IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.11.2018 09:00 do: 13.11.2018 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: III. ÚS 4072/17
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2017 č. j. 7 Cmo 185/2017-507
Eventuální akcesorické návrhy: náhrada nákladů řízení
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: LIDO TAXI RADIO, spol. s r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud v Brně k návrhu stěžovatelky (jako žalobkyně) nařídil podle § 102 odst. 1 občanského soudního řádu předběžné opatření, kterým uložil obchodní společnosti Uber B.V. (vedlejší účastník řízení) jako žalovanému zdržet se provozování a zprostředkování taxislužby na území statutárního města Brna. Dospěl k závěru, že stěžovatelka prokázala potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, kterážto měla plynout z toho, že by na její straně mohlo dojít ke vzniku škody velkého rozsahu a v rámci hospodářské soutěže by mohly být definitivně narušeny poměry na trhu taxislužby. Dále pak krajský soud konstatoval, že taxislužba je koncesovanou živností a její výkon podléhá právní regulaci, a nesplňuje-li subjekt, který v tomto oboru podniká (chce podnikat) stanovené podmínky, což bylo osvědčeno, jde s největší pravděpodobností o nekalou soutěž. K odvolání vedlejšího účastníka Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným rozhodnutím usnesení krajského soudu změnil tak, že se stěžovatelčin návrh na nařízení předběžného opatření zamítá, neboť skutková tvrzení nesmí být v rozporu s navrhovaným petitem, jenž pak musí být v souladu s hmotným právem, tj. musí být vykonatelný. Stěžovatelka v návrhu tvrdila a předloženými listinami osvědčovala, že vedlejší účastník, ať již jako provozovatel, nebo zprostředkovatel, nesplňuje podmínky pro provozování či zprostředkování taxislužby, což je ovšem v rozporu s navrhovaným petitem, v němž se domáhá zdržet se provozování či zprostředkování taxislužby. Podle vrchního soudu lze činnost žalovaného označit za (jinou) „službu v oblasti dopravy“, zahrnující jak zprostředkování kontaktů mezi řidiči a potenciálními cestujícími, tak i samotnou přepravu, nikoliv však „taxislužbu“ či její zprostředkování, neboť nesplňuje podmínky provozování taxislužby podle § 21, 21c a 21d zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Navrhované předběžné opatření je „nevykonatelné“, protože spočívá v uložení povinnosti, která je vedlejším účastníkem nesplnitelná.
Stěžovatelka nepovažuje názor vrchního soudu za věcně správný. Dále namítá, že pochybení vrchního soudu spočívá především v tom, že své rozhodnutí srozumitelně, přesvědčivě, racionálně a logicky neodůvodnil a nevypořádal se jejími relevantními tvrzeními a návrhem jako celkem, čímž založil jeho nepřezkoumatelnost. Dle stěžovatelky jde o projev svévole, neboť ačkoliv rozhodnutí v dané věci bylo i veřejností netrpělivě očekáváno, vrchní soud vydal usnesení, jemuž nikdo nerozumí a které „alibisticky“ neřeší podstatu daného problému. Dle stěžovatelky nelze odložit řešení případu až na řízení ve věci samé, neboť by tím došlo k podpoření strategie vedlejšího účastníka, který se porušováním či obcházením platných předpisů snaží získat významný tržní podíl, trh takto destabilizovat a změnit, a získat tím pozici pro příznivější legislativu. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení vrchního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené, a dále že jím byl porušen princip rovnosti.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.11.2018 14:00 do: 13.11.2018 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1060/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 2. 11. 2017 č. j. 23 Cm 8/2017-511 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2018 č. j. 5 Cmo 323/2017-532 a o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 2. 11. 2017 č. j. 23 Cm 8/2017-511
Stručná charakteristika: osvobození od soudního poplatku
Označení navrhovatelů: R. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 222 219,59 Kč s příslušenstvím, dále žalobu co do částky 467 370 Kč s příslušenstvím zamítl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 728,45 Kč a České republice na soudním poplatku částku 411 111 Kč. Proti všem výrokům tohoto rozsudku, vyjma zamítavého, podal stěžovatel odvolání. Následně byl usnesením vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 411 111 Kč. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudního poplatku, ve které tvrdil, že nemá dostatečné finanční prostředky na jeho zaplacení, neboť je bez příjmů, a navíc v konkursu vedeném Krajským soudem v Ostravě. Krajský soud poté vyzval žalovaného, aby doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Stěžovatel předložil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ze kterého vyplývá, že žije ve společné domácnosti s manželkou a dětmi, sám nemá žádné příjmy z pracovního ani obdobného poměru, z podnikání ani z dávek sociálního zabezpečení. Svou funkci statutárního orgánu společností GRAMBRIENS s.r.o. a DANARE a.s., vykonává bezúplatně. Pokud jde o dluhy a půjčky, případně další výdaje, v prohlášení uvedl dluhy u několika blíže specifikovaných společností. Stěžovatel dále prohlásil, že nemá žádné výdaje v souvislosti s daněmi, sociálním či zdravotním pojištěním, na hypotéce či nájemném. Stěžovatel dále doložil usnesení Městského soudu v Praze, ze kterého vyplývá, že byl zamítnut insolvenční návrh věřitelky Credico europe, s. r. o. na zjištění úpadku dlužnice GRAMBRIENS s.r.o. Dále doložil doklady o příjmech z úřadu práce, doklady o příjmu manželky a doklady o nákladech na domácnost. Odvolací Vrchní soud v Olomouci ve shodě s krajským soudem dospěl k závěru, že stěžovatel věrohodně neprokázal své majetkové poměry. Soudy shledaly pochybnosti především ve vztahu k bezplatnému výkonu funkce statutárního orgánu výše uvedených společností, který považovaly za účelový. Osvobození od soudních poplatků nebylo stěžovateli přiznáno.
Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudů a namítá, že určujícím kritériem, na jehož základě mají soudy rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků, je objektivní (ne)schopnost stěžovatele zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Uvádí, že soudy nehodnotily jeho objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek, ale zaměřily se na spekulace ve vztahu k jeho bezúplatnému výkonu funkce jednatele v obchodních společnostech. Stěžovatel především namítá, že soudy ignorovaly skutečnost, že stěžovatel je v konkursu a nemůže tak objektivně disponovat s finančními prostředky, zvláště ve výši předmětného soudního poplatku. Přístup soudů považuje stěžovatel za diskriminační, neboť by znamenal nemožnost osvobození podnikatelských subjektů od soudních poplatků. Odkazuje v tomto smyslu na nálezy sp. zn. II. ÚS 1619/08 a IV. ÚS 289/03.