Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 27. týden roku 2016

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.06.2016 13:00 do: 28.06.2016 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 905/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnosti proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Olomouci dne 11. prosince 2012 č. j. 0 Nt 3124/2012-3 a č. j. 0 Nt 3125/2012-3
Stručná charakteristika: Domovní prohlídka Nedotknutelnost osoby a soukromí Nedotknutelnost obydlí
Označení navrhovatelů: A. D., zastoupený JUDr. Bronislavou Wittnerovou, MSc., advokátkou se sídlem Jiřího z Poděbrad 9, 779 00 Olomouc,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V prosinci 2012 zaslal policejní orgán k Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci podněty k vydání příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků v Přerově a ve Velkém Týnci kvůli podezření ze spáchání trestného činu porušování autorských práv. Následujícího dne podal státní zástupce návrh na vydání uvedených příkazů. Prohlídka měla být provedena jako neodkladný úkon před zahájením trestního stíhání vzhledem k objemu sdílených dat a vzhledem k tomu, že nájem v daných objektech byl sjednán na dobu určitou do konce února nebo března 2013, přičemž stěžovatel dosud neuhradil nájemné, tudíž existovalo podezření, že změní místo sdílení dat. Okresní soud v Olomouci vydal příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků dne 11. prosince 2012 s odůvodněním, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon, jelikož jiným zajištěním důkazů by hrozilo, že věci důležité pro trestní řízení budou podezřelými osobami odstraněny. Dne 14. ledna 2013 byly provedeny obě prohlídky jiných prostor a pozemků, při nichž byly zajištěny některé věci stěžovatele (PC, tablet, atd.). Dne 15. ledna 2013 oslovil policejní orgán oznamovatele trestného činu za účelem jeho ověření, přičemž vyšlo najevo, že oslovená organizace ve skutečnosti autorem trestního oznámení není. Usnesením policejního orgánu následně byly vráceny věci zajištěné při prohlídce s odůvodněním, že nelze prokázat, že tyto věci byly použity ke spáchání trestného činu, což vycházelo ze závěrů znaleckého posudku. V únoru 2013 bylo trestní stíhání proti neznámému pachateli pro trestný čin porušování autorských práv odloženo. Policejní orgán v příslušném usnesení uvádí, že ke skutku nemohlo dojít, neboť se stejná osoba nemohla připojovat z obou míst najednou a stěžovatel získal připojení až poté, co měly být první soubory sdíleny.
Stěžovatel zpochybňuje postup orgánů činných v trestním řízení, když trestní řád požaduje, aby zkoumaly a prošetřovaly všechny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Hlavní pochybení stěžovatel spatřuje v tom, že k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků došlo ještě před zahájením trestního stíhání, aniž by bylo řádně odůvodněno, proč se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný. Jelikož dle stěžovatele v daném případě neexistoval legitimní důvod pro provedení prohlídky, neexistoval ani důvod pro zajištění věcí, které patří stěžovateli. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení příkazů vydaných Okresním soudem v Olomouci, neboť se domnívá, že jím došlo porušení jeho práva na ochranu soukromí, nedotknutelnost obydlí, práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces, přičemž také uvádí, že došlo k porušení výhrady zákona při ukládání povinnosti.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.06.2016 14:00 do: 28.06.2016 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 7/15
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů
Stručná charakteristika: osvojení dítěte registrovaným partnerem
Označení navrhovatelů:  Městský soud v Praze
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Městský soud v Praze navrhuje zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Návrh byl podán v souvislosti s řízením ve správním soudnictví, kterým žalobce u městského soudu napadl rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru správních činností ve zdravotnictví a sociální péči, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Úřadu městské části Praha 13, odboru sociální péče a zdravotnictví. Správní řízení o žádosti žalobce o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli bylo zastaveno, neboť žalobce žije v registrovaném partnerství. Osvojení je v těchto případech zakázáno ustanovením § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství.

Městský soud v odůvodnění návrhu uvádí, že důvod zákazu osvojení v těchto případech plyne přímo ze zákonné úpravy, podle níž samotná existence registrovaného partnerství brání tomu, aby se jeden z partnerů mohl stát osvojitelem dítěte, a jiné skutečnosti se za této situace nezjišťují. Navrhovatel poukazuje na čl. 1 Listiny základních práv a svobod a na čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které zakazují jakoukoliv formu diskriminace. Poukázat lze rovněž na čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie, výslovně zakazující diskriminaci z důvodu sexuální orientace. Navrhovatel konstatuje, že pokud by žadatel o osvojení nežil v manželství a ani v registrovaném partnerství, mohl by se za určitých podmínek stát osvojitelem. Pokud však žije v registrovaném partnerství, platí zákaz osvojení již z tohoto titulu, aniž by byly posuzovány okolnosti, zda takový žadatel je schopen vytvořit odpovídající zázemí pro řádnou výchovu dítěte. Tyto skutečnosti představují rozdíly, které jsou neodůvodněné a ani neexistují rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.06.2016 09:00 do: 29.06.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 756/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 8. 12. 2015 č. j. 60 Co 338/2015-841 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 3. 2015 č. j. P 106/2007-775
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na rodičovskou péči
Označení navrhovatelů:  M. N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

K návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného pro nezletilou dceru bylo rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně výživné otce pro nezletilou zvýšeno od 1. 9. 2014 z částky 3 600 Kč na částku 3 900 Kč měsíčně. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2014 do 28. 2. 2015 ve výši 1 800 Kč bylo otci uloženo zaplatit k rukám stěžovatelky nejpozději do tří dnů od právní moci rozsudku. Návrh otce na snížení výživného byl zamítnut a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podali otec i stěžovatelka odvolání, na základě něhož Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh stěžovatelky na zvýšení výživného zamítl.

Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že se obecné soudy při rozhodování o zvýšení výživného pro nezletilou nevypořádaly se všemi hledisky, která jsou dle zákonné úpravy relevantní a uceleně neposoudily všechny okolnosti, které v řízeních před obecnými soudy vyšly najevo.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.06.2016 10:00 do: 29.06.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 520/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015 č. j. 3 Tdo 1129/2015-37, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 67 To 167/2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 3. 2015 sp. zn. 41 T 63/2014
Stručná charakteristika:  Křivé obvinění a presumpce neviny
Označení navrhovatelů:  V. E. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl obžalován ze spáchání zločinu křivého obvinění, kterého se měl dopustit svým lživým trestním oznámením v reakci na incident, při němž byl v noci nejprve dvěma revizory přistižen při jízdě prostředkem pražské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu, revizorům neprokázal svou totožnost a byla přivolána hlídka Policie České republiky. Obžaloba stěžovatele vinila z toho, že ve svém trestním oznámení lživě uváděl, že jej při incidentu revizoři fyzicky napadli, prohledávali mu kapsy atd. a přítomní policisté tomu jen nečinně přihlíželi, a že při incidentu stěžovatel utrpěl lehké zranění a došlo k poškození jeho batohu na notebook; přičemž v důsledku tohoto oznámení byli dotčení policisté i revizoři prověřováni ve věcech podezření ze spáchání trestných činů, která však nebyla prokázána.

Obvodní soud pro Prahu 6 věc nejprve vrátil státnímu zástupci k došetření, Městský soud v Praze následně nařídil obvodnímu soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Obvodní soud poté stěžovatele uznal vinným ze zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), písm. e) trestního zákoníku a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Proti rozsudku obvodního soudu se odvoláním bránil stěžovatel i státní zástupkyně; načež městský soud zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině odsoudil stěžovatele k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dále zamítl odvolání státní zástupkyně. Rozsudek městského soudu stěžovatel napadl dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

V ústavní stížnosti stěžovatel obecným soudům vytýká několikero pochybení. Zaprvé stěžovatel poukazuje na nezákonnou ingerenci městského soudu do rozhodovací pravomoci obvodního soudu, jež předcházela vydání odsuzujícího rozsudku obvodního soudu a zatížila další rozhodování obecných soudů ve věci. Dále stěžovatel také poukazuje na nedostatky v dokazování, skutkových zjištěních i právních závěrech soudů a připomíná princip presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena celá řada jeho ústavně zaručených práv.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2016 10:00 do: 30.06.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 919/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2015 č. j. 8 To 645/2015-151 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. října 2015 sp. zn. 3 T 141/2014
Stručná charakteristika: práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů:  PhDr. O. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Klatovech zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení. V původním trestním řízení byl stěžovatel rozsudkem, který nabyl právní moci dne 29. dubna 2015, uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit celkem třikrát, kdy ve dnech 15. března, 5. srpna a 17. září 2014 měl řídit na různých komunikacích v okolí Úborska, okr. Klatovy, přestože rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. června 2014 a stěžovatel se o něm dozvěděl nejpozději dne 15. července 2014 ve 14:00 hodin, kdy jej prokazatelně osobně převzal. Za toto jednání mu soud uložil peněžitý trest ve výši 30 000 Kč a trest zákazu činnosti ve výměře 1 rok. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. dubna 2015 zamítl a rozsudek soudu prvého stupně tak nabyl právní moci. V návrhu na povolení obnovy stěžovatel uvedl, že podal podnět k posouzení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým mu byl uložen zákaz činnosti, v přezkumném řízení. V jeho rámci Ministerstvo dopravy rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy zrušilo a věc vrátilo k novému projednání. Rozhodnutí magistrátu tak bylo dle názoru stěžovatele zrušeno s právními účinky ex tunc k 26. červnu 2014 a stěžovatel tedy nemohl ve dnech 15. července, 5. srpna a 17 září 2014 řízením motorového vozidla mařit jeho výkon, protože mu tato činnost nebyla zakázána. Pokud by ke zrušení tohoto správního rozhodnutí došlo do doby vynesení odsuzujícího rozsudku, mohla by tato skutečnost odůvodnit zproštění obžaloby. Podle názoru stěžovatele se tak jedná o novou skutečnost, kterou stěžovatel nemohl v průběhu trestního řízení uplatnit. Soud prvého stupně jeho návrhu nevyhověl. V napadeném usnesení dospěl k závěru, že zde nejsou takové skutečnosti či důkazy, které jsou k povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 278 trestního řádu nutné. Krajský soud, který stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvého stupně zamítl, k tomu dodal, že způsobilost skutečností nebo důkazů, které vyšly najevo, změnit původní rozhodnutí, je vždy třeba posuzovat podle právního stavu existujícího v době vydání původního rozhodnutí.

Dle stěžovatele trpí napadená rozhodnutí obecných soudů nedostatečným odůvodněním. Obecné soudy mu znemožnily obhájit se v trestním řízení, které proti němu bylo vedeno pro skutek, který vzhledem k rozhodnutí přezkumného orgánu o zrušení správního rozhodnutí o uložení sankce, nemohl být trestným činem. Pokud obecné soudy obnovu trestního řízení nepovolily, odmítly poskytnout ochranu stěžovatelovým ústavně zaručeným právům, zejména právu na to být trestně stíhán pouze z důvodu, který stanoví zákon, zaručenému čl. 8 odst. 2 Listiny. Podle názoru stěžovatele tak porušily i jeho ústavně zaručené právo, aby za trestné jednání bylo považováno jen takové jednání, které je jako trestný čin vymezeno v zákoně, zaručené čl. 39 Listiny.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2016 10:30 do: 30.06.2016 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 794/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2015, č. j. 8 To 617/2015-240, kterým se nařizuje, aby byla věc projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem
Stručná charakteristika:  Právo na zákonného soudce, přikázání věci k projednání a rozhodnutí senátu v jiném složení
Označení navrhovatelů:  J. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je stíhán pro přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku nebo nálezu podle ustanovení § 350 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Stěžovatel byl Okresním soudem v Chebu zproštěn obžaloby, neboť se ho nepodařilo ze spáchání trestného činu usvědčit. K odvolání státního zástupce Krajský soud v Plzni rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stejný samosoudce Okresního soudu v Chebu poté opět stěžovatele zprostil obžaloby. K odvolání státního zástupce krajský soud rozsudek znovu zrušil, dle mínění odvolacího soudu samosoudce nerespektoval jeho pokyny a právní názor obsažený v prvním zrušovacím rozhodnutí a proto zároveň nařídil, aby věc projednal jiný samosoudce okresního soudu.

Stran namítaného porušení ústavně chráněných práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stěžovatel uvádí, že odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když při svém rozhodování nevzal v potaz veškeré podstatné skutečnosti, zabýval se pouze důkazy a výpověďmi svědků, které vyznívali v jeho neprospěch, a nerespektoval zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo. Dále stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v pořadí druhým usnesením krajského soudu došlo k porušení jeho ústavně chráněného práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny. Podle stěžovatele je nutno vycházet z obecně proklamované zásady, že k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudci podle ustanovení § 262 trestního řádu má docházet pouze ve výjimečných případech, neboť jedním z účelů práva na zákonného soudce je vyloučení svévolné manipulace při přidělování věcí jednotlivým soudcům, jakož i zajištění nestranného rozhodování nezávislým soudcem.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.06.2016 11:00 do: 30.06.2016 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3623/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 195/2015-95 ze dne 2. října 2015
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Ing. J. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 domáhal proti vedlejší účastnici ve smyslu ustanovení § 176 a násl. občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1003 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ochrany rušené držby bytu v Praze 4. Žalobě Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl a vedlejší účastnici uložil, aby se zdržela dalšího vypuzení stěžovatele z výše uvedené bytové jednotky a aby obnovila stav před vypuzením. Současně vedlejší účastnici stanovil bytovou jednotku vyklidit, zpřístupnit a předat stěžovateli. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze usnesením napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na ochranu rušené držby jako nedůvodnou zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud doplnil dokazování o listiny předložené vedlejší účastnicí v odvolání. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že z obsahu listin nevyplývá, že by držba stěžovatele byla před podáním žaloby trvala a měla znak pokojnosti. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel (souběžně s ústavní stížností) dovolání, které však následně vzal v celém rozsahu zpět, pročež Nejvyšší soud dovolací řízení usnesením zastavil a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

Stěžovatel především namítá, že se nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit nařízeného jednání odvolacího soudu, soud jeho omluvu přijal, nicméně i přes to, že stěžovatel trval na osobní účasti při jednání, soud nařízené jednání zrušil a poté rovnou rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením. Odvolací soud dle stěžovatele navíc prováděl doplnění dokazování, k němuž se stěžovatel ani nemohl vyjádřit. Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.