IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.10.2018 08:30 do: 23.10.2018 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: III. ÚS 3910/17
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017 č. j. 21 Cdo 1992/2017-367, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2016 č. j. 13 Co 120/2016-120 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. září 2015 č. j. 4 C 129/2002-212
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: ThMgr. E. D. a ThMgr. Z. D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy domáhali na Církvi československé husitské (vedlejší účastnice) úhrady částky ve výši 2 427 840 Kč s příslušenstvím (stěžovatelka 1.) a ve výši 2 056 215 Kč s příslušenstvím (stěžovatel 2.), a dále ve výši 167 344 Kč a 2 532 323 Kč s příslušenstvím (oba stěžovatelé), a to z titulu náhrady škody, která jim měla vzniknout neplatným rozvázáním služebního poměru vedlejší účastnicí dne 20. 7. 1993. V důsledku toho jim vedlejší účastnice nepřidělovala žádnou práci a stěžovatelé nemohli být vedeni ani na úřadu práce, neboť ten nebyl s to závazně určit, zda služební poměr trvá či nikoliv. Žalovaná částka představovala náhradu platu včetně hodnostního příspěvku, a dále náhradu škody, vzniklé stěžovatelům dle jejich tvrzení tak, že v důsledku toho, že jim vedlejší účastnice nevyplácela plat, byli v platební neschopnosti. Dále se domáhali příspěvku na úhradu otopu a světla a náhrady nákladů spojených s bydlením, neboť tyto výdaje za ně měla vedlejší účastnice hradit podle Řádu duchovenské služby Církve československé husitské. Obvodní soud pro Prahu 6 žalobu stěžovatelů zamítl. Městský soud v Praze jako odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých mělo vyplývat, že ke skončení služebních poměrů stěžovatelů došlo schválením skončení služebního poměru stěžovatelů na 123. plenárním zasedání Ústřední rady Církve československé husitské, konaném ve dnech 17. a 18. 9.1993. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů pro nepřípustnost.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zejména odkazují na nález Ústavního soudu v jejich věci ze dne 20. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3597/10. Stěžovatelé pak zejména konstatují, že zápis ze 123. plenárního zasedání Ústřední rady konaného ve dvou dnech, na který soustavně odkazují obecné soudy, nemůže v žádném případě být dle jejich názoru právě tím rozhodnutím příslušného orgánu, které předpokládá Ústavní soud ve výše zmíněném nálezu. Stěžovatelé jsou toho názoru, že vedlejší účastnice žádné takové rozhodnutí příslušného orgánu v dané věci neprokázal. Dle stěžovatelů nelze přece ani v případě, že Ústavní soud v citovaném nálezu závazně vyslovil, že pravomoc soudů ve věci skončení služebního poměru duchovních k církvi není dána, připustit, aby s odkazem na právní názor Ústavního soudu vyslovený v tomto nálezu o dalším postupu soudů při řešení případných majetkových nároků stěžovatelů soudní orgány zcela rezignovaly na jakékoli (formální) požadavky v případě posuzování, zda jde o rozhodnutí příslušného orgánu či nikoli a zda toto rozhodnutí vedlejší účastník prokázal. Opačný postup by byl zcela v rozporu s jakýmikoli zásadami právní jistoty.