Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 50. kalendářní týden roku 2018

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2018 13:00 do: 10.12.2018 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 41/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení ustanovení § 169r odst. 1 písm. j) a § 172 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovení § 46a odst. 9 a § 73 odst. 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
Označení navrhovatelů:  Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky navrhla Ústavnímu soudu, aby v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů zrušil ustanovení § 169r odst. 1 písm. j) a ustanovení § 172 odst. 6. Skupina senátorů dále navrhla, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 46a odst. 9 s ustanovením § 73 odst. 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh je tematicky rozdělen podle napadených ustanovení do dvou samostatných celků: na otázku ústavnosti zastavení řízení správním orgánem v některých věcech o povolení pobytu v České republice cizincům, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů ČR, a na otázku ústavnosti limitace soudního přezkumu v některých věcech, v nichž došlo k ukončení omezení osobní svobody (ukončení zajištění osoby, ukončení nepovolení vstupu na území ČR z přijímacího střediska na mezinárodním letišti).

Napadené ustanovení § 169r odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců umožňuje zastavení řízení o povolení k pobytu, jestliže cizinec ze třetí země, který je rodinným příslušníkem občana České republiky, požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu nebo k trvalému pobytu, přestože v době podání žádosti neměl oprávnění pobývat na území České republiky. K zastavení řízení podle tohoto ustanovení dochází i v případě, že cizinec-rodinný příslušník občana ČR požádal o zmíněná pobytová oprávnění v době platnosti výjezdního příkazu. Podle téhož ustanovení se uvedená pravidla neuplatní v případě podání žádosti v době platnosti výjezdního příkazu vydaného po uplynutí oprávnění k pobytu na základě doplňkové ochrany, nebo v případě, že se cizinec sám vzdá azylu.

Zbylá ustanovení dopadají na soudní řízení správní a tedy soudní přezkum příslušných omezení osobní svobody cizinců. Na základě této skupiny napadených ustanovení se zastavuje soudní přezkum uvedených omezení osobní svobody cizinců, jakmile tato omezení jejich osobní svobody skončí.  

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2018 14:00 do: 10.12.2018 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 2647/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4549/2015-38 ze dne 18. 5. 2016, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 217/2015-27 ze dne 26. 6. 2015 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 19 L 2712/2014-6 ze dne 10. 11. 2014
Stručná charakteristika:  nedobrovolné držení ve zdravotnickém zařízení
Označení navrhovatelů:  M. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Psychiatrická nemocnice Bohnice dne 27. 10. 2014 oznámila Obvodnímu soudu pro Prahu 8, že toho dne v 14:55 hodin přijala (hospitalizovala) stěžovatele bez jeho písemného souhlasu. Jako důvod nemocnice uvedla, že stěžovatel bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje sebe či své okolí a jeví známky duševní poruchy, resp. jí trpí, popřípadě je pod vlivem návykové látky ve smyslu § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách. Obvodní soud nato zahájil řízení o vyslovení přípustnosti převzetí stěžovatele do ústavu zdravotnické péče dle § 76 zákona o zvláštních řízeních soudních. Stěžovatel dne 3. 11. 2014 podepsal souhlas s hospitalizací, takže řízení o vyslovení přípustnosti jeho převzetí do ústavu zdravotnické péče bylo následně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 zastaveno. Obvodní soud však usnesením ze dne 4. 11. 2014 zahájil další řízení o vyslovení přípustnosti převzetí stěžovatele do ústavu zdravotnické péče, neboť stěžovatel chtěl zdravotnické zařízení po udělení souhlasu s hospitalizací opustit, v čemž mu jeho personál zamezil, a proto nemocnice soudu oznámila novou detenci. Usnesením ze dne 6. 11. 2014 soud stěžovateli ustanovil opatrovníka z řad advokátů, neboť sám si žádného zástupce nezvolil. Soud svolal jiný soudní rok do Psychiatrické nemocnice Bohnice na den 6. 11. 2014 a v jeho průběhu vyslechl jak ošetřujícího lékaře, tak i stěžovatele. Následně rozhodl usnesením ze dne 10. 11. 2014 tak, že převzetí stěžovatele do zdravotního ústavu je v souladu se zákonnými důvody a tyto důvody nadále trvají. Psychiatrická nemocnice Bohnice dne 17. 11. 2014 obvodnímu soudu oznámila propuštění stěžovatele, načež soud usnesením ze dne 18. 11. 2014 řízení zastavil a stěžovatele poučil o možnosti ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto usnesení prohlásit u soudu, že trvá na projednání věci. Toho stěžovatel využil a podáním ze dne 26. 11. 2014 oznámil, že svého práva využívá a trvá na projednání věci. Soud nařídil jednání, během něhož vyslechl znovu ošetřujícího lékaře i stěžovatele a dospěl ke stejnému závěru jako v usnesení ze dne 10. 11. 2014, tedy vyslovil, že převzetí stěžovatele do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu bylo v souladu se zákonnými důvody. Posledně uvedené usnesení obvodního soudu napadl stěžovatel odvoláním, o němž rozhodl Městský soud v Praze tak, že napadené rozhodnutí obvodního soudu jako věcně správné potvrdil, když se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Následné dovolání stěžovatele směřující proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud vpředu zmíněným usnesením jako nepřípustné odmítl.

Stěžovatel namítá, že v jeho případě odůvodněnost zásahu nebyla prokázána objektivní lékařskou zprávou. Soudy dle jeho názoru vyšly pouze z vyjádření ošetřujícího lékaře a zdravotnické dokumentace. Protože to byla právě nemocnice, která jej zbavila osobní svobody, nemohou být lékařská zpráva ani výslech jejího zaměstnance pokládány za objektivní lékařskou zprávu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení obvodního soudu, městského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na osobní svobodu a soudní ochranu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.12.2018 08:30 do: 11.12.2018 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1967/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2017, č. j. 11 T 102/2017-45, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2017, č. j. 9 To 364/2017-76, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, č. j. 8 Tdo 406/2018-50.
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  V.V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže a za tuto trestnou činnost byl odsouzen k  trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Tohoto přečinu se měl stěžovatel dopustit tím (zkráceně), že si v prodejně Tesco přisvojil deodorant v hodnotě 78,90 Kč, a to ačkoliv byl již dříve obecnými soudy odsouzen za jiný přečin krádeže a za toto jednání mu byl v minulosti uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který byl vykonán dne 15. 1. 2016. Proti tomuto rozhodnutí městského soudu podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně zamítl. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu, odmítl jako opožděné.

Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že obecné soudy za přitěžující vzaly okolnost, že trestný čin spáchal ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. S tím stěžovatel nesouhlasí. Další zásadní porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v postupu Nejvyššího soudu, který mu odepřel právo na obhajobu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.12.2018 08:45 do: 11.12.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: III. ÚS 647/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014 č. j. 29 Cdo 3359/2012-1021 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. května 2012 č. j. 8 Cmo 145/2009-914
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Označení navrhovatelů:  Ing. T. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2009 v řízení o přezkoumání výše přiměřeného protiplnění podle § 183k obchodního zákoníku, zahájeném na návrh stěžovatele a 3. vedlejšího účastníka, za účasti Správy pohledávek OKD, a. s. (tehdy OKD, a. s.), a RPG Industries Limited (tehdy RPG INDUSTRIES SE), tj. 1. a 2. vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem, bylo určeno, že přiměřené protiplnění za 1 kus kmenové akcie emitované OKD, a. s., o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, činí 956,10 Kč (výrok I). Dále jím byl zamítnut návrh, aby hlavní akcionář (tehdy RPG INDUSTRIES SE) byl povinen poskytnout v souvislosti s rozhodnutím valné hromady OKD, a. s., ze dne 25. 7. 2005 o přechodu akcií společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře ve smyslu § 183i obchodního zákoníku oprávněným osobám protiplnění ve výši 4 592 Kč za 1 akcii (výrok II). Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky III až V). Usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo k odvolání stěžovatele usnesení krajského soudu změněno ve výroku I tak, že se zamítá návrh na určení, že protiplnění stanovené rozhodnutím valné hromady OKD, a. s., ze dne 25. 7. 2005 na částku 1 010 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč není přiměřené (výrok I), ve výroku II jím bylo usnesení krajského soudu potvrzeno, dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky III až VI). Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti usnesení vrchního soudu s tím, že není přípustné ani s ohledem na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (v relevantním znění).

Stěžovatel mj. namítá, že postup vrchního soudu je v rozporu se závěry Ústavního soudu vyslovenými např. v nálezu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. II. ÚS 2630/07 či usnesení ze dne 6. 2. 2007 sp. zn. IV. ÚS 224/07, neboť vrchní soud, ač byl upozorněn na rozpory znaleckého posudku, které se stěžovatel snažil prokázat mimo jiné dalšími znaleckými posudky předloženými podle § 127a občanského soudního řádu tyto rozpory pominul, a proto je neodstranil, resp. uvedený soud ani soudem přibraný soudní znalec se nevypořádal s tím, co z těchto posudků vyplynulo. Jde-li o napadené usnesení Nejvyššího soudu, stěžovatel uvedl, že tento soud nerozpoznal zásadní význam právních otázek v dovolání nastolených, přičemž s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2723/13 namítá, že uvedený soud nepřípustnost dovolání ve vztahu k jednotlivým právním otázkám dostatečně či vůbec neodůvodnil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení vrchního soudu a Nejvyššího soud, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces a právo vlastnit a pokojně užívat majetek.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.12.2018 09:00 do: 11.12.2018 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3621/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2017, č. j. 54 C 283/2016-40.
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  Oživení, o. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Městský soud v Brně zamítl žalobu stěžovatele, jíž se domáhal po žalované České republice – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastník) zaplacení částky 10.000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a stěžovateli uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II.). Stěžovatel se žalované částky domáhal z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná totiž od stěžovatele přijala poplatek ve výši 10.000 Kč na základě § 259 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, podle něhož Úřad za podání podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední od toho, kdo podnět podal, vybere poplatek ve výši 10.000 Kč, za každou veřejnou zakázku, ve vztahu k jejímuž zadávání je v podnětu uvedeno pochybení. Zároveň je v § 259 odst. 4 a odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek uvedeno, že nebyl-li s podáním podnětu poplatek ve lhůtě podle odst. 3 zaplacen, podnět se nevyřizuje a poplatek nevrací, a to ani v případě, že by namítané jednání uvedené v podnětu bylo skutečně správním deliktem. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě těchto ustanovení a zjištěného skutkového stavu městský soud dospěl k závěru, že nezjistil protiústavnost ustanovení § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť mezi stranami není sporné, že stěžovatel zaplatil úřadu částku 10.000 Kč a plnil tak na základě spravedlivého právního důvodu a vedlejší účastníci proto nevzniklo bezdůvodné obohacení. Povinnost vybrat částku 10.000 Kč stanovuje přímo zákon, který Úřadu ukládá povinnost vybírat poplatky za podání podnětů k zahájení správního řízení z moci úřední, a proto se Úřad nemohl na úkor stěžovatele bezdůvodně obohatit.

Stěžovatel v ústavní stížnosti upozorňuje na okolnost, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, to znamená mimo jiné vypořádat se s argumentačním tvrzením stěžovatele. Městský soud v Brně však prý tomuto požadavku nedostál a spokojil se jen s citací příslušných zákonů s lakonickým tvrzením, že dospěl k jednoznačnému závěru, že neshledal protiústavnost ustanovení § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek. Městský soud dále údajně porušil i stěžovatelovo právo obracet se ve věcech veřejného (společného) zájmu na orgány veřejné moci podle čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Brně, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo petiční. Svou ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na zrušení ustanovení § 259 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

Pozn.: II. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že podáním návrhu na zrušení § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek, jakož i uplatněním tohoto ustanovení nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a současně nelze tvrzení stěžovatele označit za zjevně neopodstatněná. Proto rozhodl podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu o postoupení návrhu stěžovatele na zrušení napadeného ustanovení plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky. Plénum Ústavního soudu usnesením ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 28/18, návrh odmítlo.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.12.2018 09:30 do: 11.12.2018 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2436/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 5. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-13 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 6. 2018 č. j. 0 Nt 1028/2018-30.
Stručná charakteristika:  Opatrovník právnické osoby v trestním řízení.
Označení navrhovatelů:  Žatecká teplárenská, a.s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního soudu v Lounech, kterým jí byla na základě návrhu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pro účely trestního řízení vedeného proti ní u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality Ústí nad Labem podle § 34 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob ustanovena opatrovníkem Mgr. D. H. Stěžovatelka dále navrhuje zrušení usnesení Okresního soudu v Lounech, kterým byl zamítnut návrh na zrušení ustanovení Mgr. D. H. opatrovníkem stěžovatelky.

Stěžovatelka namítá, že pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny zákonem předpokládané důvody, resp. podmínka spočívající v absenci osoby způsobilé činit za ni úkony. Intepretace ustanovení § 34 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob zastávaná Okresním soudem v Lounech podle ní není správná, neboť odporuje smyslu a účelu daného ustanovení. Tato interpretace podle ní zasahuje do jejího práva na materiální i formální obhajobu.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.12.2018 09:00 do: 12.12.2018 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3859/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2017 č. j. 16 VSOL 325/2017-42, 1 ICm 1370/2017 (KSOL 25 INS 19293/2016) a proti výroku II usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 7. 2017 č. j. 1 ICM 1370/2017-28 (KSOL 25 INS 19293/2016)
Stručná charakteristika: výše nákladů zastoupení insolvenčního správce advokátem v incidenčním sporu
Označení navrhovatelů: město Nový Jičín, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením; insolvenčním správcem ustanovil advokáta Mgr. Tomáše Záhumenského (žalobce). Dne 7. 12. 2016 stěžovatel (žalovaný) doručil insolvenčnímu soudu přihlášku, jíž přihlásil částku 1 530 Kč, sestávající ze tří dílčích pohledávek za dlužnicí ve výši 540 Kč, 504 Kč a 486 Kč. Dne 7. 2. 2017 se konalo přezkumné řízení, v jehož rámci byly uvedené dílčí pohledávky insolvenčním správcem popřeny z důvodu promlčení. Dne 8. 3. 2017 insolvenční správce, zastoupený Mgr. Davidem Záhumenským, advokátem, incidenční žalobou popřel pohledávku přihlášenou žalovaným do insolvenčního řízení s tvrzením, že tři dílčí pohledávky, jejichž základ je tvořen místními poplatky vyměřenými v letech 2005-2008 podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, jsou již zcela promlčeny. V písemném vyjádření k incidenční žalobě žalovaný uvedl, že svoji přihlášku pohledávky, která je předmětem sporu, vzal zpět. Dále uvedl, že náklady na právní zastoupení žalobce jako veřejného činitele sui generis advokátem v incidenčním sporu nepovažuje za účelné, neboť šlo o právně jednoduché formulářové podání, což je náplní obvyklé práce insolvenčního správce. Předmětem sporu je pouze částka 1 530 Kč, takže je podle žalovaného nemravné a nespravedlivé, aby náklady fakticky hluboce bagatelního soudního řízení osvobozeného od soudních poplatků činily téměř 538 % skutečného předmětu řízení. Uvedené skutečnosti žalovaný podřadil pod žádost o aplikaci § 150 občanského soudního řádu a vyjádřil názor, že za přiměřenou částku náhrady nákladů řízení v této věci považuje maximálně jednonásobek sporné částky, tj. 1 530 Kč. Následně insolvenční soud řízení o incidenční žalobě zastavil (výrok I), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 12 342 Kč (výrok II) k rukám jeho právního zástupce. K otázce náhrady nákladů konstatoval, že insolvenční správce není z hlediska zákona vyloučen z obecně dané možnosti nechat se pro soudní spor zastoupit advokátem, přičemž v okolnostech případu, jak se jich žalovaný dovolává, nespatřuje důvody hodné zvláštního zřetele pro možnost výjimečné moderace přísudku nákladů řízení. Stěžovatel rozhodnutí o nákladech řízení napadl odvoláním, Vrchní soud v Olomouci však prvostupňové rozhodnutí potvrdil a navíc žalovanému uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci částku 1 270,50 Kč.

Stěžovatel namítá, že napadenými soudními rozhodnutími bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit a užívat majetek dle čl. 11 Listiny.  Stěžovatel je toho názoru, že insolvenční správci se zcela účelově v incidenčních žalobách nechávají procesně zastoupit spolupracujícími advokáty či dokonce rodinnými příslušníky, jen a pouze za účelem umělého generování náhrad nákladů řízení, což je otázkou dosud v judikatuře Ústavního soudu neřešenou.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.12.2018 10:00 do: 12.12.2018 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3616/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2017 č. j. 5 To 245/2017-414
Stručná charakteristika: náhrada škody způsobené dopravní nehodou; odůvodnění soudního rozhodnutí; spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Mgr. J. K., zastoupena JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem, se sídlem Rooseveltova 564/6, Brno
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově z května 2017 byl manžel stěžovatelky (obžalovaný) uznán vinným ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Za tyto sbíhající se trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon okresní soud podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Dále okresní soud obžalovanému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří let a rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Uvedených přečinů se obžalovaný dopustil (stručně řečeno) tím, že v srpnu 2015 v ranních hodinách řídil své osobní motorové vozidlo ve směru od obce Podlehnik směrem k hraničnímu přechodu Gruškovje (na území Slovinské republiky), kdy po projetí levotočivé zatáčky z nezjištěných příčin přejel vlevo do protisměru přes dvojitou nepřerušovanou čáru, kde se čelně střetl s protijedoucím obytným vozem. V důsledku tohoto jednání obžalovaného došlo ke smrtelnému zranění nezletilého spolujezdce (syna obžalovaného a stěžovatelky), k těžkému zranění vzadu sedící poškozené a k lehkým zraněním dalších dvou nezletilých dětí, které se nacházely ve voze řízeném obviněným, jakož i k lehkým zraněním osádky protijedoucího vozu. Okresní soud ve Vyškově měl náhradu škody za prokázanou na základě doložených listinných důkazů, pročež uložil obžalovanému zaplatit ji poškozeným v plné výši odpovídající jim uplatněným nárokům - 1 318 685 Kč z titulu náhrady škody odpovídající nákladům na léčbu poškozených a 311 971 Kč představující bolestné pro stěžovatelku. Obžalovaný se proti rozhodnutí odvolal a Krajský soud v Brně zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě škody stran stěžovatelky a nově rozhodl tak, že obžalovanému uložil zaplatit poškozené na náhradu nemajetkové újmy 153 670,80 Kč a poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Své rozhodnutí přitom krajský soud odůvodnil tím, že z rozsudku okresního soudu se podává, že zesnulý nezletilý syn obviněného a poškozené nebyl v době autonehody připoután, přestože poškozená seděla vedle něj. Z uvedeného krajský soud dovodil, že poškozená v kritické situaci (při autonehodě, resp. před ní) nezajistila jejich zesnulého syna před případnými následky autonehody nehody, pročež určil její míru zavinění na jeho smrti jako třicetiprocentní a přiznanou náhradu škody (resp. bolestného) přiměřeně snížil. Ve zbytku, tj. co do posouzení viny a trestu, pak napadené rozhodnutí označil za správné a přiměřené.

 Stěžovatelka s postupem krajského soudu nesouhlasí. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadené rozhodnutí krajského soudu je ryze formalistické a nedostatečně odůvodněné, pokud spojuje dvě zcela nesouvisející věci – úmrtí nezletilého a bolestné, které stěžovatelka žádala v důsledku těžkého ublížení na zdraví, které při autonehodě utrpěla. Soud podle ní neprovedl žádné dokazování. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, neboť je přesvědčena, že zasáhl do jejích ústavně zaručených základních práv, především do práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces, ale v konečném důsledku i do práva na ochranu zdraví.