II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.09.2016 09:00
do: 21.09.2016 09:30

Spisová značka: II. ÚS 565/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2015 č. j. 15 Co 363/2014-476 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2014 č. j. 21 C 324/2005-455
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, autonomie vůle účastníků smlouvy
Označení navrhovatelů:  I.K.

Ústavní stížností stěžovatelka napadla rozhodnutí obecných soudů učiněná ve věci zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním bytu ze strany vedlejšího účastníka řízení. V rámci řešení předběžné otázky šlo o to, zda je či není platná nájemní smlouva, kterou sjednal k bydlení v domě otec stěžovatelky  jako pronajímatel a stěžovatelka jako nájemkyně. Městský soud v Brně, vázaný v opakovaném kasačním rozsudku vyjádřeným právním názorem odvolací instance, žalobě vedlejšího účastníka vyhověl, neboť shledal, že při uzavření nájemní smlouvy vznikl rozpor mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného. Odvolací Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem namítá, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, principů autonomie vůle účastníků smlouvy, legitimního očekávání stěžovatelky, právní jistoty, zákazu libovůle a zásady pacta sunt servanda. Výsledkem úvah a rozhodování soudů je totiž podle stěžovatelky popření jejího práva užívat byt v domě.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.09.2016 09:30
do: 21.09.2016 10:00

Spisová značka: I. ÚS 3263/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2013 č. j. 33 Cdo 578/2013-122, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2012 č. j. 22 Co 321/2012-77 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 4 C 393/2009-47
Stručná charakteristika:  fikce uznání nároku uplatněná v rozporu se zákonem, princip kontradiktornosti účastníků sporu, princip efektivity řízení
Označení navrhovatelů:  V. P.

Stěžovateli byl dne 9. 9. 2009 doručen platební rozkaz, proti němuž stěžovatel ihned podal odpor (bez odůvodnění). Ve lhůtě k vyjádření na kvalifikovanou výzvu soudu (běžela ode dne podání odporu a končila dne 12. 10. 2009), se však stěžovatel nevyjádřil. Učinil tak až 27. 10. 2009, spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty. Stěžovatel uvádí, že na výzvu nemohl včas reagovat z důvodu zdravotní indispozice spočívající v očním onemocnění, které skončilo až  dne 15. 10. 2009 (tedy po uplynutí soudem stanovené lhůty k vyjádření). Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl žádost o prominutí zmeškání lhůty, což potvrdil v odvolacím řízení i Městský soud v Praze. Důvodem neprominutí zmeškané lhůty byla skutečnost, že vyjádření k žalobě mohl stěžovatel při své zdravotní indispozici nadiktovat např. třetí osobě. Obvodní soud následně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, který byl potvrzen i odvolacím soudem. Dovolání k Nejvyššímu soudu bylo odmítnuto pro nepříslušnost.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soud nesprávně posoudily otázku naplnění zákonných předpokladů vydání rozsudku pro uznání, jsou projevem nepřípustné libovůle v rozhodování soudů a porušují principy spravedlivého procesu.

 I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.09.2016 14:00
do: 21.09.2016 14:30

Spisová značka: I. ÚS 848/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2015 č. j. 5 To 362/2015 a proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2015 č. j. 9 T 72/2015-239
Stručná charakteristika:  Odměna za úkony bezplatné obhajoby
Označení navrhovatelů:  Z.P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka, profesí advokátka, přijala dne 3. 3. 2015 od obviněného plnou moc k jeho obhajobě v trestním řízení. Obviněný dopisem doručeným dne 9. 3. 2015 požádal Okresní soud v Ostravě, aby rozhodl, že má nárok na bezplatnou obhajobu. Této žádosti sice Okresní soud vyhověl, avšak bez upřesnění, od jaké doby má na bezplatnou obhajobu obviněný nárok.

Po pravomocném skončení trestního řízení požádala stěžovatelka Okresní soud v Ostravě o náhradu nákladů obhajoby. Ten jí však nepřiznal náhradu nákladů vynaložených v období od 3. do 9. 3. 2015, tj. v době mezi převzetím obhajoby a podáním žádosti obviněného na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že stát hradí odměnu a hotové výdaje obhájce až za období po podání návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, jak to vyplývá z ustanovení § 33 odst. 2 trestního řádu a z Komentáře k trestnímu řádu. Proti tomuto výroku stěžovatelka podala stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji zamítl. V odůvodnění pak mimo jiné uvedl, že pokud obhájce při převzetí obhajoby na svém klientovi nepožadoval odměnu s odkazem, že mu bude přiznána bezplatná obhajoba, musel být srozuměn s možností, že soud podmínky pro přiznání bezplatné obhajoby neshledá, anebo je shledá, ale až od určitého termínu.

V obou napadených usneseních spatřuje stěžovatelka porušení práva svého klienta na spravedlivý proces, a to ve smyslu práva nemajetné osoby na bezplatnou obhajobu. Stěžovatelka dále namítá, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na naplnění legitimního očekávání, právo vlastnit majetek a právo podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.09.2016 14:30
do: 21.09.2016 15:00

Spisová značka: I. ÚS 2652/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016 sp. zn. 2 To 45/2016
Stručná charakteristika:  Vazba
Označení navrhovatelů:  M. I.

Stěžovatel je trestně stíhán pro přípravu zločinu teroristického útoku a přípravu zločinu násilí proti úřední osobě. Stěžovatel byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 vzat do vazby, neboť soud měl za to, že hrozí útěk obviněného do zahraničí a že k vzhledem k výši hrozícího trestu a dosavadnímu způsobu života stěžovatele nepřichází v úvahu nahrazení vazby zárukou či jiným opatřením.

Po podání obžaloby městský soud rozhodl, že důvod vazby sice trvá, neboť stěžovatel je stíhán pro velmi závažnou trestnou činnost a je ohrožen trestní sazbou v rozmezí 12-20 let odnětí svobody, ale že jsou u stěžovatele dány dostatečné zajišťovací instituty, které důvody útěkové vazby vyvažují, a rozhodl, že se stěžovatel propouští z vazby. Městské státní zastupitelství v Praze však podalo proti tomuto rozhodnutí stížnost, které Vrchní soud v Praze vyhověl a stěžovatele ponechal ve vazbě. Stěžovatel je tak ve vazbě již rok a čtyři měsíce.
Ústavní stížností je napadáno usnesení vrchního soudu a stěžovatel navrhuje jeho zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na osobní svobodu a spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.09.2016 15:00
do: 21.09.2016 15:30

Spisová značka: I. ÚS 1356/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2016 č. j. 21 Co 316/2015-313
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces; hmotné zabezpečení dětí
Označení navrhovatelů:  E. G., zastoupená advokátem Mgr. Ing. Markem Luhanem

Na návrh stěžovatelky (matky nezletilé) rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi o povinnosti otce nezletilé přispívat měsíčně na její výživu částkou 6 000 Kč k rukám stěžovatelky a částkou 6 000 Kč na účet finančního produktu zřízeného na jméno nezletilé. Nadto Okresní soud rozhodl  o povinnosti vedlejšího účastníka doplatit výživné za období od 25. 9. 2013 do 31. 3. 2015 o úhradě nákladů řízení. Po odvolání otce nezletilé změnil Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvého stupně tak, že snížil částku na výživu nezletilé, dále rozhodl o povinnosti zaplatit nedoplatek na výživném v období 25. 9. 2013 do 31. 12. 2015 a změnil i výrok soudu prvého stupně týkající se úhrady nákladů řízení placených státem a rozhodl o úhradě nákladů řízení účastníků.

Stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu předmětnou ústavní stížností. Uvádí, že  majetková situace otce umožňuje vyživovací povinnost na jejich nezletilou dceru v původně navrhované částce. Zdůrazňuje, že v řízení před soudem prvého stupně předložil otec nezletilé namísto relevantních účetních výkazů jím získané znalecké posudky, kdy sám znalec později při výslechu u soudu připustil nedostatečnou znalost účetnictví. Dále poukazuje na to, že převod podílu ve společnosti, jejímž byl zakladatelem i jediným společníkem až do doby předcházející narození nezletilé bylo účelové. Odvolací soud nadto podle názoru stěžovatelky nesprávně aplikoval občanský soudní řád, neboť dokazování „doplnil, resp. zopakoval“ a na základě toho dovodil zcela opačný právní názor. Takové rozhodnutí je podle jejího názoru překvapivé a soud jeho vydáním porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

 IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.09.2016 10:00
do: 22.09.2016 10:30

Spisová značka: IV. ÚS 3141/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. KSOL 10 INS 17514/2015, a výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 8. 2015, č. j. KSOL 10 INS 17514/2015-A6, spojené s návrhem na zrušení § 25 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: opatření předsedy soudu o určení insolvenčního správce mimo zákonné pořadí, rotační systém ustanovování insolvenčních správců, právo na spravedlivý proces, státní správa soudů, nezávislost soudů
Označení navrhovatelů:  LIQUIDATORS, v.o.s., Praha 3, Radhošťská 1942/2

 
Stěžovatelka a vedlejší účastníci c) - D.Š. a d) - M.F. jsou zapsanými insolvenčními správci vykonávajícími svoji činnost v obvodu působnosti Krajského soudu v Ostravě. Předsedkyně tohoto soudu opatřením, vydaným podle § 25 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., jednacího řádu pro insolvenční řízení ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedlejších účastníků a) a b) jako dlužníků určila insolvenčním správcem M.F., vedlejšího účastníka d). Současně neurčila insolvenčními správci stěžovatelku ani vedlejšího účastníka c) a oba zařadila na konec pořadí, přičemž tento svůj postup odůvodnila zajištěním rovnoměrného zatížení správců. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením zjistil úpadek dlužníků a výrokem II. ustanovil insolvenčním správcem vedlejšího účastníka d).

Proti opatření předsedkyně a výroku II. usnesení krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností, v níž navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil; současně navrhuje i zrušení § 25 odst. 5 insolvenčního zákona a přiznání náhrady nákladů řízení. Namítá porušení zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 1, zásah do práva na přístup k veřejné funkci podle čl. 21 odst. 4, práva na podnikání podle čl. 26 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že napadenými akty nebyla stěžovatelka ustanovena insolvenčním správcem dlužníků, přestože na ni připadlo v tzv. rotačním principu zákonné pořadí podle § 25 odst. 2 insolvenčního zákona a na její místo byl určen insolvenční správce jiný. Stěžovatelka byla navíc zařazena na konec tzv. kolečka. Stěžovatelka vytýká opatření předsedkyně, které bylo závazným podkladem výroku II. usnesení krajského soudu, že bylo vydáno svévolně a bez řádného odůvodnění.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.09.2016 11:00
do: 22.09.2016 11:30

Spisová značka: III. ÚS 2703/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 6. 2015 č. j. 21 Cdo 1160/2015-166, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2014 č. j. 15 Co 18/2014-112, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 1. 2015 č. j. 15 Co 18/2014-119 a rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 18. 10. 2013 č. j. 12 C 186/2012-72
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu; ochrana zaměstnance při tzv. "řetězení" pracovních poměrů uzavřených na dobu určitou
Označení navrhovatelů:   H.H., zastoupena Mgr. Erikem Janíkem, advokátem se sídlem v Brně, Viniční 3067/240

Stěžovatelka byla zaměstnána jako učitelka na základě pracovní smlouvy a na dobu určitou.  Dohodami o změně pracovních podmínek bylo skončení pracovního poměru postupně prodlužováno a vymezováno až do 30. 6. 2007. Stěžovatelka vedla následně se zaměstnavatelem pracovněprávní spor o to, zda jí vznikl pracovněprávní poměr na dobu neurčitou fikcí. Obecné soudy, jejichž rozhodnutí jsou napadena ústavní stížností, dospěly k závěru, že zákon předpokládá podání jiné žaloby, než žaloby na určení trvání pracovního poměru a nelze ani dovodit, že by byl naléhavý právní zájem na žalobě na určení trvání právního vztahu. Žalobě stěžovatelky tak nebylo možno vyhovět. Nadto byla stěžovatelce nařízena náhrada nákladů všech předchozích řízení.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces, a to „vybočením obecných soudů ze zákonných standardů dokazování“ spočívajícím v opomenutí přihlédnout k písemnému oznámení, jímž svému zaměstnavateli sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání. To podle stěžovatelky vedlo „k nesprávným skutkovým závěrům odvolacího soudu a tímto pak k vadnému hodnocení provedených důkazů a současně k nesprávnému právnímu a ústavně nesouladnému posouzení.“.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.09.2016 13:00
do: 22.09.2016 13:20

Spisová značka: I. ÚS 1532/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016 č. j. 30 Cdo 4388/2015-162, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2015 č. j. 53 Co 16/2015-140 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 8. 2014 č. j. 41 C 72/2014-113
Stručná charakteristika:  Náhrada škody vůči státu
Označení navrhovatelů:  N. H.

Stěžovatelka byla obžalovanou z trestného činu, avšak Městský soud v Praze ji rozsudkem vyhlášeným dne 19. 7. 2012 zprostil obžaloby. Písemné vyhotovení rozsudku bylo stěžovatelce doručeno až v březnu roku 2013. Stěžovatelka dne 20. 8. 2013 uplatnila u ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu újmy za své nezákonné trestní stíhání a nadměrnou délku trestního řízení. Ministerstvo spravedlnosti žádosti nevyhovělo, a její následnou žalobu Obvodní soud zamítl, neboť nárok shledal promlčeným. Uvedl, že šestiměsíční promlčecí doba k uplatnění nároku počala běžet v den vyhlášení zprošťujícího rozsudku, kdy nabyl ve vztahu ke stěžovatelce právní moci a trestní řízení proti ní skončilo, a nikoliv v den jeho doručení. Městský soud prvoinstanční rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud její dovolání odmítl. Stěžovatelka nyní před Ústavním soudem namítá, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť soudy chybně posoudily otázku promlčení jejího nároku na náhradu škody.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.09.2016 13:20
do: 22.09.2016 13:30

Spisová značka: I. ÚS 1682/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 č. j. 30 Cdo 491/2016-127
Stručná charakteristika:  Doručování
Označení navrhovatelů:  MN ENGINEERING GmbH, se sídlem Frankfurter str. 25, Flörsheim, Německo, zastoupená JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem Severovýchodní II 12, Praha 4

Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky jako podané opožděně. Podle Nejvyššího soudu rozsudek odvolacího soudu byl advokátovi stěžovatelky doručen do vlastních rukou dne 10. 9. 2015, ale dovolání podala až 16. 11. 2015.Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud porušil její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť chybně odmítl jako opožděné její dovolání, které však bylo podáno v zákonné lhůtě.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.09.2016 13:30
do: 22.09.2016 14:00

Spisová značka: I. ÚS 190/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1781/2012-330 ze dne 29. 5. 2013, rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 16 C 315/2009-378 ze dne 26. 8. 2013 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 14/2014-435 ze dne 18. 3. 2014
Stručná charakteristika:  Souběh výkonu funkce statutárního orgánu a pracovního poměru
Označení navrhovatelů:   J. G.

Stěžovatel byl předsedou představenstva akciové společnosti a současně byl jmenován jejím generálním ředitelem (na základě později uzavřené manažerské smlouvy). V prosinci 2008 byl odvolán z funkce předsedy představenstva a v souvislosti s tím byl odvolán i z funkce generálního ředitele. V lednu 2009 dala akciová společnosti stěžovateli výpověď z pracovního poměru. Stěžovatel se poté na vedlejší účastnici domáhal náhrady mzdy za únor a březen 2009 ve výši 602 549,50 Kč s příslušenstvím.

Ačkoliv jeho žalobě soud nalézací i odvolací vyhověl, po dovolání vedlejšího účastníka k Nejvyššímu soudu byly tyto rozsudky zrušeny. Nejvyšší soud totiž dospěl k závěru, že stěžovatel měl ve funkci generálního ředitele vykonávat stejnou činnost, kterou vykonával i jako předseda představenstva. Jmenováním do funkce generálního ředitele proto nebyl platně založen pracovní poměr a uzavřená manažerská smlouva je neplatná. Protože mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí nevznikl pracovní poměr, nemohl být ani rozvázán žádným ze způsobů předvídaných zákoníkem práce. Vedeny právním názorem Nejvyššího soudu změnily obecné soudy svá rozhodnutí a žalobu stěžovatele zamítly. Stěžovatel namítá porušení svého práva na spravedlivý proces a také porušení práva na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky.