Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 10. týden roku 2012

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

7. 3. 2012 9:00 - 7. 3. 2012 9:10
Sp. zn.: II. ÚS 790/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: E.W.zastoupený Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010, č. j. 13 Co 389/2008-69 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2008, č. j. 22 C 291/2007-21
(Formalistické lpění na vyčerpání opravných prostředků jako podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Stěžovatel se žalobou domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím, a to v rozsahu nákladů, které vynaložil na svoji obhajobu. Proti stěžovateli bylo v březnu 2005 zahájeno trestní stíhání, které vyústilo v podání obžaloby. Té jej však zprostil soud s tím, že v obžalobě označený skutek nebyl trestným činem. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla žaloba na náhradu zamítnuta, neboť si stěžovatel nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a nesplnil tak zákonnou podmínku. Městský soud v Praze – jakožto odvolací soud - tento rozsudek potvrdil.
 
Rozhodnutí odvolacího soudu následně zrušil Ústavní soud. Městský soud v Praze však novým rozsudkem (nyní napadeným) vyhodnotil i napodruhé odvolání jako stěžovatele jako nedůvodné a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv garantujících mu spravedlivé projednání věci a právo na náhradu škody, kterou mu veřejná moc způsobí nezákonným rozhodnutím.
 
 
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 3. 2012 9:15 - 7. 3. 2012 9:25
Sp. zn.: II. ÚS 2159/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: MUDr. J.R. a J.R.,
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2011, č. j. 20 Co 114/2011-62
(Odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení práva na spravedlivý proces, neboť jim nebyla přiznána náhrada škody vyplývající z odpovědnosti státu. Škoda jim měla být způsobena tím, že dovolací soud v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 nepřiznal stěžovatelům náhradu nákladů právního zastoupení, přestože tyto náklady vynaložili a v řízení byli úspěšní. Na základě této skutečnosti následně podali oba stěžovatelé žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žaloba však byla odvolacím soudem zamítnuta s odůvodněním, že se nejedná o nesprávný úřední postup, nýbrž o nezákonné rozhodnutí, které by muselo být jako nezákonné zrušeno a jelikož stěžovatelé proti tomuto rozhodnutí nepodali ústavní stížnost, musela být jejich žaloba zamítnuta. S tímto závěrem se stěžovatelé neztotožňují a brojí proti němu ústavní stížností.
 
 
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 3. 2012 13:30 - 7. 3. 2012 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 145/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: P. D. T.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2008, č. j. 1 As 84/2008-39
(odkladný účinek odvolání)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
Policie České republiky rozhodla o správním vyhoštění stěžovatele na danou dobu spolu se stanovením lhůty pro vycestování. Zároveň bylo rozhodnuto o vyloučení odkladného účinku odvolání. Stěžovatel napadl výrok o vyloučení odkladného účinku jako samostatné rozhodnutí způsobilé k projednání u správního soudu žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji svým usnesením odmítl s tím, že se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, které je vyloučeno ze soudního přezkumu. Toto rozhodnutí pak stěžovatel napadl kasační stížností, v níž se domáhal zrušení napadaného usnesení. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost stěžovatele zamítl.
 
Stěžovatel uvádí, že byla současně vedena i další řízení s jinými účastníky o obdobném předmětu řízení, kdy rovněž ve věci správního vyhoštění došlo k vyloučení odkladného účinku odvolání. Tito účastníci však byli v řízení před Nejvyšším správním soudem úspěšní, neboť ten napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že mohlo dojít k zásahu do základních lidských práv účastníka. V obou věcech byly žaloby a rovněž i kasační stížnosti podány stejným právním zástupcem a vzhledem k obdobné skutkové a právní situaci byly totožného obsahu. Stěžovatel dále namítá, že vyloučením odkladného účinku odvolání ve věci správního vyhoštění je cizinec nucen do doby pravomocného vyřízení věcí a po dobu případně podané žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění opustit území České republiky (v tomto případě do Vietnamu) a objektivně není možné zajistit jeho účast na řízení tak, aby cizinec mohl v plné míře uplatnit svá práva. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu tak podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.
 
 
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 3. 2012 10:00 - 8. 3. 2012 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 2568/08
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: J.L.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. září 2008 č. j. 25 Cdo 4950/2007-68, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2007 č. j. 13 Co 178/2007-53 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. prosince 2006 č. j. 24 C 171/2005-36
(regulované nájemné)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 
Stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhal proti žalované České republice – Ministerstvu financí zaplacení rozdílu mezi regulovaným a obvyklým nájemným v Praze, ve výši 58 528,- Kč s příslušenstvím, a to za období od 1. 8. 2002 do 19. 3. 2003 včetně. Žalovanou částku tvořil rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným. Žaloba však byla zamítnuta. Podle názoru soudu prvního stupně se nelze dovolávat neexistence právní úpravy jako důvodu vzniku nároku, neboť, i když byla tehdy platná právní úprava později shledána Ústavním soudem protiústavní, do doby jejího zrušení Ústavním soudem se bezpochyby jednalo o platnou právní úpravu i proto, že nálezy Ústavního soudu nemají zpětnou účinnost. Odvolání stěžovatele, ani následné dovolání nebylo úspěšné.
 
Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že mu soud neposkytl poučení v rozsahu vymezeném nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05, tedy že při absenci právní úpravy umožňující jednostranné zvýšení nájemného v bytech stěžovatele neseznámil s principy jím dotvářeného práva, takže ten neměl možnost na změněný přístup k uvedené problematice reagovat.
 
 
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
 
8. 3. 2012 10:30 - 8. 3. 2012 11:00
Sp. zn.: III. ÚS 2453/11
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: M.K.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2011 sp. zn. 74 T 177/2010, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2011 sp. zn. 3 To 274/2011
(hodnocení důkazů v trestním řízení, podmínky pro nařízení zabezpečovací detence)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 
Stěžovatel byl okresním soudem uznán vinným jednak trestným činem znásilnění jako zvlášť nebezpečný recidivista a jednak trestným činem výtržnictví. Za to byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a byla mu uložena zabezpečovací detence. Odvolací soud první rozsudek v celém rozsahu zrušil a stěžovatel byl odvolacím soudem nově uznán vinným trestným činem znásilnění, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře šesti roků a šesti měsíců ve věznici s ostrahou. Krajským soudem byla stěžovateli opět uložena zabezpečovací detence.
 
Stěžovatel svojí vinu popírá, zpochybňuje důkazy a argumentaci z trestního řízení. Dále pak má za to, že vyšetření duševního stavu pro účely případného rozhodnutí o nutnosti uložení zabezpečovací detence je s ohledem na závažnost zásahu tohoto institutu do osobní svobody vyšetřované osoby nutné klasifikovat jako objasnění skutečnosti zvláště důležité, a proto je zapotřebí přibrat vždy znalce dva, zatímco on byl vyšetřen pouze jedním znalcem, a to ještě – dle svého názoru – nesprávně a nedostatečně. V postupu obou soudů vidí stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces a dalších základních práv.
 
  
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 3. 2012 9:30 - 9. 3. 2012 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 3370/10
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: 1) SED servis s. r. o., se sídlem Husova 402, Louny, a 2) LEGIOS a. s., se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4 - Nusle, zastoupených Mgr. Alešem Váňou, advokátem se sídlem Svahová 4, Karlovy Vary
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Lounech dne 13. 10. 2010 č. j. 0 Nt 1019/2010 9, a o návrhu na vydání usnesení o naléhavosti věci a o návrhu na vydání předběžného opatření)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 

Stěžovatelé – právnické osoby – brojí proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, který vydal Okresní soud v Lounech. Při této prohlídce prováděné policejním orgánem byly zajištěny spisové a účetní dokumenty stěžovatelů a do doby podání ústavní stížnosti nebyly vráceny. Předmětný příkaz k prohlídce však dle tvrzení stěžovatelů neobsahuje žádné odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti nařízené prohlídky, jak to vyžaduje trestní řád. Stěžovatelé dovozují, že tento příkaz trpí závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem bezprostředně dotýká ústavně zaručených práv stěžovatelů. Stěžovatelé namítají, že příkaz neuvádí žádné konkrétní podezření na trestnou činnost, ani k jakému období se má tato trestná činnost vztahovat, čímž byla porušena řada jejich základních práv.