I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2013 13:30
do: 29.04.2013 13:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4081/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Vojen Güttler
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 4 To 355/2012
Stručná charakteristika: odměna advokáta
Označení navrhovatelů: JUDr. Hana Rámešová
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Městského soudu v Brně bylo rozhodnuto o odměně stěžovatelky jako obhájkyně. Obhájkyni přiznal odměnu za čtyři provedené úkony právní služby 1.680 Kč a 4x režijní paušál á 300 Kč. Proti usnesení podal stížnost státní zástupce, který nesouhlasil s tím, že soud přiznal obhájci vedle odměny za převzetí obhajoby, také odměnu za právní úkon spočívající v prostudování spisu při skončení vyšetřování, neboť k převzetí obhajoby i k seznámení se se spisem mělo dojít ve stejný den a není možné je považovat za dva samostatné úkony právní služby. Nesouhlasil ani s tím, že městský soud přiznal obhájci odměnu za účast při vyšetřovacím úkonu v přípravném řízení, spočívajícím ve výslechu podezřelého. Krajský soud v Brně napadeným usnesením stížnosti státního zástupce plně přisvědčil a napadené usnesení zrušil a sám rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal odměnu pouze za 2 úkony právní pomoci a 2 režijní paušály. Stěžovatelka však nesouhlasí s právním názorem státního zástupce a krajského soudu, podle stěžovatelky jde naopak v případě seznámení se spisem o samostatný úkon právní služby, za který má nárok na odměnu. Dále namítá, že tím, že nevěděla o stížnosti státního zástupce proti rozhodnutí obecného soudu prvního stupně, neměla žádný procesní nástroj a prostor k tomu, aby své námitky proti stížnosti státního zástupce uplatnila.
V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí krajského soudu, a to pro porušení svých ústavně zaručených práv, zejména na spravedlivý proces, na ochranu vlastnického práva a právo na spravedlivou odměnu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.04.2013 13:45
do: 29.04.2013 14:15
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3206/10
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Vojen Güttler
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2010, č. j. 28 Cdo 2812/2010-227, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 2. 3. 2010, č. j. 54 Co 783/2009-198, a proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 6. 2009, č.j. 12 C 201/2005-149
Stručná charakteristika: určení vlastnictví
Označení navrhovatelů: Stanislav Pečinka a spol.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud vydal k žalobě stěžovatelů rozsudek, jímž žalobu zamítl, protože údajně mohli uplatnit v této věci restituční nárok na vydání předmětných pozemků; jelikož tak neučinili, nemají právo se domáhat určení vlastnictví. Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, dospěl k závěru, že stěžovatelé mají naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení. Stěžovatelé podle soudu přes veškerou snahu, kterou lze na nich požadovat, neměli informace o tom, že by mělo dojít k přechodu tohoto majetku na stát. Okresní soud však žalobu stěžovatelů opět zamítl, což odůvodnil tím, že se stěžovatelé neměli spokojit se stavem zápisů tehdejší evidence nemovitostí, s prohlášením kompetentního úředníka Okresního pozemkového úřadu ani s jednáním statku, který jim předmětné pozemky na základě jejich dopisu jako vlastníkům předal do užívání. Měli uplatnit restituční nárok na vydání předmětných pozemků podle zákona o půdě; stěžovatelé prý věděli, že v minulosti nabídli nemovitosti státu a ten nabídku přijal. Krajský soud následně rozsudek Okresního soudu potvrdil s odkazem na výsledky dokazování provedeného soudem prvního stupně a na judikaturu Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud řešil právní otázky, na jejichž zodpovězení rozhodnutí ve věci samé spočívá, v souladu s konstantní judikaturou. Dovolání odmítl, neboť v tomto případě nešlo o rozhodnutí po stránce právní zásadního významu.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť podle jejich názoru jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, a to základního práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 09:30
do: 30.04.2013 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 967/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013 sp. zn. 7 Afs 96/2012
Stručná charakteristika: vady kasační stížnosti, spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: ARROW International CR, a.s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V ústavní stížnosti, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces a v důsledku toho i pro porušení jeho práva vlastnit majetek zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatele s odůvodněním, že neodstranil ve stanovené lhůtě jím vytknuté vady tohoto podání. Stěžovatel však namítá, že kasační stížnost doplnil řádně, včas a v souladu s výzvou Nejvyššího správního soudu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 13:30
do: 30.04.2013 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3679/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 55 EC 610/2011-37 ze dne 11. června 2012,
Stručná charakteristika: spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Matveev Igor
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli byl vydán elektronický platební rozkaz k úhradě přirážky k jízdnému za nesplnění povinnosti prokázat zaplacení stanoveného jízdného platným jízdním dokladem. Stěžovatel ve svém vyjádření namítl, že jeho osobní doklad byl zneužit a že podpis na kontrolním bloku není jeho podpisem. Požádal proto o zrušení platebního rozkazu a nařízení soudního jednání ve věci a soudu doložil, že jeho právní zastupování převzal advokát. Soud však rozhodl plně v jeho neprospěch s tím, že účastníci řízení proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. na výzvu soudu k vyjádření se k zamýšlenému rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání ve stanovené lhůtě nereagovali. Stěžovatel napadenému rozhodnutí soudu vytýká, že v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu výslovně požádal o nařízení soudního jednání a současně uvedl důkazy ve svůj prospěch, kterými se soud prvního stupně ve svém rozsudku nezabýval, nikterak je nezhodnotil, opomenul je. Tím měl být stěžovateli odepřen přístup k soudu a porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 13:30
do: 30.04.2013 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1783/11
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011 č. j. 33 Cdo 3352/2010-252, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubice ze dne 22. dubna 2010 č. j. 22 Co 116/2006-232 a rozsudku Nejvyššího soudu ze 30. října 2009 č. j. 33 Cdo 1675/2007-207
Stručná charakteristika: autonomie smluvní vůle a hledání spravedlnosti v občanském soudním řízení
Označení navrhovatelů: Ing. Marcela Kábrtová Ing. Pavel Kábrt
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud rozsudkem ze dne 10. listopadu 2005 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelé domáhali zaplacení částky 1.200.000,- Kč s úrokem z prodlení do zaplacení.
Syn stěžovatelů koupil dvě bytové jednotky a dvě garáže, na jejichž zakoupení použil prostředky z úvěru ze svého stavebního spoření a prostředky z úvěrů stěžovatelů a jejich dcery. Mezi stěžovateli a synem bylo dohodnuto, že v okamžiku, kdy dcera dosáhne zletilosti, na ni převede „menší byt“ (dále i jen „první dohoda“). Následně došlo mezi synem a stěžovateli k uzavření další dohody, podle níž si měl oba byty ponechat a vrátit jim do 30. 6. 2004 částku 1.200.000,- Kč (dále i jen „druhá dohoda“). Před splatností závazku však syn zemřel. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi stěžovateli a synem byla nejprve uzavřena smlouva se znaky smlouvy ve prospěch třetího (dcery stěžovatelů). Konstatoval, že tato smlouva byla neplatná pro absenci schválení opatrovnickým soudem i pro nedostatek písemné formy - jednalo se tedy o plnění na základě neplatného právního úkonu. Druhou dohodu taktéž označil za neplatnou, a to ze stejného důvodu. Proti tomuto se stěžovatelé odvolali. Krajský soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že uložil každému z žalovaných zaplatit stěžovatelům částku 400.000,- Kč s úrokem z prodlení do zaplacení. Dospěl k závěru, že druhá dohoda byla zcela novým závazkovým vztahem, který ke své platnosti nevyžadoval písemnou formu. Na základě této platné dohody měl syn povinnost zaplatit stěžovatelům částku 1.200.000,- Kč, přičemž v důsledku jeho úmrtí za tento závazek odpovídali vedlejší účastníci jako dědicové. Proti tomuto podali vedlejší účastníci dovolání, jemuž Nejvyšší soud České republiky vyhověl. Konstatoval, že první dohoda odpovídala svou povahou darovací smlouvě, neboť poskytnutí finančních prostředků neodpovídal žádný závazek na straně syna. Druhou dohodu označil za nový závazkový právní vztah, jehož podstatou byl příslib daru, vycházející z morálního a právně nevynutitelného závazku vůči stěžovatelům. I tento příslib daru však vyžadoval písemnou formu. Písemná forma dodržena nebyla, označil proto Nejvyšší soud i druhou dohodu za neplatnou. Krajský soud žalobu stěžovatelů zamítnul. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné. Stěžovatelé se domnívají, že postupem obecných soudů byla porušena jejich ústavní práva zakotvená v Listině základních práv a svobod.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 14:00
do: 30.04.2013 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 123/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům III. a IV. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 350/2011-80 ze dne 5. října 2011
Stručná charakteristika: náhrada nákladů státu zastoupeného advokátem
Označení navrhovatelů: Richter Petr, Richter Pavel
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé žalovali Českou republiku za nesprávný úřední postup, který stěžovatelé spatřovali v postupu Ministerstva financí, jež po léta odmítalo rozhodnout o náhradě za majetek, který patřil jejich otci jako jednomu ze společníků elektrotechnické firmy Elektromotor SVET, spol. s r. o., se sídlem v Brně, znárodněné podle dekretu prezidenta republiky. V řízení před soudem prvního stupně nebyli úspěšní, avšak odvolací soud jejich argumentaci vyhověl a přiznal jim kompenzaci za nemajetkovou újmu a dosavadní náklady právního zastoupení. Současně ale uložil stěžovatelům povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 18 020 Kč (výrok III.) a na nákladech odvolacího řízení 17 900 Kč (výrok IV.). Pochybení Městského soudu shledávají účastníci v tom, že přiznal vedlejšímu účastníkovi, zastoupenému v řízení externím advokátem, právo na náhradu nákladů řízení, aniž by zohlednil skutečnost, že vedlejší účastník disponuje desítkami zaměstnanců s právním vzděláním, případně možností využít právních služeb Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Tím bylo dle stěžovatelů zasaženo do jejich práva vlastnit majetek.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 14:00
do: 30.04.2013 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3727/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2012 č. j. 5 Cm 426/2011-28 ve výroku III. a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2012 č. j. 7 Cmo 218/2012-44 ve výroku I. v části potvrzující výrok III. usnesení soudu prvního stupně
Stručná charakteristika: vrácení soudního poplatku při zpětvzetí žaloby
Označení navrhovatelů: Petr Hoskovec
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel vzal ve směnečném řízení zpět svoji žalobu o zaplacení 14 milionů Kč, a to ještě před prvním ústním jednáním nařízeným k projednání námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Krajský soud v Brně tedy směnečný platební rozkaz zrušil, řízení zastavil (výrok I.), zavázal stěžovatele povinností zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok II.) a rozhodl, že stěžovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 449 496 Kč (výrok III.). Odvolací soud však dospěl k závěru, že za rozhodný den z hlediska použití nové právní úpravy je třeba považovat den, kdy stěžovatel vzal žalobu zpět, nikoliv den, kdy byl poplatek vybrán a vracení soudních poplatků se tak musí řídit novou zákonnou úpravou, kdy se poplatek vrací ve snížené výši.
Stěžovatel s názorem odvolacího soudu polemizuje, neboť jeho přesvědčení se přechodné ustanovení novely zákona o soudních poplatcích vztahuje nejen na vybírání, ale i na vracení soudního poplatku, a obecné soudy tak měly aplikovat právní úpravu účinnou ke dni zahájení řízení Rozhodnutí obecných soudů, na jejichž základě byl soudní poplatek vrácen ve snížené výši, stěžovatel považuje za rozporná s principem ochrany důvěry občanů v právo, principem materiálního právního státu a principem zákazu zpětné účinnosti právních norem, což ve svém důsledku vnímá jako porušení práva vlastnit majetek a zásady ukládat poplatky jen na základě zákona.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 14:30
do: 30.04.2013 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 822/11
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2009 č. j. 12 C 199/2005-275 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2010 č. j. 20 Co 22/2010-299
Stručná charakteristika: přechod vlastnictví na stát podle vládního nařízení č. 55/54 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu
Označení navrhovatelů: 1. Václav Třmínek, 2. Nela Třmínková 3. Julie Šedivá
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud vyhověl rozsudkem ze dne 22. 10. 2007 návrhu stěžovatelů, kteří se opětovně domáhali, aby České republice – Kanceláři prezidenta republiky bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání objektu k bydlení v katastrálním území Hradčany (dále též jen „nemovitosti“). Své rozhodnutí odůvodnil Obvodní soud tím, že k vydání nemovitostí byly splněny podmínky dle zákona o mimosoudních rehabilitacích. K odvolání žalované Městský soud rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu potvrdil. Oba citované rozsudky byly zrušeny Nejvyšším soudem, dle jeho názoru nešlo o znárodnění vykonané v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy, ani o převzetí věci bez právního důvodu. Dovolací soud zároveň konstatoval, že nebyl naplněn ani restituční důvod podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, jelikož původní vlastnici (jejímiž jsou stěžovatelé právními nástupci) byla za odňaté nemovitosti přiznána peněžitá náhrada, která jí byly vyplacena a která odpovídala tehdy platným předpisům. Obvodní soud poté žalobu stěžovatelů zamítl, neboť byl vázán právním názorem dovolacího soudu. Městský soud– rovněž s odkazem na svou vázanost právním názorem Nejvyššího soudu – rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku Městského soudu podali stěžovatelé dovolání.
Názor obecných soudů, podle něhož vyvlastnění nemovitostí i vyplacení náhrady bylo v souladu s právem, pokládají stěžovatelé za neudržitelný a protiústavní. Uvádí, že vládní nařízení totiž explicitně zmiňovalo toliko Pražský hrad a nikoliv ostatní nemovitosti v oblasti; ve vztahu k předmětným nemovitostem tak nebyl naplněn požadavek určitosti. Stěžovatelé zdůrazňují, že stát v procesu vyvlastňování nepostupoval v souladu s některými formálními požadavky a požadavky na náhradu stanovenými ve vyhláškách. Uvádí, že vládní nařízení není právním titulem k přechodu vlastnictví k těmto objektům. Zmíněné sporné otázky však obecné soudy dle stěžovatelů nevzaly v úvahu či se jimi zabývaly zcela nedostatečně; v důsledku tohoto jsou prý napadená rozhodnutí obecných soudů nejen protiústavní po hmotněprávní stránce, nýbrž i zcela nepřesvědčivě odůvodněná.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 14:30
do: 30.04.2013 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1548/11
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 969/2009-180 ze dne 22. února 2011
Stručná charakteristika: spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: IMMOGARD, s. r. o. Libavské údolí
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Krajského soudu v Plzni bylo změněno usnesení Okresního soudu v Sokolově tak, že návrh stěžovatelky na nařízení exekuce podle vykonatelných notářských zápisů s přísl. úrokem, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, se zamítá a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce částku a povinnému náklady řízení před soudy obou stupňů. Uvedené usnesení stěžovatelka napadla dovoláním, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 4. června 2008. Ten je však odmítl s tím, že dovolání je podáno po lhůtě. O odvolání stěžovatelky i povinného proti usnesení o odmítnutí dovolání rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že se dovolání stěžovatelky neodmítá. Nejvyšší soud však napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl jako opožděně podané. Podstatou sporu je, kdy vlastně bylo stěžovatelce platně doručeno usnesení Krajského soudu o zamítnutí nařízení exekuce? Stěžovatelka tvrdí, že to bylo 10. dubna 2008 a dovolání je proto podáno včas. Nejvyšší soud vycházel z předpokladu, že usnesení odvolacího soudu bylo stěžovatelce doručeno již 11. března 2008, a dovolání je proto podáno po lhůtě. Stěžovatelka se domnívá, že jí Nejvyšší soud neoprávněně znemožnil domáhat se stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 15:00
do: 30.04.2013 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 225/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Jiří Nykodým
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 119/2012 ze dne 15. listopadu 2012, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 6/2009-599 ze dne 2. listopadu 2012.
Stručná charakteristika: Obnova řízení
Označení navrhovatelů: Martin Samec, zastoupený JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, se sídlem v Praze
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vraždy. Toho se měl dopustit tím, že v průběhu jím vyvolané potyčky pobodal druhou osobu nožem. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti let a povinnost uhradit škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu. Stěžovatel podal stížnost proti usnesení soudu I. stupně po jeho vyhlášení do protokolu. Následně soud I. stupně jako nedůvodný zamítl jeho návrh na povolení obnovy řízení. Usnesením Vrchního soudu v Praze byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu I. stupně. Stěžovatel však tvrdí, že mu nebylo doručeno písemné vyhotovení předmětného usnesení soudu I. stupně. Má za to, že mu tím byla odňata možnost odůvodnit stížnost. Domnívá se, že o stížnosti bylo rozhodnuto se zcela bezprecedentní rychlostí, v čemž spatřuje libovůli v rozhodování orgánu veřejné moci. Nesouhlasí s domněnkou stížnostního soudu, že nepodal vážně míněný návrh na obnovu řízení, vycházející z toho, že soud posuzoval jeho stížnost jako nezdůvodněnou. Vrchní soud označil argumentaci stěžovatele za poněkud zavádějící s tím, že usnesení soudu I. stupně bylo stěžovateli a jeho obhájci oznámeno a odůvodněno. Uvádí mimo jiné také, že k zamítnutí stížnosti nedošlo proto, že by nebyla odůvodněna, ale protože nebyla důvodná. Zdůrazňuje, že soudy musí rozhodovat ze zákona bez průtahů a má za překvapující, že jsou obviňovány z libovůle.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Podle názoru stěžovatele jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.04.2013 15:00
do: 30.04.2013 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 28/12
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení článku 5 odst. 3 písm. e) obecně závazné vyhlášky města Vimperk č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, a ve znění obecně závazné vyhlášky č. 4/2011, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010 ze dne 13. září 2010
Označení navrhovatelů: Ministerstvo vnitra
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ministerstvo vnitra se před Ústavním soudem domáhá zrušení obecně závazné vyhlášky města Vimperk, kterou se na veřejných prostranstvích ve městě zakazuje obtěžování hlukem nebo šíření hlasité reprodukované hudby. Důvodem pro navrhovaný zásah Ústavního soudu má být neurčitost ve vyhlášce uvedených pojmů „sousedství“ a „bezprostřední sousedství“. Podle navrhovatele adresát normy nemůže předem předpovídat, zda je „(bezprostředním) sousedstvím“ např. celá ulice před obytným domem, či pouze její část nacházející se v těsné blízkosti hranice s obytnou budovou, nebo zda je kupříkladu park nacházející se „přes ulici“ od obytného domu též v jeho „(bezprostředním) sousedství“ apod. Pro adresáta normy lze bez větších potíží určit, jaké chování je obtěžující, nežli to, v jaké lokalitě se jej nesmí dopouštět, neboť pojem „sousedství“ či „bezprostřední sousedství“ může být jednotlivými adresáty normy vnímán odlišně. Z napadeného ustanovení vyhlášky navíc není podle navrhovatele patrné, zda je mezi oběma pojmy činěn rozdíl, či zda jsou užívány promiscue, což ještě více ztěžuje předvídatelnost daného ustanovení pro adresáty a působí - podle Ministerstva vnitra - jeho nejasnost a nesrozumitelnost.