Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 42. týden roku 2014

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.10.2014 10:00 do: 13.10.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2723/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013 č. j. 29 Cdo 2580/2010-620, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2009 č. j. 5 Cmo 207/2009-397 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009 č. j. 50 Cm 91/2006, 50 Cm 103/2006-218
Stručná charakteristika:  Nerozpoznání otázky zásadního právního významu v dovolacím řízení
Označení navrhovatelů:  Compas Capital Consult, s. r. o., se sídlem Frýdlantská 1237, Frýdek-Místek, zastoupená Mgr. Bohdanou Šocovou, advokátkou, se sídlem Gajdošova 4392/7, Brno, a Město Otrokovice, se sídlem náměstí 3. května 1340, Otrokovice, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem, advokátem, se sídlem Jakubská 1, Brno
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Oba stěžovatelé jsou akcionáři společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a.s., a v řízení před obecnými soudy se domáhali vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 28. 3. 2006. Neplatnost těchto usnesení dovozovali mimo jiné z neplatného zastoupení některých akcionářů – obcí na valné hromadě z důvodu nemožnosti řetězení plných mocí (tzv. subdelegace, zastoupení zástupce jeho zástupcem) v případě obcí a z nesplnění povinnosti učinit nabídku převzetí podle § 183b obchodníku zákoníku v relevantním znění, která dopadala na určité akcionáře a osoby jednající s nimi ve shodě.

Soud prvního stupně (Krajský soud v Brně) návrh stěžovatelů zamítl, soud druhého stupně (Vrchní soud v Olomouci) toto rozhodnutí potvrdil. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud svým rozhodnutím odmítl jako nepřípustné pro absenci otázky zásadního právního významu. Podle stěžovatelů obecné soudy svými rozhodnutími porušily jejich základní právo na spravedlivý proces, jakož i další jejich ústavně zaručená práva.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.10.2014 10:30 do: 13.10.2014 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2486/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 ze dne 27. 3. 2007 č. j. G/1/05, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 10. 1. 2008 č. j. S-MHMP 172236/2007, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011 č. j. 8 Ca 123/2008-36-39 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013 č. j. 7 As 33/2012-36
Stručná charakteristika:  státní občanství
Označení navrhovatelů:  C. J. G. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se narodil v roce 1973 v Argentině z manželství občana Chile a československé státní občanky. Jeho matka československé státní občanství nabyla po svém otci, který se narodil v Československu a který si své československé státní občanství podržel i poté, co se vystěhoval do zahraničí. Matka matky stěžovatele se narodila v Chile, v Československu nikdy trvale nepobývala a československé státní občanství získala sňatkem s otcem matky stěžovatele. V lednu 2005, poté, co jeho matce bylo na její žádost vydáno osvědčení o státním občanství České republiky, stěžovatel rovněž požádal o vydání tohoto osvědčení. Této žádosti nebylo vyhověno, nicméně odvolací orgán v důsledku procesních pochybení správního orgánu prvního stupně věc tomuto vrátil. Úřad městské části Praha 5 následně rozhodnutím ze dne 27. 3. 2007 stěžovatelovu žádost opět zamítl, a to na základě zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, ve znění zákona č. 124/1969 Sb. Matka stěžovatele podle názoru Úřadu městské části Praha 5 ke dni 1. 1. 1969 nenabyla státní občanství jedné z republik a podržela si toliko občanství československé, neboť její matka nikdy trvalý pobyt na území žádné z republik neměla. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí bylo Magistrátem hlavního města Prahy ze dne 10. 1. 2008 zamítnuto. Stěžovatelova následná správní žaloba byla rovněž zamítnuta, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011. Proti rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 25. 4. 2013 zamítl.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, Magistrátu hlavního města Prahy, Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zaručená ústavním pořádkem, a sice jmenovitě právo nebýt proti své vůli zbaven státního občanství vyplývající z čl. 12 Ústavy a právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.10.2014 09:00 do: 14.10.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3688/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 2. září 2013 č. j. 15 Co 377/2013-173
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces - náklady řízení
Označení navrhovatelů:  Mgr. P. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Honební společenstvo Radětice - Hvožďany, se sídlem Radětice, zastoupené jeho členem – v tomto řízení stěžovatelem - se žalobou po žalovaných, kteří jsou členy jeho honebního výboru, domáhalo náhrady škody ve výši 56.251, 20 Kč s odkazem na ust. § 23 odst. 5 a ust. § 24 odst. 4 zákona o myslivosti s tím, že v tomto řízení může zastoupit honební společenstvo kterýkoli člen, jímž stěžovatel je. Ještě před prvním jednáním vzal žalobce žalobu zpět s tvrzením, že žalovaní se dle zápisu z jednání honebního výboru ze dne 2. ledna 2013 cítí být odpovědni za škodu a společně převzali povinnost k její úhradě. Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 30. dubna 2013 řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil (výrok pod bodem I.) a žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení v částce 17.270,- Kč, jelikož ke zpětvzetí důvodné žaloby došlo pro chování žalovaných (výrok pod bodem II.). V souladu s ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pak bylo rozhodnuto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok pod bodem III.). Proti tomuto usnesení podali včas odvolání všichni žalovaní. Podstatou jejich odvolání byla námitka, že za žalobce jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněna, tedy nebyla dána jedna z podmínek řízení, a proto již z tohoto důvodu měla být žaloba odmítnuta nebo mělo být řízení zastaveno. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 2. září 2013 bylo usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. o zastavení řízení a ve výroku pod bodem III. o vrácení soudního poplatku potvrzeno (výrok pod bodem I. usnesení odvolacího soudu). Ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že stěžovatel je povinen nahradit žalovaným náklady řízení před soudem prvního stupně.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že aplikace a interpretace příslušných ustanovení zákona o myslivosti, provedená Krajským soudem v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře v napadeném usnesení, na základě níž bylo shledáno, že v projednávaném případě není stěžovatel jakožto člen honebního společenstva oprávněn zastupovat honební společenstvo v řízení o náhradě škody proti členům honebního výboru honebního společenstva, není ústavně konformní a takováto interpretace a aplikace vybočuje z mezí ústavnosti. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že mu v tomto řízení byla uložena povinnost k úhradě nákladů řízení (jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím). Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť se domnívá, že jím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.10.2014 14:00 do: 14.10.2014 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 39/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení ustanovení § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění
Označení navrhovatelů:  Okresní soud v Chrudimi
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Okresní soud v Chrudimi (dále jen navrhovatel) podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, nebo alespoň zrušení slova „hotových“ v tomto ustanovení. Alternativně navrhovatel navrhuje, aby Ústavní soud interpretativním výrokem stanovil zásady a limity pro určení náhrady drobných a režijních výdajů, které pravidelně vznikají účastníkům občanského soudního řízení, kteří nejsou zastoupeni advokátem. Navrhovatel brojí proti tomu, že stávající úprava § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v kombinaci s ustanovením § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), vede k nerovnosti mezi účastníky zastoupenými a nezastoupenými advokátem, neboť jen zastoupení účastníci mají právo na paušální náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč, zatímco nezastoupení účastníci soukromoprávních řízení musejí své náklady jednotlivě prokazovat.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.10.2014 15:30 do: 14.10.2014 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1727/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 21. února 2014 č. j. 69 Co 36/2014-40
Stručná charakteristika:  náklady řízení České televize při soudním vymáhání televizních poplatků
Označení navrhovatelů:  K. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2013 bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 1 215,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I.) a žalovanému (v řízení před Ústavním soudem „stěžovatel“) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni České televizi náhradu nákladů řízení ve výši 400,- Kč (výrok pod bodem II.). Proti tomuto usnesení, do výroku pod bodem II., podala žalobkyně odvolání. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. února 2014 bylo změněno usnesení Okresního soudu v Olomouci ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 5.119,- Kč (výrok pod bodem I.). Ve výroku pod bodem II. usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 968,- Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že oprávněně očekával, vycházejíc z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu v typově obdobných sporech vedených proti České televizi, že odvolací soud potvrdí rozhodnutí soudu prvého stupně, tedy že žalobci nepřizná náhradu nákladů právního zastoupení. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.10.2014 09:30 do: 15.10.2014 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 520/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013 č. j. 3 Tdo 792/2013-46 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2013 č. j. 6 To 469/2012-602.
Stručná charakteristika:  Trestní věc
Označení navrhovatelů:  Ing. M. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byl uznán vinným ze spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků a 6 měsíců a dále stěžovatel navrhuje zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání, neboť se domnívá, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho práva podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 39, čl. 40 odst. 3 a 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatele napadená rozhodnutí vykazují několik podstatných vad. První z nich spočívá v rozporu mezi tím, jak byl napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě vyhlášen, a tím, co obsahovalo jeho písemné vyhotovení. Další námitka směřuje proti nedostatečné a částečně i zavádějící specifikaci jednání, jímž měl stěžovatel naplnit objektivní stránku trestného činu nebezpečného pronásledování. Třetí námitka stěžovatele se týká toho, že i když Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím napravil pochybení soudu nalézacího (Okresního soudu v Bruntálu) v tom smyslu, že počátek skutku, jímž měl stěžovatel spáchat přečin nebezpečného pronásledování, stanovil až na 1. 1. 2010 (tj. den, kdy nabyl účinnosti trestní zákoník č. 40/2009 Sb., který zavedl skutkovou podstatu tohoto trestného činu), přesto své skutkové závěry opřel o zjištění vztahující se k období před 1. 1. 2010, tedy k době, kdy dané jednání nebylo trestným činem. Poslední námitka se týká toho, že trestní soudy podle přesvědčení stěžovatele bezdůvodně odmítly jeho návrhy na doplnění dokazování.