III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.07.2014 09:15 do: 08.07.2014 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2407/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2013 č. j. 23 Cdo 3101/2011-152
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na ochranu majetku
Označení navrhovatelů: STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN, státní podnik, se sídlem v Praze 1, Růžová 943/6
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se žalobou domáhala na žalovaném – Rozhodčím soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky – vrácení peněžitého plnění v podobě jedné poloviny poplatku (poplatek činil 1.000.000 Kč), který uhradila v rozhodčím řízení, zastaveném poté, co vzala svůj návrh na zahájení rozhodčího řízení zpět. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu o zaplacení částky 500 000 Kč s 9,25% úrokem z prodlení zamítl. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 496 500 Kč s 8,25% úrokem z prodlení. Ve svých právních závěrech vyšel odvolací soud z charakteru rozhodčího řízení, jehož účelem je snazší a rychlejší řízení oproti řízení soudnímu, jeho důsledkem však nemůže být větší postih účastníka oproti soudnímu řízení tak, jak se to stalo v této věci. Nejvyšší soud rozhodl napadeným rozsudkem, že rozsudek Městského soudu v Praze (s výjimkou části výroku pod bodem I, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (s výjimkou části výroku pod bodem I, ve které byla žaloba zamítnuta v rozsahu částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení) se zrušují a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud založil své rozhodnutí implicitně na závěru, že obecným soudům přísluší v občanském soudním řízení přezkoumávat rozhodnutí rozhodčího soudu o nevrácení poplatku za rozhodčí řízení v případě zastavení rozhodčího řízení. S tímto právním názorem se dovolací soud neztotožnil. Soud však nemá pravomoc ke zrušení usnesení rozhodce či stálého rozhodčího soudu a nemá též pravomoc rozhodnutí rozhodce či stálého rozhodčího soudu měnit. I rozhodnutí o nevrácení části zaplaceného poplatku za rozhodčí řízení je rozhodnutím stálého rozhodčího soudu. Soudy proto rozhodly o věci, která nenáleží do pravomoci soudu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že vedlejší účastník, tj. rozhodčí soud, je právnickou osobou soukromoprávní povahy, a jakýkoli právní nárok vznesený vůči němu, tj. nárok na plnění z titulu bezdůvodného obohacení (úhrada části poplatku za rozhodčí řízení, který si vedlejší účastník neoprávněně ponechal bez platného právního důvodu) je taktéž soukromoprávní povahy. Ve sporu před obecnými soudy se nejednalo o vzájemný majetkový spor, který je vyňat z možnosti přezkoumání obecným soudem, ani o přezkoumatelnost rozhodnutí rozhodčího soudu jako takového. Jedná se o nárok vzniklý mezi dvěma subjekty z právního vztahu, z nichž ani jeden není druhému nadřízen nebo podřízen. Nejvyšší soud se s posuzovanou otázkou pravomoci obecného soudu k rozhodování o předmětném nároku stěžovatele vůči vedlejšímu účastníkovi vypořádal formálně. Stěžovatelka má tedy dle svého názoru právo, aby její občanskoprávní nárok na plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení, uplatněný vůči vedlejšímu účastníkovi, byl projednán nezávislým a nestranným soudem. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2014 09:00 do: 09.07.2014 09:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1398/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2012 č. j. 12 Co 67/2012-114, usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 12. 2011 č. j. 9 Nc 3740/2008-83 a exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5 ze dne 4. 11. 2011 č. j. 067 EX 101323/08-50, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 9. 2012 č. j. 9 Nc 3740/2008-222 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5 ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101323/08-88, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3732/2008-295 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5 ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101331/08-109, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3747/2008-283 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5 ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101316/08-125, a proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 2013 č. j. 9 Nc 3743/2008-210 a příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorského úřadu pro Prahu 5 ze dne 27. 7. 2012 č. j. 067 EX 101320/08-91
Stručná charakteristika: náklady exekuce, spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: D. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Oprávněný Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s., podal v červenci roku 2008 proti stěžovatelce jako povinné celkem šest návrhů na nařízení exekuce, a to na základě pravomocných a vykonatelných rozhodnutí (platebních rozkazů) vydaných Okresním soudem Plzeň-jih v roce 1999. Stěžovatelka všechny své pohledávky uplatněné z titulu dlužného jízdného a uložené pokuty uhradila již v roce 2004. Dne 30. 9. 2008, tedy ještě před doručením usnesení o nařízení exekuce (pravomocných až v druhé polovině roku 2009), dobrovolně zaplatila i částku za náklady nalézacího řízení v celkové výši 15 912 Kč. Soudem nařízené exekuce tedy byly částečně zastaveny a dále vedeny již pouze pro náklady soudního exekutora a náklady oprávněného.
Stěžovatelka v ústavních stížnostech především namítá, že při přiznání náhrady nákladů exekučního řízení oprávněnému, který byl v exekučních věcech převážně neúspěšný, a soudnímu exekutorovi, jenž v rámci předmětných exekucí na jistině a nákladech nalézacího řízení nevymohl nic, by byla stěžovatelka nucena z bagatelního dluhu uhradit oprávněnému a soudnímu exekutorovi na nákladech zcela nepřiměřenou částku, což není ústavně (ani judikatorně) aprobovatelné. Zdůraznila rovněž pochybení soudního exekutora spočívající v tom, že nedošlo ke spojení proti ní vedených exekučních řízení, přestože tento postup stěžovatelka sama navrhla a ačkoli pro něj byly splněny podmínky. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavních stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů a soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., s odůvodněním, že jimi byl porušen čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR a došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2014 09:00 do: 09.07.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 475/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2012, č. j. 8 Cmo 258/2012-103, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2012, č. j. 4 Cm 68/2010-89,
Stručná charakteristika: spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Statutární město Brno
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou ze dne 10. 5. 2010 domáhal po obchodní společnosti INTER-STAV, spol. s r. o. zaplacení částky ve výši 17.256.174 Kč, jakožto nároku z odpovědnosti za vady vzniklé v souvislosti s realizací Smlouvy o dílo ze dne 24. 10. 2010, jejímž předmětem byl závazek zhotovitele pro stěžovatele provést zhotovení dokumentace pro provedení stavby a komplexní zhotovení díla – provedení stavby „Bytový dům Konopiska Brno-Bosonohy“. Krajský soud řízení posléze řízení zastavil s tím, že stěžovatel nemá způsobilost být účastníkem řízení a vrchní soud v řízení o odvolání postupoval stejně.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítané porušení svého základního práva na spravedlivý proces spatřuje zejména ve skutečnosti, že Krajský soud v Brně napadeným usnesením zastavil řízení o jím podané žalobě, a to s odkazem na ust. § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy platném znění, dle něhož soud řízení zastaví, jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, ačkoliv se v nyní projednávaném případě o takovou neodstranitelnou podmínku nejednalo. Krajský soud za takovou neodstranitelnou podmínku řízení totiž považoval neexistenci aktivní věcné legitimace na straně stěžovatele coby žalobce, což však zcela nesprávně dovodil ze skutečnosti, že se stěžovatel v předmětné žalobě identifikoval jako „Statutární město Brno, městská část Brno-Bosonohy, Bosonožské nám. 1, Brno, 642 00“, přičemž městské části jsou dle ust. § 20 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v tehdy platném znění, organizačními jednotkami a nemají právní subjektivitu. S tímto právním názorem krajského soudu, který k odvolání stěžovatele potvrdil i Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením, stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje. Předně má za to, že i z citovaného označení lze dovodit, že účastníkem řízení je „Statutární město Brno“, byť s nesprávně uvedeným sídlem. Pokud obecné soudy k takovému závěru nedospěly, měly pak stěžovateli dát procesní prostor cestou výzvy k odstranění vady tyto nesrovnalosti v označení žalobce včas napravit a nikoliv ihned přistoupit k zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že tak neučinily, zasáhly svým postupem do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2014 09:15 do: 09.07.2014 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 581/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2013 č. j. 24 Co 182/2012-246 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 č. j. 28 Cdo 2639/2013-267
Stručná charakteristika: restituce podle zákona o půdě, právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů: hlavní město Praha
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V posuzované věci probíhalo před obecnými soudy řízení, jehož předmětem byla žaloba hlavního města Prahy, které nabylo nemovitost podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 29. 11. 2007 č. j. PÚ 144/07. Tímto rozhodnutím bylo stanoveno, že Ing. R. U. (první z vedlejších účastníků a restituent-osoba oprávněná jako právní nástupce podle rozhodnutí pozemkového úřadu; druhá vedlejší účastnice Ing. E. během řízení před obecnými soudy zdědila ideální polovinu všech restitučních nároků po úmrtí svého otce, jemuž byla nemovitost odňata) je vlastníkem pozemku parc. č. 1322/2, ostatní plocha o výměře 1304 m2, na listu vlastnictví č. 868 pro katastrální území Troja, obec Praha. Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 9. 2011 tak, že žalobu stěžovatelky, jež se domáhala, aby soud určil, že nynější vedlejší účastníci nejsou vlastníky předmětného pozemku z důvodu jeho zastavěnosti podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, zamítl. Odvolací soud rozsudkem ze dne 11. 3. 2013 napadený prvostupňový rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl s konstatováním, že se otázkou zastavěnosti pozemku podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě opakovaně zabýval. Podle něj jak dovolací soud, tak i Ústavní soud vycházejí ve své relevantní judikatuře z okolností jednotlivých případů. Jestliže zákon hovoří o podmínkách nevydání pozemku, z nichž plyne mj. požadavek bezprostřední funkční souvislosti pozemku se stavbou, pak je třeba interpretovat restituční předpis podle konkrétní situace a s ohledem na citlivost restitučních vztahů.
Stěžovatelka tvrdí, že předmětný pozemek je zastavěn stavbou místní komunikace. Na pozemku roste silniční vegetace, jež je příslušenstvím místních komunikací „NN 3250" a Mazurská. Pokud je zeleň na pozemku zelení komunikační, a tedy příslušenstvím místních komunikací, je třeba předmětný pozemek považovat za pozemek zastavěný těmito komunikacemi, a tedy zastavěný i ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Stěžovatelka cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu zn. 28 Cdo 2494/2009, v němž soud uzavřel, že restituční předpisy mají za jeden z cílů nevyvolat odlišnost vlastníků pozemku a stavby na něm stojící. Ke shodnému závěru podle ní došel dovolací soud též v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3016/2012 stran pozemku parc. č. 2401/88 v kat. úz. Stodůlky, jenž má shodný charakter jako pozemek nyní posuzovaný. V ústavní stížnosti se argumentuje i skutečností, že v důsledku vydávání pozemků tohoto druhu (tj. pozemků obecně užívaných) pozemkovými úřady čelí hlavní město Praha v současné době značnému množství žalob podávaných nabyvateli pozemků – restituenty, kteří se domáhají plateb z titulu bezdůvodného obohacení v řádu desítek miliónů Kč s tvrzením, že tyto pozemky jsou městem užívány.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2014 10:00 do: 09.07.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3528/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 24. 6. 2013, č. j. 63 A 10/2012-42, a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2013, č. j. 6 As 118/2013-28
Stručná charakteristika: Doručování ve správním řízení
Označení navrhovatelů: Mgr. L. E., zast. JUDr. Alexanderem Šoljakem, advokátem se sídlem Liberec, U Soudu 363/10
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel podal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč za spáchání dopravního přestupku a náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žaloba byla soudem zamítnuta jako nedůvodná. Stěžovatel tvrdí, že mu rozsudek krajského soudu ze dne 24. 6. 2013 nebyl řádně doručen, když nebyl doručen jeho právnímu zástupci, jehož plná moc byla v té době již na soudu založena, ale byl doručen přímo stěžovateli. Navíc byl stěžovateli doručen nikoliv na trvalou nebo doručovací adresu stěžovatele jako účastníka řízení – fyzické osoby, ale do sídla jeho advokátní kanceláře. Stěžovatel tvrdí, že pokud mu nebyl rozsudek řádně doručen, nemohla začít ani běžet lhůta pro podání opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. Nicméně poté, co se stěžovatel o rozhodnutí krajského soudu dozvěděl, podal prostřednictvím svého právního zástupce k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, která byla usnesením ze dne 11. 9. 2013 odmítnuta z důvodu jejího tvrzeného opožděného podání. Stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno především jeho právo na spravedlivý proces a prostřednictvím ústavní stížnosti se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů.