I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.12.2016 13:30 do: 19.12.2016 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1663/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 5016/2014-308 ze dne 23. 2. 2016 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 82/2014-265 ze dne 5. 6. 2014
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces - předvídatelnost soudního rozhodování
Označení navrhovatelů: Ing. E. L.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Domažlicích domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného, Státního pozemkového úřadu, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu blíže specifikovaných pozemků. Okresní soud žalobě vyhověl, vyšel ze zjištění, že stěžovatelka je oprávněným subjektem podle § 11 odst. 2 a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. O jejím restitučním nároku původně rozhodl Pozemkový fond ČR (jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 Česká republika, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) tak, že stěžovatelce nebudou vydány pozemky, které byly vyvlastněny a přešly na československý stát, a to z důvodu zastavění bytovými domy. Nárok stěžovatelky byl oceněn částkou 166.500,- Kč a do současné doby nebyl uspokojen. Soud konstatoval, že stěžovatelka se sice nepřihlásila do žádné z veřejných nabídek a vybrala si náhradní pozemky, které nebyly součástí veřejné nabídky žalovaného, k čemuž má právo v případě, že postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku byl liknavý. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, když dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou soudu dovolacího. Nejvyšší soud konkrétně uvedl, že délka řízení sama o sobě nenaplňuje požadovaný stupeň výjimečnosti, na základě kterého vzniká na straně oprávněné osoby právo domáhat se vydání pozemku nezařazeného do veřejné nabídky žalovaného.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí dosud nebyla poskytnuta náhrada, ačkoliv jejímu bratrovi, jehož restituční nárok se zakládal na týchž okolnostech, soudy již vyhověly. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na to, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Domažlicích dochází k vydávání odlišných rozhodnutí při stejném, resp. co do rozhodných okolností obdobném skutkovém stavu. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.12.2016 13:30 do: 19.12.2016 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 19/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh skupiny 24 senátorů Senátu Parlamentu ČR na zrušení některých ustanovení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 273/2015 Sb., o ustanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2016
Stručná charakteristika: úhradová vyhláška pro rok 2016
Označení navrhovatelů: senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina 24 senátorů Senátu Parlamentu České republiky domáhá zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 273/2015 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2016 (dále jen „úhradová vyhláška“), a to konkrétně ve slovech „a e)“ obsažených v ustanovení § 4 odst. 2 a v její příloze č. 1 v části B) bod 2. písm. b).
Napadená ustanovení úhradové vyhlášky dle navrhovatelů stanoví pro rok 2016 hodnotu bodu, výši úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro ošetřovatelskou péči poskytovanou na základě ordinace ošetřujícího lékaře pojištěncům umístěným v zařízeních pobytových sociálních služeb ve smyslu ustanovení § 22 písm. e) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle navrhovatelů se ovšem tato regulace nachází v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a zejména s čl. 79 odst. 3 Ústavy, neboť úhradová vyhláška nebyla Ministerstvem zdravotnictví ve vztahu k ošetřovatelské péči pojištěncům umístěným v pobytových zařízeních sociálních služeb vydána v mezích a na základě zákona, ale mimo zákon.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.12.2016 14:00 do: 19.12.2016 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 32/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 100 odst. 1 ve slovech „nebo kontrolního hlášení“ a ustanovení § 101c až 101i zákona č. 235/2004 Sb. ze dne 1. dubna 2004, o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: Porušení zásady výhrady zákona při ukládání povinností
Označení navrhovatelů: senátoři Parlamentu ČR zastoupeni doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D.
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina 21 senátorů navrhuje zrušení ustanovení § 100 odst. 1 ve slovech „nebo kontrolního hlášení“, jakož i na zrušení ustanovení §§ 101c až 101i zákona č. 235/2004 Sb. ze dne 1. dubna 2004, o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Napadená zákonná ustanovení upravují institut kontrolního hlášení, zavedený zákonem č. 360/2014 Sb. s účinností od 1. ledna 2016, kterým byl novelizován zákon o dani z přidané hodnoty.
Navrhovatelé v napadených zákonných ustanoveních spatřují rozpor s čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 10. odst. 3, čl. 11 a hlavou pátou Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelé své mínění o neústavnosti napadených ustanovení opírají i o rozpor s ústavní úpravou zaručující základní práva, neboť dle jejich názoru ústavní úprava základních práv vytváří povinnost zákonodárce nepřijímat zákon, který by ústavně zaručená základní práva ohrožoval a omezoval. K tomu navrhovatelé doplnili, že navrhují zrušení všech napadených ustanovení, protože jsou vnitřně provázána a vytváří jeden celek povinnosti podávání kontrolních hlášení, ačkoli důvod a intenzita neústavnosti je dle nich u jednotlivých dílčích ustanovení různá. Ve vztahu napadené právní úpravy k ochraně soukromí, zaručené akty ústavního pořádku, mají navrhovatelé za to, že v rámci pravidelného kontrolního hlášení jsou plátci daně z přidané hodnoty povinni sdělovat finančnímu úřadu důvěrné informace o svých odběratelích a dodavatelích. Navrhovatelé rozporují napadenou právní úpravu i v otázce výhrady zákona a mezí ukládání povinností ve smyslu čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 5 Listiny, poukazujíce na to, že § 101d zákona o dani z přidané hodnoty v odstavci 1 jen obecně a zcela nedostatečně stanoví, že plátce daně je povinen uvést údaje potřebné pro správu daně bez bližšího určení. Navrhovatelé také sporují otázku souladnosti ustanovení § 101h odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, který stanoví pokuty za porušení povinností při podání kontrolního hlášení ex lege, což je dle jejich názoru v rozporu s právem na spravedlivý proces.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.12.2016 15:00 do: 19.12.2016 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 823/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015 č. j. 35 Co 373/2015-133 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 7. 2015 č. j. 50 P 69/2015-113
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu; ochrana rodičovství a rodiny
Označení navrhovatelů: D. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Původním rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 byla schválena dohoda rodičů, na základě níž byly nezletilé děti svěřeny do výchovy matky a určen styk otce s dětmi. Stěžovatel navrhl změnu výchovy nezletilých dětí, a to střídavou výchovu s periodicitou střídání po jednom týdnu. Obvodní soud pro Prahu 5 ústavní stížností napadeným rozhodnutím návrh stěžovatele zamítl, neboť od doby posledního rozhodnutí ve věci samé uplynula krátká doba, a to 1 rok. Po odvolání stěžovatele odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. Připomenul, že soud může i bez návrhu změnit rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností, změní-li se poměry. Musí jít ovšem o změnu poměrů závažnějšího rázu, která je důsledkem podstatné změny v těch skutečnostech, které tvořily podklad pro předchozí rozhodnutí soudu o výchově, popř. pro schválení dohody rodičů v tomto směru.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména pak právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu, právo rodiče na péči o dítě a jeho výchovu a zákaz diskriminace z důvodu pohlaví. Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavních práv v tom, že ačkoli na straně stěžovatele neexistuje žádná objektivní překážka nařízení střídavé výchovy, byl návrh stěžovatele na změnu výchovy zamítnut.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.12.2016 08:30 do: 20.12.2016 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3493/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2015, č. j. 4 Ads 146/2015-24, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2015, č. j. 41 Ad 37/2014-16, a proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 6. 2014, č. j. 525 402 445
Stručná charakteristika: Podmínky přiznání starobního důchodu
Označení navrhovatelů: A. I., zast. advokátkou Mgr. Evou Kantoříkovou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka, bývalá občanka Arménie, si v únoru 2011 podala žádost o starobní důchod u České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), která jí přiznala od 26. 1. 2013 starobní důchod ve výši 3.248,- Kč s odůvodněním, že stěžovatelka žádost o důchod podala po 23. 9. 2009, kdy ve vztahu k Arménii skončila platnost Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení (č. 116/1960 Sb.) a nebylo proto možné aplikovat jednotlivá ustanovení Dohody a započíst dobu zaměstnání stěžovatelky v Arménii pro účely stanovení nároku na starobní důchod a jeho výši. Námitky stěžovatelky proti napadenému rozhodnutí ČSSZ tento správní orgán zamítl. Stěžovatelka se poté svého tvrzeného nároku neúspěšně domáhala prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví.
Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudů o nezapočtení doby pojištění získané na území bývalého SSSR. V jejím případě došlo ke změně pravidel pro započítávání dob bezprostředně před dovršením věku pro vznik starobního důchodu. Tato změna znamenala výrazný zásah pro hodnocení dob pojištění, kdy jí z důvodu změny právní úpravy nebylo zhodnoceno přibližně 15 let odpracovaných v Arménii a nezhodnocení těchto dob mělo výrazný vliv na výši jejího starobního důchodu. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a rozsudků Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, především pak právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.12.2016 09:00 do: 20.12.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1837/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016 č. j. 9 To 12/2016-1100
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: Č. A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je stíhán pro přečin nebezpečného pronásledování a přečin nebezpečného vyhrožování. Obvodní soud hned třikrát postoupil trestní věc stěžovatele Úřadu městské části Praha 4 k projednání přestupku. Městský soud však vždy na základě stížnosti státní zástupkyně dané usnesení zrušil a věc obvodnímu soudu vrátil. Obvodní soud podle městského soudu zjišťoval skutkový stav nejasně a neúplně. Ve svém čtvrtém rozhodnutí ve věci obvodní soud již shledal stěžovatele vinným. Městský soud však svým čtvrtým zrušovacím rozhodnutím opět věc vrátil obvodnímu soudu k novému projednání. Nařídil přitom, aby věc projednal jiný samosoudce. Nově určený samosoudce obvodního soudu poté v pátém prvostupňovém rozhodnutí ve věci stěžovatele zprostil obžaloby. Městský soud však popáté rozhodnutí zrušil. Obvodní soud poté opět stěžovatele zprostil obžaloby, protože skutek podle něj nebyl trestným činem. Po dalším odvolání státní zástupkyně a poškozené přišlo šesté zrušovací usnesení městského soudu, které stěžovatel napadl touto ústavní stížností. Městský soud obecně v napadeném usnesení zkritizoval obvodní soud, že se neumí s věcí vypořádat, pomíjí jednotlivé důkazy v neprospěch stěžovatele a nevhodně je bagatelizuje a přitom opět nařídil, aby věc projednal jiný samosoudce.
Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení městského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce a právo na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.12.2016 09:00 do: 20.12.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3567/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014 č. j. 21 Cdo 2791/2013-644, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2013 č. j. 24 Co 321, 322/2012-565, ve znění opravného usnesení ze dne 5. dubna 2013 č. j. 24 Co 321, 322/2012-574, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. října 2012 č. j. 11 C 125/2004-497 a 11 C 125/2004-504
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: hlavní město Praha
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Napadeným usnesením obvodního soudu byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, směřující proti vedlejším účastníkům a) až e) jako žalovaným oprávněným osobám a vedlejším účastníkům f) až g), kterou se stěžovatelka jako povinná osoba domáhala zrušení rozsudku městského soudu a rozsudku obvodního soudu. Uvedenými rozsudky ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu bylo mj. rozhodnuto, že vedlejší účastnice a) a b), a příp. R. J., jsou podílovými spoluvlastnicemi konkrétních pozemků v katastrálním území Hostivař, čímž bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, kterým bylo rozhodnuto, že vedlejší účastníci a) až e), příp. jejich právní předchůdce, vlastníky těchto pozemků nejsou. Obvodní soud neshledal, že by byl naplněn uplatněný zmatečnostní důvod, s tím, že rozsudek obvodního soudu ve spojení s rozsudkem městského soudu, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o nároku účastníků řízení podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, netvoří překážku rei iudicatae, protože nešlo o totožnou věc. Zamítnuta byla i další žaloba o zmatečnost. K odvolání stěžovatelky byla obě usnesení Městským soudem v Praze potvrzena jako věcně správná. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud zamítl, když se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že nebyl naplněn důvod zmatečnosti.
V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na to, že ve svém dovolání uvedla dva okruhy otázek zásadního právního významu, konkrétně zda pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby, kterou oprávněná osoba uplatnila nárok na vydání nemovitosti podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté v řízení o žalobě, kterou se oprávněná osoba domáhá u soudu rozhodnutím, že je vlastníkem stejné nemovitosti podle zákona o půdě, a zda na základě této žaloby podané jen jednou z oprávněných osob může být věc projednána a rozhodnuta i vůči oprávněným osobám, které žalobu nepodaly. Dovolací soud se k těmto otázkám přesvědčivě nevyjádřil, a dokonce se vůbec nevyjádřil k otázce tzv. pozitivního kompetenčního sporu, která tvořila jednu z rovin argumentace námitky rei iudicatae. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, eventuálně též usnesení Městského soudu v Praze a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a vlastnického práva.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.12.2016 09:30 do: 20.12.2016 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 84/14
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. listopadu 2013 č. j. 3 Ads 115/2012-29
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: M. N., K. P., B. Ž. a. J. Ž.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Otec stěžovatelů uplatnil v roce 2002 nárok na jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových a náboženských důvodů soustředěných do vojenských táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád v letech 1939 až 1945, ve znění zákona č. 458/2011 Sb. O jeho nároku rozhodovala Česká správa sociálního zabezpečení jako příslušný správní orgán, rozhodovala ve věci celkem čtyřikrát a čtyřikrát žádost zamítla. Její rozhodnutí třikrát z procesních důvodů zrušil Krajský soud v Ostravě. Poté žadatel podal žalobu ke krajskému soudu, ale v průběhu řízení zemřel. Stěžovatelé vstoupili do řízení jako jeho právní nástupci, krajský soud pak žalobu zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zrušil rozsudek krajského soudu a správní žalobu stěžovatelů odmítl pro nedostatek podmínek řízení, neboť dle jeho názoru nebyly splněny podmínky procesního nástupnictví. Dospěl totiž k závěru, že z ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. vyplývá, že nárok přechází na právní nástupce pouze tehdy, pokud o něm ještě nebylo rozhodnuto nebo ještě nedošlo k výplatě jednorázové částky.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí především proti výkladu § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., kterým je popírán přechod uplatněného, a zatím nepřiznaného nároku ze zemřelého právního předchůdce na ně. Podle stěžovatelů nelze ospravedlnit výklad zakládající nahodilé důsledky, podle kterého se střídají periody, kdy sporný nárok na právní nástupce přechází, s periodami, kdy tomu tak není. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívají, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.12.2016 09:00 do: 21.12.2016 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 262/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazům k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 10. 2015, č. j. 091 EX 15746/14-046, a ze dne 21. 10. 2015, č. j. 091 EX 15746/14-049, vydaným JUDr. Ingrid Švecovou, soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Praha 3, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 11. 2015, č. j. 73 EXE 13175/2014-87,
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dne 21. 11. 2014 byl oprávněnou podán návrh na zahájení exekučního řízení pro částku 3.388 Kč. Dne 10. 2. 2015 byla stěžovatelkou uhrazena celá dlužná částka ve výši 3.388 Kč formou bezhotovostní platby bankovním převodem na účet právního zástupce oprávněné. Návrh na zahájení exekuce byl stěžovatelce doručen dne 6. 3. 2015 do datové schránky společně s vyrozuměním o zahájení exekuce k vymožení částky 3.388 Kč (kterou měla zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení podle usnesení Nejvyššího soudu) a společně s výzvou k dobrovolnému plnění, na což stěžovatelka zareagovala žádostí o zastavení exekuce z důvodu uhrazení dlužné částky. Obvodní soud pro Prahu 9 zmiňovanou exekuci usnesením ve výroku I. zastavil pro částku 3.388,-Kč na jistině a ve výroku II. návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zcela zamítl s odůvodněním, že nebyly zaplaceny náklady exekuce ani náklady oprávněného, na něž prý mají oprávněná i soudní exekutor právo, když k úhradě pohledávky došlo až po nařízení exekuce. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky usnesení potvrdil, nikde však nebylo určeno, v jaké výši má povinná stanoveno uhradit náklady exekuce a náklady oprávněné. Dne 17. 10. 2015 byl stěžovatelce doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým bylo stěžovatelce přikázáno zaplatit náklady exekuce ve výši 7.865 Kč a náklady oprávněné ve výši 484 Kč. Dne 24. 10. 2015 byl stěžovatelce dále doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým byl předchozí příkaz ve výroku o nákladech oprávněného změněn tak, že náklady oprávněné činí 3.388 Kč. Proti těmto příkazům podala stěžovatelka dne 24. 10. 2015 a 31. 10. 2015 námitky, které Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením napadeným nyní projednávanou ústavní stížností zamítl.
Stěžovatelka namítá, že dluh vůči oprávněné byl sice splněn až po zahájení exekučního řízení, avšak ještě před tím, než jí bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce. Namítá proto, že byl-li dluh plněn dobrovolně, mimo rámec exekučního řízení, je částka pro vypočtení odměny soudního exekutora ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky č 330/2001 Sb., o odměnách a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších předpisů (dále též „vyhláška“), nulová. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu majetku, zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny, a porušeny měly být též čl. 89 odst. 2 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.12.2016 09:30 do: 21.12.2016 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1189/15
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro prahu 6 ze dne 12. 2. 2015, č. j. 27 C 148/2014 - 36.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, odškodnění za zrušení letu
Označení navrhovatelů: E. C.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se neúspěšně domáhala kompenzace za zrušení letu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, v platném znění. Obvodní soud pro Prahu 6 její žalobu zamítl s tím, že existoval liberační důvod ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení („mimořádné okolnosti“), přestože tyto mimořádné okolnosti se týkaly letu předcházejícího, byť obsluhovaného stejným letadlem.
Stěžovatelka Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vytýká, že při rozhodování její věci nepřípustně extenzivně vyložil liberační důvody ve smyslu Nařízení. Stěžovatelka dále tvrdí, že byl porušen princip předvídatelnosti soudního rozhodování a princip rovnosti. Obvodní soud pro Prahu 6 totiž rozhodoval ve dvou skutkově i právně totožných věcech, v nichž se kompenzace domáhali účastníci stejného letu jako stěžovatelka. Těmto žalobám přitom bylo vyhověno.