II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.11.2014 15:30 do: 18.11.2014 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2154/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2013, č. j. 22 C 143/2013 - 61 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 4. 2014, č. j. 12 Co 753/2013 - 93
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, vlastnické právo, pojištění zodpovědnosti vozidla
Označení navrhovatelů: K. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dle stěžovatele obecné soudy nerespektovaly předchozí judikaturu Ústavního soudu (především nález sp. zn. IV. ÚS 2221/13 ze dne 31. 3. 2014) tím, že mu přikázaly uhradit České kanceláři pojistitelů dlužnou částku ze zákonného pojištění odpovědnosti dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli jako vlastník vozidla prokázal, že toto vozidlo nebylo v předmětné době provozováno.
Stěžovatel se prostřednictvím stížnosti domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, přičemž namítané porušení základního práva na spravedlivý proces spatřuje zejména v nerespektování předchozí judikatury Ústavního soudu a v porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a zásady rovnosti účastníků soudního řízení (ve smyslu unesení důkazního břemena žalobcem a nikoli žalovaným).
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.11.2014 16:00 do: 18.11.2014 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2127/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 6. 2014, č. j. 30 C 283/2013 - 35
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, vlastnické právo, pojištění zodpovědnosti vozidla
Označení navrhovatelů: R. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje především na nerespektování předchozí judikatury Ústavního soudu Obvodním soudem pro Prahu 1 i přesto, že na její aktuální podobu (konkrétně vyslovenou v nálezech pod sp. zn. II. ÚS 1413/13 a IV. ÚS 2221/13) poukazoval ve své závěrečné řeči. Dle stěžovatele z těchto rozhodnutí Ústavního soudu plyne jasný právní závěr, že zákonné pojištění odpovědnosti dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, nemůže vzniknout, pokud vlastník vozidla prokáže, že vozidlo nebylo v předmětné době provozováno. Tak to v řízení činil i stěžovatel, soud se však s jeho argumenty nikterak nevypořádal a především nikterak nezohlednil výklad zákona provedený Ústavním soudem v předestřených rozhodnutích a jeho judikaturu ignoroval. Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku obvodního soudu, kterým mu byla stanovena povinnost k zaplacení České kanceláři pojistitelů částku 3.370 Kč za dlužné pojištění z odpovědnosti a částku 9.838 Kč jako náhradu nákladů řízení, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.11.2014 09:15 do: 20.11.2014 09:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 659/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 119 Ec 203/2011-26 ze dne 18. října 2011, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 548/2011-32 ze dne 2. prosince 2011, usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 119 C 203/2011-51 ze dne 12. dubna 2012, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 119 Ec 203/2011-61 ze dne 31. října 2012 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 426/2012-65 ze dne 22. února 2013
Stručná charakteristika: Náklady řízení - osvobození od soudních poplatků
Označení navrhovatelů: M. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel podal u Okresního soudu v Hradci Králové návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalované, jehož prostřednictvím se domáhal zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, a současně požádal soud o osvobození od soudních poplatků. Z jím předložených důkazů vyplynulo, že nemá žádný majetek, jeho průměrná čistá měsíční mzda dosahuje částky cca 19.500,- Kč, svým dětem je povinen poskytovat výživné ve výši 3.500,- Kč a 3.000,- Kč a souhrnná výše jeho dluhů činí 1.418.084,- Kč. Do finančních problémů a celkové tíživé životní situace se stěžovatel dle svého vyjádření dostal vinou žalované, jež z něj podvodně vylákala větší množství finančních prostředků, aniž by je vrátila. Napadeným usnesením Okresní soud v Hradci Králové rozhodl o návrhu stěžovatele tak, že se mu osvobození od soudních poplatků nepřiznává. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Okresní soud posléze řízení zastavil, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, v němž namítl, že přípisem ze dne 22. února 2012 požádal soud o přerušení řízení do doby rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti ve věci nepřiznání osvobození od soudního poplatku s tím, že výsledek řízení před Ústavním soudem mohl mít podle stěžovatele význam pro rozhodnutí v posuzované věci. S danou žádostí se však okresní soud nijak nevypořádal a řízení zastavil. Krajský soud v Hradci Králové neshledal odvolání stěžovatele opodstatněné a rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl dne 25. dubna 2013 dovoláním, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Věc byla dovolacímu soudu předložena teprve dne 18. července 2014, čemuž předcházelo opakované rozhodování obecných soudů o osvobození stěžovatele od soudního poplatku za dovolání.
V ústavní stížnosti, čítající několik doplnění, obecným soudům stěžovatel vytkl, že jejich rozhodnutí vycházejí z majetkových poměrů, které na jeho straně panovaly v minulosti, resp. v době poskytnutí předmětné půjčky žalované. Důvody, které oba soudy pro zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedly, označil stěžovatel za svévolný výklad ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, v souladu s nímž mají obecné soudy z hlediska schopnosti účastníka řízení uhradit soudní poplatek zkoumat toliko aktuální majetkové poměry. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.11.2014 13:00 do: 21.11.2014 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2930/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2013 č. j. 8 Co 303/2011-217
Stručná charakteristika: závaznost rozhodnutí Ústavního soudu náhrada nákladů péče o nesoběstačnou osobu
Označení navrhovatelů: K. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
U stěžovatele došlo v roce 1999 k poškození zdraví (těžké poškození mozku) v důsledku podání nevhodného léku Nemocnicí ve Frýdku-Místku, přičemž odpovědnost nemocnice za toto poškození byla uznána v pravomocně ukončeném řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Stěžovatel byl v důsledku poškození zdraví zbaven způsobilosti k právním úkonům a je závislý na pomoci jiné osoby ve 24 úkonech. Tuto pomoc stěžovateli poskytovala jeho matka, která je zároveň jeho opatrovnicí, a jeho bratr, a to v době od 7 do 22 hodin, tedy 15 hodin denně. Stěžovatelova matka v rámci svých oprávnění jako opatrovnice vybrala ze stěžovatelova účtu dvakrát 34 362 Kč, celkem tedy 64 724 Kč, a peníze převedla na účet svůj a stěžovatelova bratra jako odměnu za poskytovanou pomoc v měsíci prosinci 2008. Stěžovatel se pak v řízení před obecnými soudy, z něhož vychází i nynější ústavní stížnost, domáhal po žalované zaplacení zmíněné částky.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 12. 201 byla žalované uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 42 500 Kč a žaloba do výše částky 21 386 Kč byla zamítnuta. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 10. 2011 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla stěžovateli přiznána částka ve výši 42 500 Kč, změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 42 500 Kč zamítl. Soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že nárok stěžovatele nemá oporu v zákoně. Uvedené náklady na obslužnou péči dle odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z nároků na náhradu škody na zdraví, upravených občanským zákoníkem v § 444 až § 449a. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě pak zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 46/12 ze dne 16. 1. 2013. Ústavní soud v odůvodnění nálezu došel mimo jiné k závěru, že odvolací soud aplikoval právo pouze mechanicky a zamítl stěžovatelův nárok bez bližšího zkoumání účelu příslušné právní úpravy a ambice vyplnění zjevné legislativní mezery. Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu 4 000 Kč, v rozsahu 38 500 Kč pak žalobu zamítl. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že s ohledem na charakter pomoci a stupeň jeho závislosti není akceptovatelné, aby náklady byly stanoveny částkou, jak ji z prostředků stěžovatele vyplatila opatrovnice sobě a bratrovi. Odvolací soud proto stanovil výši náhrady nákladů na obslužnou péči na základě částky odpovídající minimální mzdě, která v rozhodné době činila 8 000 Kč. Od této částky poté odvolací soud odečetl příspěvek k zajištění péče ve výši 4 000 Kč a došel tak ke konečné částce 4 000 Kč, která je účelně vynaloženými náklady spojenými s léčením.
Stěžovatel ve své stížnosti poukázal na v nálezu sp. zn. I. ÚS 46/12 citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2127/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 23 Cdo 312/2010), podle kterých se má při ocenění ošetřovatelské péče o příbuzného přiměřeně vycházet z odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle vyhlášky k zákonu o sociálních službách. Odvolací soud se však přes závaznost právního názoru Ústavního soudu tímto neřídil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.