Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 19. týden roku 2012

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 15:30
- 9. 5. 2012 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2005/09
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Lesní družstvo obcí, se sídlem Přibyslav, Ronovská 338, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Brno, Lidická 57
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009 č. j. 25 Cdo 193/2007-200, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006 č. j. 51 Co 89/2006-154 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. listopadu 2005 č. j. 11 C 277/2000-107
(Právo vlastnit majetek ve smyslu ustanovení čl. 11 odst.1 a 4 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek ve smyslu ustanovení článku 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a článku 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., jakož i právo na spravedlivý proces podle ustanovení článku 36 a násl. Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy.

Navrhovatel hospodaří na základě nájemní smlouvy na svěřeném lesním majetku členských obcí a má podle § 58 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, práva a povinnosti vlastníka lesa. Na části pozemků, které jsou předmětem nájmu, byla vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 17/1997 Sb. ze dne 27. ledna 1997 vyhlášena národní přírodní rezervace Ransko a stanoveny její bližší ochranné podmínky. Navrhovatel spatřuje porušení práva vlastnit majetek ve znemožnění práva užívat věc a požívat její plody a užitky jako jedné ze základních součástí vlastnického práva v důsledku rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (vedlejší účastník řízení") ze dne 10. června 1998 č. j. 9.337/98-OOP/3610/98 o schválení plánu péče o NPR Ransko a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 11. června 1999 č. j. 861/99 o schválení lesního hospodářského plánu navrhovatele. V důsledku vydání těchto rozhodnutí je navrhovatel povinen jak těžbu v lese, tak i obnovu, ochranu a výchovu lesa ponechat samovolnému vývoji. Navrhovatel má za to, že napadenými rozsudky byl zbaven práva nabýt vlastnické právo k vytěženým stromům bez poskytnutí jakékoli majetkové náhrady; zůstalo mu podle něj zachováno jen jakési dominium nudum, jinak byl z hospodaření v těchto lesních porostech vyloučen.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 16:10
- 9. 5. 2012 16:20
Sp. zn.: I. ÚS 3573/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel: FENICIA, spol. s r. o., zast. JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Praha 2, Hálkova 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011, čj. 164 EC 917/2010 - 30
(Uznání dluhu a námitka promlčení pohledávky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě, vydaného v řízení o zaplacení 1.010,- Kč, ve kterém jako žalobce neuspěl. Uvedl, že podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému na zaplacení částky 1.010,- Kč, protože žalovaný cestoval místní dopravou bez platného jízdního dokladu. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, ve kterém namítal promlčení. Stěžovatel upozornil soud na to, že žalovaný podepsal „Dohodu s cestujícím“, ve které uznal svůj dluh co do důvodu i výše podle § 558 ObčZ a pohledávka se proto promlčuje v desetileté promlčecí lhůtě podle § 110 ObčZ. Jelikož k tomuto uznání došlo dne 19. 12. 2008, k promlčení žalované částky nemohlo dojít. Následně bylo ve věci nařízeno jednání, ze kterého se stěžovatel omluvil, upřesnil další skutková tvrzení, doplnil důkazy a opět uvedl, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše. Přesto Okresní soud v Ostravě jeho žalobu zamítl z důvodu promlčení s odkazem na § 108 ObčZ. Stěžovatel zdůraznil, že okresní soud v odůvodnění rozsudku naprosto pominul jeho tvrzení o tom, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše. K žádnému z podání stěžovatele, ve kterém na toto uznání dluhu upozornil, nepřihlédl. Napadený rozsudek tak vykazuje prvky svévole ze strany soudu. Podle názoru stěžovatele byla postupem okresního soudu porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 16:20
- 9. 5. 2012 16:40
Sp. zn.: I. ÚS 42/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatelka: Nemocnice s poliklinikou Karviná - Ráj, zast. JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem Karviná - Ráj, Ciolkovského 282
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, čj. 23 Co 326/2010 - 149
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka navrhuje zrušení označeného rozsudku ve výrocích o nákladech řízení a tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, jí jako procesně úspěšné žalobkyni ve sporu se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) nepřiznal náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na ustanovení § 150 občanského soudního řádu (OSŘ). Důvody pro mimořádné použití tohoto ustanovení shledal v okolnosti, že „stav zákonodárství v oblasti zdravotnictví je značně neucelený a rozporuplný, kdy jak pro zdravotnická zařízení, tak pro zdravotní pojišťovny je nepřehledný chaotický terén a dochází k opětovným sporům ohledně rozsahu poskytnuté a proplacené péče a zákonodárce nereaguje dostatečně předem tak, aby situaci poskytovatelů zdravotní péče a zdravotních pojišťoven zjednodušil a vytvořil jednoznačnou přehlednou úpravu“. Podle stěžovatelky toto obecné konstatování soudu nemůže být důvodem hodným zvláštního zřetele ve smyslu § 150 OSŘ. V této pasáži odůvodnění odvolacího soudu lze podle stěžovatelky spatřovat prvek svévole, neboť právní úprava v jakémkoli odvětví práva nebývá vždy jednoznačná. Stěžovatelka upozorňuje na to, že odvolací soud nevzal v úvahu okolnosti, které vedly k zahájení řízení, ani skutečnost, že před zahájením řízení byla žalovaná VZP několikrát vyzvána k dobrovolnému plnění.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 16:40
- 9. 5. 2012 16:50
Sp. zn.: I. ÚS 2989/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: P. H. a M. H., oba zast. JUDr. Marií Chalupovou, advokátkou se sídlem pro doruč.: Praha 2, Neklanova 30
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, čj. 28 Co 370/2008 - 87, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2009, čj. 28 Cdo 4916/2008 - 98
(vydání náhradních pozemků)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé navrhují zrušení uvedených rozsudků, vydaných v řízení o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků. Podstatou sporu, vedeného u obecných soudů, byla skutečnost, že jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. požádali žalovaný Pozemkový fond ČR (dále „žalovaný“) o převod náhradních pozemků (dvou konkrétních pozemků v  k. ú.  Kamenný Přívoz), které by navazovaly na pozemky v jejich vlastnictví. Pokud by bylo jejich žádosti vyhověno, stěžovatelé by získali ke svým pozemkům mimo jiné i přístupovou cestu. Předmětné pozemky byly za tímto účelem již v roce 1995 odděleny geometrickým plánem a čekalo se na jejich „vylustrování“ pozemkovým fondem a na zapsání na list vlastnictví. Během soudního řízení ale žalovaný oba pozemky prodal, aniž by počkal na výsledek sporu, což považují stěžovatelé za libovůli, neslučitelnou s výkonem státní moci. Stěžovatelé neuspěli u obecných soudů s tvrzením protiprávního postupu žalovaného. Dovolací soud dal za pravdu soudu odvolacímu, že se v případě postupu žalovaného nejednalo o liknavost.

 

Podle názoru stěžovatelů Nejvyšší soud potvrdil svým rozhodnutím nepřípustnou retroaktivitu, kterou zavedl do předmětného sporu Krajský soud v Praze změnou rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ a rozhodnutím, že v případě stěžovatelů má být postupováno podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. To vše bez ohledu na skutečnost, že v době podání žádosti o převod pozemků toto ustanovení neexistovalo a rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha – západ, vydané před účinností novely zákona č. 229/1991 Sb., jednoznačně uvádí, že má být postupováno podle § 11 odst. 2 tohoto zákona. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že pokud byla žádost podána před novelou zákona, mělo být o ní rozhodnuto podle znění účinného ke dni této žádosti. Stěžovatelé nesouhlasí s výkladem, že jim měla novelou zákona vzniknout povinnost podat si novou žádost nebo zúčastnit se veřejné nabídky na stejné pozemky, když navíc žádost byla podána jejich rodiči již v roce 1992.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
9. 5. 2012 16:50
- 9. 5. 2012 17:15
Sp. zn.: Pl. ÚS 12/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: navrhovatel: Veřejný ochránce práv
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Lukovany č. 5/2008, o místním poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí obce, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 1/2009 a č. 2/2009
(zrušení obecně závazné vyhlášky)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Návrh veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského (dále jen „navrhovatel) na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Lukovany č. 5/2008, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 1/2009 a č. 2/2009, o místním poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí obce. Navrhovatel navrhuje Ústavnímu soudu zrušení předmětné obecně závazné vyhlášky, jejíž nezákonnost spatřuje zejména v tom, že obec stanovila poplatek za povolení k vjezdu motorových vozidel do vybraných míst v obci, čímž porušila § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel uvádí, že pro naplnění požadavku zákona o místních poplatcích, nestačí „vybrané místo“ pouze formálně označit, ale musí se současně jednat o místo, do kterého je vjezd zpoplatněn z racionálních důvodů. Pokud zahrnuje jen pozemní komunikaci, je zpoplatnění v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích zákonné zmocnění, dané ustanovením § 10 odst. 1 zákona o místních poplatcích, nelze využít ke zpoplatnění užívání konkrétní veřejně přístupné pozemní komunikace, které není přesvědčivě odůvodněno nutností ochrany celé lokality, k níž plní funkci přístupu.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 5. 2012 8:30
- 10. 5. 2012 9:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 54/10
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: skupina 45 poslanců Parlamentu ČR zastoupená Mgr. Bohuslavem Sobotkou
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 192 odst. 1 věty druhé za středníkem ve slovech „náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn“ v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 68 odst. 3 písm. a) ve slovech „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se náhrada ve výši platu neposkytuje“ v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 124 odst. 5 písm. a) ve slovech „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se služební příjem při neschopnosti ke službě neposkytuje a“ v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 34 odst. 4 věty první ve slovech „s výjimkou prvních 3 pracovních dnů, za které při dočasné pracovní neschopnosti plat nepřísluší“ a věty druhé ve slovech „nepřísluší za období prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti a“ a slově „čtvrtého“ v zákoně č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 73 odst. 4 věty první ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a slově „čtvrtého“ v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 48 odst. 3 věty první ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a slově „čtvrtého“ v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 53 odst. 4 věty první ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a slově „čtvrtého“ v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 111 věty první ve slovech „ ,s výjimkou prvních 3 dnů, které jsou dny výkonu služby, za které plat při dočasné pracovní neschopnosti nepřísluší“ v zákoně č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 65 odst. 1, věty druhé, ve slovech „první 3 dny, po které se náhrada mzdy nevyplácí 25c), a“ v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(karenční doba při pracovní neschopnosti)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Návrh skupiny na zrušení shora uvedených předpisů podala skupina 45 poslanců (dále jen „navrhovatel“) s tvrzením, že institut tzv. karenční doby, po kterou se v případě dočasné pracovní neschopnosti neposkytuje osobě v zaměstnaneckém nebo služebním poměru náhrada mzdy nebo platu, případně plat či jiný příjem, je v rozporu s právem občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a se zásadou závaznosti vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány a osoby podle čl. 89 odst. 2 Ústavy.

 

Navrhovatel upozorňuje, že zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, dále zužuje zákonný rozsah práva občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny, neboť v čl. I bodech 13 a 14 trvale snižuje výše nemocenského u déletrvajících nemocí na 60 % denního vyměřovacího základu z původních 66 % od 31. do 60. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény a ze 72 % od 61. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Tytéž důsledky jako zrušená karenční doba v zákoně č. 54/1956 Sb. má podle navrhovatele i třídenní karenční doba podle § 192 odst. 1 zákoníku práce, a protože je karenční doba v dalších zákonech, týkajících se zejména vojáků, příslušníků bezpečnostních sborů, představitelů státu a územních samosprávných celků a osob ve služebním poměru, stanovena obdobně, jsou i tato ustanovení navrhována ke zrušení.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 5. 2012 9:00
- 10. 5. 2012 9:15
Sp. zn.: Pl. ÚS 23/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud - první senát
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., respektive na vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění do 31. 12. 2010.
(Návrh na zrušení vyloučení rozhodnutí o neudělení víza ze soudního přezkumu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

První senát Nejvyššího správního soudu se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení části zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., a to konkrétně ustanovení § 171 písm. a), vylučujícího soudní přezkum rozhodnutí o neudělení víza. U navrhovatele probíhá řízení o kasační stížnosti, s níž se na něj obrátila cizí státní příslušnice, a která směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně. Uvedený soud usnesením odmítl jako nepřípustnou její žalobu proti rozhodnutí správního orgánu – Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno, jímž nebylo stěžovatelce uděleno vízum. Krajský soud vyšel z ustanovení § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, jenž soudní přezkum vylučuje, přičemž odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, podle nichž vyloučení ze soudního přezkumu se nedotýká žádného ústavně zaručeného základního práva či svobody, protože subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje. První senát Nejvyššího správního soudu se ztotožňuje s názorem, že pobývá-li již cizinec na území ČR, přichází v úvahu i reálné ohrožení jeho ústavních práv, a rozhodnutí o neudělení víza proto nelze ze soudního přezkumu vyloučit. Jelikož sporné ustanovení zákona o pobytu cizinců nelze vyložit ústavně konformně tak, aby stěžovatelka nebyla krácena v právu na soudní ochranu, řízení o kasační stížnosti navrhovatel přerušil a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na jeho zrušení.