Přehled jednání Ústavního soudu pro 34. kalendářní týden roku 2017

18.08.2017

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.08.2017 09:00 do: 22.08.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 22/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 3. 3. 2015, č. j. Nc 121/2013-242, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2016, č. j. 13 Co 165/2015-330
Stručná charakteristika:  právo na styk rodiče s dětmi v průběhu výkonu trestu odnětí svobody
Označení navrhovatelů:  P.S., zast. advokátkou Mgr. Martou Ptáčkovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov bylo rozhodnuto o svěření nezletilého syna stěžovatele do výchovy matky a upravena vyživovací povinnost stěžovatele k synovi. Soud rovněž zamítl návrh stěžovatele, kterým se domáhal změny výchovy u nezletilé dcery a rozhodl o snížení výživného stěžovateli na tuto nezletilou. Styk stěžovatele s oběma nezletilými dětmi upravil soud tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nimi každý sudý víkend v roce od pátku 15 hodin do pondělí 8 hodin a dále každé úterý a čtvrtek od 15 hodin do 8 hodin následujícího dne. Jako místo, kde si má stěžovatel nezletilé vyzvedávat a předávat, byla stanovena mateřská škola, kterou obě děti navštěvují.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2016 bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatele, směřujícího proti těm výrokům rozsudku okresního soudu, které se týkaly úpravy výchovy nezletilého syna a jimiž byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu výchovy nezletilé dcery. Krajský soud rovněž změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že styk stěžovatele s nezletilými potomky se neupravuje.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti oběma rozhodnutím, které dle jeho přesvědčení porušily řadu jeho základních práv a svobod. V době od vyhlášení rozsudku okresního soudu do chvíle, kdy se věcí zabýval soud odvolací, stěžovatel nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Na tuto skutečnost musel odvolací soud ve svém rozhodnutí reagovat, podle stěžovatele tak však z velké části učinil chybně. Pochybení stěžovatel shledává v rozhodnutí o styku s dětmi a o vyživovací povinnosti. Namítá především, že odvolací soud neupravil jeho styk s dětmi a tento výrok odůvodnil pouze tím, že děti nevědí, že je ve výkonu trestu odnětí svobody a návštěva ve věznici by pro ně mohla znamenat trauma, což není z hlediska perspektivy jejich vztahu žádoucí. Podle názoru stěžovatele by ani pobyt ve vězení neměl vést k naprostému zamezení styku mezi rodičem a dětmi. Stěžovatel upozorňuje, že odvolací soud jeho styk s dětmi neomezil ani nezakázal, pouze jej neupravil a tím jeho styk s dětmi v podstatě zcela vyloučil. Ve své ústavní stížnosti rovněž napadá argumentaci odvolacího soudu ohledně navýšení částky výživného a přiměřenost tříměsíční lhůty k úhradě dlužného výživného.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.08.2017 15:00 do: 22.08.2017 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 3918/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  úst. stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 8. 2015 č. j. 15 C 73/2014-62 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016 č. j. 58 Co 217/2016-92
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  F. Z.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Obvodní soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal na stěžovateli zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo, k němuž nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nákladů na jeho uplatnění a nákladů na vymáhání tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi  a) částku ve výši 1.725 Kč se zákonným úrokem z prodlení b) částku ve výši 3.313 Kč se zákonným úrokem z prodlení c) částku ve výši 6.110 Kč se zákonným úrokem z prodlení d) částku ve výši 6.639 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále že je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 18.756,40 Kč. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o němž bylo usnesením Městského soudu v Praze rozhodnuto tak, že se odvolání odmítá, a dále že je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech odvolacího řízení částku 2.120 Kč. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí řadu věcných námitek směřujících do věci samé, přičemž mimo jiné zpochybnil postup odvolacího soudu při posuzování podmínek odvolání. Podle náhledu stěžovatele měl být jeho opravný prostředek odvolacím soudem projednán i přes to, že celková žalovaná částka se skládá z několika samostatně žalovatelných nároků, jejichž výše nedosahuje jednotlivě částky 10.000 Kč.


V uvedeném spatřuje stěžovatel porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2017 08:30 do: 23.08.2017 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3447/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. září 2015 č. j. 22 Co 319/2015-33
Eventuální akcesorické návrhy:  Odklad vykonatelnosti
Stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu Právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů:  J. P. a K. P., oba zastoupeni JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem Urbánkova 3360/47, Praha 4 – Modřany
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastníci řízení se domáhali vyklizení bytu stěžovateli. Byt nově zakoupili, kupní smlouva přitom obsahovala prohlášení o tom, že je jim znám stav bytu a že stávajícím nájemcům končí k 30. červnu 2014 nájemní vztah. Následně zjistili, že v bytě nadále bydlí stěžovatelé. Dle žaloby si nebyli jistí, zda mají stěžovatelé platnou nájemní smlouvu. Z opatrnosti proto nájem vypověděli a dne 25. září 2014 podali žalobu na vyklizení bytu. Vedlejší účastníci v průběhu řízení vzhledem k tomu, že stěžovatelé byt ke konci listopadu 2014 vyklidili, vzali žalobu zpět a domáhali se náhrady nákladů řízení. Okresní soud ve Svitavách zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) podle § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. Zdůvodnil, že z obsahu spisu, zejména z protichůdných tvrzení účastníků řízení, nelze s jistotou dovodit, že by stěžovatelé vyklidili byt v reakci na podanou žalobu. Nejistý skutkový stav dle soudu naznačili i vedlejší účastníci řízení v žalobě. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání vedlejších účastníků řízení změnil výrok II. usnesení okresního soudu tak, že stěžovatelům uložil povinnost nahradit vedlejším účastníkům řízení náklady řízení ve výši 15 883 Kč (výrok I.) a uložil jim i povinnost nahradit vedlejším účastníkům řízení náklady odvolacího řízení ve výši 1 815 Kč (výrok II.). Měl za to, že o nákladech zastaveného řízení je třeba rozhodnout podle § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, a zabýval se tím, zda byl pro chování stěžovatelů vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Považoval za nepochybné, že mezi vyklizením bytu stěžovateli a zpětvzetím žaloby byla přímá příčinná souvislost.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že krajský soud postupoval v hrubém rozporu se závaznými pravidly pro náhradu nákladů řízení. Dovodil, že je třeba aplikovat § 146 odst. 2 větu druhou občanského soudního řádu, ale sám míru zavinění účastníků na zastavení řízení neposoudil. Vůbec nezkoumal, zda byla žaloba podána důvodně. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na soudní ochranu.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.08.2017 09:00 do: 24.08.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2027/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2017 č. j. 6 Tdo 353/2017-28 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2016 č. j. 6 To 632/2016-307
Stručná charakteristika:  řádné odůvodnění trestu odnětí svobody
Označení navrhovatelů:  M.B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel řídil automobil pod vlivem alkoholu. Řízení však nezvládl a při následné těžké nehodě zemřela v jím řízeném vozidle stěžovatelova manželka a jeho starší syn. Mladší syn autonehodu přežil. Okresní soud v Opavě jej shledal vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky ve smyslu. Stěžovateli uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu sedmi let spolu s povinností nahradit škodu. Stěžovateli také uložil úhrnný trest domácího vězení v délce dvou let. Okresní soud vzal do úvahy polehčující okolnosti, především řádný a bezúhonný život stěžovatele, pozitivní vyjádření jeho okolí a prokázanou zvýšenou fixaci a citové pouto mladšího syna na stěžovatele, který je pro něj nenahraditelným.

Krajský soud v Ostravě však na základě odvolání státního zástupce zrušil výrok o trestu. Nově odsoudil stěžovatele k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce čtyř let. Změnu trestu z domácího vězení na čtyřletý nepodmíněný trest odnětí svobody pak odůvodnil tím, že je to výlučně osoba obžalovaného, kdo odpovídá za usmrcení dvou osob členů rodiny. Jeho následný postoj v podobě lítosti nad svým jednáním podle Krajského soudu neodráží vysoký stupeň škodlivosti jeho jednání s fatálním následkem v podobě smrti dvou osob, při zásadním porušení předpisů dopravy.

První ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta pro nepřípustnost. Po odmítnutí dovolání před Nejvyšším soudem podal stěžovatel projednávanou ústavní stížnost. Namítá v ní, že zásadním specifikem tohoto případu je poměřování míry škodlivosti svého jednání s důsledky uložené trestní sankce pro rodinné vazby stěžovatele a hlavně zdárný psychický vývoj jeho mladšího syna. Stěžovatel polemizuje s tím, že Krajský soud nijak nezohlednil názory pozůstalých po zemřelé matce, orgánů péče o dítě a občanské veřejnosti.  Nejvyšší soud ani okresní soud tak podle názoru stěžovatele nedodržely zásady pro ukládání trestu a porušily právo na ochranu rodičovství, rodiny a zvláštní ochranu dětí podle, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na spravedlivý proces.