I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.10.2017 10:00 do: 30.10.2017 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2500/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 30 Cdo 1974/2017-197 ze dne 30. května 2017, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 405/2016-178 ze dne 8. prosince 2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 31 C 419/2014-152 ze dne 6. června 2016
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: H. K., Ing. J. Z., V. B. a T. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé byli účastníky trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pro trestný čin podvodu (kauza H-Systém), které trvalo více než třináct let a osm měsíců. V tomto trestním řízení byl odsouzen pouze jeden obžalovaný; stran zbývajících pachatelů bylo trestní řízení z důvodu jeho nepřiměřené délky zastaveno v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Stěžovatelé v řízení vystupovali jako jedni z poškozených, neboť jim byla způsobena rozsáhlá majetková škoda (v důsledku ztráty celoživotních úspor). Stěžovatelé posléze u Ministerstva spravedlnosti uplatnili svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem státu. Ministerstvo spravedlnosti nárok stěžovatelů uznalo; s ohledem na vysoký počet poškozených v daném trestním řízení, kteří sdíleli utrpěnou újmu, přiznalo každému ze stěžovatelů za nepřiměřenou délku řízení peněžité zadostiučinění ve výši 2.314 Kč. Stěžovatelé považovali tuto částku za nedostatečnou, a proto podali k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu na zaplacení zadostiučinění ve výši 251.018 Kč, ke které dospěli na základě výpočetních pravidel Evropského soudu pro lidská práva, který stanovuje částku 15.000 - 20.000 Kč za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Obvodní soud zamítl žalobu jako nedůvodnou. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu změnil a žalobě částečně vyhověl. Částku přiznanou Ministerstvem spravedlnosti soud označil za naprosto nepřiměřenou a přiznal peněžité zadostiučinění ve výši 15.181,80 Kč pro první stěžovatelku, 12.631,80 Kč pro druhého a třetího stěžovatele a 14.544,30 Kč pro čtvrtého stěžovatele. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelé nevymezili žádnou konkrétní otázku, tedy nekonkretizovali, který z předpokladů přípustnosti dovolání považují za splněný.
Stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozhodnutími Nejvyššího soudu, městského soudu a obvodního soudu bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem státu dle článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť dle ustálené judikatury Ústavního soudu musí být náhrada utrpěné újmy přiznána v přiměřené výši, která je schopna plnit svou satisfakční funkci.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2017 14:00 do: 31.10.2017 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 269/16
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 192/2014-162 ze dne 15. 10. 2015
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: A. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Žalobce (v tomto řízení vedlejší účastník) se proti stěžovatelce domáhal určení, že je vlastníkem určitého pozemku v katastrálním území Velká nad Veličkou. Okresní soud v Hodoníně žalobu zamítl a žalobci uložil nahradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 37 942 Kč. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně rozsudek nalézacího soudu ve věci samé jako věcně správný potvrdil. Ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že vedlejšího účastníka zavázal zaplatit stěžovatelce částku ve výši 13 957 Kč a uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 023 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se domáhala přiznání náhrady nákladů řízení podle § 9 odst. 3 a odst. 4 advokátního tarifu. Napadeným rozhodnutím prý odvolací soud postupoval nesprávně dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, což stěžovatelka považuje za extrémní libovůli soudu, neboť ani jedna z interpretací § 9 advokátního tarifu tento výklad neumožňuje. Dle stěžovatelky v daném případě není známa cena nemovitosti a ani ze spisového materiálu nebylo lze dovodit cenu předmětné nemovitosti, proto měl Krajský soud v Brně postupovat dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 3 advokátního tarifu, kdy měl přiznat stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 37 957 Kč, které podrobněji vyčíslila. K tomu však dle mínění stěžovatelky nelze přehlédnout, že odvolací soud aplikoval právní předpis mimo jiné s účinností do 31. 12. 2012, ačkoli o nákladech řízení bylo rozhodováno až v roce 2015. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení nákladových výroků rozhodnutí krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 31.10.2017 14:30 do: 31.10.2017 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1653/17
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 5 C 138/95-1100 ze dne 19. 3. 2015, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 228/2015-1138 ze dne 25. 1. 2016 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 3206/2016-1197 ze dne 11. 4. 2017
Stručná charakteristika: Právo na svobodné jednání
Označení navrhovatelů: D. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka pronajala v roce 1992 vedlejšímu účastníkovi prostory v domě, který vlastnila se svými příbuznými. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že vedlejší účastník nejprve pronajaté prostory na vlastní náklady zrekonstruuje a poté v nich bude provozovat restauraci. Nájem byl sjednaný na dobu 15 let. Strany si ujednaly, že po jeho skončení vedlejší účastník předá rekonstruované prostory stěžovatelce bez náhrady. S ohledem na to se strany rovněž dohodly, že vedlejší účastník nebude v prvních měsících platit nájemné vůbec a poté po dva roky jen v poloviční výši. Vedlejší účastník ovšem rekonstrukci nedokončil a neplatil nájemné, stěžovatelka proto nájemní smlouvu vypověděla. Vedlejší účastník později písemně prohlásil, že nepožaduje náhradu nákladů vynaložených na rekonstrukci, a stěžovatelka písemně prohlásila, že po něm nebude požadovat nezaplacené nájemné. Vedlejší účastník nicméně poté v roce 1995 podal proti stěžovatelce a dalším spoluvlastnicím žalobu, kterou se domáhal náhrady za prostředky, které vynaložil na rekonstrukci jejich domu. Obecné soudy dospěly k závěru, že nájemní smlouva byla neplatná, že stěžovatelka a vedlejší účastník svými prohlášeními neuzavřeli platnou dohodu, a jejich vztah proto vypořádaly jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu uložily stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 7 660 000 Kč.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že dle judikatury Ústavního soudu má být neplatnost smlouvy výjimkou, nikoliv zásadou, a že prioritu má mít takový výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.11.2017 14:00 do: 01.11.2017 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1378/16
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: společná ústavní stížnost proti poskytnutí osobních informací o platech stěžovatelů přípisem statutárního města Zlín, na základě žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žadatele Právo ve veřejném zájmu, z. s., spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: Poskytování informací o platech a odměnách zaměstnanců na základě žádosti, podané dle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím; ochrana proti neoprávněnému zasahování do soukromého života
Označení navrhovatelů: 1) Z. B., 2) L. B., 3) M. C., 4) I. D., 5) I. D., 6) Z. D., 7) H. E., 8) N. H., 9) M. Ch., 10) J. J., 11) P. J., 12) V. K., 13) T. L., 14) E. M., 15) D. N., 16) K. P., 17) J. P., 18) K. Ř., 19) P. S., 20) P. Š., 21) Z. Š., 22) A. Š. a 23) I. Z., všichni zastoupeni Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé jsou, případně v průběhu roku 2014 byli, vedoucími zaměstnanci Statutárního města Zlín (účastník řízení). Dne 1. 6. 2015 byla účastníku řízení doručena žádost žadatele Právo ve veřejném zájmu, z. s., podaná na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Požadovány byly informace o platech a odměnách nejvýše postavených úředníků za rok 2014 (odděleně plat a odměna u každé osoby), a to včetně jmen a pracovního zařazení. Účastník řízení poskytl žadateli požadované informace zpočátku v anonymizované podobě, tj. v podobě konkrétních částek, avšak bez uvedení jmen dotčených zaměstnanců, a dále průměrné částky dle jednotlivých kategorií zaměstnanců. Na základě opakovaných odvolání žadatele účastník řízení žadateli přípisem ze dne 26. 2. 2016 poskytl požadované informace včetně uvedení jmen a funkcí jednotlivých dotčených zaměstnanců, a to přesto, že stěžovatelé vyjádřili společným dopisem, doručeným dne 8. 2. 2016, výslovný nesouhlas s poskytnutím předmětných osobních údajů, vedoucích k jejich identifikaci. Poskytnutí předmětných osobních údajů oznámil účastník řízení dotčeným zaměstnancům dopisem. Žadatel poté vyzval účastníka řízení, aby na základě § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. poskytnuté informace o platech stěžovatelů zveřejnilo v adresné podobě na svých webových stránkách, s tím, že v opačném případě se bude tohoto zveřejnění domáhat soudní cestou. Informace na internetu zveřejněny nebyly. Dne 8. 6. 2016 usnesením Ústavní soud nařídil předběžné opatření, jímž účastníku řízení uložil neposkytovat osobní údaje o platech a odměnách stěžovatelů na základě žádostí dle zákona č. 106/199 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zejména jejich zveřejněním způsobem umožňujícím dálkový přístup ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3 citovaného zákona.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti tvrdí, že postupem účastníka řízení bylo neproporcionálním, neadekvátním a zbytečným způsobem zasaženo do jejich základních práv na ochranu soukromí, důstojnosti a rovného zacházení, zaručených Listinou základních práv a svobod. Dle názoru stěžovatelů ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jejich vlastní zájmy, neboť problematika poskytování informací o platech zaměstnanců se dotýká cca 1 000 000 zaměstnanců v České republice, a proto žádají Ústavní soud o její projednání, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, což odůvodnili tvrzením, že s ohledem na již konstantní judikaturu v rámci správního soudnictví jsou procesní prostředky nápravy tvrzeného zásahu do základních práv poskytované ve správním soudnictví zjevně neefektivní. Stěžovatelé požadují, aby Ústavní soud vyslovil, že poskytnutím informací došlo k porušení jejich základních práv, aby zakázal účastníku řízení pokračovat v zásazích do práv formou poskytování adresných osobních údajů o platech stěžovatelů, a dále navrhují zrušení ustanovení § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.11.2017 09:30 do: 02.11.2017 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2672/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2017, č. j. Ncd 124/2014-292
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces čl. 36 odst. 1 Listiny; právo na zákonného soudce čl. 38 odst. 1 Listiny,
Označení navrhovatelů: M. H. Ing. M. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé uplatnili v mnoha desítkách případů své restituční nároky u České republiky – Státního pozemkového úřadu podle § 9 odst. 1 zákona o půdě, a vyzvali Státní pozemkový úřad k vydání nemovitostí neoprávněně vyvlastněných v období komunistické totality. Stěžovatelé tvrdí, že Státní pozemkový úřad sice stěžovatele ve většině případů zaregistroval jako oprávněné osoby, ale pouze s právem na vydání náhradních nemovitostí či peněžité náhrady, jelikož žádané nemovité věci nebylo možné vydat podle § 11 zákona o půdě. Současně však Státní pozemkový úřad nenabídl dostatečný počet náhradních pozemků obdobné hodnoty způsobilých ke zmírnění způsobené křivdy a nutí stěžovatele k přijetí peněžité náhrady v cenách pozemků určených ke dni 24. 6. 1991 podle § 16 odst. 1 ve spojení s § 28a zákona o půdě. S ohledem na skutečnost, že od 1. 7. 2018 nastane tzv. „druhá restituční tečka“ a nebude nadále možné vydávat restituentům náhradní pozemky (naturální restituce), podali dne 21. 2. 2017 neúspěšní stěžovatelé u Okresního soudu v Rakovníku žalobu, kterou se domáhají, aby soud nahradil projev vůle České republiky – Státního pozemkového úřadu při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, které si stěžovatelé vybrali jako vhodné ke zmírnění způsobené majetkové křivdy. Stěžovatelé se přímo domáhají bezúplatného převodu konkrétních, jimi vybraných pozemků, nezařazených do veřejné nabídky, které leží v katastrálním území Jesenice u Rakovníka, obec Jesenice. Obecné soudy dosud o žalobě nerozhodly ani v prvním stupni, jelikož Česká republika, za niž vystupuje v řízení Státní pozemkový úřad, vznesla nejdříve neúspěšně námitku místní nepříslušnosti soudu podle § 105 odst. 1 o. s. ř., následně úspěšně navrhla delegaci věci z důvodu vhodnosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 podle § 12 odst. 2 o. s. ř., a to i přesto, že ve věci již proběhly dvě ústní jednání (dne 2. 5. 2017 a 15. 6. 2017) a třetí bylo v důsledku podání návrhu odročeno. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, protože je podle něj vedeno nejvíce žalob mezi týmiž účastníky, kteří navíc mají své bydliště (sídlo) na území hl. města Prahy.
Stěžovatelé tvrdí, že na základě postupu Vrchního soudu v Praze byla věc nedůvodně a protiústavně odňata Okresnímu soudu v Rakovníku a přikázána k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, čímž bylo porušeno právo stěžovatelů na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1, a princip rovnosti účastníků, podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a požadují zrušení usnesení vrchního soudu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.11.2017 10:00 do: 03.11.2017 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3929/16
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2016, č. j. 62 Co 202/2016-39
Stručná charakteristika: úhrada nákladů exekuce
Označení navrhovatelů: L. N., nezl., zast. P. H. N., obě právně zast. advokátem Mgr. Michaelem Dubem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Cheb zastavil exekuční řízení zahájené na návrh stěžovatelky (oprávněné), a to k uspokojení její pohledávky na výživném, jehož plnění bylo povinnému, který je otcem stěžovatelky, uloženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2. Proti výrokům o zvýšení výživného a nedoplatku na zvýšeném výživném podal povinný odvolání. Stěžovatelka podala na základě uvedeného exekučního titulu u soudního exekutora exekuční návrh k uspokojení její přednostní pohledávky na výživném od září 2015 do ledna 2016 v celkové výši 32.500,-Kč a dále pro běžné výživné pro stěžovatelku ve výši 13.000,-Kč měsíčně od února 2016 a pro náklady exekuce. Předmětný exekuční titul byl však následně k odvolání povinného změněn rozsudkem Městského soudu v Praze, tak, že bylo povinnému umožněno dlužnou částku na výživném za měsíce od září 2014 do února 2016 uhradit ve lhůtě počínající až od právní moci uvedeného rozsudku městského soudu, a to částečně do třiceti dnů a částečně do tří měsíců. V návaznosti na to stěžovatelka podala návrh, aby byla exekuce v daném rozsahu, tj. v celkové výši 45.500,- Kč zastavena. K tomu došlo usnesením soudního exekutora s tím, že pro dlužné výživné za měsíc březen 2016 ve výši 6.500,- Kč byla exekuce nadále vedena. Následně podala stěžovatelka návrh na úplné zastavení exekuce, neboť povinný částku ve výši 6.500,- Kč uhradil, čímž došlo k uhrazení celého výživného za měsíc březen 2016. Poté podal návrh na zastavení exekuce i povinný a společně s tím i návrh na odklad exekuce a v jeho rámci složil jistotu ve výši 58.483,30 Kč. Soudní exekutor na základě uvedeného usnesením exekuci zastavil a vyčíslil náklady exekuce, které má exekutorovi uhradit povinný a výši nákladů řízení, které má povinný uhradit stěžovatelce, povinnému pak náhradu nákladů nepřiznal. Povinný se proti tomuto usnesení odvolal a Městský soud v Praze a stanovil, že stěžovatelka a povinný jsou povinni zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce rovným dílem. Ani jednomu z nich pak nepřiznal náhradu nákladů řízení. K uložení povinnosti k náhradě nákladů exekuce oběma účastníkům, tedy stěžovatelce a povinnému, dospěl městský soud na základě závěru, že zavinění na zastavení exekuce nelze přičítat stěžovatelce a současně se městský soud neztotožnil ani se závěrem soudního exekutora, že zastavení exekuce v dané věci zavinil výhradně povinný. Podle přesvědčení městského soudu je procesní zavinění v tomto případě na obou stranách.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že v odůvodnění napadeného usnesení městského soudu zcela chybí posouzení věci po právní stránce. Nejsou zřejmé důvody, na základě kterých městský soud dospěl k závěru, že jsou účastníci povinni uhradit náklady exekuce rovným dílem. Zejména se městský soud v odůvodnění napadeného usnesení nezabývá tím, v čem spatřuje zavinění na zastavení exekuce na straně stěžovatelky.