I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.08.2014 08:30 do: 13.08.2014 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3571/12
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
Návrh na přezkoumávané akty:  Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27.7.2012, sp.zn. 42 Nc 3762/2009
Stručná charakteristika:  úhrada nákladů exekuce soudního exekutora
Označení navrhovatelů:  M. P., zast. advokátem Mgr. Michalem Kojanem, Pařížská 28, Praha 1
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka uvádí, že k jejímu návrhu ze dne 28. 12. 2010 došlo ke spojení šesti exekucí, neboť jejich základem byly exekuční tituly s typově shodnými platebními povinnostmi (neuhrazené jízdné v MHD). Vedle těchto šesti exekucí vedl stejný soudní exekutor proti stěžovatelce další dvě exekuce. Stěžovatelka tvrdí, že již dne 5. 10. 2009 požádala exekutorský úřad o spojení všech exekucí, nikoliv pouze šesti. Pochybením exekutorského úřadu však dvě výše uvedené exekuce spojeny nebyly a v těchto řízeních byly pohledávky a náklady zcela uhrazeny. V šesti spojených exekucích byly příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, vyčísleny částkou 12 540,- Kč. V námitkách proti tomuto příkazu stěžovatelka uvedla, že vzhledem k nespojení všech osmi, nýbrž pouze šesti exekucí by soudnímu exekutorovi ani oprávněnému již neměly náležet žádné náklady. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 7. 2012, č. j. 42 Nc 3762/2009-73, byl změněn příkaz k úhradě nákladů exekuce tak, že výše nákladů exekuce se určuje částkou 7 150,- Kč. Soud v odůvodnění uvedl, že při vyčíslení nákladů soudního exekutora je nutno zohlednit stupeň dobrovolnosti ve splnění vymáhané povinnosti, byť i po nařízení exekuce. S odkazem na nález Ústavního soudu vydaný pod sp. zn. II. ÚS 233/09 byly odměna exekutora a hotové výdaje stanoveny v poloviční výši.

Stěžovatelka soudu vytýká, že nijak nezohlednil její argumenty, zejména o počtu spojených exekucí, resp. samostatného vedení dvou z nich. Namísto toho soud přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatelka splnila povinnost dobrovolně, ač nikdy takovou námitku nevznesla. Rozhodnutí tak považuje za nesrozumitelné a překvapivé. Dále stěžovatelka namítá, že soud aplikoval na její věc předpis, který nebyl v rámci časové působnosti využitelný (mělo se jednat o vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 63/2012 Sb.). Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.