Přehled jednání Ústavního soudu pro 7. kalendářní týden roku 2019

08.02.2019

enter  IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.02.2019 08:30 do: 12.02.2019 09:00

go to link Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3780/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2018 č. j. 44 To 395/2018-87 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 7. 2018 č. j. 43 Nt 59/2018-14
Stručná charakteristika:  právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů:  D. R.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby. Obvodní soud na základě předloženého spisového materiálu shledal, že trestní stíhání je důvodné, když uvalení tzv. útěkové vazby je odůvodněno hrozbou vysokého trestu, značným majetkem stěžovatele a jeho bohatými zahraničními kontakty. Uvalení tzv. předstižné vazby je dle soudu dáno zejména tím, že páchání trestné činnosti mělo stěžovateli umožňovat život v nadstandardních podmínkách. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze zamítl ústavní stížností napadeným usnesením jako opožděně podanou. Stížnost podal stěžovatelův obhájce dne 3. 8. 2018 s tím, že stěžovatel s napadeným usnesením a jeho odůvodněním nesouhlasí a že tuto stížnost doplní ve lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy bude obhájci známo písemné vyhotovení napadeného usnesení. Usnesení o vzetí do vazby bylo vyhlášeno dne 27. 7. 2018 za přítomnosti stěžovatele a jeho obhájce. Lhůta pro podání stížnosti tedy dle městského soudu uplynula dne 30. 7. 2018. Zároveň však byla stížnost podána ještě před doručením písemného vyhotovení usnesení obvodního soudu a lze tedy předpokládat, že stěžovatel nesouhlasil s ústně vyhlášeným odůvodněním. Podnětem tedy nebylo následně vypracované písemné odůvodnění a svůj nesouhlas s ústním odůvodněním mohl stěžovatel vyjádřit v zákonné lhůtě.

Městský soud dle stěžovatele nerespektuje judikaturu Ústavního soudu, zabývající se plynutím lhůty k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby. Stěžovatelovou stížností se tak městský soud nezabýval meritorně, ač takovou povinnost dle názoru stěžovatele měl.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.02.2019 09:00 do: 12.02.2019 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 4091/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2018 č. j. 11 Tvo 19/2018-11 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2018 sp. zn. 8 To 68/2018
Eventuální akcesorické návrhy:  návrh na odklad vykonatelnosti
Stručná charakteristika:  právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů:  L. N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovateli je již šestým rokem vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy, ke kterému mělo dojít v únoru roku 2013 v prostorách kadeřnictví provozovaného poškozenou v Hořicích v Podkrkonoší.  Ve věci bylo vydáno již 12 meritorních rozhodnutí. Stěžovatel byl Krajským soudem v Hradci Králové nejprve čtyřikrát shledán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody, posléze do řízení zasáhl Nejvyšší soud, který nařídil, aby krajský soud věc znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Původní senát krajského soudu se totiž podle Nejvyššího soudu ukázal jako neschopný respektovat pokyny soudů vyšší instance. Po novém projednání a zopakování celého důkazního řízení krajský soud stěžovatele zprostil obžaloby pro nedostatek usvědčujících důkazů. Poté, co bylo toto rozhodnutí Vrchním soudem v Praze zrušeno, krajský soud stěžovatele opět zprostil. Vrchní soud poté ústavní stížností napadeným usnesením zprošťující rozsudek krajského soudu znovu zrušil a nařídil, aby byla věc u krajského soudu projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Dospěl totiž k závěru, že rozhodující senát krajského soudu se není schopen oprostit od nesprávného hodnocení důkazů, a není tak schopen rozhodnout nestranně.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že napadené rozhodnutí působí dojmem, že vrchní soud vede s Nejvyšším soudem válku o hodnocení důkazů a protože vrchní soud nemůže rozhodnutí dovolacího soudu zrušit, opakovaně ruší rozhodnutí krajského soudu, která z právních závěrů Nejvyššího soudu vychází. Napadené rozhodnutí je dle názoru stěžovatele nepřezkoumatelné a porušuje jeho právo na spravedlivý proces a ve svém důsledku také právo na zákonného soudce. Dále stěžovatel rovněž tvrdí, že existují pochybnosti o nepodjatosti rozhodujících soudů vrchního soudu a dovozuje, že o jeho námitce podjatosti rozhodoval podjatý soudce rovněž na Nejvyšším soudu. Z toho důvodu se domáhá také zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti nevyloučení soudců vrchního soudu z projednávání jeho věci.

source I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.02.2019 14:00 do: 12.02.2019 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 3243/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 129/2017-520 ze dne 28. 6. 2018 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 32 C 128/2014-395 ze dne 15. 12. 2016
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces Výše výživného
Označení navrhovatelů:  J. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud Brno-venkov rozhodl o žalobě o výživné manželky tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit na výživu žalobkyně za dobu od 26. 6. 2014 do 4. 7. 2016 částku 170 100 Kč, žalobu zamítl ohledně výživného žalobkyně za dobu od 26. 6. 2014 do 4. 7. 2016 v částce 315 900 Kč a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 41 184 Kč. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil, změnil je jen co do zamítnutí výživného žalobkyně za dobu od 26. 6. 2014 do 4. 7. 2016 v částce 315 900 Kč tak, že žalobkyni přiznal 72 857 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že k zásahu do jeho práv došlo v důsledku zcela vadného posouzení jeho příjmové a majetkové situace, takže mu bylo ve výsledku vyměřeno neodpovídající výživné manželky. Závěry odvolacího soudu ohledně způsobu zjišťování příjmu podnikatele (součet příjmu z daňového přiznání a z peněžního deníku) pokládá stěžovatel za rozporné s běžnou rozhodovací praxí jiných senátů Krajského soudu v Brně. Stěžovatel dále namítl, že mu byla taktéž odebrána možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty způsobilé ovlivnit rozhodování soudu, pokud jde o úvahu soudu o odpisech hmotného majetku.

http://www.tactical-operations.eu/redirect.php?url=https://www.hardcore-sex-videos.net/ I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.02.2019 14:30 do: 12.02.2019 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 3204/18
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 305/2018-138 ze dne 18. 7. 2018 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 214 C 25/2015-104 ze dne 1. 12. 2017
Stručná charakteristika:  Nárok na náhradní vozidlo po rozhodnutí pojišťovny o totální škodě
Označení navrhovatelů:  MUDr. A. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se žalobou domáhala po České pojišťovně a.s. zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím představující náklady za pronájem náhradního vozidla v důsledku poškození jejího vozidla při dopravní nehodě dne 20. 11. 2014, konkrétně zbývající část půjčovného za dobu od 9. 12 do 23. 12. 2014, přičemž půjčovné za dobu od 20. 11. do 8. 12. 2014 (19 dnů) žalovaná pojišťovna uhradila přímo pronajímateli (celková výše pronájmu činila 40 800 Kč). Městský soud v Brně žalobu v celém rozsahu zamítl, když s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 712/2011 ze dne 31. 1. 2013) dovodil, že v případě totálního zničení poškozeného vozidla nelze vozidlo nahradit zapůjčením náhradního vozidla, neboť nahradit používanou věc je možné pouze tehdy, jestliže dojde k dočasnému výpadku její použitelnosti, nikoli však v situaci, kdy je věc zničena. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil, když se ztotožnil s jeho závěry.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/17 ze dne 24. 7. 2018, který dle ní řeší stejnou situaci, v jaké se ocitla, a to tak, že ani v případě totálního zničení poškozeného vozidla nelze bez dalšího vyloučit jeho, byť i dočasnou náhradu, a tím náhradu takto vzniklých nákladů, které by byla nemusela vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. V té souvislosti stěžovatelka vyjádřila své přesvědčení, že tyto náklady byly z její strany účelně vynaloženy, a nebylo tedy důvodu, proč by je měla sama nést.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.02.2019 15:00 do: 12.02.2019 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 755/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2015 č. j. 16 Co 354/2015-154 a proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. října 2015 č. j. 7 EC 507/2010-147
Stručná charakteristika:  lhůta; doručování
Označení navrhovatelů:  Ing. K. M., zast. advokátkou Mgr. Soňou Bernardovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovateli byla rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu ve Vyškově uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 152 697 Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Brně tento rozsudek v odvolacím řízení potvrdil. Stěžovatel podáním ze dne 13. 10. 2014 navrhl zrušení uvedeného rozsudku pro zmeškání, usnesením okresního soudu ze dne 27. 10. 2015 byl však zamítnut. Okresní soud v odůvodnění uvedl, že podle § 153b odst. 4 občanského soudního řádu soud na návrh žalovaného rozsudek pro zmeškání usnesením zruší a nařídí jednání, zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen tento rozsudek, přičemž takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. V nyní posuzované věci se již krajský soud při rozhodování o odvolání proti rozsudku pro zmeškání podrobně zabýval uvedenými předpoklady a vzhledem k tomu, že stěžovatel podle okresního soudu ani v následném návrhu neuvedl žádné nové důvody zrušení rozsudku, zamítl okresní soud i tento návrh. Okresní soud v odůvodnění rovněž zdůraznil, že návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání byl podán více než dva roky po jeho vydání. Stěžovatel podal proti usnesení okresního soudu odvolání. V něm uvedl, že se nařízeného prvního jednání nezúčastnil z omluvitelného důvodu. Usnesením krajského soudu ze dne 15. 12. 2015 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud v odůvodnění zejména zohlednil, že zatímco byl rozsudek pro zmeškání stěžovateli doručen dne 21. 7. 2012, k podání návrhu na jeho zrušení došlo až 13. 10. 2014, tedy po uplynutí patnáctidenní odvolací lhůty. Krajský soud v odůvodnění dále odkázal na závěry Ústavního soudu vztahující se k doručování.

Stěžovatel mj. odkazuje na ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř., podle nějž je třeba návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. V nyní posuzované věci nabyl rozsudek krajského soudu o odvolání proti rozsudku pro zmeškání právní moci nejdříve dne 5. 10. 2015, proto závěr krajského soudu, který nesprávně vycházel z předpokladu podání v odvolací lhůtě, o opožděném podání návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání považuje za nesprávný. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu a okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na soudní ochranu.