nebyl naplněn důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce.“ Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 15:00 do: 30.06.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 184/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, č.j. 7 A 92/2011-270, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2014, č.j. 3 Ads 131/2012-36
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odstavec 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: ABBOTT GmbH &Co.KG., se sídlem Spolková republika Německo, právně zastoupené JUDr. PharmDr. Vladimírem Bíbou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 2, Karlovo náměstí 17
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Státní ústav pro kontrolu léčiv dne 6. května 2008, č.j. SUKLS 9969/2008, stanovil výši úhrady léčivého přípravku TARKA 240/4 mg tbl. – kód 001514 a 0015138, s níž stěžovatelka nesouhlasila. Proto podala odvolání, které Ministerstvo zdravotnictví České republiky zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. Následně podala stěžovatelka správní žalobu, které Městský soud v Praze vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Žalovaný (Ministerstvo zdravotnictví České republiky) však podal kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. dubna 2011, č.j. 3 Ads 48/2010-237, vyhověl, rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Vyslovil přitom právní názor, že stěžovatelka není rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv přímo dotčena ve svých veřejných subjektivních právech, a proto jí nelze přiznat aktivní legitimaci dle ustanovení § 65 odstavce 1 soudního řádu správního, ale toliko dle ustanovení § 65 odstavce 2 soudního řádu správního. Městský soud v Praze, takto zavázán, správní žalobu stěžovatelky zamítl.
Stěžovatelka nepovažuje za správný právní názor, jímž byl Městský soud v Praze rozhodnutím Nejvyššího správního soudu zavázán. Stěžovatelce byl nesprávně přiznán pouze přezkum procesních práv; aplikace hmotných práv byla vyloučena, a to přes opakované odkazy na právní řád České republiky i judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Podle stěžovatelky tak došlo k jejímu nepřiměřenému a nedůvodnému zkrácení v zaručených právech, a k popření účelu a smyslu soudní ochrany.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 15:30 do: 30.06.2015 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3588/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, č. j. 30 Co 328/2013-124, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, č. j. 30 Cdo 2068/2014-148.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, náhrada škody, cena obvyklé nemovitosti.
Označení navrhovatelů: J. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel spatřuje namítané porušení svých základních práv především ve způsobu, jakým se Městský soud v Praze vypořádal s jím uplatněnou žalobou na náhradu škody (1.933.333 Kč s příslušenstvím) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v tehdy platném znění (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu v exekučním řízení proti němu vedeném u Okresního soudu v Prachaticích, když z důvodu provedené exekuce (prodejem nemovitosti v dražbě), která byla ovšem následně zastavena pro zrušení exekučního titulu nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3300/07 ze dne 26. 3. 2009, pozbyl vlastnické právo ke své nemovitosti, a to konkrétně k ideálnímu podílu v rozsahu 11/12 domu a pozemků v k. ú. obec Netolice (dále jen „předmětná nemovitost“). Proti stěžovateli byla nařízena exekuce, ačkoliv podal návrh na odložení exekuce a ústavní stížnost směřující proti exekučním titulům, přičemž však příslušný soud (Okresní soud v Prachaticích) o tomto návrhu nijak nerozhodl. Proto byla provedena exekuce na majetek stěžovatele, a to prodejem předmětné nemovitosti v dražbě za nejnižší podání ve výši 1.066.667 Kč, ačkoliv její odhadní cena činila 1.600.000 Kč a tržní cena pak 3.000.000 Kč. Žalobou požadovaná částka tak představuje rozdíl mezi částkou, za niž byla předmětná nemovitost v dražbě prodána a která byla stěžovateli po zastavení exekuce vyplacena, a tržní hodnotou nemovitosti.
Stěžovatel konkrétně namítá, že obecné soudy sice učinily nespornou skutečnost, že v důsledku nesprávného úředního postupu ze strany soudního exekutora vznikla stěžovateli škoda, neboť se „jeho majetková sféra zmenšila“, nicméně Městský soud v Praze, na rozdíl od Obvodního soudu pro Prahu 2, dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že „nebyla dána odpovědnost (vedlejšího účastníka řízení) za škodu, neboť taková škoda (stěžovateli) nevznikla, když sice pozbyl vlastnictví k nemovité věci, ale náhradou obdržel její hodnotu odpovídající obvyklé ceně v penězích“, na jehož základě také městský soud změnil rozsudek obvodního soudu, kterým byla naopak stěžovateli náhrada škody přiznána (ve výši 1.248.333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 7. 3. 2011 do zaplacení). Ve vztahu k ústavní stížností napadenému usnesení Nejvyššího soudu pak stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud jím podané dovolání „zcela formalisticky“ odmítl jen proto, že dovolatel přesně neuvedl, ze kterého ustanovení občanského soudního řádu dovozuje přípustnost svého dovolání, ačkoliv to z jeho obsahu plyne.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 15:30 do: 30.06.2015 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 402/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3144/2014-882 ze dne 26. 11. 2014 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 243/2010-832 ze dne 20. 1. 2014
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: J. Š., zastoupená Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Praha 2, Americká 17
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 6 v řízení o žalobě o určení vlastnictví se vzájemným návrhem strany žalované zamítl žalobu na určení, že vedlejší účastnice je vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí v k. ú. Dejvice a určil, že je stěžovatelka výlučným vlastníkem těchto nemovitostí. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že jako vlastníka nemovitostí určil vedlejší účastnici. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud následně rozsudek soudu I. stupně opět změnil tak, že určil jako vlastníka nemovitostí vedlejší účastnici a zamítl žalobu stěžovatelky. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatelka uvedla, že ve věci není sporu o tom, že uzavřela kupní smlouvu o převodu nemovitostí s p. H. v dobré víře, že jedná s vlastníkem nemovitosti zapsaným v katastru nemovitostí, v němž nebyla zapsána žádná poznámka spornosti a ani z jiných okolností nevyplývalo nic, co by dobrou víru stěžovatelky narušovalo. S vedlejší účastnicí a jejími tvrzeními byla podle ústavní stížnosti stěžovatelka poprvé konfrontována až v době po uzavření předmětné smlouvy a poté, kdy bylo její vlastnické právo již zapsáno do katastru nemovitostí, když byla stěžovatelka kontaktována vedlejší účastnicí s tvrzením, že ona je ve skutečnosti pravým vlastníkem nemovitostí, které zdědila po p. Z., a že podpis na kupní smlouvě uzavřené mezi p. Z. a p. H. je padělaný. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že dovolání stěžovatelky proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo Nejvyšším soudem odmítnuto s odvoláním na právní názor velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vyjádřeného v paralelně probíhajícím soudním řízení, v němž Nejvyšší soud nerespektoval právní názory Ústavního soudu vyjádřené v jeho nálezech sp. zn. I. ÚS 2219/12 ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 165/11 ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 143/07 ze dne 25. 2. 2009 a dalších, ani závaznou precedenční povahu jeho nálezů, a setrval na argumentaci vyjádřené již v předchozích (Ústavním soudem překonaných) rozhodnutích Nejvyššího soudu. Rozhodnutí městského soudu pak podle stěžovatelky nabytí vlastnického práva v dobré víře od osoby, která byla zapsána jako nepochybný vlastník nemovitosti ve veřejné evidenci, zcela pominulo. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 16:00 do: 30.06.2015 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3062/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj ze dne 28. června 2012, sp. zn. 10-2012-5154, č.j. 5154/10.72/12/14.3, a Státního inspektorátu práce ze dne 19. října 2012, č.j. 3107/1.30/12/14.3, a rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2013, č.j. 78 Ad 71/2012-41, a Nejvyššího správního soudu ze dne 10. července 2014, č.j. 3 Ads 101/2013-28
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: K. R., právně zastoupen JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Ostrava, Sadová 553/8
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl shledán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 140 odstavce 1 písmeno c) zákona o zaměstnanosti, za což mu bylo možno, dle tehdy platného znění zákona, uložit pokutu až do výše 10.000.000,- Kč, nejméně však 250.000,- Kč. Pokuta tedy byla stěžovateli uložena na samé spodní hranici zákonného rozmezí. K závěru o uložení pokuty dospěl správní orgán na základě kontroly provedené dne 22. února 2012, kdy byla místním šetřením zjištěna fyzická osoby, pracující „na zkoušku“, aniž by mezi ní a stěžovatelem byla uzavřena jakákoliv smlouva. Z předložených podkladů se pak podává, že stěžovatel nezpochybnil, ač poučen, protokol o kontrole.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že prvostupňový orgán nepostupoval podle právního řádu a spáchání správního deliktu neprokázal dostatečně. Nebyly vyslechnuty dotčené osoby, a nebylo přihlédnuto k faktu, že uložená pokuta má pro něj likvidační povahu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí inspektorátu práce a rozsudků krajského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, a to především právo na rovnost, právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2015 16:00 do: 30.06.2015 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: 2 ÚS 2067/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 3. 2014, č. j. 124 EC 22/2012-59.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: TOI TOI, sanitární systémy, s r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před Okresním soudem v Kladně se vedlejší účastnice jako žalobkyně domáhala zaplacení částky 5.088,- Kč s příslušenstvím jako mimosmluvní odměny za poskytování právních služeb. Toto řízení bylo jedním z mnoha skutkově a právě takřka totožných, jež byla u Okresního soudu v Kladně zahájena. V rámci své procesní obrany navrhla stěžovatelka provedení důkazu výslechem svědka L. L. a čtením některých faktur vystavených vedlejších účastnicí za právní služby. Na ústním jednání konaném dne 20. 3. 2014 tyto důkazy nebyly provedeny. V rámci téhož ústního jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici požadovanou částku 5.088,- Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit jí náklady řízení. Odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku neobsahovalo ani zmínku o předmětných důkazních návrzích stěžovatelky a tedy ani důvody, proč navržené důkazy nebyly provedeny.
Stěžovatelka vytkla Okresnímu soudu v Kladně, že se dopustil pochybení označovaného v judikatuře Ústavního soudu jako „opomenutý důkaz“, neboť nijak nerozhodl o jejích důkazních návrzích. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Kladně, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2015 09:00 do: 01.07.2015 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 12/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 14e odst. 4 v části „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“ zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: Soudní výluka při pozastavení dotace
Označení navrhovatelů: Nejvyšší správní soud
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Nejvyšší správní soud (navrhovatel) podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 14e odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, v tehdejším znění, ve slovech „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“. Navrhovatel jej učinil v souvislosti se svojí rozhodovací činností ve věci jím vedené pod sp. zn. 2 As 12/2014, jelikož dospěl k závěru, že výše označené ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem.
V původním řízení se žalobou podanou u Městského soudu v Praze žalobkyně Vysoká škola báňská — Technická univerzita domáhala zrušení rozhodnutí poskytovatele dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 30. 9. 2013 č. j. MSMT 38871/2013 a ze dne 7. 11. 2013 č. j. MSMT-38871/2013-2, kterými ji coby příjemci dotace vyrozuměl o pozastavení plateb na projekt Centrum excelence IT4Innovations ve výši 23 436 947,44 Kč, neboť podle jeho přesvědčení došlo jednáním popsaným v odůvodnění k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. K tomuto pozastavení došlo proto, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dospělo k přesvědčení, že stěžovatel porušil pravidla pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. Městský soud žalobu odmítl a odkázal na § 14e odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, obsahující výslovnou výluku rozhodnutí o pozastavení dotace ze soudního přezkumu. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně jako stěžovatelka kasační stížnost s tím, že i při formální nemožnosti soudního přezkumu opatření vydaných dle § 14e odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech je nevyhnutelné soudní přezkum otevřít cestou ústavně konformního výkladu ustanovení § 14e odst. 4 zákona, a to k posouzení žalobou tvrzených porušení základních zásad činnosti správních orgánů.
Nejvyšší správní soud v řízení o této kasační stížnosti dospěl k názoru, že ustanovení § 14e odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech, v části v níž stanoví, že ze soudního přezkumu jsou vyloučena opatření podle jeho odstavců 1 až 3, jehož je třeba v jeho věci použít, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, neboť je nelze vyložit bez toho, že by stěžovatelka byla zkrácena ve svém právu na soudní ochranu, jež pro ni plyne z čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2015 09:00 do: 01.07.2015 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 742/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. 12 C 307/2010-286 ze dne 21. listopadu 2013, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: Opravné prostředky - řádné Smlouva Důkaz - hodnocení
Označení navrhovatelů: 1) Y. P., a 2) N. D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Společnost UP PROMOTION, s. r. o. (vedlejší účastnice), se vůči prvnímu stěžovateli domáhala u Okresního soudu v Benešově zaplacení částky 3.090,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27. září 2007 spolu uzavřeli smlouvu o propagaci reklamní plochy, v níž se vedlejší účastnice za úplatu zavázala zveřejnit na internetovém serveru www.bestoutdoors.cz 
informace o volné inzertní ploše na vozidle prvního stěžovatele. Vedlejší účastnice tvrdila, že svůj závazek splnila, avšak první stěžovatel sjednanou částku nezaplatil a dnem 4. října 2007 se s její úhradou ocitl v prodlení. Žalovaná částka zahrnovala jednak cenu za poskytnutou službu ve výši 1.890,- Kč včetně DPH, dále smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč a částku 200,- Kč za písemnou upomínku k platbě. V průběhu jednání před soudem prvního stupně oznámila druhá stěžovatelka svůj vstup do řízení jako vedlejší účastnice na straně prvního stěžovatele. Právní zájem na výsledku sporu dokládala tím, že je manželkou prvního stěžovatele a rozhodnutí bude tak mít vliv i na její majetek. Okresní soud v Benešově ve věci rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že žalobě vyhověl, tj. prvnímu stěžovateli uložil zaplatit žalobkyni částku 3.090,- Kč s příslušenstvím, a současně oba stěžovatele zavázal, aby společně a nerozdílně uhradili náklady řízení žalobkyně ve výši 14.757,- Kč.
Okresnímu soudu v Benešově stěžovatelé vytýkají, že postupoval svévolně, když v rozporu s právními předpisy a judikaturou jiných okresních soudů, Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, ale i Evropského soudního dvora, přiznal vedlejší účastnici nároky jí uplatněné. Stěžovatelé poukazují na charakter mezi účastníky uzavřené smlouvy o propagaci reklamní plochy, která je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 51a občanského zákoníku a smlouvou formulářovou, kdy tato podle jejich názoru obsahuje řadu nepřiměřených a tedy neplatných ujednání, jako např. ujednání o automatickém obnovování platnosti smlouvy, o smluvní pokutě či o poplatku za odeslanou upomínku. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Okresního soudu v Benešově, neboť se domnívají, jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Zároveň navrhují zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2015 13:00 do: 01.07.2015 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1119/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 12. 2014, č. j. 0 Nt 319/2014-17 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2015, č. j. 4 To 24/2015-42
Stručná charakteristika: vazba
Označení navrhovatelů: Q. H. X.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl společně s dalšími spolupachateli trestně stíhán pro podezření ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Nejprve byl stěžovatel ponechán rozhodnutím vazebního soudu na svobodě za současného vyslovení dohledu probačního úředníka. Na základě stížnosti podané státním zástupcem bylo toto usnesení stížnostním soudem zrušeno usnesením ze dne 11. 6. 2014 s tím, že stížnostní soud vzal stěžovatele do vazby z důvodu dle § 67 písm. a) trestního řádu (útěková vazba). Stěžovatel byl zadržen Cizineckou policií a dodán do výkonu vazby až 6. 9. 2014 na základě příkazu k dodání do vazby vydaného vazebním soudem dne 6. 8. 2014. Vazba byla prodlužována, stěžovatel podal dne 31. 10. 2014 na stížnostní soud návrh na vydání příkazu k propuštění z vazby, která byla státním zástupcem vyhodnocena jako žádost o propuštění z vazby na svobodu. Vazební soud žádost stěžovatele o propuštění z vazby podle § 71a trestního řádu zamítl a stěžovatele ponechal ve vazbě. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, která byla krajským soudem zamítnuta.
Stěžovatel především namítá, že soudy při rozhodování o jeho vazbě nedodržely zákonnou povinnost v tříměsíční lhůtě od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby přezkoumat, zda vazební důvody stále trvají a případně rozhodnout o jeho ponechání ve vazbě, jak je výslovně uvedeno v § 72 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Děčíně a Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, a to práva na osobní svobodu zaručené v čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a a čl. 5 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na ukládání povinností pouze na základě zákona a v jeho mezích ve smyslu čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.07.2015 13:30 do: 01.07.2015 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3930/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 26/2014-62 ze dne 19. 11. 2014
Stručná charakteristika: právo na informace
Označení navrhovatelů: Seznam.cz, a.s., se sídlem Radlická 10, Praha 5, zastoupená JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 21. 11. 2011 se stěžovatelka obrátila na společnost CHAPS, spol. s.r.o. se žádostí o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Požadovala kompletní a aktualizovaná zdrojová data celostátního informačního systému o jízdních řádech. CHAPS totiž byla na základě smlouvy s Ministerstvem dopravy pověřena vedením celostátního informačního systému o jízdních řádech podle § 17 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě.
Stěžovatelka požadované informace neobdržela, CHAPS namítala, že není povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím, Krajský soud v Brně však rozhodl, že CHAPS je v případě vedení celostátního informačního systému o jízdních řádech veřejnou institucí a vztahuje se na ni tedy při této činnosti povinnost poskytovat informace. Stěžovatelka ani po tomto rozhodnutí soudu požadované informace neobdržela a neobdržela ani žádné rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí požadované informace. Spor pokračoval před Krajským soudem v Brně, který vyhověl žalobě stěžovatelky a uložil CHAPS vyřídit žádost stěžovatelky ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Námitku CHAPS, že stěžovatelka nepodala včas stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím, neshledal důvodnou. Toto rozhodnutí krajského soudu však bylo na základně kasační stížnosti CHAPS zrušeno ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu a žaloba stěžovatelky byla odmítnuta pro nevyčerpání procesních prostředků nápravy, které měla stěžovatelka k dispozici ve správním řízení, neboť stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím podala opožděně. Podle Nejvyššího správního soudu je žadatel o informace povinen nejdříve podat stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a teprve poté podat žalobu podle § 79 soudního řádu správního, a to i v případě, že se domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu poté, co soud jeho původní rozhodnutí o žádosti o informace zrušil. I za této situace totiž stále existuje možnost, že bude nápravy dosaženo přímo u správních orgánů a bude tak možné předejít soudnímu řízení.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že výklad zákona o svobodném přístupu k informacím provedený Nejvyšším správním soudem, konkrétně aplikace lhůty podle § 16a odst. 3 tohoto zákona, byl přepjatě formalistický a zasáhl do jejího ústavně zaručeného práva na informace. Podle stěžovatelky je analogická aplikace tohoto ustanovení nepřípustně extenzivní. Navíc stěžovatelka nemohla v době po zrušujícím rozsudku vůbec vědět, od kdy by jí snad měla plynout lhůta pro podání stížnosti. Nejvyšší správní soud na stěžovatelku klade nároky, které nijak nevyplývají ani ze zákona, ani ze zavedené praxe a soudní judikatury. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na informace a na spravedlivý proces.