III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.11.2017 09:00 do: 07.11.2017 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2714/16
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2016 č. j. 29 Cdo 5499/2015-1031, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015 č. j. 7 Cmo 384/2013-904 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2013 č. j. 36 Cm 87/2006-833
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Compas Capital Consult, s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 15. 9. 2004 se konala (mimořádná) valná hromada obchodní společnosti Vodárny Kladno - Mělník, a. s. (VKM), která přijala vícero usnesení, mimo jiné i usnesení, kterým schválila návrh smlouvy o prodeji části podniku VKM (tzv. provozní části podniku) obchodní společnosti Středočeské vodárny, a. s., a dále usnesení, kterým valná hromada pověřila představenstvo VKM k uzavření uvedené smlouvy o prodeji části podniku. Smlouva o prodeji části podniku měla vést k tzv. provoznímu modelu, tj. rozdělení podniku na dvě části, přičemž první část „infrastrukturní“ by zůstala VKM a druhá část „provozní“ by byla prodána zájemci (zde společnosti Středočeské vodárny, a. s.). Akcionáři byli dále na uvedené valné hromadě informováni o návrhu smlouvy o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury (tj. vodovodní a kanalizační sítě) VKM adresovaném též obchodní společnosti Středočeské vodárny, a. s. Stěžovatelka následně podala návrh na vyslovení neplatnosti obou uvedených usnesení valné hromady. Současně se domáhala, aby soud uložil VKM povinnost zaplatit jí 30 000 Kč jako zadostiučinění podle § 131 odst. 4 obchodního zákoníku, a to za újmu spočívající v porušování jejích akcionářských práv a ve znehodnocení investic do nákupu akcií VKM. Městský soud v Praze její návrh zamítl. Vrchní soud v Praze rozhodnutí částečně potvrdil, částečně ho zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (dle vyžádaného soudního spisu městský soud rozhodl ve věci zadostiučinění a nákladů řízení znovu, v současné době probíhá odvolací řízení). Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud usnesením odmítl pro nepřípustnost; neshledal otázku zásadního právního významu podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2013, zčásti neshledal formulaci jakékoliv právní otázky a zčásti poukázal na polemiku se skutkovými závěry nižších soudů.
Bylo zjištěno, že velcí akcionáři VKM uzavřeli v roce 2002 s Českou spořitelnou, a. s. (ČS) „balík smluv“, zejména smlouvu o budoucí smlouvě o koupi akcií VKM (ČS jako budoucí kupující), smlouvu o budoucích smlouvách o postoupení pohledávky – převodu samostatně převoditelných práv, a příkazní smlouvu k výkonu akcionářských práv z daných akcií. ČS zaplatila akcionářům 80% sjednané budoucí kupní ceny. ČS následně postoupila svá práva a povinnosti z daných smluv na obchodní společnost Středočeská infrastrukturní, a. s. (v případě města Kladna nejdříve na obchodní společnost Česká infrastrukturní, a. s.). Současně s uzavřením „balíku smluv“ udělili akcionáři (obce) ČS také plné moci k výkonu akcionářských práv (udělili jí i plné moci k registraci pozastavení práva nakládat s danými akciemi – cennými papíry u Střediska cenných papírů). ČS posléze ve shodném rozsahu udělila substituční plnou moc obchodní společnosti Středočeská infrastrukturní, a. s., která dále udělila substituční plnou moc ve stejném rozsahu Mgr. J. L., jenž vykonával za obce akcionářská práva (včetně práv hlasovacích) na valné hromadě dne 15. 9. 2004. Městský soud uvedl, že účelem uzavření „balíku smluv“ ze strany ČS bylo zjevně získání hlasovacích práv akcionářů, a nikoliv koupě jejich akcií, což však dle městského soudu nebylo relevantní, neboť obce naopak uzavíraly „balík smluv“ s úmyslem akcie skutečně prodat ČS. Městský soud proto považoval za platné i zmocnění ČS k výkonu akcionářských práv za obce na valné hromadě.
Stěžovatelka namítá, že převod akcií VKM na Českou spořitelnu, a. s. nebyl, s ohledem na znění stanov, možný. Došlo podle ní k převodu hlasovacích práv, aniž by byly převedeny akcie samotné, a aniž by byl dán souhlas valné hromady; byl porušen a nepřípustně obcházen zákon i stanovy VKM (§ 156 odst. 4, § 156a obchodního zákoníku, čl. 13 stanov VKM; podle stěžovatelky obchodní zákoník navíc nepředpokládá, že by ve stanovách muselo být výslovně zakotveno omezení převoditelnosti práv vázaných na akcii, nýbrž postačí, že je omezena převoditelnost akcií jako takových). Stěžovatelka dále tvrdí, že soudy se jejími tvrzeními a důkazy řádně nezabývaly, neřešily celý komplex zmíněných právních úkonů podle jejich smyslu a hospodářského účelu (posuzovaly je pouze formálně dle názvů); naopak svým excesivním výkladem umožnily skrze plné moci oddělit hlasovací právo od akcie. Nejvyššímu soudu stěžovatelka vytýkala nesprávnost závěrů při řešení jedné z právních otázek v dovolání. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.11.2017 09:00 do: 08.11.2017 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1616/17
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 28/2017 ze dne 12. dubna 2017
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů: Mgr. M. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Policie České republiky bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu vedeném na stěžovatele s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Stěžovatel toto rozhodnutí napadl stížností, kterou Vrchní soud v Praze usnesením podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl. Vrchní soud konstatoval, že stěžovatel odeslal stížnost policejnímu orgánu běžnou elektronickou poštou (e-mailem) bez uznávaného elektronického podpisu a tento nedostatek ve lhůtě k podání stížnosti ani po jejím uplynutí nenapravil. Protože tedy podání bylo učiněno v elektronické podobě bez splnění uvedených podmínek, nejsou s ním spojeny účinky řádného podání. Vzhledem k tomu, že připojení uznávaného elektronického podpisu je nezbytným zákonným předpokladem pro závěr, že podání v elektronické podobě bylo učiněno v souladu se zákonnými požadavky § 59 odst. 1 trestního řádu, dospěl k závěru, že stížnost stěžovatele tyto předpoklady nesplňuje.
Stěžovatel namítá, že stížnost ze dne 31. března 2017 byla řádně opatřena platným zaručeným elektronickým podpisem. Měla tedy všechny náležitosti stížnosti a měla proto být vrchním soudem řádně projednána. Pokud se tak nestalo, napadené usnesení bylo učiněno na podkladě vadného procesního postupu porušujícího zákon. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení vrchního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.11.2017 10:00 do: 08.11.2017 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1135/17
Jednací místnost: Místnost 6/1
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2017 č. j. 50 To 32/2017-502 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. října 2016 č. j. 10 T 21/2012-487
Stručná charakteristika: Právo obviněného v trestním řízení; obnova řízení; důkaz - hodnocení
Označení navrhovatelů: Ing. Bc. M. T., zast. advokátem JUDr. Josefem Pelechem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Odvolací soud mu zkrátil zkušební dobu na dva a půl roku. Dovolání odmítl Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné. Následně podal stěžovatel k Okresnímu soudu Plzeň-město návrh na povolení obnovy řízení. Okresní soud usnesením návrh na povolení obnovy řízení zamítl a stěžovatel neuspěl ani se svou stížností ke Krajskému soudu v Plzni.
Stěžovatel namítá, že stížnostní soud závažným způsobem porušil jeho právo na obhajobu, garantované čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod tím, že o jeho stížnosti bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, ač mělo být naopak rozhodnuto v zasedání veřejném. Stěžovatel také tvrdí, že soud nevyslechl stěžovatelem navrženého svědka a ani se s tímto návrhem ve svém rozhodnutí nevypořádal, čímž se dopustil tzv. opomenutí důkazu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.11.2017 10:00 do: 09.11.2017 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3245/16
Jednací místnost: II. poschodí, konferenční sál (m.č. 248)
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016, č. j. 21 Cdo 2167/2016-727, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2015, č. j. 20 Co 205/2015-579, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 27. 10. 2015, č. j. 20 Co 205/2015-584
Stručná charakteristika: Naléhavý právní zájem při soudním přezkumu odvolání z funkce ředitelky mateřské školy
Označení navrhovatelů: Mgr. L. F., zast. advokátem JUDr. Ervínem Perthenem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka vykonávala funkci ředitelky mateřské školy v Hradci Králové na základě svého jmenování Statutárním městem Hradec Králové, a to ode dne 1. 8. 2010, když byla jmenována na dobu určitou do 31. 7. 2012. Dne 25. 5. 2012 bylo stěžovatelce doručeno písemné odvolání z výkonu funkce ředitelky učiněné na základě usnesení rady města, a to pro závažné porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitelky mateřské školy. Stěžovatelka se následně žalobou u Okresního soudu v Hradci Králové domáhala proti mateřské škole a městu jako žalovaným určení neplatnosti svého odvolání z výkonu funkce ředitelky a současně se domáhala zaplacení 50.976,- Kč jako nezaplacené odměny za výkon uvedené funkce, která by jí byla řádně vyplacena, pokud by k jejímu neplatnému odvolání nedošlo. Okresní soud její žalobu zamítl. Odvolací Krajský soud v Hradci Králové a) potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky, a výrokem b) ve zbytku rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud uvedl, že výrok okresního soudu pod bodem I. v té části, kterou byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky, potvrdil z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu podle § 80 občanského soudního řádu. I kdyby totiž byla stěžovatelka se svou žalobou úspěšná, nemělo by to pro ni žádný význam kromě toho, že by byla případná neplatnost jejího odvolání z funkce ředitelky deklarována soudním rozhodnutím. Práci ředitelky mateřské školy by vykonávat nemohla, neboť její pracovní poměr u mateřské školy skončil uplynutím doby. Krajský soud naopak zrušil rozsudek okresního soudu v části výroku, kterou byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na zaplacení částky 50.976,- Kč za nevyplacenou část mzdy, neboť krajský soud dospěl v rámci posouzení předběžné otázky k závěru, že odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky bylo neplatné. Nejvyšší soud odmítl následné dovolání stěžovatelky jako nepřípustné.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti projevuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu týkajícími se nedostatku jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti odvolání stěžovatelky z výkonu funkce ředitelky mateřské školy. K tomu uvádí, že pro ni bylo vždy prioritní domoci se věcného rozhodnutí o tom, že její odvolání bylo neplatné, přičemž na přiznání peněžité částky měla stěžovatelka až druhotný zájem. Odvolání stěžovatelky z funkce bylo velmi medializováno, čímž došlo ke značnému zásahu do dobré pověsti a psychiky stěžovatelky. Pouze tehdy, pokud bude soudem věcně potvrzeno, že odvolání bylo neplatné, získá stěžovatelka doklad o tom, že tvrzení o porušování pracovních povinností z její strany se nezakládají na pravdě. Pokud jde o napadené usnesení Nejvyššího soudu, stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že dovolací soud odmítl její dovolání pouhým odkazem na zákonné ustanovení a předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3863/2007, aniž by tento svůj postup nějakým způsobem blíže odůvodnil a vypořádal se s námitkami uvedenými v dovolání. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.