IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.12.2015 10:00 do: 22.12.2015 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 650/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2014 č. j. 20 Co 289/2014 – 501 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2014 č. j. 23 P a Nc 217/2011 - 413
Stručná charakteristika:  Výživné Důkaz - hodnocení
Označení navrhovatelů:  PharmDr. V. M., zastoupený JUDr. Miroslavem Nyplem, Dukelská 15, Hradec Králové
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl o svěření nezletilého syna stěžovatele od 1. 4. 2014 a pro dobu po rozvodu manželství rodičů do střídavé výchovy rodičů s tím, že každý sudý týden v roce bude nezletilý v péči matky a každý lichý týden v roce bude v péči otce. O vyživovací povinnosti rodičů rozhodl okresní soud tak, že otci uložil povinnost přispívat na výživu pro nezletilého od 1. 7. 2008 částkou 150.000,- Kč měsíčně, od  1. 9. 2013 do 31. 3. 2014 částkou 200.000,- Kč měsíčně a od 1. 4. 2014 do budoucna a pro dobu po rozvodu manželství částkou 100.000,- Kč měsíčně. Částka 30.000,- Kč měsíčně je splatná k rukám matky nezletilého a částka 70.000,- Kč měsíčně je splatná na účet nezletilého. Současně soud uložil matce nezletilého povinnost přispívat na výživu nezletilého od 1. 4. 2014 částkou 15.000,- Kč měsíčně a od rozvodu manželství rodičů částkou 5.000,- Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné k rukám otce. Protože o výživném placeném otcem pro nezletilého bylo rozhodnuto zpětně, vypočetl okresní soud i dluh na výživném za období od 1. 7. 2008 do 31. 3. 2014. Tento dluh na výživném celkem v částce 10.160.000,- Kč uložil okresní soud otci zaplatit ve dvou splátkách tak, že první splátka ve výši 2.160.000,- Kč je splatná do jednoho měsíce po právní moci rozsudku k rukám matky a druhá splátka 8.000.000,- Kč je splatná nejpozději ke dni zletilosti syna na jeho účet u banky. Každému z rodičů uložil soud povinnost zaplatit polovinu nákladů řízení státu v částce 99.483,- Kč. Ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že otci byla uložena povinnost zaplatit na dlužném výživném za období od 1. 7. 2008 do 31. 3. 2014 částku 8.000.000,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet nezletilého syna. Dále byl rozsudek okresního soudu změněn v části nákladů řízení státu, kdy jejich úhrada byla uložena k tíži otce, a to ve výši 198.967,- Kč. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

Stěžovatel poukazuje na to, že právo dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů, které je základním určovatelem pro stanovení výše výživného se v praxi může dostat a také dostává do vzájemného střetu s rodičovskou výchovnou povinností. Objektivně ani subjektivně vzato nemusí být pokaždé v nejlepším zájmu dítěte, aby dítě s bezmeznou samozřejmostí těžilo z vysoké životní úrovně svých rodičů, dosahované jejich vlastní pílí a osobním přičiněním. Navíc to, že rodič dosahuje vysoce nadprůměrných příjmů, ještě nemusí znamenat, že vede i nákladný způsob života. Je osobním subjektivním právem rodiče, aby si zvolili způsob a metody výchovy svých vlastních dětí. Stěžovatel má za to, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvodem je především ta skutečnost, že obecné soudy, byť v rámci svého uvážení, vydaly rozhodnutí, která zcela zřejmě překračují smysl a účel zákonných ustanovení o výživném. Tím také zasáhly do majetkové sféry stěžovatele a jeho práva na soukromý a rodinný život.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.12.2015 10:30 do: 22.12.2015 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3216/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 46 EXE 5927/2011-99 ze dne 18. března 2013, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 1094/2013-115 ze dne 20. srpna 2013 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2023/2014-146 ze dne 16. července 2014
Stručná charakteristika:  Výkon rozhodnutí Opravné prostředky - mimořádné
Označení navrhovatelů:  V. V., zastoupená Mgr. Ing. Josefem Pisakem, Dobronická 1257, 148 00 Praha 4 - Kunratice
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Děčíně uložil stěžovatelce povinnost uhradit J. K. a M. B., každému samostatně, na vypořádání dědického podílu částku ve výši 183.761,- Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí (do 1. srpna 2011). Jelikož předmětná pohledávka nebyla ve stanoveném termínu uhrazena, nařídil okresní soud na základě návrhu J. K. (vedlejší účastník) usnesením ze dne 5. října 2011 exekuci na majetek stěžovatelky. Ta se v podstatě od počátku domáhala jejího zastavení, případně odkladu s odůvodněním, že se stala terčem šikany ze strany vedlejšího účastníka, který záměrně zmařil splnění dluhu. Ústavní stížností napadeným usnesením okresní soud návrh stěžovatelky na odklad a zastavení exekuce zamítl. Stěžovatelka napadla usnesení okresního soudu odvoláním, krajský soud rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatelka namítá, že postup vedlejšího účastníka má charakter zneužití práva ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku a že obecné soudy se nesprávně zabývaly otázkou součinnosti věřitele v exekučním řízení, ačkoliv předmětem její argumentace byl nedostatek součinnosti věřitele před termínem splatnosti pohledávky. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.12.2015 11:00 do: 22.12.2015 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2876/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. srpna 2015 č. j. 4 To 249/2015-21
Stručná charakteristika:  vazba
Označení navrhovatelů:  Mgr. M. C.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, stěžovatel byl vzat do vazby. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 7. 2015 rozhodl tak, že se stěžovatel podle § 71a trestního řádu propouští z vazby na svobodu, přičemž se jeho vazba nahrazuje jeho písemným slibem a vyslovením dohledu probačního úředníka nad stěžovatelem. Stěžovateli bylo dále uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování z území České republiky a byla mu stanovena povinnost odevzdat cestovní doklady vystavené na jeho jméno. Ke stížnosti státní zástupkyně Krajský soud v Ústí nad Labem prvostupňové usnesení zrušil a rozhodl, že se žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítá, jeho písemný slib se nepřijímá, návrh stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka se zamítá a peněžitá záruka se nepřijímá.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že hrozba vysokým trestem, kterou stížnostní soud uvedl jako hlavní argument pro naplnění útěkového vazebního důvodu, není sama o sobě dostačujícím argumentem. Ani konkretizovanou hrozbu vysokým trestem nelze podle názoru stěžovatele absolutizovat natolik, že by tento fakt nebylo možné vyvrátit dalšími okolnostmi případu. Stěžovatel se domnívá, že v jeho případě existují okolnosti, které vazební důvod natolik zeslabují, že by měl být stíhán na svobodě. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu, právo na soudní a jinou právní ochranu a dodržování zásady presumpce neviny.