IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.07.2018 14:00 do: 23.07.2018 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1272/18
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.ledna 2018, č. j. 3 Tdo 1553/2017-117
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces; hodnocení důkazů a naplnění skutkové podstaty trestného činu
Označení navrhovatelů: M. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud v Hradci Králové uznal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu podvodu (body 1, 2, 5, 7, 8 a 9) spáchaného dílem ve spolupachatelství a dílem samostatně, a za to jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků podmíněně odloženému na zkušební dobu tří a půl roků. Současně byli všichni obvinění zproštěni obžaloby pro skutky uvedené ve výrokové větě rozsudku, neboť skutky nebyly trestným činem. K odvolání obviněných i státního zástupce zrušil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2017 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině v bodech 5, 7 – 9, v celém výroku o trestu i náhradě škody, a nově stěžovatele uznal vinným ze spáchání trestného činu podvodu dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství. Odsoudil jej za to a za trestný čin, ohledně něhož zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti roků a k trestu zákazu specifikované činnosti. Současně byli obvinění zproštěni obžaloby pro skutek ve výroku podrobně popsaný. Následně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. června 2017 podle analogie § 259 odst. 3 trestního řádu z opaku a § 259 odst. 2 téhož zákona doplnil rozsudek ze dne 24. 5. 2017 a trest zákazu činnosti uložil stěžovateli na pět let, dalším obviněným na čtyři roky. Nejvyšší soud k dovolání odsouzených i nejvyššího státního zástupce zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2017 ve výrocích o trestu (výrok I.), jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pozbyla-li vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, podkladu, včetně rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2017 (výrok II.), a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (výrok III.). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. března 2018 při nezměněném výroku o vině a náhradě škody nově odsoudil stěžovatele k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti roků, a uložil mu trest zákazu specifikované činnosti na pět roků.
Stěžovatel namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, tedy že soudy hodnotily jen důkazy v jeho neprospěch stěžovatele a opačné pominuly. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.07.2018 09:00 do: 24.07.2018 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 277/18
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice ze dne 30. 11. 2017 č. j. 22 Co 326/2017-255.
Stručná charakteristika: Náklady řízení.
Označení navrhovatelů: K. W., J. W.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
U Okresního soudu ve Svitavách bylo vedeno řízení o návrhu žalobkyně (v řízení u Ústavního soudu vedlejší účastnice) o zřízení věčného břemene chůze a jízdy. Vedlejší účastnice vzala svůj návrh zpět poté, co bylo příslušnými správními orgány rozhodnuto, že předmětná pozemní komunikace je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Okresní soud proto řízení usnesením zastavil a přiznal vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu, neboť měl za to, že žaloba byla podána důvodně a vzata zpět pro chování stěžovatelů, kteří žalobkyni bránili v užívání uvedeného pozemku. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice svým rozhodnutím změnil usnesení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podaná žaloba byla od počátku nedůvodná, o nákladech řízení proto mělo být rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a náklady měla hradit žalovaným žalobkyně, protože procesně zavinila zastavení řízení. Odvolací soud však dospěl nakonec k závěru, že je namístě aplikovat ust. § 150 o. s. ř., a to s ohledem na chování stěžovatelů, kteří měli žalobkyni dlouhodobě znemožňovat přístup k jejím nemovitostem po veřejně přístupné komunikaci; chovali se tak v rozporu se svými zákonnými povinnostmi a nemělo by jim být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatelé namítají, že soud při svém rozhodování o nákladech řízení aplikoval ust. § 150 o. s. ř., přičemž o této možnosti je nijak nevyrozuměl, čímž jim také neumožnil vznášet námitky, které mohly aplikaci citovaného ustanovení ovlivnit. K soudem uvedenému tvrzení o chování stěžovatelů a ke zjištění těchto skutečností nebylo prováděno žádné dokazování. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.07.2018 09:30 do: 24.07.2018 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3375/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017 č. j. 23 Cd 2988/2017-536 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2017 č. j. 8 Cmo 272/2014-512.
Stručná charakteristika: Náklady řízení.
Označení navrhovatelů: DARE-EUROOKNA,s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se žalobou ze dne 10. 12. 2004 domáhala po žalované společnosti Kaláb-stavení firma, spol. s r.o. (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník) zaplacení jistiny a smluvní pokuty. Dne 21. 3. 2005 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 76 708 Kč, který však neuhradila. Podáním ze dne 14. 10. 2005 vzala žalobu částečně zpět, a to v částce smluvní pokuty ve výši 1 363 091 Kč. Soud prvního stupně vydal dne 31. 10. 2005 usnesení, kterým řízení o smluvní pokutě zastavil. Po zaplacení soudního poplatku ve výši 7 580 Kč byl vydán platební rozkaz pro zaplacení částky 189 318,20 Kč s příslušenstvím, který byl na základě odporu vedlejšího účastníka zrušen, a ve věci bylo následně několikrát rozhodováno. Poté, co byl v pořadí druhý rozsudek Vrchního soudu v Olomouci Nejvyšším soudem zrušen, vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náklady řízení ve výši 196 112 Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu vyšel z toho, že ohledně smluvní pokuty bylo řízení zastaveno na základě zpětvzetí žaloby stěžovatelky z jiných důvodů než pro chování vedlejšího účastníka. S ohledem na to, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, odvolací soud vyšel při určení výše nákladů řízení z poměru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků a tento poměr vypočetl 12,2 % ku 87,8 % ve prospěch vedlejšího účastníka a dovodil, že vedlejší účastník má právo na náhradu 75,6 % účelně vynaložených nákladů řízení. Dovolací soud dovolání stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozhodnutím následně odmítl, neboť dospěl k závěru, že dovolatelkou předestřená otázka, zda zpětvzetí části žaloby před zaplacením soudního poplatku a následné zastavení soudního řízení v této části má dopad na posouzení poměrného úspěchu stran ve věci při posuzování výše náhrady nákladů řízení, není právní otázkou, která by v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla vyřešena. V tomto směru odkázal na svou judikaturu sp. zn. 33 Cdo 2890/2017a 6 Cz 74/67.
Stěžovatelka s právními závěry soudů ohledně své povinnosti hradit náklady řízení žalované nesouhlasí. Je přesvědčena, že soudy chybně posoudily úspěch a neúspěch stěžovatelky a vedlejšího účastníka. Zdůrazňuje, že za část žaloby, obsahující požadavek na úhradu smluvní pokuty, nebyl uhrazen soudní poplatek a toto řízení bylo zastaveno ještě dříve, než byly zahájeny jakékoliv úkony související s daným řízením. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a vrchního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.07.2018 14:00 do: 24.07.2018 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 3/16
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 4 věty druhé zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 333/2014 Sb.
Stručná charakteristika: návrh na zrušení tzv. pravidla desetinásobku, tj. ustanovení podle nějž souhrn zůstatků vkladů člena spojený s úrokem nebo obdobnou výhodou nesmí překročit desetinásobek souhrnu jeho splaceného základního členského vkladu a splaceného dalšího členského vkladu
Označení navrhovatelů: Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 4 věty druhé zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 333/2014 Sb. podala skupina 21 senátorů (navrhovatelka), za kterou jedná senátorka JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D. Zákonem č. 333/2014 Sb. byl zákon č. 87/1995 Sb. novelizován mj. tak, že do ustanovení § 3 odst. 4 byla s účinností od 1. 7. 2015 vložena věta: „Souhrn zůstatků vkladů člena spojený s úrokem nebo obdobnou výhodou nesmí překročit desetinásobek souhrnu jeho splaceného základního členského vkladu a splaceného dalšího členského vkladu“. V uvedené novele zákona o spořitelních a úvěrních družstvech upravil Parlament – na návrh vlády a z podnětu České národní banky – celou řadu pravidel s cílem řešit narůstající nestabilitu v sektoru družstevních záložen, a to i prostřednictvím „pravidla desetinásobku“, jež by mělo zvýšit zájem členů o hospodaření dané družstevní záložny; právě toto pravidlo považuje navrhovatelka za protiústavní.
V důsledku novelizovaného znění § 3 odst. 4 podle navrhovatelky není jedna jedenáctina celkového objemu peněžních prostředků, jež jsou do družstevní záložny vloženy, chráněna systémem pojištění vkladů, čímž jsou podle navrhovatelky „klienti družstevních záložen znevýhodněni oproti klientům bank“, a tím dochází k porušení čl. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť dochází k porušení práva vlastnit majetek, práva podnikat (v tom smyslu, že napadená právní úprava způsobuje tzv. rdousící efekt) a práva nebýt diskriminován; napadenou částí zákonného ustanovení je podle navrhovatelky navíc porušen i princip předvídatelnosti práva a ochrany legitimního očekávání.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.07.2018 16:00 do: 24.07.2018 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 4045/16
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2016 č. j. 21 Cdo 2686/2016-322 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2016 č. j. 18 Co 250/2015-289
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. M., D. M., V. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně bylo určeno, že vedlejší účastnice 1) a M. N., nejsou dědici po zůstavitelce I. N. Proti rozsudku okresního soudu podali vedlejší účastnice jako žalované odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Brně byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že se zamítá žaloba na určení, že vedlejší účastnice 1) a M. N. nejsou dědici po I. N. Krajský soud dospěl k závěru, že závěť I. N., kterou zůstavitelka ustanovila univerzálními dědici vedlejší účastnici 1) a M. N., je platná, takže žaloba na určení, že vedlejší účastnice 1) a M. N. nejsou dědici po I. N., není důvodná. Rozsudek krajského soudu napadli stěžovatelé dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatelé namítají, že krajský soud vycházel pouze z výpovědí svědků K. D. a M. D., které považoval za zásadní důkaz a zcela pominul ostatní v řízení provedené důkazy. Hodnocení důkazů, jak je provedl krajský soud, podle stěžovatelů činí jeho rozhodnutí nepřesvědčivým, nespravedlivým a ve svém důsledku znamená zásah do jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.