I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.09.2014 10:00 do: 22.09.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2340/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 31. 5. 2013, č. j. 2430469/13/2122-20300-203234
Stručná charakteristika: daňová povinnost pracujících důchodců
Označení navrhovatelů: Ing. M. A., zast. JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí finančního úřadu, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatelky na postup plátce daně, spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení ustanovení § 35ba odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) v části za středníkem znějící „daň se nesnižuje u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu“.
Ústavní stížností napadeným rozhodnutím finanční úřad zamítl stížnost stěžovatelky na postup jejího zaměstnavatele, který jako plátce daně z příjmů fyzických osob srazil stěžovatelce zálohu na dani, aniž přitom zohlednil základní slevu na poplatníka ve smyslu § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že sražením zálohy na daň z příjmů fyzických osob bez zohlednění základní slevy na poplatníka byla porušena její ústavně zaručená základní práva. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nebrojí primárně proti napadenému rozhodnutím finančního úřadu, nýbrž že v první řadě usiluje o to, aby Ústavní soud zrušil napadené ustanovení zákona. Stěžovatelka totiž zpochybňuje toliko ústavně konformní charakter aplikovaného ustanovení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.09.2014 10:00 do: 25.09.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2456/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům III a V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. dubna 2013 č. j. 23 Co 78/2013-226
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces a právo na rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: B. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích v jeho výrocích III. a V. Krajský soud rozhodoval jako soud odvolací v řízení o úpravě poměrů nezletilého pro dobu před rozvodem manželství rodičů a pro dobu po něm a o úpravě styku; svým rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu částečně potvrdil (ohledně svěření dítěte do péče matky – stěžovatelky) a částečně jej změnil (ohledně výživného, styku otce s nezletilým a nákladů řízení před nalézacím soudem). Výrokem III. rozsudku krajského soudu konkrétně bylo nově určeno dlužné výživné, které je otec povinen uhradit; výrokem V. tohoto rozsudku byla stanovena náhrada nákladů řízení vzniklých států v řízení před soudem prvního stupně. Oproti tomu soud prvního stupně určil dlužné výživné v částce vyšší nežli krajský soud a náhradu nákladů řízení státu nepřiznal.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že napadenými výroky rozsudku krajského soudu byla porušena její základní práva, zejména právo na spravedlivý proces a že v důsledku došlo též k porušení práv nezletilého dítěte chráněných Listinou základních práv a svobod. V souvislosti s výrokem o dlužném výživném stěžovatelka konkrétně upozorňuje na procesní nedostatky při jeho výpočtu. Krajský soud totiž podle ní při výpočtu vycházel pouze z informací poskytnutých otcem dítěte (vedlejším účastníkem) ohledně částek dosud zaplacených na výživném, přičemž stěžovatelka s těmito informacemi nebyla před vydáním rozhodnutí krajského soudu vůbec seznámena a nebyla jí dána možnost se k nim vyjádřit. Krom závěru o dlužném výživném stěžovatelka brojí též proti závěru o náhradě nákladů státu za řízení v prvním stupni.