III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.11.2016 08:30 do: 15.11.2016 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 525/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2014 č. j. 4 Tdo 449/2014-36 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. srpna 2013 č. j. 68 To 179/2013-231
Stručná charakteristika:  právo na ochranu osobní svobody
Označení navrhovatelů:  J. N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl Okresním soudem ve Vsetíně uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let, peněžitý trest ve výši 20 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na 2 roky. Proti rozsudku se odvolal pouze stěžovatel a Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci napadené rozhodnutí zrušil a nově rozhodl tak, že uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu výtržnictví a maření výkonu úředního rozhodnutí, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let, peněžitý trest ve výši 20 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 3 let. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatel namítá, že jak odvolací, tak i dovolací soud porušily jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu osobní svobody a na spravedlivý proces, neboť došlo k porušení zásady reformace in peius tím, že ho odvolací soud k jeho vlastnímu odvolání potrestal přísnějším trestem zákazu činnosti než prvostupňový soud, přičemž Nejvyšší soud konstatoval, že tento postup odvolacího soudu není v rozporu s trestním řádem, protože došlo zároveň ke snížení trestu odnětí svobody, což představuje určitou kompenzaci.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.11.2016 09:00 do: 15.11.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2700/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015 č. j. 28 Cdo 5277/2014-566, výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. listopadu 2013 č. j. 22 Co 567/2011-507, ve znění výroku I opravného usnesení ze dne 21. listopadu 2013 č. j. 22 Co 567/2011-519, a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. října 2011 č. j. 6 C 79/2008-338 ve výroku II a v té části výroku I, kterou bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníku 858 047 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 228 452,70 Kč od 6. 2. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75 %, za dobu od 1. 1. 2009 do 10. 3. 2009 ve výši 9,25 % a z částky 858 047 Kč za dobu od 11. 3. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, za dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, za dobu od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, za dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 7,05 % a za dobu od 1. 1. 2014 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  P. Z.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem řízení před obecnými soudy bylo vydání bezdůvodného obohacení za dobu od 11. 9. 2007 do 31. 12. 2008 ve výši 2 092 500 Kč s příslušenstvím za to, že stěžovatel užíval nemovitosti vedlejšího účastníka – obchodní společnosti bez právního důvodu.  Okresní soud žalobě vedlejšího účastníka vyhověl, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích k odvolání stěžovatele rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že nárok vedlejšího účastníka potvrdil co do výše 858 047 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.

Stěžovatel namítá, že se Nejvyšší soud řádným a přezkoumatelným způsobem nevypořádal s dovolacím důvodem, že se odvolací soud při řešení souladu dobrých mravů s výkonem práva vedlejšího účastníka odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Obecné soudy dle názoru stěžovatele nesprávně zhodnotily mravnost jeho jednání, když uvedly, že již od roku 2004 věděl, že je kupní smlouva neplatná a přesto několik dalších let užíval nemovitosti, aniž by za to cokoliv platil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, výroku I. rozsudku krajského soudu a výroku I. a II. rozsudku okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.11.2016 09:30 do: 15.11.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: II. ÚS 2490/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. května 2015 č. j. 13 Kss 1/2015-112
Stručná charakteristika: svoboda projevu u soudců
Označení navrhovatelů:  JUDr. M. Č.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozhodnutím kárného soudu uznán vinným, že v rozporu s povinnostmi soudce dne 10. 10. 2014, v první den voleb do zastupitelstev obcí a do Senátu, přeposlal ze své soukromé e-mailové adresy na celkem 32 různých e-mailových adres, včetně adres novinářů, e-mail s předmětem „KUBERA rozhovory – část“, který vytváří dojem, že je přepisem rozhovorů mezi politiky Občanské demokratické strany, obsahujícím množství vulgárních výrazů a naznačujícím nezákonné jednání v něm uvedených osob, ačkoliv si byl vědom toho, že jde o smyšlený dokument. Na základě tohoto jednání byl stěžovatel uznán vinným kárným proviněním podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, neboť svým zaviněným jednáním narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Stěžovateli bylo kárným soudem uloženo kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu tří měsíců.

Stěžovatel namítá, že došlo k porušení jeho práva na svobodu projevu, které je zakotveno v čl. 17 odst. 2 Listiny, neboť jednání, ze kterého byl uznán vinným, mělo zcela soukromý charakter. Stěžovatel dále namítá, že k porušení jeho práva zakotveného v čl. 37 odst. 1 Listiny došlo na základě nezákonně získaného vyjádření stěžovatele ze dne 23. 10. 2014 k předmětné otázce, které proti němu následně bylo v kárném řízení použito jako důkaz. Stěžovatel se proto prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.11.2016 09:00 do: 16.11.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1000/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4645/2015.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  F. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V exekučním řízení stěžovatel (v postavení povinného) podal návrh na zastavení exekuce, o kterém rozhodl soudní exekutor tak, že se řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavuje, a po podaném odvolání krajský soud usnesení soudního exekutora potvrdil. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání. Soudní exekutor pak stěžovatele podle jeho tvrzení vyzval, aby své dovolání doplnil mimo jiné o doložení plné moci udělené advokátovi. Zároveň stěžovatele poučil o tom, že může požádat o ustanovení právního zástupce. Stěžovatel proto využil svého práva požádat o ustanovení právního zástupce a tento svůj návrh zaslal jak soudnímu exekutorovi, tak exekučnímu soudu, tedy Okresnímu soudu v České Lípě. Následně Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolací řízení zastavil, neboť stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení a na výzvu soudního exekutora ani nepožádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Stěžovatel se domnívá, že postupem Nejvyššího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, což se projevilo tím, že stěžovateli bylo bezdůvodně upřeno právo na přezkum dovolacím soudem.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.11.2016 09:30 do: 16.11.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2230/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 55 Co 111/2016 - 107.
Stručná charakteristika: exekuční řízení
Označení navrhovatelů:  V. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením ze dne 18. 12. 2015 obvodní soud zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce. Stěžovatel přitom návrh odůvodnil tak, že doposud neměl o vedení exekuce žádné informace, protože mu nebylo doručeno rozhodnutí o jejím nařízení a ani rozhodnutí nalézacího soudu. Exekuce je navíc vedena pro dluh, který neexistuje, nevznikl a ani nikdy vzniknout nemohl. Stěžovatel je totiž již od roku 1994 držitelem průkazu ZTP/P a má nárok na bezplatnou dopravu spoji místní hromadné dopravy. Oprávněnému (Dopravní podnik hlavního města Prahy, a. s.) tak nemohlo vůči stěžovateli nikdy vzniknout právo na jízdné a ani na smluvní pokutu. Stěžovatel přitom nemohl uplatnit své námitky proti oprávněnosti vymáhané pohledávky v nalézacím řízení, protože o průběhu nalézacího řízení nebyl nijak informován. Jediné vysvětlení pro skutečnost, že při kontrole byl černý pasažér ztotožněn jako stěžovatel, je zneužití rodného listu stěžovatele, který v rozhodném období ztratil. Obvodní soud pro Prahu 5 se s těmito námitkami stěžovatele neztotožnil. V řízení prý totiž bylo prokázáno, že doručování písemností, včetně doručování písemností soudním exekutorem, proběhlo řádně dle tehdy platných právních předpisů. Ostatní námitky proti oprávněnosti vymáhané pohledávky bylo možné uplatnit jen v nalézacím řízení. K odvolání stěžovatele bylo usnesení nalézacího soudu ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze potvrzeno. Městský soud zejména zdůraznil, že námitky stěžovatele spočívající v tvrzení, že vykonávané rozhodnutí (exekuční titul) je nesprávné, nelze v rámci exekučního řízení zohlednit. Soud je totiž při výkonu rozhodnutí vázán pravomocným vykonatelným rozhodnutím vydaným v nalézacím řízení.

Stěžovatel v nyní projednávané ústavní stížnosti namítá, že je držitelem průkazu ZTP/P a tvrzený dluh proto nikdy nemohl vzniknout. Nadto stěžovatel zdůrazňuje, že opatrovník ustanovený stěžovateli v řízení před nalézacím soudem neučinil nikdy žádný úkon v jeho prospěch, což nalézací soud rozporu s judikaturou Ústavního soudu toleroval. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.11.2016 10:00 do: 16.11.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2571/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 39 Co 52/2016 - 55.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  J. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel podal v srpnu 2012 žádost o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. V říjnu 2013 stěžovatel požádal Ministerstvo obrany (vedlejší účastník) o zadostiučinění ve výši 15 000 Kč, neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Vzhledem k tomu, že mu nebylo vyhověno, podal stěžovatel v listopadu 2015 žalobu. Jelikož vedlejší účastník dne 10. 12. 2015 stěžovateli jím požadovaný nárok v žalované výši přiznal, vzal stěžovatel podáním ze dne 13. 12. 2015 svoji žalobu zpět. Obvodní soud pro Prahu 6 zastavil dotčené řízení a stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 7 260 Kč, neboť shledal, že žaloba byla podána důvodně, protože k uznání nároku ze strany vedlejšího účastníka došlo až po podání žaloby. K odvolání vedlejšího účastníka rozhodl městský soud nyní napadeným usnesením tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje skutkově a právně obdobné případy, v nichž však městský soud rozhodl odlišným způsobem a žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení proti vedlejšímu účastníkovi. Z toho pak dovozuje, že se v nyní řešeném případě jedná o exces, neboť městský soud dospěl ve skutkově obdobných věcech k diametrálně odlišným závěrům. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.