II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.12.2019 13:00 do: 09.12.2019 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 14/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2015 č. j. 16 C 141/2012-260 ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 12. 10. 2016 č. j. 16 C 141/2012-272, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2016 č. j. 57 Co 601/2016-287 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017 č. j. 25 Cdo 3285/2017-312
Stručná charakteristika: právo na přístup k soudu, náhrada škody na zdraví
Označení navrhovatelů:  D. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě domáhal náhrady škody na zdraví ve výši 1 500 000 Kč s tím, že následně poukazoval na možnost soudu zvýšit náhradu na částku 3 000 000 Kč (z důvodu tvrzeného selhání lékařů žalované nemocnice při operaci nebo po ní). S žalobou byl po provedeném dokazování včetně znaleckého posudku úspěšný, neboť okresní soud mu přisoudil náhradu škody na zdraví ve výši 1 827 000 Kč. K odvolání žalované Fakultní nemocnice Ostrava poté Krajský soud v Ostravě usnesením částečně zrušil napadený rozsudek a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že se okresní soud musí vypořádat s otázkou příčinné souvislosti mezi tvrzeným škodním jednáním a vzniklou škodou a týž soud musí vyzvat žalobce, aby specifikoval jednotlivé nároky na náhradu škody a podle nich požadovanou částku. Okresní soud poté usnesením vyzval žalobce-stěžovatele ke specifikaci uplatněných nároků včetně jejich výše. Žalobce reagoval podrobným podáním, v němž znovu popsal skutkový základ nároku na náhradu škody na zdraví, dovodil příčinnou souvislost mezi pochybeními při lékařské péči ze strany žalovaného a vzniklými škodními následky a identifikoval uplatněné nároky. Přes takto formulované doplnění žaloby okresní soud usnesením žalobu i doplňující podání žalobce odmítl s tím, že žalobce řádně nespecifikoval své nároky. Žalobce podal proti tomuto usnesení odvolání, v němž zopakoval některé formulace ze svého doplňujícího podání, krajský soud však usnesením napadené rozhodnutí nižší instance potvrdil a ztotožnil se i s důvody jejího usnesení. Poté podal žalobce dovolání, jehož obsah, i když v něm byly rozvedeny další podrobnosti, sledoval argumentační linii odvolání. Nejvyšší soud poté usnesením dovolání žalobce odmítl s tím, že neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

Proti těmto rozhodnutím stěžovatel brojí ústavní stížností, když tvrdí, že jeho doplnění žalobního návrhu reagovalo na výzvu okresního soudu více než dostatečně, a proto procesní postupy soudů považuje za nespravedlivé.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.12.2019 13:30 do: 09.12.2019 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 4189/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 2018 č. j. 20 Co 173/2018-183 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2018 č. j. 0 NC 1488/2017-155
Stručná charakteristika: úprava styku s dětmi, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  D. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je otcem dvou nezletilých dcer (nar. 2009 a 2011). Po rozchodu s jejich matkou v roce 2015 po dva roky probíhal styk s dcerami na neformální bázi. Začátkem roku 2017 podala matka (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem) návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí, ve kterém požadovala, aby jí soud svěřil nezletilé do péče a styk stěžovatele s nezletilými stanovil na každý sudý týden od soboty od 9:00 hod do neděle do 18:00 hod. Stěžovatel v řízení nejprve navrhoval svěření nezletilých do střídavé péče, po seznámení se se závěry znaleckého posudku svůj návrh změnil tak, aby byly nezletilé svěřeny do výlučné péče vedlejší účastnice a stěžovateli stanoven rozšířený styk. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou svěřil děti do péče matky a určil, že stěžovatel je s nezletilými oprávněn se stýkat každý sudý kalendářní týden vždy od pátku od 14:00 hod do neděle do 18:00 hod a každou středu a čtvrtek vždy od 15:00 hod do 17:30 hod. Proti rozsudku nalézacího soudu podal stěžovatel odvolání, ve kterém se domáhal především rozšíření styku s nezletilými. Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek okresního soudu. K rozsahu styku odvolací soud uvedl, že stanovený styk respektuje faktický stav, který dětem vyhovuje a na který si zvykly. Stěžovatelem požadovaný rozsah styku by se v podstatě blížil střídavé péči, pro kterou nezletilé dosud nedozrály.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti tomu, že obecné soudy bez dostatečného odůvodnění nevyhověly jeho návrhu na přespávání nezletilých v jeho novém bydlišti během pracovního týdne. Upozorňuje, že přestože byl návrh podpořen i opatrovníkem, nalézací soud pouze lakonicky uvedl, že soudem stanovený styk dvakrát týdne během odpoledne je široký, odvolací soud odkázal na přání nezletilých. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků okresního soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu soukromého a rodinného života, právo na péči o děti a právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.12.2019 15:30 do: 09.12.2019 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2630/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2019 č. j. 25 Co 272/2018-537 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. června 2018 č. j. 50 Nc 6260/2016-358
Stručná charakteristika:  Právo rodičů na péči o děti a jejich výchovu (čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod)Označení navrhovatelů:  A. B., zast. Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem Praha 5
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Řízení o úpravu poměrů nezletilých bylo zahájeno v listopadu 2016 k návrhu matky, která navrhla, aby všechny tři děti byly svěřeny do její péče a otci (vedlejší účastník) bylo stanoveno výživné. Otec, žijící na Novém Zélandu, naopak navrhl, aby soud svěřil nezletilé do jeho péče a matce určil výživné. Obvodní soud pro Prahu 5 při posouzení nejlepšího zájmu nezletilých přihlédl k přáním obou dcer, kterým bylo v době rozhodování patnáct a dvanáct let, u syna s ohledem na jeho nižší věk (sedm let) kladl vyšší důraz na zachování stálosti výchovného prostředí. Ústavní stížností napadeným rozsudkem obvodní soud rozhodl tak, že starší dceru a syna svěřil do péče matky, zavázal otce povinností přispívat na výživu všech tří nezletilých částkami ve výši soudem stanovené, mladší dceru svěřil do výchovy otce, matce stanovil povinnost připívat je její výživu. Styk rodičů s dětmi obvodní soud neupravil. K odvolání matky i otce Městský soud v Praze svěřil všechny tři děti do péče otce a matce uložil povinnost přispívat na jejich výživu.

Podle názoru stěžovatelky není z odůvodnění rozsudku městského soudu zřejmé, proč se soud nezabýval možností využít institut střídavé péče s nerovnoměrným rozložením mezi otce a matku, či možností individuální úpravy u každého jednotlivého nezletilého při respektování zachování jejich sourozeneckých vazeb. Městský soud podle ní rovněž neodůvodnil, proč o navržené úpravě neuvažoval, či z jakých důvodů se k ní nepřiklonil, resp. proč návrh matky nepovažoval za návrh na úpravu styku. Svěřením nezletilých do péče otce bez úpravy jejich styku s matkou byla podle ní porušena práva nezletilých na péči obou rodičů a jejich výchovu a pravidelné udržování osobního styku s nimi ve smyslu Úmluvy o právech dítěte.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2019 09:00 do: 10.12.2019 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3219/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 To 95/2019 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. 14 To 104/2019 ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 14 To 103/2019 ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 14 To 92/2019 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. 14 To 102/2019 ze dne 23. 8. 2019, sp. zn. 14 To 94/2019 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. 14 To 96/2019 ze dne 23. 8. 2019 a sp. zn. 14 To 93/2019 ze dne 22. 8. 2019 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 407/2018 ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. Nt 410/2018 ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. Nt 408/2018 ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. Nt 409/2018 ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. Nt 406/2018 ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. Nt 405/2018 ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. Nt 404/2018 ze dne 23. 7. 2019 a sp. zn. Nt 403/2018 ze dne 23. 7. 2019
Stručná charakteristika:  Extradiční vazba
Označení navrhovatelů:  Ch.-H.Ch., S.-K.Ch., Y.-Ch.Ch., H.-L.Ch., Ch.-A.L., W.-K.L., Y.-Ch.L., H.-Ch.W.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovatelům, kteří se považují za občany Tchaj-wanu, jsou vedena řízení o vydání (extradiční řízení) do Čínské lidové republiky (dále jen ČLR). V nich obecné soudy rozhodly podle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZMJS), že je přípustné vydání stěžovatelů k trestnímu stíhání do ČLR pro trestný čin podvodu. Během extradičních řízení byli stěžovatelé vzati do předběžné vazby podle § 94 ZMJS. Někteří ze stěžovatelů se již na Ústavní soud obrátili s ústavní stížností proti rozhodnutím, kterými nebylo vyhověno jejich žádostem o propuštění z předběžné vazby. Ústavní soud tyto stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněné usneseními sp. zn. I. ÚS 1615/19 ze dne 11. 6. 2019; sp. zn. IV. ÚS 1289/19 ze dne 7. 5. 2019 a sp. zn. II. ÚS 1970/19 ze dne 22. 10. 2019. Ministerstvo vnitra dne 10. 7. 2019 – poté, co obecné soudy rozhodly o přípustnosti vydání stěžovatelů do ČLR – rozhodlo o žádostech stěžovatelů o mezinárodní ochranu. Ačkoliv stěžovatelům nebyl udělen azyl podle § 12 až 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, byla jim udělena doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu na dobu 12 měsíců od právní moci rozhodnutí. Stěžovatelé následně požádali o propuštění z předběžné vazby a poukázali na to, že jim byla udělena doplňková ochrana. Městský soud v Praze žádosti stěžovatelů zamítl a Vrchní soud v Praze následně rovněž zamítl stížnosti stěžovatelů proti těmto rozhodnutím.

Stěžovatelé odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1260/17 ze dne 15. 8. 2017 a uvádějí, že podle tohoto nálezu musí zbavení osobní svobody jednotlivce i v souvislostech extradičního řízení vždy směřovat k jeho účelu a může trvat pouze po dobu nezbytně nutnou ve vztahu k veřejnému zájmu, který je v řízení sledován. Dle stěžovatelů z nálezu vyplývá, že soudy postupují svévolně a v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud rozhodnou o důvodnosti předběžné vazby i přes dostupné informace, které důvodně zpochybňují možnost realizovat extradici. Podle stěžovatelů je jejich vydání do ČLR nepřípustné a nemůže být realizováno, a jejich držení v předběžné vazbě tudíž postrádá účel. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, neboť se domnívají, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zejména jejich právo na osobní svobodu a spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.12.2019 14:00 do: 10.12.2019 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2451/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, č. j. 3 Tdo 164/2019-I.-1798, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, č. j. 3 Tdo 164/2019-1788, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. 7 To 62/2018, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. dubna 2018, č. j. 50 T 2/2018-1598
Stručná charakteristika:  Vazba - důvody
Označení navrhovatelů:  P. B., zast. advokátem Mgr. Eduardem Belšánem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy a přečinem poškození cizí věci, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vedlejším trestu a náhradě škody a nemajetkové újmy. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze snížil stěžovateli trest na sedm let. Proti tomuto rozsudku podali dovolání jak stěžovatel, tak i nejvyšší státní zástupce. Nejvyšší soud následně zrušil výrok o trestu a věc přikázal vrchnímu soudu k novému projednání. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné. Usnesením Nejvyššího soudu byl vzat stěžovatel do vazby, když vazební důvody shledal soud v naplnění ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu (tzv. útěková vazba).

Stěžovatel v ústavní stížnosti mj. uvádí, že Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání dle dikce § 265l odst. 4 trestního řádu a současně rozhodoval tentýž den (30. 4. 2019) o jeho vazbě, a to v neveřejném zasedání. Stěžovatel považuje způsob rozhodování o vazbě v neveřejném zasedání, za porušení práv obhajoby vyjádřit se a předkládat důkazy k důvodům pro vzetí do vazby. Dne 30. 4. 2019, když Nejvyšší soud rozhodl o vazbě, byl stěžovatel ve výkonu trestu odnětí svobody. Byl tedy přesunut z oddělení výkonu trestu odnětí svobody do oddělení výkonu vazby. Usnesení o vzetí do vazby však bylo obhájci stěžovatele doručeno až dne 29. 5. 2019. Stěžovatel tak s ohledem na nekonání veřejného zasedání o vazbě po dobu jednoho měsíce nevěděl, co bylo důvodem pro jeho zajištění vazbou. Odůvodnění usnesení o vzetí do vazby navíc stěžovatel považuje za nepřezkoumatelné. Nejvyšší soud jako zásadní důvod pro útěkovou vazbu označil hrozbu vysokým trestem. Ta však podle judikatury Ústavního soudu nemůže být jediným důvodem. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudků vrchního soudu a krajského soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.12.2019 10:30 do: 12.12.2019 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3628/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2018, sp. zn. 67 To 274/2018, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. června 2018, sp. zn. 22 Nt 33/2018
Stručná charakteristika:  Trest vyhoštění a ústavně konformní podmínky jeho výkonu
Označení navrhovatelů:  V. L.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl v roce 1999 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce dvou let a dle § 57 odst. 1 a 2 trestního zákona k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Uložení tohoto trestu odůvodnil nalézací soud v podstatě jen tím, že se stěžovatel dopustil na území České republiky závažného trestného činu a že každý stát má zájem chránit si suverenitu svého území. Stěžovatel se proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu odvolal, nicméně jeho odvolání Městský soud v Praze zamítl. V únoru 2018 podal stěžovatel žádost k nalézacímu soudu o upuštění od výkonu zbytku trestu vyhoštění, ale nalézací soud tuto žádost zamítl. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost, již Městský soud v Praze zamítl. V březnu 2018 tak stěžovatel podal k nalézacímu soudu žádost o zahlazení odsouzení dle § 364 odst. 1 trestního řádu. Nalézací soud tuto žádost zamítl ústavní stížností napadeným usnesením dle § 105 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a contrario ve spojení s § 364 odst. 1 trestního řádu. Nalézací soud své napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že jelikož stěžovateli byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou, nemohla uplynout zákonem stanovená lhůta tří let pro zahlazení odsouzení. Připustil sice, že trestní zákoník zná případy, v nichž je možno zahladit odsouzení i před uplynutím zákonné lhůty, nicméně uzavřel, že k tomu se vyžaduje prokázání velmi dobrého chování odsouzeného, tedy prokázání, že v chování odsouzeného jsou kladné prvky vynikající nad průměr, což ve stěžovatelově případě zjištěno nebylo. Stěžovatel proti napadenému usnesení nalézacího soudu podal stížnost, kterou městský soud zamítl.

Stěžovatel namítá, že již při uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou obecné soudy nerespektovaly účel uložení takového trestu, neboť tento trest byl pro něj nepřiměřený, on ho však přesto respektoval. Stěžovatel dále brojí proti tomu, že obecné soudy, zejména soud stížnostní, nijak nebraly zřetel k tomu, že stěžovatel přijal svou vinu za spáchaný trestný čin, plně se k ní doznal a respektoval veškerá omezení daná výrokem o trestu. Stížnostní soud mu nyní vytýká, že se měl před dvaceti lety bránit cestou mimořádných opravných prostředků, což však stěžovatel tehdy neučinil právě proto, že svůj trest přijal. Nemohl tehdy ani předpokládat, že jej bude uložený trest omezovat ještě po dvaceti letech.