I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.08.2018 09:00 do: 21.08.2018 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 3696/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 28 C 245/2016-52 ze dne 10. července 2017
Stručná charakteristika: Náhrada nákladů, Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: V. J., zast. advokátem Josefem Biňovcem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o žalobě stěžovatelky, jejímž prostřednictvím se po žalované Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group (vedlejší účastnice), domáhala úhrady 80 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka představovala nevyplacené plnění z pojistné události, kterou byla dopravní nehoda, při níž stěžovatelka utrpěla těžká zranění. Jelikož vozidlo, které dopravní nehodu způsobilo, bylo odpovědnostně pojištěno u vedlejší účastnice, stěžovatelka u této uplatnila nárok na náhradu bolestného v zálohové výši 100 000 Kč, vyplaceno jí však bylo toliko 20 000 Kč. Stěžovatelka s výší poskytnutého odškodnění nesouhlasila, a proto se obrátila na soud. Po podání žaloby vedlejší účastnice požadovaný nárok na úhradu bolestného doplatila, načež stěžovatelka vzala žalobu částečně zpět. V reakci na to Obvodní soud pro Prahu 8 řízení co do částky 80 000 Kč zastavil. Předmětem sporu nicméně zůstal nárok stěžovatelky na úroky z prodlení a otázka nákladů řízení, ohledně nichž obvodní soud rozhodl napadeným rozsudkem tak, že žalobu stěžovatelky o zaplacení částky 264 Kč zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Obvodní soud vycházel z toho, že stěžovatelka dopisem ze dne 9. března 2016 žádala po vedlejší účastnici zaplacení zálohy na bolestné ve výši 100 000 Kč, aniž by vedlejší účastnici poskytla dostatečné informace o svém zdravotním stavu, zejména nepřiložila bodové ohodnocení bolestného vyhotovené lékařem. Z tohoto důvodu zadala vedlejší účastnice, v návaznosti na stěžovatelkou zaslanou předžalobní výzvu ze dne 5. září 2016, vypracování příslušného znaleckého posudku, o čemž stěžovatelku obratem dne 7. září 2016 informovala. Pokud stěžovatelka za dané situace nevyčkala na výsledky ohodnocení bolestného vyžádaného vedlejší účastnicí a již dne 14. září 2016 iniciovala zahájení řízení, bylo dle obvodního soudu nutno její žalobu považovat za předčasnou a jako takovou ji zamítnout. Výrok II. pak obvodní soud odůvodnil tím, že v řízení úspěšné vedlejší účastnici žádné náklady nevznikly.
S výše popsanými závěry soudu se stěžovatelka neztotožnila, naopak je přesvědčena, že se zakládají na nesprávném procesně právním a hmotně právním posouzení věci. Nalézací soud podle jejího názoru v prvé řadě ve svém rozhodnutí pominul aplikovat ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění rozhodném, které zakotvuje povinnost pojistitele provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen ukončit šetření a sdělit poškozenému výši plnění, popřípadě podat poškozenému písemné vysvětlení k těmto jím uplatněným nároků, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterého bylo plnění pojistitelem sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření. Pakliže vedlejší účastnice posléze v reakci na předžalobní výzvu ze dne 5. září 2016 zadala vypracování znaleckého posudku, stalo se tak podle stěžovatelky až po uplynutí zmiňované lhůty k prošetření. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, neboť se domnívá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.08.2018 13:00 do: 21.08.2018 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: I. ÚS 3755/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2017 č. j. 8 As 255/2016-36, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2016 č. j. 10 A 183/2014-45 a rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 19. září 2014 č. j. 92508/14/0100
Stručná charakteristika: Skutkové odlišení (distinguishing) a právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: AC DODÁVKY, s.r.o., se sídlem Chemická 951, Praha 4, zastoupená Mgr. Pavlem Kopou, advokátem, se sídlem Hlinky 57/142a, Brno
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka podniká v oblasti prodeje ojetých automobilů. Česká obchodní inspekce (ČOI) uložila stěžovatelce pokutu ve výši 250 000 Kč pro porušení informační povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném v době spáchání správního deliktu. Správního deliktu se dle ČOI stěžovatelka dopustila tím, že při kontrole provedené dne 27. 8. 2013 u nabízeného vozidla deklarovala počet najetých kilometrů ve výši (261 000 km), která neodpovídala skutečnému stavu vozidla (418 790 km), jak bylo následně prokázáno znaleckým posudkem. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání k Ústřednímu inspektorátu ČOI, který je zamítl. Stěžovatelka následně podala správní žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem zamítl. Městský soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že prodávající je povinen ověřit stav vykazovaný na tachometru, a pokud by prodávající takovou možnost neměl, pak je povinen danou informaci sdělit spotřebiteli na počátku současně s uvedením údaje o stavu vykazovaném na tachometru. K výši uložené pokuty městský soud uvedl, že ji považuje za přiměřenou okolnostem a rovněž za náležitě zdůvodněnou správními orgány. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud k námitkám stěžovatelky uvedl, že městský soud správně na věc aplikoval zákon o ochraně spotřebitele; rovněž se ztotožnil s právními závěry městského soudu ohledně výše uložené pokuty. K rozsahu informační povinnosti Nejvyšší správní soud odkázal na ustanovení § 9 odst. 1 a 2 zákona o ochraně spotřebitele a uzavřel, že odpovědnost prodejce je v zákoně pojímána značně široce; z tohoto důvodu prodejce odpovídá za neposkytnutí potřebných informací i tehdy, pokud je nemá k dispozici. K námitce stěžovatelky, že z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 70/2015-56 plynou jiné právní závěry, Nejvyšší správní soud uvedl, že si je tohoto rozhodnutí vědom a že nyní projednávaná věc se skutkově liší, což je důvodem pro částečně jiné právní hodnocení.
Stěžovatelka předně tvrdí, že pokud městský soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak se jednalo o neúčinný právní předpis, jelikož ke spáchání údajného správního deliktu došlo ještě před účinností daného zákona. Ve své ústavní stížnosti poukazuje i na to, že se Nejvyšší správní soud dostatečně nevypořádal se svým rozsudkem ze dne 22. 10. 2015 č. j. 8 As 70/2015-56 v obdobné věci, od něhož se pokoušel odchýlit, aniž by rozvedl, v čem se nyní projednávaná věc liší od věci předchozí. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí správních soudů a ČOI, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.08.2018 13:30 do: 21.08.2018 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 131/18
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti postupu Policie ČR, Krajského státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, reprezentovaného vyjádřením Policie České republiky ze dne 13. listopadu 2017, č. j. KRPZ-107922-9/TČ-2017-150081-SLO, vyjádřením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 21. listopadu 2017, č. j. 3 KZV 44/2017-26, a vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. prosince 2017, č. j. 1 VZT 169/2017-27, kterými bylo stěžovatelce sděleno, že předseda představenstva stěžovatelky, jako osoba oprávněná činit úkony jménem stěžovatelky, nemůže podle § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim činit v trestním řízení za stěžovatelku žádné úkony, a tedy ani zvolit si obhájce
Stručná charakteristika: Právo právnické osoby zvolit si obhájce
Označení navrhovatelů: Z., se sídlem XX, zastoupené Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL.M., advokátkou se sídlem Za Poříčskou bránou 375/22, Praha 8
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovatelce bylo 2. listopadu 2017 zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a, odst. 3, písm. b), odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku. 8. listopadu 2017 bylo policejnímu orgánu doručeno oznámení o převzetí obhajoby advokátkou Alicí Kubíčkovou; plná moc byla za stěžovatelku podepsána předsedou představenstva, tedy osobou oprávněnou činit úkony jménem stěžovatelky. Policejní orgán 13. listopadu 2017 advokátce sdělil, že podle § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ve znění pozdějších předpisů, nemůže akceptovat tuto plnou moc, jelikož předseda představenstva v dané trestní věci má být vyslechnut jako svědek; nemůže tedy za obviněnou právnickou osobu činit úkony v trestním řízení. Stěžovatelka, resp. advokátka, kterou si stěžovatelka zvolila, byť policejní orgán toto zvolení neakceptoval, požádala krajské státní zastupitelství o přezkoumání postupu policejního orgánu. Krajské státní zastupitelství dospělo 21. listopadu 2017 k názoru, že postup policejního orgánu byl správný; tento názor sdílelo i vrchní státní zastupitelství ve svém vyrozumění z 14. prosince 2017.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že postupem Policie ČR, v jehož důsledku stěžovatelce nebylo umožněno zvolit si obhájce dle svého výběru prostřednictvím osoby oprávněné činit úkony jménem právnické osoby s odkazem na § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ve znění pozdějších předpisů, a na kterém Krajské státní zastupitelství v Brně a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci neshledalo vady, bylo porušeno právo stěžovatelky na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.08.2018 14:00 do: 23.08.2018 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 14/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení části ustanovení § 6 odst. 3 spočívající v číslici „2 000“, části ustanovení § 11 odst. 2 spočívající v číslici „2 000“ a ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 441/2016 Sb.
Označení navrhovatelů: skupina senátorů, zastoupená JUDr. Zdeňkem Koudelkou, advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina deseti senátorů podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení části ustanovení § 6 odst. 3 spočívající v číslici „2 000“, části ustanovení § 11 odst. 2 spočívající v číslici „2 000“ a ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 441/2016 Sb. Návrh tedy směřuje proti novele provedené vyhláškou č. 441/2016 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. dubna 2017. Touto vyhláškou se změnil exekuční tarif a došlo ke snížení minimální odměny exekutora z 3 000 Kč na 2 000 Kč. Zároveň byla odstraněna hranice 10 000 Kč v případě snížení náhrady hotových výdajů exekutora, splní-li povinný vymáhaný nárok dobrovolně ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti.
Navrhovatelé zejména namítají, že napadenými částmi vyhlášky došlo ke svévolnému ztížení či dokonce znemožnění výkonu exekuční činnosti, k ohrožení materiálního zajištění soudních exekutorů, k porušení zásady legitimního očekávání ve vztahu k právu podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, k neodůvodněně rozdílnému přístupu státu k jiným podobným profesím a rovněž k porušení zákazu nucených a povinných prací. Navrhovatelé se rovněž domnívají, že je napadená část vyhlášky v rozporu s právem podnikat dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.