Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2018 14:00 do: 18.09.2018 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 24/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Označení navrhovatelů: Nejvyšší správní soud
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Návrh na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů podal Nejvyšší správní soud v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobkyně, která byla propuštěna ze služebního poměru ředitelem Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy z důvodu provozování podnikatelské činnosti (vedení účetnictví pro společenství vlastníků jednotek, jehož je žalobkyně členkou), čímž mělo dojít k porušení předmětného ustanovení zákona o služebním poměru. Napadené ustanovení zní: „Příslušník nesmí vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona; toto omezení se nevztahuje na případy uvedené v § 29, 31 a § 33 písm. a) a na další činnosti stanovené interními akty vydanými řediteli bezpečnostních sborů“. Navrhovatel uvádí, že výjimky ze zákazu výdělečné činnosti uvedené v § 29, 31 a § 33 písm. a) na stěžovatelku nedopadají. V řízení tak šlo o spor o aplikaci výjimky stanovené nikoli zákonem, nýbrž pokynem generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České ze dne 28. 3. 2013, k provedení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, podle jehož čl. 1 odst. 1 písm. f) se zákaz výdělečné činnosti podle § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru nevztahuje na „správu vlastního majetku“. Ředitel Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy i Městský soud v Praze dospěli k závěru, že v případě žalobkyně se o správu vlastního majetku nejedná.
V řízení před správními soudy je nesporné, že žalobkyně uvedenou činnost (vedení účetnictví) vykonávala. Navrhovatel však dospěl k závěru, že způsob, kterým byla výdělečná činnost žalobkyni zakázána, je v rozporu s ústavním pořádkem, a proto navrhuje zrušení napadeného ustanovení zákona o služebním poměru. Protiústavnost napadeného ustanovení spatřuje navrhovatel primárně v tom, že je v rozporu s výhradou zákona. Navrhovatel uvádí, že omezení, resp. zákaz jiné výdělečné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů zakotvené v napadeném ustanovení je omezením základního práva na svobodnou volbu povolání, práva podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací dle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Toto omezení je podle čl. 26 odst. 2 Listiny možné pouze zákonem, nikoli interním aktem.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2018 14:30 do: 18.09.2018 15:00Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2283/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2017 č. j. 21 Cdo 5452/2016-382 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2016 č. j. 49 Co 9/2014-347
Stručná charakteristika: Náhrada škody; důkaz - znalecký posudek
Označení navrhovatelů: H. L., H. P., H. V., zast. advokátkou JUDr. Marií Cilínkovou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Poškozený utrpěl dne 25. srpna 2008 vážný pracovní úraz. Podle znaleckého posudku měl nárok na vyplacení 1 071 000 Kč za ztížení společenského uplatnění, Česká pojišťovna, a. s., si nechala vypracovat jiný znalecký posudek a vyplatila poškozenému částku 707 460 Kč a 9 160 Kč za znalecký posudek. O tři roky později poškozený zažaloval o náhradu škody z pracovního úrazu s návrhem na zaplacení částky ve výši 3 363 540 Kč s příslušenstvím společnost, pro kterou pracoval. Poškozený přibližně o dva týdny později zemřel a v řízení bylo pokračováno s jeho dědici (v tomto řízení stěžovatelé). Usnesením ze dne 17. července 2012 Okresní soud ve Vyškově řízení v částce 3 000 000 Kč, týkající se mimořádného zvýšení ztížení společenského uplatnění, zastavil, a to z důvodu zpětvzetí ze strany stěžovatelů. Poté soud rozhodl tak, že přiznal a) prvé stěžovatelce na ztížení společenského uplatnění částku 61 680 Kč s přísl., na jednorázovém odškodnění za smrt částku 240 000 Kč s přísl. a na věcné škodě částku 88 304 Kč s přísl., b) druhému stěžovateli na ztížení společenského uplatnění částku 61 680 Kč s přísl., c) třetímu stěžovateli na ztížení společenského uplatnění částku 61 680 Kč s přísl. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání Česká pojišťovna, a. s. Krajský soud v Brně jako soud odvolací nechal ve věci vypracovat revizní znalecký posudek a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba, v níž se jednotliví stěžovatelé domáhali zaplacení částek 61 680 Kč s přísl., se zamítá. Odvolací soud dospěl k závěru, že zánětlivé onemocnění měkkých tkání krku v prostoru mezi krční páteří a zadní stěnou hltanu s následným šířením zánětlivého procesu do páteřního kanálu a vytvořením tzv. epidurálního míšního abscesu, způsobené zlatým stafylokokem, bylo zcela samostatnou příčinou poškození zdraví poškozeného. Stěžovatelé napadli rozsudek odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud usnesením podané dovolání odmítl jako nepřípustné a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V soudním řízení bylo mezi účastníky sporné, zda ke zhoršení zdravotního stavu poškozeného a jeho následnému úmrtí, došlo v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 25. srpna 2008. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je dána příčinná souvislost mezi zhoršením zdravotního stavu včetně následného úmrtí poškozeného a předmětným pracovním úrazem. Odvolací a dovolací soud naopak dospěly k právnímu závěru, že není dána příčinná souvislost mezi vznikem abscesu v oblasti krční míchy poškozeného po operaci, kdy mu byla vyjmuta prasklá dlaha, a rovněž mezi jeho následným úmrtím a předmětným pracovním úrazem. Podle názoru stěžovatelů si však odvolací soud nesprávně vyložil závěry revizního znaleckého posudku, přestože oba ve věci vypracované znalecké posudky příčinnou souvislost – skutkovou podle jejich názoru potvrzují. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku krajského soudu, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2018 15:00 do: 18.09.2018 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 17/16
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 106/2015-108 ze dne 22. října 2015 a Městského soudu v Praze č. j. 9 A 325/2011-61 ze dne 30. března 2015
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: MESANA Real, s. r. o., zast. advokátem Mgr. Luďkem Šikolou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka získala v roce 2010 ve spojeném územním a stavebním řízení rozhodnutí o umístění a povolení stavby fotovoltaické elektrárny v katastrálním území Nová Hraštice (rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 13. 4. 2010 ve spojení s rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 30. 7. 2010). Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci přezkumného řízení zrušilo výše zmíněná rozhodnutí o umístění a povolení stavby pro nezákonnost a věc vrátilo k dalšímu řízení stavebnímu úřadu. Rozklad stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí ministr pro místní rozvoj zamítl s tím, že v daném případě veřejný zájem na zákonnosti vydávaných rozhodnutí převažuje nad zásadou ochrany práv stěžovatelky nabytých v dobré víře. Městský soud v Praze zamítl následnou žalobu stěžovatelky. Podle jeho mínění nemohla stěžovatelka nabýt práva v dobré víře, neboť si v průběhu územního a stavebního řízení musela být vědoma toho, že nesplnila podmínky pro připojení elektrárny k distribuční soustavě; v době rozhodování správních orgánů stěžovatelka neměla uzavřenou smlouvu o připojení s ČEZ Distribuce, a. s., jež navíc k možnosti připojení elektrárny do distribuční sítě vydala negativní stanovisko. Stavební úřad vydal předmětné rozhodnutí v rozporu s § 111 odst. 2 stavebního zákona, neboť si ve stavebním řízení neověřil účinky budoucího užívání stavby. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatelky zamítl.
Stěžovatelka namítá, že ke zrušení rozhodnutí opravňujících stěžovatelku ke stavbě fotovoltaické elektrárny došlo v rámci přezkumného řízení jako prostředku dozorčího práva. Zásah do pravomocně konstituovaných vztahů je podle judikatury správních soudů přípustný tam, kde vady či nezákonnost správního rozhodnutí jsou způsobeny stavebníkem, nebo jde-li o příkrý a naprosto zjevný rozpor se základními zásadami územního plánování, ochrany životního prostředí a veřejného zdraví. V ostatních případech nelze na stavebníka přenášet povinnosti a pochybení orgánů veřejné moci (rozsudek NSS č. j. 2 As 241/2014-36 ze dne 12. 2. 2015). K žádnému z takových pochybení však ve věci dle názoru stěžovatelky nedošlo. Absenci dobré víry soudy dovodily z chybějící smlouvy o připojení výrobny a negativního stanoviska ČEZ Distribuce, a. s., která však nejsou povinným podkladem pro vydání rozhodnutí v územním a stavebním řízení. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2018 15:30 do: 18.09.2018 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3029/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2017 č. j. 20 Cdo 2646/2017-295
Stručná charakteristika: Práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: JUDr. P. N., zas. advokátkou JUDr. Monikou Novotnou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 10 na základě návrhu stěžovatele nařídil exekuci podle vykonatelného notářského zápisu k uspokojení pohledávky stěžovatele jako oprávněného ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím proti povinnému T. M. (vedlejší účastník řízení). Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor. Poté, co neuspěl s odvoláním proti nařízení exekuce, podal vedlejší účastník řízení návrh na zastavení exekuce. Obvodní soud exekuci zastavil a Městský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud následně obě rozhodnutí zrušil a vrátil věc obvodnímu soudu. Poté obvodní soud exekuci zastavil z důvodu, že stěžovatel nesplnil podmínku pro nařízení exekuce, když listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem neprokázal splnění odkládací podmínky, ke které zavázal vykonávaným notářským zápisem. Notářský zápis tak není vykonatelný. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud následně napadené usnesení obvodního soudu ve výroku o zastavení exekuce potvrdil. Odvolací soud nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně, že stěžovatel věrohodným způsobem neprokázal splnění odkládací podmínky způsobem stanoveným v § 43 odst. 2 exekučního řádu pro nařízení exekuce, nicméně dospěl k závěru, že je pohledávka stěžovatele promlčena. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo vydáno v rozporu se zákonem, je založeno na nesprávné interpretaci § 43 exekučního řádu, trpí vážnými vadami procesního charakteru a porušuje ústavně zaručená práva stěžovatele. Stěžovatel má za to, že dovolací soud se vrátil k formalistickému výkladu § 43 exekučního řádu a nezabýval se otázkou, zda pohledávka stěžovatele byla či nebyla promlčena.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.09.2018 09:30 do: 21.09.2018 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2177/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 4. 2017, č. j. 27 C 194/2015-49
Stručná charakteristika: Exekuce a zápis v katastru nemovitostí
Označení navrhovatelů: Mgr. R. V., zast. advokátkou Mgr. Petrou Vytejčkovou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
K vymožení pohledávky ve výši 63 719,50 Kč byla vůči povinnému nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen stěžovatel jako soudní exekutor. Od povinného byla dlužná částka vymožena dne 4. 6. 2008, nebyl však vyrozuměn příslušný katastrální úřad, který měl poznámku o nařízené exekuci z listu vlastnictví povinného vymazat. Oznámení o skončení exekuce, na jehož základě bylo možno zápis změn údajů vyznačených v katastru nemovitostí vymazat, bylo vydáno až dne 15. 10. 2013, a to soudní exekutorkou zastupující stěžovatele. Následně se povinný obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s nárokem na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem stěžovatele jako soudního exekutora, spočívajícím v neodblokování nemovitého majetku povinného. Nárokovaná škoda představovala náklady povinného na právní zastoupení, jehož účelem bylo odstranění předmětného zápisu změn údajů vyznačených v katastru nemovitostí. Ministerstvo povinnému mimosoudně uhradilo způsobenou škodu ve výši 5400 Kč a poté se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhalo po stěžovateli zaplacení uvedené částky jako regresní úhrady podle § 16 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobě ministerstva v plném rozsahu vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit ministerstvu 5400 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění napadeného rozsudku obvodní soud uvedl, že z § 69 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009, ve spojení s § 337h odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009, vyplývá, že stěžovatel byl povinen po skončení exekuce o tom vyrozumět příslušný katastrální úřad. Jelikož tak neučinil, musel se povinný domáhat odklizení záznamu v katastru nemovitostí se značným časovým odstupem a za vynaložení dalších nákladů na právní zastoupení.
Stěžovatel stejně jako v řízení před obvodním soudem v ústavní stížnosti především namítá, že v době, kdy byla skončena předmětná exekuce vymožením, mu zákon povinnost vyrozumívat příslušné katastrální úřady o skončení exekuce nestanovil. Podle stěžovatele obvodní soud pochybil, jestliže na daný případ aplikoval § 337h odst. 4 občanského soudního řádu, neboť uvedené ustanovení se týká pouze případů, kdy exekuce skončí zastavením, což je jiný právní institut, než skončení exekuce vymožením. Stěžovatel k uvedenému poznamenává, že povinnost vyrozumět katastrální úřad o skončení exekuce i pro případy odlišné od jejího zastavení byla exekutorům uložena až novelou občanského soudního řádu v roce 2009. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.