Přehled jednání Ústavního soudu pro 49. kalendářní týden roku 2018

30.11.2018

source url  IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.12.2018 13:00 do: 04.12.2018 13:30

source link Spisová značka: IV. ÚS 2728/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2017 č. j. 20 Co 139/2017-71 a proti usnesení soudního exekutora, Exekutorský úřad Plzeň – město, ze dne 21. dubna 2017 č. j. 094 EX 02842/11-059
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, ochrana vlastnictví; náklady exekučního řízení v situaci, kdy exekuce byla zastavena proto, že exekuční titul (rozhodčí nález) nelze vykonat pro neplatnost rozhodčí doložky
Označení navrhovatelů:  B. S., zastoupena Mgr. Petrem Němcem, advokátem, se sídlem Mendíků 1396/9, Praha
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

see Rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Rozhodčí společnosti Pardubice byla stěžovatelka (povinná) zavázána zaplatit vedlejší účastnici (oprávněné) směnečnou sumu ve výši 162 355 Kč s příslušenstvím, včetně poplatku za rozhodčí řízení ve výši 1 100 Kč. Oprávněná dne 15. července 2011 podala návrh na nařízení exekuce. Usnesením exekuční soud nařídil exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Dne 4. dubna 2017 podala povinná návrh na zastavení a odklad exekuce, v němž uvedla, že rozhodčí nález byl v dané věci vydán na základě částečně neplatné rozhodčí doložky, a nemůže proto představovat platný exekuční titul. Ohledně nákladů exekuce povinná uvedla, že tyto zavinila oprávněná, která o neplatnosti sjednané rozhodčí doložky měla vědět. Oprávněná s návrhem na zastavení exekuce souhlasila. Neztotožnila se ale s argumentací povinné co do zavinění nákladů exekuce. Uvedla, že v době podání návrhu na nařízení exekuce byla v dobré víře o tom, že rozhodčí nález představuje vykonatelný exekuční titul, čemuž prý nasvědčovala i rozhodovací praxe soudů nižších stupňů. Teprve postupem času došlo ke změně náhledu obecných soudů na platnost rozhodčích doložek, v nichž byl rozhodce určen ad hoc jednou ze smluvních stran. Usnesením ze dne 21. dubna 2017 soudní exekutor zastavil exekuci (výrok I) a rozhodl, že povinná má uhradit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce (výrok II) a dále, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Proti výrokům II a III usnesení podala povinná odvolání, o němž krajský soud rozhodl usnesením tak, že napadené usnesení potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka se domáhá zrušení označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavou zaručených základních práv, především pak do práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces.

 

 

get link II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

enter od: 06.12.2018 09:00 do: 06.12.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: II. senát

Spisová značka: II. ÚS 482/18

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 To 355/2017-125 ze dne 16. 11. 2017 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 PP 467/2017-113 ze dne 19. 10. 2017

Stručná charakteristika:  Podmíněné propuštění

Označení navrhovatelů:  J.Š.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 
Okresní soud zamítl žádost stěžovatele – který vykonává dva tresty odnětí svobody  - o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Okresní soud konstatoval, že stěžovatel byl opakovaně odsuzován pro úmyslnou, zejména majetkovou trestnou činnost a během předchozích výkonů trestů odnětí svobody z nich byl dvakrát podmíněně propuštěn, avšak v obou případech se neosvědčil. Podle okresního soudu tak stěžovatel splnil dvě ze tří zákonných podmínek pro podmíněné propuštění – vykonal stanovenou část trestu odnětí svobody a ve výkonu trestu prokazuje polepšení, jak vyplývá z hodnocení věznice. Podle okresního soudu však u stěžovatele nebyla splněna třetí zákonná podmínka, tedy nelze dovodit očekávání, že v budoucnu povede řádný život. Zde okresní soud poukázal na předchozí trestní minulost stěžovatele, včetně toho, že ani po předchozích podmíněných propuštěních nezačal žít řádným životem. Okresní soud neshledal ani žádný pozitivní vliv rodinného prostředí na stěžovatele, protože to jej v minulosti neodradilo od opakovaného páchání trestné činnosti. Podle okresního soudu stěžovatel též dosud neučinil vyčerpávajícím způsobem kroky svědčící o snaze odčinit způsobenou škodu, a nelze přeceňovat ani zajištěné zaměstnání stěžovatele, jelikož trestnou činnost mohou páchat i lidé se zajištěným zaměstnáním. Okresní soud uzavřel, že je u stěžovatele nutný další výkon trestu odnětí svobody, aby se ze svého jednání poučil a do budoucna se již závadového jednání nedopouštěl.

Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud zamítl a plně se ztotožnil se závěry okresního soudu, včetně závěru o nenaplnění požadavku očekávání vedení řádného života u stěžovatele. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zákaz dvojího přičítání obsažený v čl. 40 odst. 5 Listiny.