II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.11.2016 09:30 do: 07.11.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 443/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 2. 2013 č. j. 17 C 261/2011-60, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2013 č. j. 30 Co 379/2013-97 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015 č. j. 33 Cdo 2819/2014-148
Stručná charakteristika: svobodná volba povolání, právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Mgr. D. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou ze dne 9. 12. 2011 v řízení před obecnými soudy marně domáhal, aby byla České advokátní komoře uložena povinnost ho zapsat do seznamu advokátních koncipientů vedeného ČAK s účinností od 1. 1. 2009. Stěžovatel je absolventem Jagellonské univerzity v Krakově v magisterském studijním oboru právo. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky mu vydalo osvědčení o uznání získaného vysokoškolského vzdělání jako rovnocenného se vzděláním získaným v České republice. ČAK ho nicméně do seznamu koncipientů nezapsala pro nesplnění podmínek podle § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění do 31. 8. 2009. Podle tohoto ustanovení platilo, že ČAK zapíše do seznamu koncipientů každého, kdo získal vzdělání v oblasti práva na vysoké škole v zahraničí, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, anebo je toto vzdělání uznáno podle zvláštních právních předpisů. Tuto podmínku stěžovatel formálně splnil. Materiálně však měla ČAK pochybnosti o jeho znalostech českého práva. Později podal další žádost, tentokrát i s připojeným stanoviskem svého zaměstnavatele, advokáta zapsaného v seznamu ČAK. Ani tentokrát ho ČAK nezapsala. Stěžovatel v žalobě namítal, že přístup ČAK není souladný s požadavky práva Evropské unie a je ve svých důsledcích nepřiměřený a diskriminační. Namítal také, že ČAK v minulosti absolventy Jagellonské univerzity do seznamu koncipientů zapsala. Obvodní soud pro Prahu 1 jeho žalobu zamítl, Městský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy první a druhé instance porušily jeho právo na spravedlivý proces. V řízení bezdůvodně zvýhodnily ČAK, jejíž (zcela obecná) tvrzení soudy nekriticky převzaly a vycházely z nich při svém rozhodování. Tato tvrzení ČAK v řízení přitom neprokázala. Nejvyšší soud pak dle názoru stěžovatele porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože nerozpoznal otázky zásadního právního významu, které stěžovatel nastolil v dovolání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.11.2016 15:30 do: 07.11.2016 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2242/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2015 č. j. 29 Cdo 5077/2014-454, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. Září 2014 č. j. 29 Co 460/2014-444 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. června 2014 č. j. 13 C 117/2008-407
Stručná charakteristika:  Procesní nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu
Označení navrhovatelů:  I. Ch., zastoupený JUDr. Zbyňkem Zapotilem, advokátem se sídlem Praha 10 – Vršovice, Ukrajinská 728/2,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se měl stát na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel s vedlejší účastnicí, vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí v k. ú. Dolní Břežany a jako jejich vlastník byl rovněž zapsán v katastru nemovitostí. Vedlejší účastnice ovšem považovala tuto smlouvu za neplatnou a žalobou proti němu se domáhala určení svého vlastnického práva k těmto nemovitostem. Její žalobě bylo v původním řízení vyhověno a stěžovatel tento pro něj nepříznivý výsledek sporu zvrátil až před Ústavním soudem, který zrušil usnesení Nejvyššího soudu o nepřípustnosti stěžovatelova dovolání. Následně Nejvyšší soud rozhodl v novém řízení tak, že zrušil rozsudek soudu I. stupně i odvolacího soudu. Zrušení rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu nezměnilo nic na tom, že v mezidobí se jednalo o pravomocná rozhodnutí, na jejichž základě mohlo dojít (a také došlo) ke změně zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem v katastru nemovitostí ve prospěch vedlejší účastnice. Ta je následně převedla do základního kapitálu obchodní společnosti, která si část nemovitostí ponechala a zbytek převedla na další tři obchodní společnosti. V řízení o žalobě, jež dále pokračovalo v důsledku kasačních rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, pak vedlejší účastnice jako žalobkyně navrhla, aby do něj na místo stěžovatele jako žalovaného vstoupily tyto čtyři společnosti.  Usnesením Okresního soudu Praha-západ byl připuštěn vstup uvedených společností do řízení, toto rozhodnutí následně potvrdil také Krajský soud v Praze a dovolání stěžovatele bylo odmítnuto.

Stěžovatel spatřuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces v tom, že byl na základě napadených rozhodnutí obecných soudů vyřazen z řízení, jež se týkalo jeho práv a povinností, konkrétně jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem a práva na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Stalo se tak navzdory tomu, že rámec dalšího rozhodování, které s jeho účastí počítá, určil svým rozsudkem závazně Nejvyšší soud na základě předchozího nálezu Ústavního soudu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.11.2016 08:00 do: 08.11.2016 08:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1320/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku I. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016 č. j. 26 Cdo 1199/2014-182
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na ochranu vlastnického práva
Označení navrhovatelů:  LOGIK, s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 byla na majetek vedlejšího účastníka nařízena exekuce podle notářského zápisu, sepsaného notářkou a jejím provedením byla pověřena soudní exekutorka Exekutorského úřadu Praha 4. Proti tomuto usnesení podal vedlejší účastník odvolání, jímž požadoval změnu napadeného usnesení tak, že se návrh na nařízení exekuce zamítá. Konkrétně namítal nevykonatelnost exekučního titulu po materiální stránce, neboť neobsahuje náležitosti stanovené v zákoně č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a to skutečnosti, na nichž se zakládá pohledávka stěžovatelky. Usnesením Městského soudu v Praze bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Vedlejší účastník podal dovolání, výrokem I. usnesení Nejvyššího soudu bylo usnesení městského soudu změněno tak, že návrh stěžovatelky na nařízení exekuce se v rozsahu zákonných úroků z prodlení a smluvního úroku z prodlení z vymáhané částky zamítá. Výrokem II. byla zbývající část dovolání vedlejšího účastníka odmítnuta. Nejvyšší soud v odůvodnění zejména uvedl, že co se týče úroků z prodlení, vyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti, je-li v podkladovém titulu vyjádřena jejich výše (sazba z jistiny), jestliže je určeno období, za které se stanoví, a od kdy do kdy je povinnost je plnit. 

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že Nejvyšší soud výrokem I. napadeného usnesení zasáhl do jejích základních práv, zejména práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka v prvé řadě nesouhlasí se závěry Nejvyššího soudu o materiální nevykonatelnosti notářského zápisu v rozsahu zákonného úroku z prodlení.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.11.2016 08:30 do: 08.11.2016 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 938/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015 sp. zn. 26 Cdo 4436/2015 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2013 č. j. 17 Co 468/2012-90
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  T-Mobile Czech Republic a. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením soudního exekutora bylo ve stěžovatelčině exekuční věci (mj.) rozhodnuto, že se zastavuje exekuce vedená proti prvnímu vedlejšímu účastníkovi jako povinnému za účelem uspokojení pohledávky ve výši 8 932,50 Kč s příslušenstvím (výrok I) a že stěžovatelka je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 7 800 Kč (výrok III), neboť z procesního hlediska zavinila zastavení exekuce, protože před podáním návrhu na její nařízení nezjišťovala majetkové poměry vedlejšího účastníka, ač k tomu měla procesní nástroje. K odvolání stěžovatelky městský soud usnesením rozhodnutí soudního exekutora ve výroku III o nákladech exekuce změnil (jen) tak, že náklady exekuce, které je stěžovatelka povinna soudnímu exekutorovi uhradit, činí 6 500 Kč. Z exekučního spisu přitom plyne, že povinný byl v době podání návrhu neznámého pobytu a byla proti němu vedena další exekuční řízení, a pokud za této situace stěžovatelka požadovala, aby byla prošetřena jeho majetková situace, je na ní, aby nesla riziko neúspěchu, neboť zastavení exekuce fakticky zavinila. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatelka namítá, že z exekučního spisu neplyne, že by o nemajetnosti povinného v době nařízení exekuce věděla, resp. že tomu je právě naopak. V návrhu na nařízení exekuce pouze uvedla, že jí nejsou majetkové poměry povinného známy, a také z něho neplyne, že by jí bylo známo, že na adrese trvalého pobytu nepobývá, jak městský soud dovodil. Postup městského soudu se jeví nepřezkoumatelným a ryze arbitrárním, neboť není zřejmé, z jakých důkazů tento soud vycházel, přičemž jí nebylo umožněno se k těmto důkazům, které nejsou součástí spisového materiálu, vyjádřit. Stěžovatelka se domnívá, že rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze porušila její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a domáhá se jejich zrušení.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.11.2016 08:45 do: 08.11.2016 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1594/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2016 č. j. 28 Cdo 3921/2015-491, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. května 2015 č. j. 13 Co 289/2013-452 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. března 2013 č. j. 43 C 185/2008-334
Stručná charakteristika: právo na ochranu majetku a na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  O. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Karlových Varech vyhověl žalobě vedlejšího účastníka a určil, že je vedlejší účastník vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí. K odvolání žalovaného - stěžovatele - Krajský soud v Plzni rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatel se dle názoru soudu nemohl stát vlastníkem nemovitostí, neboť kupní smlouva, kterou uzavřel se svým právním předchůdcem, byla neplatná a nelze uvažovat ani o vydržení vlastnického práva, protože i kdyby byl splněn požadavek dobré víry, neuběhla ještě zákonem předepsaná desetiletá vydržecí doba.  Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

Stěžovatel namítá, že obecné soudy nerespektovaly právní názor Ústavního soudu, nevypořádaly se se stěžovatelovými argumentačními tvrzeními a důkazy ohledně dobré víry a věc posoudily příliš formalisticky. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku a spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.11.2016 09:00 do: 08.11.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 121/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2015 č. j. 10 Co 590/2015-80 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 7. 2015 č. j. 11 EXE 4134/2011-67
Stručná charakteristika: právo na ochranu vlastnictví; exekuce vedená na bankovní účet, na němž jsou uloženy dávky starobního důchodu; nezabavitelná část důchodu
Označení navrhovatelů:  E. M., zastoupen Mgr. Karlem Volfem, advokátem, AK Volf a partneři se sídlem Praha 5, Jindřicha Plachty 28,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel jako povinný v exekučním řízení podal soudnímu exekutorovi návrh na částečné zastavení exekuce, co do částky 43 416 Kč, která byla zabavena v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Uvedená částka představovala zbylou část starobního důchodu povinného, který je již postižen exekučními srážkami na pohledávku vymáhanou v této exekuci, a šlo o součet částek za specifikovaná období od 8. 3. 2012 do 8. 6. 2015. V návrhu povinný namítal, že došlo k obcházení zákona, pokud tzv. nezabavitelné minimum, které mu má být zachováno po provedení srážek z důchodu, je následně zabaveno v rámci jiného způsobu exekuce – přikázáním pohledávky z účtu povinného. Okresní soud v Lounech návrh stěžovatele zamítl. Podle exekučního soudu prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu se stávají tzv. vkladovou pohledávkou, tedy zakládají právní vztah mezi dlužníkem a bankou. Pokud je bankovní účet postižen exekucí, nedochází k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu a nedochází tak k obcházení zákona. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání stěžovatele rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

Stěžovatel se domnívá, že usnesením odvolacího soudu bylo porušeno právo vlastnit majetek, právo na zachování lidské důstojnosti a právo na soudní ochranu resp. na spravedlivý proces. Stěžovatel má za to, že exekučně zabavené prostředky v celkové výši 43 416 Kč mu byly zabaveny v rozporu se zákonem. Právní názor odvolacího soudu, že prostředky zaslané na účet jako nezabavitelná část důchodu se okamžikem jejich připsání na účet stěžovatele u peněžního ústavu staly běžnou vkladovou pohledávkou vůči bance, považuje za přepjatý formalismus, nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky v ustanovení § 278 v kombinaci s § 299 odst. 1 občanského soudního řádu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.11.2016 14:00 do: 08.11.2016 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3159/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2015, č. j. 4 Tdo 862/2015-25, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2015, č. j. 6 To 41/2015-405, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 106/2014-362
Stručná charakteristika:  Dopravní nehoda; povinnosti předvídat protiprávní jednání ostatních účastníků silničního provozu.
Označení navrhovatelů:  M. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu šestnácti měsíců. Po odporu stěžovatele proti trestnímu příkazu proběhlo hlavní líčení zakončené rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, kterým byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně, odloženému na zkušební dobu šestnácti měsíců. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným 1 371 392,50 Kč a 23 332 Kč; ve zbytku byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání Krajský soud v Ostravě zrušil výrok o trestu i náhradě škody a nově stěžovatele při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku. Současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody 822 835,50 Kč a 13 999,05 Kč; se zbytkem byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl. Uvedeného přečinu se měl stěžovatel dopustit tím, že při odbočování vlevo omezil a ohrozil předjíždějícího motocyklistu, který do něj narazil. Řidič motocyklu utrpěl závažné poranění hlavy s trvalými následky a doživotním postižením.

Stěžovatel namítá, že soudy dobře nezohlednily podíl motocyklisty na dopravní nehodě. Poukazuje na analogii s nálezem vydaným ve věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou II. ÚS 1257/15 – rovněž ve věci stěžovatelově měly soudy rozhodnout, aniž by odpovídajícím způsobem reagovaly na jeho argumentaci a uváděnou judikaturu. Dále namítá nevyjasněnost judikatury ve vztahu k výkladu ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, tedy který okamžik je zahájením odbočování, zda uvedení ukazatele směru do provozu, jak tvrdí správní soudy či teprve okamžik změny směru pohybu, jak tvrdí v jeho věci Nejvyšší soud i krajský soud. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.