Přehled jednání Ústavního soudu pro 37. kalendářní týden roku 2017

08.09.2017

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.09.2017 08:45 do: 12.09.2017 09:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1017/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2015 č. j. 8 Co 874/2014-100
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu a trestní oznámení
Označení navrhovatelů:  RNDr. V. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala, aby vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost uhradit jí částku 58 497,36 Kč jako náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč a majetkové újmy ve výši 38 497,36 Kč, která představuje náklady vynaloženou stěžovatelkou na právní služby v souvislosti s šetřením trestního oznámení ze 14. 12. 2012, které vedlejší účastník v postavení opozičního zastupitele podal na stěžovatelku, jako na starostku. Následně bylo proti stěžovatelce zahájeno vyšetřování ve věci podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Věc byla odložena usnesením ze dne 19. 3. 2013. Stížnost vedlejšího účastníka proti tomuto usnesení byla okresním státním zastupitelstvím zamítnuta. Vedlejší účastník se proto obrátil se stížností ke krajskému státnímu zastupitelství, které udělilo policejnímu orgánu pokyn pokračovat v prověřování skutečností a k zajištění dalších podkladů pro prověřování. Obnovené vyšetřování policejní orgán znovu otevřel, doplnil vyšetřování dalšími listinami, a poté usnesením, které nabylo právní moci dne 11. 10. 2013, dospěl opět k závěru, že výše uvedené přečiny nebyly žalobkyní spáchány a že od počátku bylo postupováno v souladu s principem řádného hospodáře. Odpovědnost vedlejšího účastníka za vznik uvedené újmy měla být dle stěžovatelky dána především tím, že trestní oznámení podal primárně s cílem poškodit ji jako svoji přímou politickou konkurentku. Přitom nevynaložil ani minimální úsilí k tomu, aby si domněnky uvedené v trestním oznámení ověřil, ačkoli jakožto zastupitel města tak bez obtíží učinit mohl. Usnesením okresního soudu byla k samostatnému řízení vyloučena žaloba o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč. Poté okresní soud svým rozsudkem zamítl žalobu v částce 38 497,36 Kč (majetková újma) s odůvodněním, že v daném případě nebyl naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti vedlejšího účastníka za vznik újmy, a to konkrétně porušení právní povinnosti. Dle okresního soudu trestní oznámení podané vedlejším účastníkem neobsahovalo vědomě nepravdivé informace, ani stěžovatelku neuráželo či neskandalizovalo, přičemž vedlejší účastník ani neprovedl žádné kroky k jeho následné medializaci či šíření. Okresní soud také uvedl, že stěžovatelka musela být srozuměna s tím, že se jako osoba veřejně činná může stát cílem kritiky či kontroly. Odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě zamítl.

V úvodu své ústavní stížnosti stěžovatelka vyjadřuje značné znepokojení nad současným trendem v českém politickém prostředí, který spočívá v podávání trestních oznámení na politické konkurenty čistě z důvodu možnosti následné medializace tohoto oznámení a získání vlivu v rámci politické soutěže. Stěžovatelka vytýká oběma soudům, že na základě provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, zejména vzhledem k objektivní nepravdivosti údajů uvedených v trestním oznámení a motivaci vedlejšího účastníka. Dle stěžovatelky trestní oznámení podané vedlejším účastníkem nepravdivé údaje prokazatelně obsahovalo, neboť označovalo stěžovatelku jako osobu, která externí audit objednala. Stěžovatelka se rovněž domnívá, že v rámci řízení prokázala skutečnou motivaci vedlejšího účastníka, spočívající v poškození stěžovatelčina jména a získání politické výhody v nadcházejících komunálních volbách. Stěžovatelka dále obecným soudům vytýká nesprávné právní posouzení věci.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.09.2017 09:15 do: 12.09.2017 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: II. ÚS 3307/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014 č. j. 7 Tdo 1317/2013-65, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2012 sp. zn. 10 To 58/2012 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. února 2012 č. j. 20 T 38/2011-3006
Stručná charakteristika: stíhání a zbavení svobody z důvodů a způsobem stanovenými zákonem, presumpce neviny a právo na soudní ochranu - osamocenost důkazů pachovou stopou
Označení navrhovatelů: M. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích shledán vinným ze spáchání přečinu podílnictví ve spolupachatelství, ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže ve spolupachatelství, trestného činu podílnictví a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny, za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 9 let a 6 měsíců. Pro výkon trestu byl stěžovatel zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek potvrdil Vrchní soud v Praze, dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné. Stručně řečeno, stěžovatel byl pravomocně odsouzen za několik jednání, kterých se měl dopustit s dalším spoluobžalovaným, mj. i za dvě loupežná přepadení – v Českých Budějovicích a v Praze.

Stěžovatel namítá, že jeho odsouzení bylo založeno toliko na čtyřech důkazech z více než 40, které byly provedeny. Tyto důkazy jsou navíc důkazy nepřímé, přičemž v jednom případě šlo pouze o přenesenou pachovou stopu. Takové důkazy nepostačují k prokázání viny stěžovatele. Stěžovatel rovněž namítá, že se soudy taktéž nevypořádaly s jeho poukazy na recentní judikaturu Ústavního soudu ohledně maxim dokazování a odůvodnění rozhodnutí, nepřímých důkazů a důkazu pachovou stopou. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu a zásada in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obžalovaného.