III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.08.2016 08:30 do: 09.08.2016 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1414/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. února 2016 sp. zn. 13 To 59/2016 a usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 5. ledna 2016 sp. zn. 17 T 103/2014
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: M. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V původním řízení Okresní soud Praha – západ stěžovatele uznal vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, řídil osobní automobil, ačkoli si byl vědom skutečnosti, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě pravomocně uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců a trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Okresní soud Praha – západ stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem, a dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Krajský soud v Praze odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku zamítl. Následně stěžovatel podal návrh na obnovu řízení, který okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti mj. namítá, že soudy obou stupňů pochybily, pokud mu v původním řízení nebyl ustanoven obhájce, ačkoli byly dány podmínky pro nutnou obhajobu podle § 36 odst. 2 trestního řádu. Okresní soud Praha – západ návrh na povolení obnovy řízení zamítl, přičemž uvedl, že v tomto návrhu stěžovatel neoznačil nové skutečnosti ani nové důkazy, což stěžovatel rozporuje a tvrdí, že byl v době spáchání skutku v důsledku své psychické poruchy nepříčetný a takový závěr o nepříčetnosti stěžovatele by nejen mohl, ale dokonce musel mít za důsledek změnu rozhodnutí o vině. Soudy však do řízení nepřibraly znalce, který by příčetnost stěžovatele posoudil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze a usnesení Okresního soudu Praha – západ, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo na presumpci neviny.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.08.2016 14:00 do: 09.08.2016 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 20/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456 pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
Stručná charakteristika: Platy soudců
Označení navrhovatelů: Česká republika - Okresní soud Brno-venkov
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení u civilních soudů byla žaloba, jíž se vedlejší účastnice, soudkyně s výkonem funkce u Okresního soudu Brno venkov, domáhala, aby jí stěžovatelka zaplatila doplatek platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů. Nejvyšší soud soudkyni vyhověl a přiznal jí dorovnání platu ve výši 35 100 Kč, a to jednak kvůli nesprávně vypočítané platové základně, jednak kvůli dlouhodobě sníženému násobku pro určení soudcovských mezd.
Jak stěžovatelka zdůraznila, napadá pouze tu část rozhodnutí Nejvyššího soudu, která přiznala vedlejší účastnici (žalobkyni) nárok na zpětné doplacení „zmrazeného“, respektive celkově sníženého platu z 3násobku na 2,5násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře (tedy přiznané částky 35 100 Kč). Dle stěžovatelky měl Nejvyšší soud více zvažovat, zda neexistuje veřejný zájem, který by převážil nad právem na zpětné doplacení platu soudců. Stížnost poukazuje na dřívější nález Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 28/13), který se v minulosti proti zpětnému doplacení postavil s vysvětlením, že je třeba zklidnit atmosféru a zmírnit napětí vyvolané nepředvídatelnými zásahy do rozpočtu. Podle názoru stěžovatelky se Nejvyšší soud dostatečně a ústavně konformním způsobem nevypořádal s námitkami, které argumentaci o (zpětných) nárocích soudce na doplacení platu zpochybňovaly. Jedná se především o obecnou námitku ve vztahu k (ne)aplikovatelnosti a dalších účinků zákona, který byl později zrušen jako protiústavní.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.08.2016 14:00 do: 09.08.2016 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2585/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního státního zastupitelství Praha – západ č. j. ZT 131/2011-83 ze dne 24. května 2013 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. 2 KZT 516/2011-42 ze dne 25. června 2013
Stručná charakteristika: procesní postup, důkaz - hodnocení
Označení navrhovatelů: B. P., zastoupený JUDr. Martinem Grubnerem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní stížností napadenými rozhodnutími došlo k zastavení trestního stíhání stěžovatele pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. prosince 2008 (stěžovatel měl řídit vozidlo, i když mu byl v té době pravomocným rozhodnutím městského úřadu uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců). Trestní stíhání stěžovatele bylo původně zahájeno podáním návrhu na potrestání, jež Okresní soud Praha – západ obdržel dne 9. prosince 2009. Rozsudkem tohoto soudu byl poté stěžovatel uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud se ztotožnil se stěžovatelem předloženými námitkami stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, nesprávné právní kvalifikace skutku a pochybení nalézacího soudu při ukládání trestu. V návaznosti na to bylo policií zahájeno (podruhé) trestní stíhání stěžovatele. Okresní soud stěžovatele následně stěžovatele uznal vinným, avšak v odůvodnění konstatoval, že v některých bodech obžaloby nebyla vina stěžovatele prokázána. Na podkladě odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze posléze rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ v celém rozsahu zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Po vrácení věci státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha – západ usnesením předmětné trestní stíhání stěžovatele pro skutek, jak byl vymezen v obžalobě podle ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavila. Okresní státní zástupkyně považovala za prokázané, že se stěžovatel jemu vytýkaného pokračujícího jednání dopustil, současně však dospěla k závěru, že tento skutek není trestným činem s ohledem na dobu, která od tohoto jednání uplynula, a s přihlédnutím k rozsahu trestné činnosti stěžovatele, který byl „subtilní“. Proti rozhodnutí okresní státní zástupkyně stěžovatel brojil stížností, jež státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s odůvodněním, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a právo na stíhání toliko z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.08.2016 14:30 do: 09.08.2016 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2975/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 50 T 11/2008 ze dne 26. června 2014 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 40/2014 ze dne 15. července 2014
Stručná charakteristika: Procesní postup Přeměna podmíněného trestu
Označení navrhovatelů: L. F., zastoupený Mgr. Radkem Matoulkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad rozhodl o tom, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení stanovené rozsudkem téhož soudu (byl odsouzen za účastenství na úvěrovém podvodu k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let s vyslovením dohledu, a krajský soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích, jež stěžovateli za trestné činy podvodu dle § 250 odst. 1 trestního zákona a další ukládal souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem v délce trvání dvou roků), pročež vykoná trest odnětí svobody, který mu byl tímto rozsudkem uložen, a to ve věznici s ostrahou. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl stížností, jež však Vrchní soud v Praze jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel namítá, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu, neboť dvouletá zkušební doba, stanovená rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích běžela od 27. ledna 2009 do 26. ledna 2011, což znamená, že v době vyhlášení rozsudku krajského soudu u něho existovala fikce osvědčení se dle ustanovení § 83 odst. 3, 4 trestního zákoníku, event. pro případ, že by tomu tak nebylo, dopadala na stěžovatele amnestie prezidenta republiky ze dne 2. ledna 2013. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu a usnesení vrchního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.08.2016 15:00 do: 09.08.2016 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2077/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 9. 2013 sp. zn. 18 C 202/2011, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. 13 Co 173/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. 23 Cdo 3522/2014
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces Nesprávná aplikace podústavního práva
Označení navrhovatelů: MUDr. J. K. zastoupený Mgr. Ondřejem Malovcem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obecné soudy vyšly v předmětném případě z toho, že stěžovatel provozuje nestátní zdravotnické zařízení poskytující péči v oblasti stomatologie. Dne 1. 7. 2000 uzavřel stěžovatel s vedlejší účastnicí - Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví - smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče, která byla nahrazena smlouvou ze dne 1. 11. 2000. V období od 8. 10. 2004 do 30. 6. 2010 zaměstnával stěžovatel na pozici zubní lékařky osobu, která v souvislosti se zápisem v České stomatologické komoře padělala vysokoškolský diplom a nebyla absolventem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v oboru stomatologie. Vedlejší účastnice proplatila stěžovateli výkony poskytnuté touto osobou jako ošetřující lékařkou v období od 8. 10. 2004 do 30. 6. 2010, a to v celkové výši 1.477.908,- Kč. V předmětném případě obecné soudy uzavřely, že tato částka představuje bezdůvodné obohacení stěžovatele získané přijetím plnění bez právního důvodu (§ 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Dle stěžovatele postup obecných soudů vykazuje známky porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces, což dovozuje hned z několika skutečností. Stěžovatel namítá, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud. Další námitka stěžovatele směřuje proti tomu, že obecné soudy přiznaly vedlejší účastnici nárok i ve zjevně promlčené části, a to přesto, že stěžovatel vznesl námitku promlčení. Konečně stěžovatel poukazuje na skutečnost, že se soudy nijak nevypořádaly s námitkou, že v žalobním návrhu jsou obsaženy nejen úhrady za lékařské výkony provedené osobou, coby „nelékařkou“, ale též úhrady za skutečně spotřebovaný lékařský materiál.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.08.2016 09:00 do: 10.08.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 19/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 11. 2014 č. j. 5 C 143/2014-33 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015 č. j. 64 Co 155/2015-60
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, ochrana dítěte z hlediska odškodnění za průtahy v řízení
Označení navrhovatelů: Y. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se dne 4. 4. 2013 obrátila na Ministerstvo vnitra se žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Přiměřeného zadostiučinění se domáhala kvůli průtahům v řízení o její žádosti o povolení trvalého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelce byl trvalý pobyt udělen až 11. 5. 2013, tedy více než jeden rok po podání žádosti. Ministerstvo vnitra stěžovatelce sdělilo, že sice došlo ke splnění zákonných předpokladů vedoucích ke vzniku nároku na přiměřeného zadostiučinění, na jeho poskytnutí v penězích ovšem nárok nemá. Soud prvního stupně konstatoval, že se správní orgán prvního stupně dopustil nesprávného úředního postupu, protože nedodržel zákonnou lhůtu pro vyřízení žádosti. Považoval však za dostatečné zadostiučinění poskytnutí omluvy, resp. konstatování porušení práva na spravedlivý proces. Podle odvolacího soudu bylo nesporné, že řízení o žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu probíhalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Se stěžovatelkou souhlasil v tom, že samotná nepřiměřená délka řízení způsobuje nemajetkovou újmu, kterou není třeba prokazovat. To však neznamená, že nemusí být tvrzena a stěžovatelka v žalobě žádná taková tvrzení nepředestřela.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje porušení svých ústavně zaručených práv ze skutečnosti, že obecné soudy považovaly za dostatečné zadostiučinění omluvu. Podle soudu prvního stupně tu nebyly dány výjimečné okolnosti. Odvolací soud pak své závěry opřel o argument, že stěžovatelka neutrpěla psychickou újmu, resp. tuto netvrdila; navíc na ni jako na nezletilé dítě nemohly průtahy v řízení mít jakýkoliv dopad. Tyto závěry jsou v rozporu se stávající judikaturou k otázce zadostiučinění a odškodňování za průtahy.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.08.2016 09:30 do: 10.08.2016 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1263/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015 č. j. 37 C 133/2015-20 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016 č. j. 5 Co 99/2015-103
Stručná charakteristika: povinnost odůvodnit usnesení o návrhu na vydání předběžného opatření
Označení navrhovatelů: UPC Česká republika, s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Žalobkyně (nyní vedlejší účastnice) O2 Czech Republic, a. s navrhla vydání předběžného opatření, protože je výlučnou vlastnicí práv na vysílání Ligy mistrů. Vysílá ji na sportovním kanálu O2 Sport, který tvoří součást nabídky placené televize O2 TV. Žalovaná stěžovatelka provozovala převzaté vysílání (např. slovenské televize STV1), které zasahuje do vysílacích práv žalobkyně. Pro dosažení obchodního úspěchu programu O2 Sport je klíčové, že jako první a jediný nabídne přímé přenosy zápasů Ligy mistrů. Proto žalobkyně vynaložila nemalé náklady k zakoupení výhradních práv k těmto přenosům. Liga mistrů je časově omezena, termíny zápasů jsou přesně stanoveny a práva žalobkyně se týkají živého vysílání. Proto byla zásadní rychlá úprava právních poměrů mezi ní a žalovanou stěžovatelkou, aby nedošlo ke vzniku další škody. Soud I. stupně předběžné opatření vydal bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění a odvolací soud měl rovněž zato, že podmínky pro vydání předběžného opatření byly splněny a není třeba takové rozhodnutí odůvodnit, neboť soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zcela akceptoval argumenty žalobkyně obsažené v návrhu na nařízení předběžného opatření.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jednou z klíčových zásad spravedlivého procesu je zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí a zásada dvojinstančnosti. Tyto zásady v sobě zahrnují právo účastníka řízení nechat na základě opravného prostředku rozhodnutí přezkoumat organizačně nadřízeným soudem. Postrádá racionalitu zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí tam, kde se k návrhu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, účastník vůbec nemohl vyjádřit. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.08.2016 09:30 do: 10.08.2016 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1024/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2015 č. j. 32 Cdo 3730/2014-99, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2014 č. j. 15 Co 989/2013-56 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2014 č. j. 15 Co 989/2013-64 a proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 6. 2013 č. j. 24 C 47/2013-20
Stručná charakteristika: Rozsudek pro uznání
Označení navrhovatelů: D. U.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Novém Jičíně elektronickým platebním rozkazem stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici (Heineken Česká republika, a.s.) 150 000 Kč s příslušenstvím a dále náhradu nákladů řízení ve výši 44.599 Kč, nebo ve lhůtě 15 dnů podat proti platebnímu rozkazu odpor. Dále okresní soud poučil stěžovatelku jako žalovanou o tom, že v případě podání odporu je povinna se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřit ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Elektronický platební rozkaz spolu s návrhem na jeho vydání byl stěžovatelce doručen dne 17. 1. 2013 do datové schránky. Dne 26. 1. 2013 stěžovatelka k okresnímu soudu podala odpor, v němž uvedla, že žalovanou částku nemá, je invalidní důchodkyně a je jen doma, z invalidního důchodu jsou jí již strhávány peníze exekutorem a jí nezbývá na živobytí. Dále sdělila, že s tím nesouhlasí, protože si myslí, že je to dluh oné třetí osoby a že by každý měl platit svoje dluhy. Závěrem navrhla, aby bylo rozhodnuto, že má platit ona třetí osoba, ne stěžovatelka. Okresní soud dne 12. 6. 2013 vyhlásil rozsudek pro uznání, kterým stěžovatelku zavázal zaplatit vedlejší účastnici částku 150.000 Kč s příslušenstvím a dále náhradu nákladů řízení ve výši 23.908 Kč. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že stěžovatelka se proti elektronickému platebnímu rozkazu sice bránila včasným odporem, nicméně ve věci samé se ve stanovené lhůtě (do dne 4. 3. 2013) písemně nevyjádřila, ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Proto se má za to, že stěžovatelka nárok proti ní žalobou uplatněný uznala, a tak okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a občanského soudního řádu.
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku. Zásah do svých práv spatřuje především v tom, že v dané věci jí byla upřena možnost projednání věci před soudem, neboť bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky. Podle obecných soudů došlo k uznání tím, že se stěžovatelka dostatečně kvalifikovaně nevyjádřila k elektronickému platebnímu rozkazu, který jí byl doručen a obsahoval výzvu dle § 114b občanského soudního řádu, ovšem stěžovatelka toto vyhodnocení obecných soudů považuje za formalistické.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.08.2016 10:00 do: 10.08.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 46/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2015 č. j. 25 Cdo 2487/2013-214
Stručná charakteristika: změna výše náhrady škody na zdraví v dovolacím řízení
Označení navrhovatelů: J. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se prostřednictvím žaloby domáhala odškodnění za škodu na zdraví, která jí byla způsobena v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil řidič po předchozím požití alkoholických nápojů. Stěžovatelka mj. uvedla, že úrazem, který utrpěla, je ovlivněn její celý následující život, od tohoto okamžiku je stěžovatelka nesoběstačná, odkázána na pomoc okolí. Ke ztížení společenského uplatnění byly vypracovány tři znalecké posudky a Obvodní soud pro Prahu 5 postupoval podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. Při aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky o mimořádném zvýšení náhrady dospěl soud k závěru, že odpovídající je vzhledem k okolnostem zvýšení náhrady na sedminásobek; činí-li bodové ohodnocení 3 800 bodů, a tedy 3 192 000 Kč, bylo po zohlednění spoluzavinění v rozsahu 20 % přiznáno navíc 2 553 600 Kč. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že mimořádné zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 553 600 Kč není zcela odpovídající míře zdravotního poškození stěžovatelky a omezením z něho plynoucím, neboť tato není schopna vykonávat dosavadní povolání, je podstatně omezena ve společenském životě a odkázána na pomoc další osoby. Soud vyšel rovněž ze zpracovaných znaleckých posudků, přičemž bylo přiznáno 7 200 bodů, což při osminásobném mimořádném zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky činilo 6 912 000 Kč, které odvolací soud považoval za přiměřené odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Odvolací soud ovšem odlišně posoudil míru spoluzavinění stěžovatelky, a to na 40 %. K dovolání žalované České kanceláře pojistitelů Nejvyšší soud změnil rozsudek městského soudu tak, že jím přiznanou částku snížil o 1 089 600 Kč.
V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti snížení náhrady Nejvyšším soudem a namítá, že součástí základního práva na spravedlivý proces je též právo na odůvodnění rozhodnutí, což je jednou ze záruk, že výkon spravedlnosti nebude arbitrární a neprůhledný a že rozhodnutí soudu bude kontrolováno veřejností. Napadanému rozsudku Nejvyššího soudu však řádné odůvodnění chybí a rozhodnutí postrádá atributy volné úvahy, které by podle judikatury odůvodnění rozhodnutí o náhradách za ztížení společenského uplatnění měla mít. V důsledku rozsudku Nejvyššího soudu by měla stěžovatelka žalované vrátit částku 1 089 600 Kč, kterou již obdržela jako plnění z titulu mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.08.2016 10:00 do: 11.08.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3943/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Označení navrhovatelů: Dipl. Ing. P. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se u Okresního soudu v České Lípě svojí žalobou proti České republice, Krajskému ředitelství policie Libereckého kraje domáhal určení, že vlastníky předmětných nemovitostí byli ke dni úmrtí (v roce 1942) jeho prarodiče každý z ideální jedné poloviny. O nemovitosti svých prarodičů neměl ani ponětí a dozvěděl se o ní v zásadě náhodou v době, kdy všechny lhůty podle restitučních předpisů již uplynuly. Uplatnil proto určovací žalobu, kterou opřel o skutečnosti dvojí absolutně neplatné konfiskace předmětného majetku Velkoněmeckou říší a Československým státem, o okolnosti zvláštního zřetele hodné, dané rasovou perzekucí, a naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť bez tohoto určení nemůže být obnoveno dědické řízení, v němž by bylo rozhodováno o majetku, který vyšel dodatečně najevo. Okresní soud v České Lípě po provedeném dokazování stěžovateli vyhověl. Po odvolání žalovaného však Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudek okresního soudu změnil tak, že žaloba se zamítá a stanovil stěžovateli povinnost zaplatit náklady řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelem tvrzené okolnosti legitimní očekávání úspěchu určovací žaloby zakládat nemohou. Včasnému uplatnění restitučního nároku podle zákona o mimosoudních rehabilitacích totiž dle jeho názoru nebránila žádná objektivní skutečnost. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že odvolací soud a Nejvyšší soud ve zkoumaném případě postupovaly nadmíru formalisticky, neposoudily správně otázku legitimního očekávání a v zásadě mu odepřely spravedlnost. Dodnes tak nebyla poskytnuta ochrana jeho právu vlastnit majetek po právních předchůdcích, přesněji řečeno právo řádně nabýt tento majetek při dodatečném projednání dědictví. Přitom se zcela zjevně jedná o majetek nezákonně odňatý v průběhu druhé světové války osobám židovského původu a podruhé neoprávněně konfiskovaný jako majetek Velkoněmecké říše po skončení druhé světové války Československým státem. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života i právo dědit majetek.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.08.2016 10:00 do: 11.08.2016 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2430/15
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 1640/2014-70 ze dne 20. května 2015, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 14/2014 ze dne 12. srpna 2014 a rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 40 T 13/2012 ze dne 14. října 2013.
Stručná charakteristika: Právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: Z. S., zastoupený JUDr. Michalem Račokem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudek Krajského soudu v Brně uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let. Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině a trestu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl. Stěžovatel ve svém dovolání především namítal, že v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť dle jeho názoru byla jeho trestní věc přidělena senátu 40 T v rozporu s rozvrhem práce soudu pro rok 2012. Zejména pak vytýkal, že rozvrh práce nestanovil jakákoliv pravidla, z nichž by bylo možné v den nápadu trestní věci dovodit, kteří přísedící mají být členy senátu 40 T. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v dané věci nejsou k dispozici žádné poznatky o tom, že by přísedící měli být vybráni účelově. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a případně i rozsudků soudu I. stupně a odvolacího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.