III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2018 09:00 do: 29.08.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1539/18
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018 č. j. 30 Cdo 325/2016-97, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. září 2015 č. j. 30 Co 434/2014-76 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. července 2014 č. j. 37 C 23/2014-39
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, právo vlastnit majetek
Označení navrhovatelů:  Česká republika - Státní pozemkový úřad, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se žalobou vůči vedlejším účastníkům domáhala určení vlastnického práva a příslušnosti hospodařit ke dvěma blíže specifikovaným pozemkům. V žalobě uváděla, že vedlejší účastníci nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě smlouvy uzavřené dne 6. 2. 2004 podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě). Ve smlouvě je uvedeno, že vedlejší účastníci vlastní zůstatek postoupeného restitučního nároku, avšak posléze se prokázalo, že první postupní smlouva (na kterou navazovala i cese na prvního vedlejšího účastníka) byla uzavřena trestnou činností. Okresní soud v České Lípě žalobu zamítl po vyhodnocení, že trestná činnost byla spojena s postoupením restitučních nároků, nikoli s uzavřením smlouvy o převodu předmětných pozemků; názor stěžovatelky o absolutní neplatnosti smlouvy neshledal správným. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání pro nesprávné právní posouzení věci. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci shledal, že odvolání není důvodné a rozsudek okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti upozorňuje, že Nejvyšší soud nevzal v úvahu skutečnost, že ve skutkově shodném případu rozhodl krajský soud přesně opačně, čímž zasáhl do jejího základního práva na spravedlivý proces. Dále setrvává na svém názoru, že obecnými soudy byl daný případ nesprávně posouzen, když nebylo vzato v úvahu, že nejde prvotně o převod nemovitostí, ale o převod práva (restitučního nároku – pohledávky), když prvotní podvodný převod měl za následek řetězení neplatných převodů restitučních nároků několika smlouvami až na vedlejší účastníky, kteří teprve se státem uzavřeli převodní smlouvu k předmětným pozemkům. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnického práva.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2018 09:30 do: 29.08.2018 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 4071/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2017 č. j. 4 To 59/2017-3962
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  L.L.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením rozhodl s poukazem na § 30 odst. 1 trestního řádu tak, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Krajský soud stěžovatelem vznesenou námitku podjatosti označil za nedůvodnou s vysvětlením, že inkriminované výroky předsedkyně senátu nepředstavovaly komentář ke konkrétní projednávané věci, předsedkyně senátu nemá žádný blízký vztah ke stěžovateli, obhájce stěžovatele dosud nevznesl námitku nemožnosti uplatnit právo obhajoby, zvukový záznam byl pořízen nezákonně, když o nahrávání předsedkyně senátu nevěděla a neprojevila souhlasnou vůli se záznamem svých názorů, jde o pouze údajné výroky, uvedené výroky jsou důsledkem psychické zátěže plynoucí z urážek od veřejnosti a obecně zhoršujícího se přístupu účastníků soudního řízení, kteří nerespektují pokyny soudu, a ze záznamu nevyplývá nic jiného, než legitimní přání předsedkyně senátu soudit rychle a bez obstrukcí. Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením instanční stížnost stěžovatele (obžalovaného) a obžalované právnické osoby VLTAVA HOLDING a. s., proti tomuto usnesení krajského soudu podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Konstatoval, že jelikož stěžovatel nedoložil kým, kdy a kde byl záznam pořízen, soud nemůže k výrokům předsedkyně senátu přihlížet, nadto existují důvodné pochybnosti o autenticitě pořízeného záznamu. Dle ustálené soudní praxe a judikatury Ústavního soudu, uvedl dále vrchní soud, je nepochybné, že záznam hovoru fyzických osob je záznamem projevů osobní povahy hovořících osob a jako takový může být použit (i jako důkaz v občanském soudním řízení) zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru; při absenci tohoto souhlasu je tak nutné důkaz záznamem považovat za nepřípustný.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy obou stupňů pochybily, jestliže jím uplatněnou námitku podjatosti předsedkyně senátu neuznaly. Podle stěžovatele vrchní soud vyslovil pochybnosti o autenticitě záznamu, ačkoli předsedkyně senátu jeho pravost nepopřela a uchýlila se k tvrzení, že sporné výroky učinila v důsledku psychické zátěže plynoucí z urážek od veřejnosti a obecně zhoršujícího se přístupu účastníků soudního řízení, kteří nerespektují pokyny soudu. Stěžovatel polemizuje s konstatováním vrchního soudu, že nahrávka je nepřípustný důkaz. Stěžovatel v ústavní stížnosti též zdůrazňuje, že záznam nepořídil a ani jej neuveřejnil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2018 10:30 do: 29.08.2018 10:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 387/18
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2017 č. j. 55 Co 140/2017-303
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Ing. V. W.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal náhrady škody od státu ve výši 38.329,50 Kč spočívající ve snížení hodnoty podílu stěžovatele na majetku podílového fondu Futurum Aurum ve výši rozdílu mezi částkou vynaloženou na nákup podílových listů a částkou, kterou stěžovatel na vyrovnání svého podílu obdržel v průběhu likvidace a insolvenčního řízení jako podíl na likvidačním zůstatku majetku podílového fondu Futurum Aurum. Obecné soudy shledaly porušení povinnosti státu při výkonu dohledu nad činnosti investiční společnosti FUTURUM a. s., jež spravovala podílový fond Futurum Aurum. Porušení povinnosti státu dle obecných soudů spočívá v tom, že stát nepřijal opatření dle zákona č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech. Dle obecných soudů Ministerstvo financí porušilo povinnost uložit sankci v zákonem stanovené lhůtě, nejpozději do 30. 11. 1995. Důsledkem tohoto porušení byl pak stav, kdy po tomto dni mohla investiční společnost vykonávat svoji činnost, nadále prodávat podílové listy a nakládat s majetkem v podílovém fondu. Obecné soudy ohledně této otázky uzavřely, že stát odpovídá za škodu vzniklou trvalým znehodnocením podílových listů investiční společností nakoupených po 30. 11. 1995. Obvodní soud pro Prahu 1 dospěl k závěru, že stát odpovídá stěžovateli za škodu vzniklou trvalým znehodnocením podílových listů nakoupených po tomto datu. Soud prvního stupně zamítl žalobní návrh stěžovatele na náhradu skutečné škody, jež vznikla znehodnocením podílových listů nakoupených přede dnem 1. 12. 1995 a konstatoval, že stěžovatel uzavřel jednu termínovanou smlouvu po 30. 11. 1995, a to dne 14. 12. 1995. Stěžovatel však dle soudu prvního stupně neprokázal, zda nabyl podílové listy od investiční společnosti a kdy je nabyl. Tuto skutečnost lze dle soudu prvního stupně prokázat pouze příjmovými doklady, které někteří podílníci mají k dispozici. Stěžovatel proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání k Městskému soudu v Praze. Odvolací soud neshledal odvolání stěžovatele důvodným. V ústavní stížností napadeném rozhodnutí se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně neprokázání nabytí podílových listů po 30. 11. 1995 stěžovatelem. Odvolací soud ohledně této otázky tedy shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebylo zjištěno, zda a kdy stěžovatel podílové listy nabyl a uhradil za jejich pořízení kupní cenu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že žalobci v řízení před odvolacím soudem vedeném pod sp. zn. 55 Co 255/2017 prokázali nabytí podílových listů pouze termínovou kupní smlouvou a soud prvního stupně i soud odvolací vzali za prokázané, že téhož dne došlo k nabytí podílových listů poškozenými. V tomto řízení přitom někteří další poškození prokazovali nabytí podílových listů i příjmovým pokladním dokladem. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2018 10:45 do: 29.08.2018 11:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 644/18
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 4264/2017-450 ze dne 29. 11. 2017 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 458/2016-419 ze dne 13. 4. 2017
Stručná charakteristika:  Právo na svobodné jednání a spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  H. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastník – advokát - nejprve zastupoval stěžovatelku před obecnými soudy v řízení, v němž se stěžovatelka domáhala na zhotoviteli kvůli nedostatkům jeho díla zaplacení částky 797 595 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka během tohoto původního řízení postoupila svou pohledávku vůči zhotoviteli na třetí osobu – společnost zabývající se mimosoudním vymáháním pohledávek. Vedlejší účastník byl přítomen u prvního jednání stěžovatelky se společností a k postoupení pohledávky stěžovatelky na tuto společnost došlo s jeho vědomím; obecné soudy se nezabývaly otázkou, zda jí toto postoupení doporučil. V důsledku tohoto postoupení ztratila ve sporu se zhotovitelem aktivní legitimaci. Stěžovatelka, zastupovaná vedlejším účastníkem, neprokázala v původním řízení zpětné postoupení pohledávky ani jiný právní titul k vymáhání pohledávky. Její žaloba byla nakonec kvůli nedostatku její aktivní legitimace zamítnuta. Podle stěžovatelky vedlejší účastník jako její advokát nejednal s odbornou péčí, když jí doporučil postoupit pohledávku i po zahájení soudního řízení a posléze nezajistil zpětné postoupení pohledávky a prokázání tohoto postoupení. Dle stěžovatelky jí tudíž odpovídá za škodu ve výši 1 057 422,30 Kč s příslušenstvím, kterou jí svými pochybeními při výkonu advokacie způsobil. Obvodní soud pro Prahu 4 ovšem žalobu stěžovatelky proti vedlejšímu účastníkovi zamítl. Městský soud toto rozhodnutí napadeným rozsudkem potvrdil a Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky.

Podle stěžovatelky těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího práva ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listina základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě na ochranu lidských práva a základních svobod a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.08.2018 15:00 do: 30.08.2018 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 669/17
Jednací místnost:  II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, č. j. 21 Cdo 3613/2015-430, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, č. j. 16 Co 47/2015-370, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 9. 2014, č. j. 106 C 57/2010-292
Stručná charakteristika:  Postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace
Označení navrhovatelů:  Ing. J. G., zast. advokátem JUDr. Tomášem Hulvou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obchodní společnost OLMA, a.s. (vedlejší účastnice) se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 320 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. K tomu uvedla, že stěžovatel u ní pracoval od 1. 1. 1998 jako generální ředitel, přičemž dne 23. 1. 2007 byla mezi nimi uzavřena „manažerská smlouva – smlouva o individuálních pracovních a platových podmínkách“, že stěžovatel v době uzavření manažerské smlouvy vykonával současně i funkci předsedy představenstva, že tato funkce stěžovateli zanikla dne 18. 12. 2008 a téhož dne byl odvolán též z funkce generálního ředitele. Za období roku 2008 pak stěžovatel obdržel od vedlejší účastnice částku ve výši 1 320 000 Kč představující pohyblivou složku mzdy, a to přesto, že nebyly splněny ukazatele uvedené v manažerské smlouvě podmiňující její přiznání a vyplacení. Z tohoto důvodu mělo dle názoru vedlejší účastnice vzniknout na straně stěžovatele bezdůvodné obohacení. V průběhu řízení vedlejší účastnice doplnila svá skutková tvrzení, když nově namítla, že manažerská smlouva je z důvodu nepřípustného souběhu funkcí předsedy představenstva a generálního ředitele neplatná, neboť náplň pracovních činností se při výkonu těchto funkcí kryla, a tudíž je neplatné i rozhodnutí o vyplacení pohyblivé složky mzdy. O této žalobě bylo poté, co původní rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího byla rozsudkem Nejvyššího soudu zrušena, rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Opavě tak, že soud žalobě vyhověl. Rozhodnutí okresního soudu bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě v jeho výroku ve věci samé jako věcně správné potvrzeno. Rozhodnutí krajského soudu stěžovatel napadl dovoláním. Dříve, než o něm bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 190/15 ze dne 13. 9. 2016 (tisková zpráva a nález jsou dostupné zde: https://www.usoud.cz/aktualne/k-soubehu-funkce-predsedy-predstavenstva-a-generalniho-reditele/ ). Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatele zamítl. Dovolací soud reagoval na výše uvedený nález Ústavního soudu a znovu se zabýval otázkou, zda člen statutárního orgánu může vykonávat činnost, která statutárnímu orgánu přísluší, v pracovněprávním vztahu, a dospěl k závěru, že nikoli. Nejvyšší soud zároveň odmítl názor Ústavního soudu, že by si člen statutárního orgánu a obchodní korporace mohli upravit vzájemná práva a povinnosti prostřednictvím smlouvy o výkonu funkce, pro který si zvolí režim zákoníku práce.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti upozorňuje na nález sp. zn. I. ÚS 190/15 ze dne 13. 9. 2016 vydaný Ústavním soudem v související právní věci týchž účastníků, v níž byla řešena totožná předběžná otázka, tedy zda byl mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí platně sjednán pracovní poměr či nikoli, a namítá, že Nejvyšší soud v nyní napadeném rozhodnutí tento nález nerespektoval. Stěžovatel odmítá rovněž názor Nejvyššího soudu, že předmětná manažerská smlouva je zastřeným, a tedy neplatným právním úkonem. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že při projednávání jeho věci před obecnými soudy došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu, práva na svobodnou volbu povolání, práva na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky, práva na svobodné jednání a zásady pacta sunt servanda.